Reklama

sobota 19. července 2014

O Kvitovou nejde, jde o společenský systém

Ivan David
18. 7. 2014
Povyk kolem prostého konstatování, že se tenistka Petra Kvitová vyhýbá placení daní v ČR nastal proto, že tenistka je úspěšná a populární, a proto mohli neoliberální myslitelé zobecnit, že každý má podle nich právo platit daně kde chce. Kdo by chtěl právě Petře Kvitové upírat právo „bydlet“ v Monaku, když celý rok létá po turnajích? Ten povyk nesouvisí s Kvitovou. Jde o neoliberální princip, že společnost neexistuje, a proto netřeba být solidární s jinými členy společnosti. Je to naprosto zásadní otázka. Mají či nemají ti, kteří na nějaké populaci vydělávají této populaci platit daně, aby mohla fungovat, nebo ne? 

Pro demagogickou argumentaci, že ne, se hodí sportovci a umělci, zejména ti působící v zahraničí, protože tam je nejméně zřetelný prospěch, který mají ze společnosti a proto se nezdá dost oprávněné žádat, aby také platili. Pokud ovšem neplatí, těžko mohou být příkladem dobrého vztahu ke společnosti, z níž pocházejí. Když budou platit jen vlastenci a chudáci, kteří nechtějí nebo nemají kam utéci, koheze společnosti, to co ji drží pohromadě, nemůže fungovat a společnost se nutně zhroutí. A to už se děje. Ať se každý, kdo bojuje za „svobodu“, nejdřív zamyslí nad tím, jestli si přeje zhroucení společnosti, neboť soudržnost společnosti bez placení daní není možná. V tradičních společnostech se zdánlivě daně neplatily, ale není to pravda, platilo se prací a naturáliemi.

Takovou svobodu společnost nepřežije

Únik hodnot ze společnosti České republiky je dlouhodobě neúnosný, společnost zvolna přestává fungovat. Přímé daně jsou nízké, takže se „hodnoty“ kumulují u jedněch a chybí jiným. Unikají hodnoty neplacením daní v ČR, vnitropodnikovou cenovou optimalizací nadnárodních firem, únikem naturálií včetně vývozu nezpracovaných surovin, prací na černo a také v zahraničí, únikem mozků, které se nevracejí, atd., atd.
Je tragické, že politici, kteří by měli hájit veřejný zájem a posilování společnosti, hájí prakticky výhradně soukromé a korporátní zájmy zejména nadnárodních společností a jimi využívané supervelmoci (USA a EU). Nicméně politiky nikdo nezbaví odpovědnosti za stav společnosti. Ale ani jednotlivce schopné iniciativy nikdo nezbaví odpovědnosti za stav politické reprezentace. Tolerance placení daní v zahraničí, zejména v daňových rájích, je zločin proti společnosti, která politikům svěřila rozhodovací pravomoci. Těm, kteří unikají daňové povinnosti, se nelze divit i při vědomí, jak se s vybranými daněmi nakládá a když slovo „vlastenec“ mnohým zní jako „blbec“, ačkoli nejde o nic jiného, než o vědomi sounáležitosti. I v mnohých demokratických státech je neplacení daní zločin (u nás rovněž, ale lze se mu vyhnout i fingovaným sídlem či bydlištěm). Státy působící jako daňové ráje jsou zločinecké organizace. Nebylo by těžké je bojkotovat, a tím donutit k mravnému chování. Není to ovšem možné ve světě, kde fakticky vládnou ti, kteří daním unikají, kde vládnou zločinci.

Otázka psychiatra: Proč se musí platit daně?

Nižší schopnost správného úsudku znamená horší schopnost přizpůsobit se náročnějším situacím v životě. Je-li dlouhodobá, jde o vrozeně nízkou inteligenci nebo pokles intelektové výkonnosti. Tradičně se měří otázkami, které předpokládají pochopení souvislostí. Jedna z klasických je: „Proč se musí platit daně?“ Před třiceti lety žádný problém pro absolventy zvláštní školy. Věděli, že stát potřebuje peníze, na důchody, zdravotnictví, silnice, školství, armádu, kulturu… Dnes si s touto otázkou často neporadí maturanti a dokonce i jeden inženýr ekonom mě sebevědomě poučil, že daně se platit nemusí (poškození mozku po dlouhém bezvědomí). Stejný názor mají i experti, kteří nás stále poučují. Mají mozek poškozený po dlouhém bezvědomí sociální odpovědnosti. Za méně peněz méně muziky. Za nižší daně nižší důchody, horší zdravotnictví, děravější silnice, větší nevzdělanost, bezvládná armáda a podvyživená kultura. Plaťte ze svého, radí. Kdo na to nemá, má smůlu. Rozklad veřejných služeb je jim lhostejný. Na jednom jim přece záleží. Na blahu těch, kteří vydělávají na bídě. Na nízké ceně práce, na nedostupnosti veřejných služeb. A vládnou. A najímají si sluhy, politiky, úředníky a novináře.

