Bravo, Vladimíre Vladimíroviči!

7. 4. 2014 Ousidermedia
Uplynulo pár týdnů od publikace mého jediného příspěvku k situaci na Ukrajině. Nemám jediný důvod měnit cokoli na tehdejší analýze ani prognóze dalšího vývoje. 

Pro ty, co nemají rádi odkazy, stručně uvedu, že jsem čekal rychlou anexi Krymu Ruskem a jeho následnou pasivitu – ponechání dalšího vývoje na ruskojazyčné části Ukrajinců a očekávatelných akcích Západu, vyplývajících z toho, že je zcela v moci banksterského kartelu.

Tento příspěvek rozvíjí argumentaci předchozího a soustřeďuje se na to, co bude v událostech příštích hrát zásadní roli. Peníze a ekonomika.

Navrhuji proto odsunout na pár minut novou studenou válku, přestat se zabývat mediálními kýči v podobě odsunu ruských tanků od ukrajinských hranic, či blábolů neoconů z Bruselu i washingtonské centrály, uklízením Muzyčků i plány neoconů na transformaci Višegrádu na vojenský pakt, hráz ruské expanzi. Zabývejme se na chvíli prozaičtějšími věcmi, než bojem všehoschopné demogracie s ďábelským, všemi opuštěným Vladimírem Vladimírovičem. Přestaňme se na chvíli zabývat informační válkou, totalitním oblbováním a zastíráním reality. Bavme se o Penězích, bavme se o další Putinově armádě, silnější než je jeho Gasprom. Bavme se o monetárních pilířích demogracie.

Od majdanovského převratu z 23. února 2014 neuplynulo ani pár dnů, a Wall Street a jeho lidé na Ministerstvu financí USA, v MMF i Evropské komisi vylezli s předpřipraveným plánem a direktivami pro novou ukrajinskou vládu prošpikovanou elementy, nad kterými by si měl každý normální, a to i Žid, jen uplivnout. Ale jsou to jejich zkurvysyni a udělají nejen to, co dostanou befelem, ale i víc. A z tohoto pohledu jsou akce, prohlášení i výzvy k teroristickým akcím v Rusku jen folklórem. Každý přece ví, že i pět tisíc najatých a dovezených ptáků jaro v únoru nedělá. Psi štěkají, ale zlodějská karavana jde dál. Nejen že jde dál, ona sprintuje k finanční a sociální katastrofě typu Argentina na prahu nejen Ruska, ale i všech ostatních sousedů Ukrajiny. A City of London vlastněná německá svazačka sice splnila kmenovou povinnost, ale za kniplem přetíženého EUROletadla ponese náklady a důsledky Nulandsko-kaganovské eskapády. Z pohledu křečí světové měny a jejích vlastníků/tiskařů je projekt EU jen další, byť kolosální, kolaterální obětí. Věřte-nevěřte.

Úvod do situace

Ukrajina je plaite, její zahraniční dluh vzrostl díky vládám oligarchů na desetinásobek stavu z před deseti let, a činí ekvivalent 140 miliard USD. Vláda musí platit každoročně přes 8 miliard dolarů jen na splátkách úvěrů, aktuální dluh jen vůči Ruské federaci činí cca 35 miliard dolarů a k tomu je potřeba přičíst v roce 2014 splatné dluhy na úrovni cca 25 miliard na Západě. Ty cifry si zapamatujte, nebo si je porovnejte s tím, co je ochoten celý Západ skrytý pod stříškou MMF „vložit“ do stabilizace financí nynější bohem a médii preferovaného režimu na Ukrajině – celých 25 miliard USD vytvořených ze smradlavého fuftu, krytých iluzemi o nekonečnosti stávajícího režimu FIAT měn.

