Reklama

.

.

pátek 4. dubna 2014

Otevřený dopis premiérovi žádající odvolání ministryně Válkové a ministra Hermana


4. 4. 2014 
Vážený pane předsedo vlády,
obracím se na Vás jménem desítek tisíc našich současných i dřívějších členů, i jménem těch, kteří bojovali, trpěli a umírali na frontách, východních i západních, v domácím odboji, v gestapáckých mučírnách, v koncentračních táborech a na pochodech smrti...


Někteří z nich dosud leží v hromadných či bezejmenných hrobech i mimo hřbitovy. Bylo jich 360 000, co v boji proti genocidnímu barbarskému nacistickému Německu, na jehož straně stáli znacizovaní Němci, zejména z českého pohraničí, položilo své životy, aby Československá republika byla osvobozena, obnovena.

Díky jejich oběti my všichni dnes žijeme na našem dědičném území, z něhož, jak nacisté plánovali, Češi měli být jednak vyhnáni, jednak germanizováni či postaveni ke zdi a zastřeleni, aby náš sídelní historický prostor mohl být jednou provždy osazen Němci. Čech v česko-moravském prostoru, jak prohlásil R. Heydrich, tzv. zastupující říšský protektor, masový vrah, neměl co dělat, český národ měl být zlikvidován. Znacizovaní českoslovenští Němci, o tom mluvil i K. Henlein, jejich vůdce, vystupovali v roli páté kolony a pomáhali nacistickému Německu Československou republiku zničit. Jiný jejich předák, K.H. Frank, se podílel na vypracování plánu germanizace a likvidace našeho národa a usilovným způsobem pracoval na jeho zničení. Byl to on, kdo v posledních dnech války dal rozkaz k zastřelení desítek vězňů, kdo spoluřídil barbarské potlačení Květnového povstání českého lidu, zvláště pak toho v Praze. Opět v samý předvečer německé kapitulace bylo zavražděno téměř 8000 našich lidí, kteří bránili své domovy, svou vlast před zamyšleným zničením, před jejím obrácením ve spálenou zemi posetou mrtvými. Prahu měl očekávat osud Varšavy.

Vážený pane předsedo, všichni ti, co trpěli, zemřeli, abychom my žili, si zaslouží hlubokou a věčnou naši úctu. Všichni to považujeme za samozřejmé. Skutečně ale všichni? Bohužel, nikoliv! Občas se ozvou hlasy, které zpochybňují na československém odboji to či ono. V našem národě, tak jako v jiných, je hrstka lidí, kteří, z různých důvodů, znevažují dokonce i nejvyšší oběť našich hrdinů. Všechny nás to bolí. Když se však do této skupiny zařadí rovněž Helena Válková, která je ministryní spravedlnosti ve Vaší vládě, pak bolest přejde v rozhořčení, v početné a důrazné protesty.

Široká veřejnost s rozhořčeným údivem a bouří nesouhlasu přijala slova paní ministryně, že v protektorátu se toho zas tolik nedělo, že o odsunu Němců z Československa po druhé světové válce si myslí to nejhorší, že má trvalý pobyt v Německu a německá kultura je ta skutečná kultura. Její slova již nemohou být vzata zpět. Je doktorka práv, dokonce univerzitní profesorkou, takže musela vědět, co mluví, jaký dopad její slova mohou a také nevyhnutelně budou mít. Každý právník, i ten nejobyčejnější, pokud se vůbec něco málo naučil, musí umět vybírat slova a přesně formulovat své myšlenky. A to se vztahuje v míře nejvyšší na paní ministryni. Navzdory tomu uvedená slova řekla a jejich dopad nemůže již nyní nijak zeslabit. Zpochybnila, kromě dalšího, jak jsme přesvědčeni, za protektorátu počínající a sílící genocidu našeho národa i genocidu Židů, československých občanů židovské víry. Znevážila 360 000 obětí našich lidí, kteří padli v boji proti Němcům. Znevážila utrpení dalších statisíců hrdinů, kteří v historickém zápase s německým „panským národem“ po boku se spojenci bojovali za svobodu, za obnovení naší státnosti. Za protektorátu každodenně trpěl, až na malou skupinku kolaborantů, celý národ. Naše děti byly ohroženy podvýživou, tuberkulózou. Naše vysoké školy byly zavřeny a postupně byly zavírány i střední. Němci přepsali naše dějiny a odnárodňovali mládež. Nacisté nás celých šest let poroby okrádali a za sebou ponechali utrpení a zkázu.