Novináři jako instruktoři debilizace

Velkou zásluhu na ztrátě schopnosti správného úsudku mají takzvaní „novináři“.
Především jim je třeba připsat zásluhu na zblbnutí populace, na ztrátě správného úsudku. Vtloukají lidem do hlav jednu ze základních tezí baronky Thacherové: společnost neexistuje, jenom jednotlivci. S radostí nás také informují o „dni daňové svobody“, kdy už lidé „nepracují na stát“, ale „na sebe“. My přece nejsme já.
Novináři mají pěkné výsledky. Společnost existuje čím dál méně. Ztrácejí se vazby mezi lidmi, solidarita a vzájemná pomoc, roste odcizení a lhostejnost. Ztrácí se pocit povinnosti podílet se na zdaru celku. Populace zblbla, neví, k čemu jsou daně. Podobně ztratila schopnost vnímat potřebu i jiných stránek mezilidské solidarity.
Nejlépe krizi z deregulace a podvodných spekulací přestály skandinávské země s nejvyššími daněmi.
To prý podle českých ekonomických expertů není dobrý příklad k následování, neboť Česká republika se má zúčastnit závodu ke dnu. Snižování daní z podnikání, z nemovitostí, dědické daně, snižování „nákladů práce“, tedy mezd zdravotního a sociálního pojištění a daní ze mzdy. Následkem jsou nízké příjmy státu a jeho zadlužování, mizerné veřejné služby, slabá kupní síla (materiální bída „obyčejných“ lidí), bídná infrastruktura, která je pastí pro chudé a místem odkud bohatí a každý, kdo může, prchá. Nežijí tam, kde byli vypiplaní, kde užívají infrastrukturu a vydělávají na bídě. Kam prchají? Do daňových rájů.

Velké tabu

Proti zlodějům zvaným romanticky „daňové ráje“ se nesmí říci křivé slovo, ba ani položit jim stéblo přes cestu. Nedovolí si to sluhové vládnoucí třídy, politici, úředníci a novináři.
Nikdo v té souvislosti nepřipomene prvorepublikového ministra financí Mašína (nezaměňovat s hrdinnými vrahy bratry Mašínovými), který trval na „domestikací daní“, kdo chtěl podnikat v předválečném Československu, musel tamtéž platit i daně. Tenisový Kaderka by doslal další hysterický záchvat. Jak je to možné? Za první republiky ještě existovalo „my“. I bohatí se cítili být členy společnosti, onoho „my“. Dnes už společnost neexistuje. Není vědomí solidarity ani na úrovni Rakousko – Uherské monarchie. Nedávno mi řekl jeden velkopodnikatel, že je hrdý na to, že jeho firma v ČR platí daně. A myslel to vážně. Jak dlouho může soutěžit s těmi, kteří daně neplatí? Solidaritu se ještě vykořenit zcela nepodařilo, ale pracuje se na tom. Materiální a duchovní bída se prohlubuje. Přibývá děr jako u Hanušovic. Cílem je zřejmě „Česko“ jako jedna velká „vyloučená lokalita“. Jedinou správnou cestou jsou prý pobídky (nebo podbídky?)  „investorům“. Po zákazu všech ostatních cest nelze propagátorům robotáren s nízkými výdělky vyčítat jejich snahu. Amazon je možná lepší než nic.
Daňové ráje jsou zločinci. Novináři se bojí je kritizovat, politici se bojí bránit tomuto okrádání. Novináři a politici totiž slouží těm, kteří vládnou a kteří své příjmy „odklánějí“ do daňových rájů. Jedni říkají, že je to tak správné a škodí aktivně. Jiní mlčí a ke společenskému bezvědomí přispívají pasivně.

Kvitová jako příklad

Kdosi si povšiml, že úžasná tenistka slečna Kvitová odešla se svými miliónovými příjmy do daňového ráje. Poslanec Stanislav Huml si posteskl, že za těchto okolností těžko může být příkladem mládeži. V tom se mýlil. Ona příkladem je, ale ne dobrým. Odchodem do daňového ráje sděluje: Pokud něco máš, neděl se! Kašli na ostatní. Máš svobodu, nemáš povinnosti, pocit odpovědnosti a sounáležitosti je pro blbce. Ukazuje, že ČR je zemí, kde se nevyplatí zůstávat.
Slečna Kvitová není typickým příkladem. Je výjimečná. Ona totiž nevydělává na cizí bídě. Ale i tady platí, pokud jsi jenom „já“, nepatříš mezi „my“.
Hned se ozvalo mnoho produktů propagace myšlenek paní baronky Thatcherové. Nestojí za vyjmenování a hodnocení jejich přínosu do diskuse. Zaujal rozhlasem a televizí propagovaný tenisový pan Kaderka, který křičel, že už skončila doba nesvobody a že lidé, kteří jsou přínosem mají právo na odnos vydělaných obnosů a mohou reprezentovat zemi, v níž neplatí daně. Každý má prý právo žít, kde chce (aniž by platil daně a vyrovnal dluhy za to, co do něj bylo investováno).