Úvodem je též třeba říci, že ani jeden dolar „pomoci“ Západu na Ukrajinu nikdy nedorazí, budou použity na uspokojení věřitelů na Západě. A pokud něco snad někdy dorazí, je na zpronevěření připravena exkluzivní, již v minulosti ověřená grupa Velkozlodějů – zahrnující vše od bermudského šíbra Šlapaka (ministr financí a Juščenkův kádr), přes bankstera-nácka Kubriva v pozici guvernéra ukrajinské centrální banky (jeden z polních velitelů na Majdanu), Pavlo „totální deregulace“ Šeremeta ve funkci ministra pro ekonomiku a průmysl, kovaného banderovce Ihora Švojka v křesle ministra zemědělství, po nenažrané revolucionáře globálního světa financí a úžeru typu Jaceňuka, Jaroše a neonacistické hvězdy Andrije Parubije. Ti všichni se samozřejmě angažovali v převratu z čistě idealistických, nesobeckých důvodů a peníze a osobní prospěch, jak vyplývá z životopisů a předcházející kariéry a konexí, je jim totálně cizí. Ne tak cizí peníze, na které dosáhnou a korupce všeho druhu. Tak to máme příjemce a adresáty západní pomoci v kostce, tak jak je sice politicky-korektně nevidí globální média a jimi ovládaní orálkové, ale Putin i ti pánové peněz na druhé straně rovnice, na které ten v slabší pozici křičí nejvíce. Takže Ukrajinu reprezentuje v jednání s MMF, Wall Streetem a ECB Stepan Kubriv, bývalý generální ředitel banky Kredbank, vlastněné pány Bruselu. Tymošenkové pračka peněz, oblíbenec City, kádr globálního úžeru. Skvělá volba, ovšem ne pro Ukrajince. Aby nebylo pochyb o dalším, vyhlásila kyjevská útočná skupina předem, že Ukrajina je připravená (sledujte tu stupiditu personifikace zlodějské bandy v národ či uloupený stát) na tvrdé reformy. Každý demogratický, neoliberální i neoconský bankster musí souhlasit. Bolševická TINA. (There Is No Alternative).

Abychom však pochopili prostředí, ve kterém se hovoří o řezání do vlastního těla, nutno dodat celkový obraz bohům peněz libé historie projekce moci IMF a jejích pánů do historie samostatné Ukrajiny.

Psal se rok 1994, když MMF poprvé vnutilo prezidentu Kučmovi „pomocnou ruku“ při řešení finančních problémů spojených s rozdělením SSSR. Mělo cestu umetenou guvernérem Ukrajinské národní banky a svým oddaným sluhou, pozdějším prezidentem vzešlým z první barevné revoluce, panem Juščenkem. Juščenko sbíral ceny a tituly nejlepšího bankéře - tak jako náš Kalousek. Později se stal prezidentem díky neutuchající podpoře National Endowment for Democracy a dalších Sorosových NGO. Byl kandidátem Wall Streetu, jako predátor vlastního národa již měl slušnou kreditní historii. Tento deformátor vyjednal v roce 1994 první dohodu s MMF za zavřenými dveřmi v Madridu při konferenci k 50. výročí bretton-woodského systému. Zavázal Ukrajinu k opuštění státem kontrovaného systému stanovení směnného kurzu národní měny - hrivny - a přechod na plovoucí kurz – důsledkem nebyl jen dramatický pád směnného kurzu hrivny, ale i stejně masivní pád reálných mezd na Ukrajině. Tato banksterská šoková terapie jen v pár ilustrativních číslech :

a) cena chleba se přes noc zvýšila o 300 %

b) cena elektrické energie se zvýšila o 600 %

c) cena jízdenky autobusu v místní přepravě se zvýšila o 900 %

Juščenko oblažil svoje spoluobčany pádem kupní síly jejich mezd a platů mezi roky 1991 a 1998 o 75 %. Ironické je (ale tak je tomu u programů MMF pravidlem), že program MMF měl oficiálně za cíl snížit inflační tlaky v ukrajinské ekonomice (snížit ceny, či nárůst cen). Jako již i jinde, např. u nás, vnutil Ukrajincům světové ceny komodit a služeb bez ohledu na zbídačelou ulici žijící z platů na úrovni ekvivalentu USD 10,- za měsíc.

V kombinaci s šokovými změnami cen základních potřeb obyvatelstva, včetně potravin a pohonných hmot, odstraňování dotací za základní lidské potřeby a omezením disponibility úvěrů jak pro podniky, tak pro privátní osoby, byla ta hvězda Západu odpovědná za likvidaci nejen životní úrovně 99 % Ukrajinců, ale i za bankroty podniků a celých průmyslových odvětví. Jen pár oligarchů hlasitě tleskalo a skupovalo za babku, co se dalo, následně i celou ukrajinskou věrchušku nastojatě.