Češi, kteří žili v Němci okupovaném pohraničí, a bylo jich statisíce, neměli žádná menšinová práva, žádné střední školy. Ani do učení českou mládež Němci nebrali. České knihy byly ničeny, české knihovny, školy zavírány. Čeština byla tehdy jazykem, jímž se nesmělo mluvit na veřejnosti. Češi měli vykonávat jen podřadná zaměstnání. Byl jim postupně zabavován jejich majetek včetně nemovitostí. Mnozí z nich prošli věznicemi i koncentračními tábory. Taková tehdy byla německá kultura! Takové tehdy bylo společné soužití Čechů a Němců!

Je proto pro nás s podivem, že paní ministryně spravedlnosti se nezmínila o principu mezinárodního práva, že agresor je povinen nahradit škody, které oběti vznikly v důsledku agrese. Ano, ač paní ministryně „zatracovala“ odsun Němců z Československa, na stamiliardové reparace v předválečných korunách, nám nadto mezinárodně přiřčené, které jsou nám povinni zaplatit Němci, ani nevzpomněla.

Vzhledem k uvedenému jsme přesvědčeni, že. H. Válková by neměla vykonávat ministerskou funkci. Její demisi považujeme za nezbytnou. Pokud však paní ministryně odmítne z ministerské funkce dobrovolně odejít, pak je na Vás, pane ministerský předsedo, abyste se vší rázností a bez zbytečných odkladů konal to, co je Vaší povinností.

Vážený pane předsedo,
je to pouze několik dní, co jsme protestovali proti tomu, že ministrem Vaší vlády je pan Daniel Herman, člen sudetoněmeckého landsmanšaftu. Snahy tento více než politováníhodný fakt případně oslabit používaným tvrzením, že mnichovská Ackermann-Gemeinde je subjekt samostatně registrovaný, neobstojí. Sudetoněmecký landsmanšaft (SL) se skládá ze tří základních složek, a to Witikobundu, Ackemann-Gemeinde a Seliger-Gemeinde. Tyto části SL mají společný program, společné stanovy, společné ústřední orgány v čele s mluvčím, jímž je v současnosti B. Posselt. Společně se každoročně scházejí na sjezdech. Jde tedy bezesporu o jednotnou organizaci, v níž nadto je Ackermann-Gemeinde nejpočetnější organizací, ač Witikobund, ta nejhorší složka SL, která i v Německu je mnohými považována za extrémistickou, je tou nejvlivnější. SL dr. E. Hahnová, která sudetoněmeckou problematiku mimořádně dobře zná, pracovala po určitou dobu v určitých sudetoněmeckých institucích, považuje za dědice henleinismu a nás vyzývá, abychom tento problém nepřehlíželi.

Vážený pane předsedo,
naše stanovisko je jasné. Ministerskou funkci v české vládě nemůže vykonávat člen a vysoký funkcionář sudetoněmeckého landsmanšaftu. Ministerskou funkci nemůže vykonávat ten, kdo zpochybňuje v protektorátu probíhající genocidu českého národa a naplňovanou genocidu československých občanů židovské víry. V této souvislosti se nabízí otázka, zda zlehčováním a popíráním genocidy nedošlo ke spáchání trestného činu. Posouzením uvedených jednání se zřejmě budou zabývat příslušné justiční orgány.

Pokud jde o politickou odpovědnost, nikoliv tedy právní, tu za ministra D. Hermana a za ministryni H. Válkovou nesete jako premiér také Vy. Očekáváme proto od Vás kroky, které povedou k očistě Vaší vlády. Čekají na to mrtví i živí hrdinové protiněmeckého odboje, čekají na to Vaši voliči.

S úctou

Ing. Jaroslav Vodička, předseda Českého svazu bojovníků za svobodu a Vlasteneckého fóra

V Praze dne 28. března 2014

Vážený pan
Bohuslav Sobotka
předseda vlády ČR
Nábřeží E. Beneše 4
118 01 Praha 1 - Malá Strana




Žádné komentáře :

Okomentovat

Reklama