S arogantním primitivismem je Kříž

Ještě pozoruhodnějším se mi jeví bývalý redaktor Lidových novin pan Karel Kříž. Přihlásil se k nejhorším tradicím novinářské práce už tím, že lživě titulkem naznačoval a dále výslovně uvedl, že poslanec Stanislav Huml napsal o Petře Kvitové, že je „špína“. Za připomenutí úrovně, na kterou patrně pozvedl i Lidové noviny stojí i jeho vybraná argumentace a kultivovaný styl.
Na webu příznačně zvaném „Pravý prostor“ (zde) píše o poslanci Parlamentu ČR, který soudí, že každý má platit daně tam, kde žije: „Kde vzal komunistický policajt tolik drzosti, že si dovolí takto veřejně dehonestovat člověka, kterému svým prospěchem pro společnost nesahá ani po kotníky?“ Skvělá argumentace, rovnou k věci. Křiž spoléhá na to, že sám nikomu nestojí za to, aby na jeho výlevy reagoval a dokazoval, kdo že komu kam sahá.  Kříž pokračuje na adresu poslance Stanislava Humla: „…nikdy nepřinesl naší daňové pokladně ani haléř reálných hodnot. Ani jako bolševický fízl placený státem, ani jako poslanec, též placený státem. On si dovolí nazvat Petru Kvitovou špínou?!“ Nakonec tento novinář a ekonom radí panu poslanci: Běžte už konečně do rudé prdele, soudruhu Humle i jemu podobní!“  Vyčítá Stanislavu Humlovi, že na rozdíl od Kvitové nikdy nepracoval „produktivně“, neboť byl jen „esembák“, „dopravní expert a „poslanec“. To sám Kříž toho vyprodukoval spoustu. Přidává řečnickou otázku: Jakou povinnost může tedy mít z vašeho pohledu Petra Kvitová nechat se okrást daňovými sazbami v ČR?“ Nakonec jako Kozina vyzývá Humla: "Až takto vyděláte na nadprůměrné platy svých zaměstnanců sdružených v odborech, na odvody, na DPH, na poplatky a další všelijak kamuflované daně, až pochopíte, že z vašeho výdělku vám zlodějský sociální stát skoro všechno takto sebere a vy nebudete mít na další rozvoj firmy a pomalu ani na vlastní žrádlo, můžeme si o daňové morálce a lidských kvalitách Petry Kvitové pohovořit znovu. Jenže na to vy, jako esence kovaného bolševika, asi nebudete mít koule.“ Úžasné! Ani nemá cenu tomuto vzděláním ekonomovi argumentovat statistickými tabulkami, podle nichž patří ČR k zemím, které se podbízejí nízkými daněmi, byť vyššími než v daňových rájích.
Zdá se mi, že rostoucí vulgarita nositelů neoliberálních myšlenek svědčí o jejich nervozitě. Myslím, že se svět jejich neochvějných pravd hroutí a oni to i přes svoji sociální tupost a necitelnost cítí.


12 komentářů :

  1. Pěkné a názorné.Díky!

    OdpovědětSmazat
  2. Gérard Depardieu šel kvůli daním zase do Ruska. Myslím si, že to je každého věc do jakého státu půjde kvůli daním když to systém umožňuje.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Špatné je, že jsou zákony nastavené tak, že daně platí jen ten, komu nic jiného nezbývá.

      Smazat
    2. Zákony jsou nastaveny, tak jak jsou ať se to někomu líbí nebo ne, každý je musí dodržovat.

      Smazat
  3. Výborně Ivane,
    snad jenom doplním připomínku na můj oblíbený Haavelmo-teorém:
    Obstarávat si veřejné služby z daní vyjde levněji,
    než si je pořizovat na volném trhu.
    Klasickým příkladem je cena zdravotních služeb v USA

    OdpovědětSmazat
  4. Jako by pan David zapomněl, co se s vybranými daněmi děje. Že vybrané daně slouží k financování chodu státu, chápe snad i malé dítě. Jenže v České republice se ročně rozkrade mezi 150 – 300 miliardami korun z veřejných rozpočtů. Veletoky peněz do daňových rájů jako Monako nepočítaje. Dále jsou to různí Komárkové, Bakalové, Tykačové, Janouškové, Hávové i církve jimž to jistí Kalousek, a v podstatě veškerá dnešní privatizační smetánka přisátá na státním vemenu, optimalizující daně a nadávající na líné socky, jimž říká líní smraďoši. V podstatě naši zemi považují za své léno a nás za nevolníky.
    Dotace z veřejných peněz? Podle mého názoru je trestuhodné dotovat solárníky, biopaliva a podobné nesmysly. Ať si proboha takové hovadiny investuje každý sám, jde s tím na trh, a nedojí veřejné rozpočty.