V listopadu 1994 poslal MMF na Ukrajinu další výsadek dobrodinců, oficiálně s cílem pomoci při restrukturalizace ukrajinského zemědělství. Přijeli se podívat, jak na Ukrajině vítězí liberalizace trhu zemědělských komodit a jejich výrobního sektoru (součást prvního balíku MMF a Světové banky pro Kyjev) v součinnosti s importem amerických, US státem subvencovaných zrnin za dumpingové ceny a různých „food assistance“ programů, které dovážely potraviny na Ukrajinu grátis. Jak by se dalo čekat, a na to člověk nemusí být bankéř, ukrajinská „obilnice Evropy“, srovnatelná produkční kapacitu s celým Středozápadem USA, byla v troskách.

Po čtyřech letech práce domácích i zahraničních predátorů, po liberalizaci obchodu a zvýšení cen všech zemědělských vstupů produkce obilovin na Ukrajině poklesla o 45 % v porovnání s průměrem let 1986-1990. Pokles produkce živočišné výroby a výroby mléka byl ještě dramatičtější. (http://www.imf.org/external/pubs/ft/scr/2003/cr03174.pdf).

MMF bratrstvo je přímo odpovědné za pokles HDP Ukrajiny o více než 60 % mezi roky 1992 a 1995. Juščenko a jeho parta byli objektivně zralí na provaz, místo toho dostávali od banksterů medaile za zásluhy a Juščenko sám byl dosazen jako prezident po Kučmovi. Kdo nevěří, ať tam běží. Tohle není pohádka naruby.

I ona Světová banka, která se přímo podílela na Juščenkových reformách, nedávno přiznala, že Ukrajina je skutečně chudou zemí. (World Bank, Ukraine Overview, Washington DC, ze 17. února 2014):

“Existují důkazy prokazující že Ukrajině hrozí krize zdravotní péče, zdravotního systému a země potřebuje učinit okamžitá a rozsáhlá opatření v jejím systému zdravotní péče k zabránění pokračujícího progresivního zhoršování zdraví obyvatelstva země. Úmrtnost obyvatelstva je výrazně vyšší než v okolních státech, jako je např. Bělorusko nebo Moldávie, ale patří k nejvyšším nejen v Evropě, ale i na celém světě.”

Dojemné. Přesný popis důsledků ekonomického inženýrství MMF a Světové banky na Ukrajině. Tyto instituce vytvořily problém, nad kterým nyní lkají. Byla to jejich politika utahování všech opasků (austerity programs), které způsobily podfinancování a rozklad ukrajinského zdravotnictví v éře po rozpadu SSSR. Noví vládci a jejich banksterští rádci a poručníci usoudili, že zdraví jejich slovanských otroků je nepodstatné, ne-li nezáhodné. A co to je, ve srovnání významu, s profitem bankstera či vyrovnanou účetní výsledovkou.

Uvedená studie Světové banky je vůbec prodchnuta sociopatickými perlami. K podílu se destrukci se pochopitelně nepřiznává, ale nebrání jí to vyzdvihávat „úžasný (díky IMF a WB nevyužitý) produkční potencionál“ ukrajinského zemědělství. Její akademické hlásné trouby nemají žádný stud a nehorázně tvrdí : “Tento potencionál nebyl plně využit vzhledem k nízkým příjmům výrobců a nedostatečné modernizaci základních prostředků v zemědělském sektoru.”

„Nízké příjmy zemědělců“ nejsou příčinou, ale důsledkem MMF medicíny pod názvem „The IMF-World Bank Structural Adjustment Program for Ukraine“. Nabízí se otázka, zda jsou analytici akademicky blbí, nebo psychopatičtí lháři. Asi i zahrádkáře by napadlo, že když mu stát svými blahodárnými opatřeními zvýší náklady produkce o stovky procent a cenu jím vyráběné komodity naopak sníží, nejsou pak peníze na modernizaci. A John Deere ani International Harvester mu svoje technologie jinak než za světové ceny také neprodají. Příjmy zemědělských podniků na Ukrajině poklesly v roce 1994 o více než 80 % v porovnání s rokem 1991. A to byly Juščenkovy deformy v oficiální platnosti jen od října 1994. Takže se musel „činit“ ještě před podpisem smlouvy s MMF. Je jasné, že rok 1994 a následující nepřežily tisíce zemědělských podniků na Ukrajině, zvláště když Světová banka prosadila v roce 1995 liberalizaci cen osiv, rozbila privatizací zemědělkou velkoobchodní síť a síť velkoskladů zrnin a liberalizovala zemědělství hlava nehlava. (Projects: Agricultural Seed Development Project | The World Bank, Washington DC, 1995.)

