Ingrid Puskajlerová 8.4. zdroj zde
Z hlediska sociální pracovnice mne děsí Machův nápad totálně deregulovat trh práce, zrušit Úřady práce a nechat v zemi řádit pracovní agentury. Zavedením korporátníhootroctví vytvoříme prostor pro diktaturu jedno procenta a přitom si zničíme stát.
Před týdnem se účastnili pořadu Politické spektrum na ČT tito hosté: Michal Kroh, Strana práv občanů, Zemanovci; Štefan Tišer, předseda Strany rovných příležitostí; Petr Mach, předseda Strany svobodných občanů. Tématem dne byla alarmující nezaměstnanost České republiky a pokles průměrné mzdy o 1,8 % na 26 637 Kč. Mimochodem, pokud by tato "průměrná mzda" existovala i reálně, nejspíše by se dnešní stav žalostné ekonomiky nemusel vůbec řešit.
1. Petr Mach určitě nechce koncentrák, ale vlastně...

Nejzajímavějším příspěvkem byl příspěvek pana Macha. Vyjmenujme Machovy ozdravné mechanizmy pro nezaměstnanost. Jeho názory opravdu stojí za citaci.
Petr Mach napsal(a):
Sebrat dávky lidem, které některé občany demotivují a zaveďme daň s negativním znaménkem neboli motivační sociální dávku, která se pružně zmenšuje, jak si člověk nachází práci a přitom člověku čistý příjem roste. Uvolnit trh práce – ústní dohoda pro práci, tzv. dohoda na jeden den, na dva dny, aby tato práce nebyla zatěžována zdravotním, sociálním, aby šla jednoduše vypovědět a přijmout. Zrušit Úřady práce (ÚP), tedy já bych ty ÚP zrušil. Nikdy nikomu práci nenašli, lidé ji našli v pracovních agenturách. Snížit daně všem, omezit byrokracii a divili bychom se, jak by se ekonomice dařilo.

Machův tzv. "ozdravný mechanizmus" představuje přímo brutální útok na základy sociálního a právního státu. Z hlediska sociální pracovnice mne děsí jeho nápad totálně deregulovat trh práce, zrušit ÚP a nechat v zemi řádit pracovní agentury. Zavedením tohoto korporátního otroctví vytvoříme prostor pro diktaturu jedno procenta, a přitom si zničíme stát. Jako vedlejší efekt dojde k tomu, že přeřadíme střední vrstvu do vrstvy chudé a tuto pošleme přímo na hřbitov. Pardon, předtím ještě do pracovní ozdravovny, které se kdysi říkalo "koncentrák".
2. Stát rezignoval na svou odpovědnost a nechá se okrádat

Pracovní úvazky na dohodu, to je páně Machovo „na jeden, dva dny“, jsou mimo jiné uzavírány na černo, bez vyplacení oprávněné mzdy. Jsme svědky případů přímého okrádání klientů, kdy firmy či agentury vůbec nezaplatí. Podle páně Macha vlastně ani platit nemusí, vždyť smlouva byla "per hubam", tak co. To je právo džungle, a ne právní stát. Navíc platí, že sociální a zdravotní pojištění se státu neodvádí. Tudíž se státní kasa vyprazdňuje a stát, aby svoji kasu naplnil, automaticky likviduje sociální práva všem občanům, hlavně těm, na které si může došlápnout a kteří nemají možnost vyvézt svůj majetek do daňových rájů.

Mach má jedině pravdu v tom, že při krachu veřejných služeb si lidé často naleznou zaměstnání sami, například přes internetové portály nebo přes pracovní agentury. Nastal masivní rozmach pracovních agentur, vinou nečinnost státu. Jen ve městě Liberec jich je minimálně 27. Kdyby to nebyl výnosný kšeft, tak by jich pravděpodobně tolik nebylo. Výnosný je nejspíše proto, že to stát umožňuje a že nechá lidi pracovat fakticky načerno.
3. Realita pracovních agentur

Dnešním faraonem, který novodobé otroctví již zavedl, je pracovní agentura. Nezaměstnaní, jako poslušní občané sedí u telefonu a doufají, kdy jim nějaký/á personalista/ka zavolá. Když se čekání skončí a člověk uzavře s pracovní agenturou smlouvu, pracuje zaměstnanec ku příkladu za 50 nebo 60 Kč/hod., zbytek jde do kapsy manažerům a chytrému řediteli. A po třech měsících, aby agentura nemusela zvyšovat plat, prodlužovat smlouvu a vázat se směrem k zaměstnanci, chytře zaměstnance propustí a zaměstná jiného nezaměstnaného. Tu platí slova Macha, aby šla dohoda o práci hodně jednoduše vypovědět a přijmout. Občanovi tak nezůstává, než jít do další pracovní agentury a otrocky pracovat, dokud to jeho psychika vydrží.

Neblahým důsledkem je samozřejmě chudoba, neschopnost platit nájem, účty atd. Občanu hrozí sociální vyloučení, život po ubytovnách nebo azylových domech, jak se to dnes děje. A chytrý stát místo aby pracovním agenturám udělal přítrž, je jen podporuje, řeší pořád neexistující sociální koncepci bydlení a sám se dobrovolně vzdává miliardových příjmů z daní. Machovy ozdravné mechanizmy pro nezaměstnanost jsou přinejmenším neozdravné.
4. Závěr z tristní debaty

Na co alespoň Mach správně upozornil, je, že se vláda chystá platit sociální pojištění lidem nad 50 let, pokud je firma zaměstná. Následkem bude tedy opět svěření moci dané firmě, která nebude jednat spravedlivě, ale podle toho, zdali je zaměstnanci 49 let a 10 měsíců anebo 50 let.

Chytrá česká vláda bude místo vybírání pojištění platit toto sociální pojištění. Odkud na to vezme? No pochopitelně z našich daní, to jest od těch z nás, kteří je platíme. A jen tak mimochodem poskytne prostor k dalšímu rozvoji moci oligarchie. Státní kasa bude opět prázdná, a ještě zadluženější. Tím vznikne onen neoliberály oslavovaný „udržitelný rozvoj“ na úkor chudých občanů. Těch je jaksi nejvíce a proto se musí pro udržitelný rozvoj také nejvíce obětovat. Jedno procento má vyšší úkoly.

Politik Michal Kroh vidí jako jedno z řešení nezaměstnanosti, „znovu nastartovat hospodářský růst.“ Proč se valná většina nejen českých, ale i zahraničních politiků ohání slovíčkem jen a jen „růst“? Kdyby ekonomika stála pevně na nohou a nezaměstnanost by klesala, zhroutila by se ekonomika státu a všechen celosvětový finanční trh, jen proto, že by ekonomika tzv. "nerostla"? A kam má ekonomika růst? Do nebe? A co lidi na okraji, kterých stále přibývá? Ti do ekonomiky nepatří? Pohled na některé české politiky je opravdu tristní. Přála bych jim jako sociální pracovnice, aby byli chudí a navíc nezaměstnaní. Třeba by jim leccos došlo.