Reklama

pondělí 9. června 2014

Politika a politická scéna dnes očima spoluzakladatele ODS

Petr Havlík (otázky klade Jiří Hroník)
9. 6. 2014
Předkládáme velmi stručný výtah z rozhovoru uveřejněného zde jen proto, aby výstižné odpovědi neunikly pozornosti. Celý rozhovor naleznete v Parlamentních listech.


V posledním svém blogu se zamýšlíte nad nízkou účastí v eurovolbách v Česku a na Slovensku a píšete o nedůvěryhodné politické nabídce a o zahnívající demokracii. Vaše kritika nabídky se týká politických stran bez rozdílu, nebo odlišuje ty tzv. standardní a nově vzniklé často jako protestní hnutí?
Soumrak tradiční pluralitní stranické politiky je možné pozorovat i v jiných zemích Evropy. Stačí se podívat na výsledky nedávných voleb do Evropského parlamentu například v Anglii, Francii či Dánsku. Hodnotovou, nebo chcete-li ideologickou politiku, nahradily různé variance technologie moci a již neskrývaná byznysová objednávka. I vztek a protestní étos může být vhodným marketingovým artiklem. Politika vyprázdnila svůj obsah. Přispěly k tomu politické strany samotné, ale i média a nakonec i netečná a příliš tolerantní veřejnost. Většinová společnost je neustále atakována rafinovanou manipulací všeho druhu. O úspěchu či neúspěchu rozhoduje síla marketingu a vložených finančních prostředků do prezentace jednotlivých nabídek. To je na hony vzdáleno plnohodnotné demokracii. Platí to i pro mnohé z těch nových protestních formací, často účelově vzniklých na jedno použití. Nezřídka bývá jejich život tzv. jepičí. Vzpomeňte na příběh Věcí veřejných. Šlo spíše o nákladnou karikaturu politiky. A navíc – velká očekávání pak končívají velkou frustrací. To vše má vliv na volební účast ve volbách.

Při čtení Vašich blogů mě zaujalo, jak často se v těch posledních textech objevuje přímo vyřčená, nebo podprahová otázka „Tohle jsme chtěli?“ Co jsou po čtvrtstoletí od přelomového roku 1989 v české společnosti ty nejhorší jevy, které jsme určitě nechtěli? 

...Ty jevy, o nichž píšete, které deformují naše prostředí a vztahy, jsou často ukryty pod formálním skeletem naší fasádní demokracie. Je to tolerance excesů, jež se pak stávají normou. Obrovský vliv klientelistických sítí a dokonce organizovaného zločinu na chod a správu státu, což konstatují i naše zpravodajské služby. Trvalá politická nestabilita, návraty k dvojí morálce, selektivní právo. Bezbřehá manipulace veřejným míněním. Celebrity z bulváru, nahrazující skutečné osobnosti a určující ráz doby. A pak je tady nejen vztek, ale především strach. Staré neplatí, novému nevěříme a budoucího se obáváme. Je to dokonce strach existenční a existencionální. A to je velmi nebezpečné...

Žádné komentáře :

Okomentovat

Na opakovanou žádost čtenářů, kteří se nechtějí zapojovat do diskuzí obsahující vulgární a urážlivé výroky. Jejich odstraňování je časově náročné a narušuje plynulost diskuze. Proto nebude dále možné vkládat anonymní komentáře.
Pro vložení komentáře je proto nutné se na stránce "Nová republika" přihlásit vpravo v horním rohu této stránky "přihlásit se" (výběrem emailového účtu např. Google) a upravením uživatelského profilu (v kolonce Nastavení>Upravit uživatelský profil). Děkujeme za pochopení.