Není potřeba zdůrazňovat, že na děsivém zbídačování obyvatel Ukrajiny se podíleli všichni její prezidenti, coby více či méně ze zahraničí či prostřednictvím svých oligarchických uskupení domácí predátoři. Ukrajinská stát není jen „failed state“, on ani nikdy jako nezávislý subjekt sledující zájmy svého obyvatelstva nevznikl. Ukrajinci žijí v protektorátu korupčních peněz, jehož představitelem byl i poslední „proruský“ prezident Janukovyč. Ten, kterého drželi za koule banksteři Západu hrozbou zmrazení jím ulitých peněz na tajných kontech v daňových rájích. Ten, který měl „vyloudit“ z Ruska 35 miliard US dolarů pomoci bez jakýchkoli podmínek ke krátkodobé stabilizaci financí Ukrajiny, a pak neslavně prohrát ve volbách, které by Ukrajinu dopravily Západu i s těmi 35 miliardami USD z Ruska. Ale ruské rozvědce to prý neuniklo. A tak prý nedočkaví chlapci z Majdanu, co spolu mluví, převzali iniciativu do vlastních rukou ve snaze udělat si zásluhy, a tak trochu zaskočili i své pány. Těch 35 miliard dolarů Ruska mít, či nemít – profesionálního revolucionáře a nulandistu nezajímá (stejně by si na ně nešáhl), ale ti za MMF přišli o více než o Putinovo lízátko...

 Horká současnost

Píše se rok 2014 a po převratu na Ukrajině přichází MMF s novým šokovým (Shock and Awe) programem pomoci ukrajinské provizorní vládě. A zase lahůdka, tentokráte již neoconsky zcestná. V Moskvě musí řičet smíchy a nadšením. Půjč nenažranému samolibému blbci bez pudu sebezáchovy provaz, a on se na něm sám oběsí.

Ukrajina nežije v podmínkách počátku 90. let minulého století, na ulici není odkud a od koho brát a krást, a tak nová vlna MMF medicíny dopadne již na ožebračený stát, občana žijícího s ruky do huby, a jestliže se nyní Ukrajinci považují za chudé a stav ve společnosti je na pomezí revoluce (Majdan mi buď svědkem, ten nejspíše umí udělat i ruskojazyčný Ukrajinec bez importu cizích kádrů), pak ti Ukrajinci ještě nic neviděli a přitom zírají do MMF díry zvané peklo. Chudáci se stanou bídníky. A odtud je již jen kousek ke vzpouře. Přitom za východní hranicí je dobře, ne jako v Paříži či Berlíně, ale pro ulici má, nebo brzy bude mít Rusko nádech ráje. Dvacetiletá proxy vláda MMF nad Ukrajinou nese svoje ovoce. Nové podmínky MMF pro „pomoc“ Ukrajině nevedou k opakování řeckého scénáře s nikdy nekončícími bail-outy bez jakéhokoli efektu. Vedou k něčemu podstatně horšímu a více devastačnímu – k rozkladu ukrajinské společnosti. Západ nakonec může Rusko prosit, aby tento region stabilizoval, protože sám na to nebude mít ani peníze a nakonec ani páky. A Severní Koreu si v Evropě nemohou přát ani Spojené státy. Ukrajina není ani Guinea-Bissau, kde hrátky imperiálních geopolitických inženýrů projdou beztrestně. V duchu duální morálky Impéria nemůže slovanský stát očekávat ze Západu ani reálnou pomoc, ani slitování.

Předběžné informace o novém programu IMF pro Ukrajinu hovoří o tom, že MMF poskytne na úvod grant ve výši 2 miliardy USD následovaný stabilizační půjčkou ve výši dalších 11 miliard. Evropská investiční banka (EIB) dodá další půjčku ve výši 2 miliardy USD. To je celkem 15 miliard USD. (Informace jsou z 31. března 2014). Připomeňme si nyní, že prezident Janukovyč odmítl nabídku MMF ve výši 20 miliard USD v souvislosti s asociací do EU. A vraťme se zpět na začátek článku k finančním potřebám Ukrajiny. Za prostředky z MMF nesplatí Ukrajina ani polovinu dlužné částky Gaspromu. Je konec zimy, přesto z té MMF „pomoci“ jde mráz po zádech, a to nejsem Kyjevan. A z cca dvakrát vyšších úrokových měr oproti té ruské nabídce mi tepleji nebude.

To k číslům. A co za to IMF a její páni chtějí po ukrajinském nuzákovi ? Nic moc:

a) Snížení subvencí na ceny plynu pro domácnosti o 50 % (a to není poprvé)

b) Zásadní snížení penzí starobních i invalidních důchodů

c) Významné snížení počtu státních zaměstnanců a snížení jejich mezd, 20% snížení rozpočtu státní správy a samosprávy (na začátek)

d) Privatizace všeho cenného, co ještě patří státu, včetně nemocnic

e) Zásadní snížení financování sociálních služeb na Ukrajině

A co na to loutkový světlonoš Arsenij Jaceňuk? „Nemáme jinou možnost, než nabídku MMF přijmout“. To je nepodmínečný rozsudek smrti sám sobě i jeho loutkové vládě. A vynesl ho již před tím, než orgány MMF podmínky pro Ukrajinu splácaly dohromady. Takhle jedná lokaj, a ne předseda vlády suverénního státu odpovědné svým občanům. Takhle jedná bandita. Ber, co můžeš, či co ti milostivě dají – a pak s napakovanými kufry do bezpečí. Jaceňuk tak přivádí do masomlejnku žebroty nejen ty nenáviděné Moskaly, ale především svoje vlastní spolubojovníky z Majdanu.

Nikdo neví, kdy se přesně začne medicína MMF podávat, ale je pravděpodobné, že si noví správci Ukrajiny počkají na dobu po nadcházejících prezidentských volbách, které se mají konat 25. května 2014.

Text smlouvy mezi Ukrajinou a MMF není zdaleka hotov, protože jeho integrální součástí budou, jak jako všude, i detaily specifikující privatizované státní podniky a investory, kterým mají padnout do rukou. Bude to velmi rozsáhlý a detailní program, který nevynechá jediný sektor života Ukrajiny, a pokud doběhne, na konci je kolonie. Kolem této smlouvy již krouží supi lační svojí unce masa. Nechybí mezi nimi Henry Kissinger a jeho CFR parta, ale ani Condi Rice. A kolem čeho krouží Henry, to smrdí krchovem.

Ve virtuálním světě pro hloupé a nemyslící, bez kontaktu s realitou, je ujišťování banksterských loutek z IMF cestou k záchraně Ukrajiny. Připomíná vábení pedofila před základní školou na lízátka. Po návratu z mise na Ukrajině po instalování pučistické vlády, prohlásil ředitel evropské divize MMF Rez Moghadam následující:

„Jsem, v pozitivním slova smyslu, uchvácen rozhodností nové vlády, jejím smyslem pro odpovědnost, jejím zaujetím pro agendu ekonomické reformy a její transparentností. MMF je připravena pomoci lidu Ukrajiny a plně podporuje program a úmysly jeho nové vlády.“

O týden později, 12. března 2014, tomu šéfka MMF Christine Lagarde nasadila korunu při jednání ve Washingtonu s Jaceňukem:

„ Chceme vrátit Ukrajinu na cestu zdravého, hospodárného vládnutí a udržitelného rozvoje. Je nám potěšením pomoci Ukrajině k ekonomické stabilitě a prosperitě……“(Press Release: Statement by IMF Managing Director Christine Lagarde on Ukraine)

Obě prohlášení jsou cvičením v pokrytectví, hodném imperiálního orgánu, za nímž leží mrtvoly či smrtelně raněné národní ekonomiky na všech kontinentech. Vyplenit a zadlužit do dlužního otroctví kartelu. To by mělo být ve znaku MMF, aby vyjadřoval svoje reálné poslání a zájmy jeho nestátních majitelů. Orwell rotuje v hrobě.

Skutečné cíle Mezinárodního měnového fondu

Zajímá-li nás realita, není problém analyzovat úspěchy MMF při obohacování předem známých minoritních subjektů, devastaci životní úrovně neprivilegovaného plebsu v cílové zemi, naplňování cílů „Washingtonského konsensu“ a vydestilovat skutečný „podnikatelský záměr“ této samaritánské organizace:

1) Umožnit zadlužení země za rámec splatitelnosti pohledávek nejlépe masivními infrastrukturními investicemi do neproduktivní sféry, bez dopadu na konkurenceschopnost země na mezinárodních trzích. Takové zadlužení umožňuje totální kontrolu všech myslitelných vlád dané země, podřízení jejich politiky, ekonomiky, zájmům věřitele. Říká se tomu „soft power“, jiní používají termín monetární kapacita k vydírání a extrakci, zneužívání cizích zdrojů na příslovečnou „babku“.

2) V zájmu zastupovaných věřitelů a Impéria uchopit totální kontrolu monetární politiky (měny) a struktury rozpočtové politiky cílové země. Jinými slovy diktovat, co lze podpořit, do čeho se nesmí investovat (jako věda a vývoj), jaké lokální výrobní kapacity nesmí vzniknout nebo je nutno je potlačit tak, aby nepřekážely „volnému obchodu“ nadnárodních koncernů.

3) Restrukturalizovat (=redukovat na absolutní minimum) státní sociální politiku, sociální sítě, rekodifikovat pracovně-právní předpisy (ochranu pracovní síly a jejích zájmů), eliminovat existenci minimálních mezd a vytvořit podmínky „Divokého Západu“, ráje pro západní investory, ve kterém silnější má jedinou pravdu. A stát, v daném případě, tím silnějším nesmí být. Zahraniční peníze pak kontrolují legislativu i soudnictví cílové země prostřednictvím cílené korupce a vnitřní 5. kolony.

4) Deregulovat zahraniční obchod a zrušit nezávislou investiční politiku státu zaměřenou na vytváření nových pracovních příležitostí. Zavést striktní politiku ochrany intelektuálních práv nadnárodních společností vlastnících drtivou většinu všech patentů, know-how a jiných práv v této oblasti a omezit tak prostor pro výzkum a vývoj v dané zemi, zajistit její technickou a technologickou závislost. Totálně zprivatizovat do rukou kartelu všechny banky, burzy, další trhy s cennými papíry a všechny myslitelné finanční služby. Cílový stát, již tak omezený kartelem ovládanou centrální bankou, ztrácí výhradní kontrolu nad peněžním trhem, který jej může kdykoliv „položit“ na pokyn zvenku.

5) Iniciovat a podporovat rozsáhlé programy privatizace klíčových sektorů ekonomiky, státního majetku, včetně zemědělské půdy do rukou předem stanovených zahraničních investorů.

6) Umožnit korporátní převzetí klíčových soukromých firem cílové země, a to jak prostřednictvím nákupu majoritních balíku akcii, tak spojováním (mergers), i nepřátelským převzetím cizím subjektem za pomoci zkorumpovaných orgánů cílového státu. Jinými slovy stát přivede místní podnikatele příkazy, zákazy, pokutami a dalším omezováním činnosti k bankrotu, a původnímu majiteli, kterému cizí banky odmítnou profinancování výroby či činnosti, nezbývá než prodat majetek za cizím investorem nadiktovanou cenu.

7) Zajistit deregulaci, odstátnění měnového trhu cílové země. O emisi peněz (o tom, na co jsou peníze a na co nejsou) pak rozhodují banky v rukou kartelu. A každý, kdo půjde cestou emise státovek nezatížených soukromým úrokem, je předem mrtvý. Jako Kennedy.

8) Prosadit odstranění jakékoliv národní ochrany domácího trhu cílové země, nadřazení nadnárodní právní úpravy vztahů v ekonomice i společnosti domácí legislativě, vyvedení řešení obchodních sporů z rámce lokálního právního systému do mezinárodního systému manipulovatelných arbitráží, umožnění arbitráží proto cílovému státu prostřednictvím smluv o ochraně investic apod.

9) Zničit národní průmyslové a obchodní konglomeráty (velké výrobní podniky) kombinací bariér v přístupu na zahraniční i domácí trhy, odmítnutí financování výroby bankami i útoky zkorumpované vlády za využití represivních orgánů státu. Říká se tomu restrukturizace či spin-off programy. Zničí se konkurence, otevře se trh pro dovozy a zadlužování v zahraničí, majetek se výhodně rozparceluje a jako jednotlivě nefunkční se ziskem prodá – ála Gordon Gekko ve filmu Wall Street. Ilustrativním příkladem je bohům milá aktivita MMF v proběhu hospodářské krize asijských tygrů v Jižní Koreji z konce roku 1997. Amputace bez narkózy na nejvěrnějším spojenci USA v Asii. Gekkům však je jedno, zda trhají na kusy spojence USA nebo někoho jiného. Jim jde o maso za každou cenu a bez ohledu na důsledky.

Z výše uvedeného vyplývá jediný možný závěr: kdo před MMF a Světovou bankou uteče včas, má šanci na přežití jako svobodný člověk, a ne jako dlužní otrok. V Maďarsku a celé řadě jiných zemí už to pochopili, a možná, že to za těch posledních 20 let pochopili i ti Slované na Ukrajině. Ne tak vládnoucí 5. kolona, ta s deklarovanou iniciativou sobě vlastní táhne Ukrajinu do kategorie Guinea-Bissau.

Paradoxem situace je, že banksterské loutky v oligarchy ovládané Ukrajině iniciativně vítají program MMF, jehož primárními cíli budou – právě ti místní oligarchové, jejichž majetek je velkou částí toho, o co lze Ukrajinu okrást. Obávám se, že tak jako i jinde, nebude hrát roli, zda jsou to oligarchové židovští nebo tatarští, či jiní – jde o to Gekkovské maso – kde přítel/nepřítel /příbuzný nehraje roli. O peníze a moc jde vždy až na prvním místě.

Stručná finanční rekapitulace

Celkový zahraniční dluh Ukrajiny činí cca 140 miliard USD a kvapem roste. Zahraniční i domácí obchod vázne, největším příjmem ze zahraničí jsou platy 3 milionů Ukrajinců z Ruska a údajně až 1,5 milionu dalších pracujících na Západě. Bez ruských objednávek i dodávek lehne i zbytek té ekonomiky, která je ještě funkční.

Celkový krátkodobý zahraniční dluh Ukrajiny splatné letos představuje cca 65 miliard USD, což je více než čtyřikrát více, než co nabídlo Ukrajině MMF, vlastně celý Západ. MMF „pomoc“ nezaplatí více než 60 % dlužné částky Gaspromu.

Ukrajina má, na svoji velikost, směšné devizové rezervy na úrovni 13,7 miliard USD a dalších 16,1 milionu USD ve formě SDR vkladu u MMF. Zlato z ukrajinských devizových rezerv v hodnotě 1,81 miliard USD převezla nová vláda do trezorů Federální rezervní banky v New Yorku – těžko soudit, zda jako záruku na budoucí úvěry nebo jako lup.

Jednou z podmínek „pomoci“ MMF je zavedení plovoucího, flexibilního kurzu ukrajinské měny hrivny. Ukrajina, prakticky bez devizových rezerv, bude bez obrany před měnovými nájezdníky typu Sorose, který umí položit i britskou libru. A proti Sorosům bude stát NULA Kubriv s  prázdnou kapsou. Z pohledu ukrajinského obyvatelstva jsou podmínky nedostačující pomoci MMF poukázkou na sebevraždu, je to v luxusním obalu zasílaná finanční genocida.

Ani jeden z dolarů, které nabízí MMF jako pomoc novému ukrajinskému režimu, nikdy Ukrajinu neuvidí. Všechny budou použity na úhradu úroků a splátek věřitelům z řad majitelů finančního systému, kterému ta globální pijavice slouží. A Jaceňuk a jeho parta to musí vědět. I kdyby to bylo z oficiálního bulletinu banky bank „Bank of International Settlements“, kde se každý může dočíst, že letošní nároky vyvolených bank Západu vůči Ukrajině činí plných 28 miliard USD.

Aby toho nebylo na menu nové ukrajinské vlády málo, zvýšila nedávno ceny pohonných hmot na Ukrajině o cca 40 %. Představte si to v českých podmínkách, a pak v ukrajinských, kde české daleko je na Ukrajině hned vedle.

A abych na ten ukrajinský ekonomický dort přidal třešničku, nechám mluvit následující tabulku. Vyplývá z ní, že ještě před zdražením pohonných hmot na Ukrajině řádí finanční trhy – směnný kurz hrivny poklesl vůči US dolaru o 20% za posledních 6 měsíců .. a padá a padá.

USD-UA Hryvnia Exchange Rate  (120 days)

Source themoneyconverter.com

Tolik tedy hovoří o situaci nové pučistické vlády a perspektivách ukrajinského obyvatelstva peníze. Interpretaci nechám na každém čtenáři.

Frajer Putin, korporátní malá domů, trapná Evropa

Než pustím popis reality za závěsem oddělujícím virtuální svět západní propagandy plný boje proti agresivitě Ruska a západní banksterské lásky ke sbírce národních zrádců na Ukrajině, musím vyseknout poklonu panu Putinovi. Hru v oslabení zvládl excelentně a z bleskového a nečekaného útoku získal v první třetině vedení. V druhé třetině nejen vedení udržuje, ale stále častěji fatálně ohrožuje protihráče. Evropa se vyfaulovala a sedí na trestné lavici, Putin jedná s kovářem, ne s evropskými kováříčky, o řešení Američany i EU individuálně neřešitelné šlamastiky přesahující západní zdroje – od vojenských po finanční. Rusko nemusí posílat tanky, Rusku stačí čekat na další revoluci, další převrat, protože jinak to ani skončit nemůže. Zlomovým okamžikem možná nebudou příští prezidentské volby, ale okamžik, kdy medicína MMF dopadne na miliony Ukrajinců. A Rusko nechce jen ruskojazyčné oblasti Ukrajiny, vojensko-strategicky potřebuje mít pod kontrolou celou Ukrajinu. Do té doby bude jednat bez EU i bez Jaceňuků o federalizaci Ukrajiny, spokojí se zárukou velkého černého otce ve Washingtonu, že Ukrajina nebude nikdy členem ani NATO, ani EU. Ne že by ta záruka měla nějakou cenu a závaznost u neoconů ve Washingtonu, ale budou jednat …….. a poběží čas, který hraje do ruky Putinovi.

Kdyby to nebylo tak úsměvné, bylo by to k pláči. Z nedostatku jiných reálných příležitostí a možností, Západ hraje ruskými kartami a podle moskevského geopolitického scénáře. Na tahu není ani Putin, ani Obama, ani merkelovština ----- ale ukrajinská ulice. A Putin jim to řekl jasně – „Rusko za Vás Vaši svobodu, občanskou i národní důstojnost, Vaši budoucnost nevybojuje – o tu se musíte postarat sami – a Rusko pomůže“. A ta slova letěla celým prostorem sféry vlivu Ruska.

Západ vstoupil ukrajinským dobrodružstvím z neoconské dílny na slabý led. Problémem oněch neoconů je, že jsou akademickými ideology impéria peněz bez hlubšího pochopení vazby svých cílů na faktické zdroje síly Impéria. Pro ně prostě zdroje jsou, protože po sto let vždy byly. Pro ně se svět a vývoj zastavil v okamžiku nabytí totální hegemonie USA po destrukci SSSR. Stále rozbíhají nové a nové akce k udržení iluze Nového amerického století a k obraně amerického dolaru bez ohledu na to, že celý dolarem spojený Západ už na to nemá ani zdroje, ani schopnost je efektivně využít. Všechny jejich akce už nejsou obranou amerických zájmů, ale zájmů pánů peněz. A do všech těch konfliktů diktovaných zájmy korporátního světa se nejen nikomu moc nechce, ale nejsou ani ufinancovatelné v podmínkách světové měnové války na konci režimu FIAT měn. Každá taková válka znamená krok k novému černému pátku na newyorské burze – a konci iluzí. A finanční globalizovaný svět balancuje na struně, a pád znamená další Pikovu velkou válku a předem neodhadnutelné drastické změny světa, jak ho známe, proti kterým je ukrajinská krize fraškou bez ohledu na to, jak velké utrpení nese prostým Ukrajincům.

Evropa sehrála na Majdanu trapnou úlohu loajálního pohůnka a sluhy Wall Streetu. Na příkaz neoconů spustila akci, ztratila kontrolu i respekt jak Washingtonu, tak i Moskvy. A nejspíše za to celé ještě zaplatí. Možná jako jediná. Orálkovská geopolitická trapnost detašované pobočky FEDu uprostřed iluzorních aspirací na status velmoci. Předvedla amatérismus a lokajství, ze kterého jde v souvislosti s projednáváním transatlantické obchodní dohody TAFTA hrůza.