    V minulém roce se jen na dani z příjmů od zaměstnanců vybralo 84mld Kč, od OSVČ 1,5mld Kč. Jak nemají být lidé naštvaní na vysoké daně z podprůměrných platů, když smetánka veřejné peníze rozkrade? Problém není ve blbce Kvitové, ale v rozkrádání veřejných peněz. Na daních se vybere dost, jen je třeba usekat zlodějům pracky. A že by to Babiš dokázal? Nevěřím. Vždyť je jeden z nich.

    Nejtragičtější je, že většina lidí nechápe situaci, nejsou schopni se sdružit a bránit se okrádání. To by bylo protiprávní. I na ty demonstrace se vždy sejde lidí maximálně tak do mariáše. Justice doposud nic nevyřešila, přestože bylo několik lotrů jako Barták, Dalík, Topolánek, Kalousek, doslova přistiženo s prackou v kase.

    Pokud se v této zemi má něco změnit, nepůjde to po dobrém. Jen nemám představu, kdo by takovou změnu provedl a převzal za ni odpovědnost.

    OdpovědětSmazat
  5. Díky, pane Ivane Davide!
    S každým novým dnem od "Velkého sametu" přibývají konkrétní důvody proč muselo dojít k demontáži socialismu, které v souhrnu lze nazvat kontrarevolucí. Postihla vše, co se jí do cesty připletlo, skutečně vše, včetně slovníku jazyka českého, zvláště politického slovníku. Postupně zmizela a dále mizí slova mír, třídní boj, kolektivismus, národní hrdost, vlastenectví, proletariát, buržoasie, pauperizace mas, solidarita, slavné dějinné události, atd., aj. a další, včetně "čest práci každé, která dobro plodí". Zatím hanebně odolává slovo DAŇ, ale na jeho vytunelování se "úspěšně pracuje". Selektivně: povinné daně od těch dole, jinak skončíš v oprátce exekutorů, přepečlivá ochrana "svobodné zvůle" těch nahoře, pokud se v rámci lidských práv vůbec uvolí něco státu zaplatit. Pak je tu ještě obrovské hřiště hříšných her jak obelstít placení DPH stylem: "chcete složenku"? Je s podivem, že základní skelet naší státnosti se dosud nezhroutil. Obávám se, že i na tom se "pracuje", protože všechny národní státy jsou v plánech oligarchů předurčeny k vymizíkování, aby nepřekážely globální vesnici pod patronací USA. Jistě, svět se má stále vyvíjet a měnit k lepšímu. Když se ale prosazuje jakýsi strategický regres útlumu skutečných lidských hodnot, musí vás mrazit v zádech. Například jsou vážně míněny výkřiky k redukci natality na všech rovnoběžkách světa, jako že v Rusku postačí 15 milionů, v Číně 40, v Africe maximálně 50, atd., protože ono proslulé "Jedno procento" panstva ani více služebnictva nepotřebuje, pak už máme co činit s rozvíjejícím se neofašismem.
    S výročím Normandie a rozpoutání 1.světové války slovo VÁLKA je podezřele stále frekventovanější. Neurolgických punktů "žhavého prolévání krve" na mapě světa je příliš do počtu i zarytého antagonismu. Mezinárodní mírové hnutí je pouze slavná minulost, prapor pokroku živelná hnutí neunesou. Sociální výbuchy přijdou, ale bez programu a disciplinované organizace těžko očekávat přijatelný efekt. Ztracený čas příprav by bylo možné částěčně napravit "přepólováním" masmédií na podporu sjednocených občanských internacionálních hnutí. Dočkám se kýženého bodu obratu ve věku starodůchodce?
    J.A. Havlíček

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Pane Havlíček, tuhle primitivní básničku jste složil za bolševika sám?

      Smazat
  6. "Jde o neoliberální princip, že společnost neexistuje, a proto netřeba být solidární s jinými členy společnosti. Je to naprosto zásadní otázka."

    tady nejde o neoliberální princip ale o normální slušnost.

    napsal jsem to v reakci na článek Petra Pospíchala:

    Jsem rád, že se výzkumnému týmu Deníka Referendum v čele s Petrem Pospíchalem konečne povedlo identifikovat bazálni problem, ktery brání v restrukturalizaci naseho oligarchicky-kapitalistického mafianskeho státu v moderní socialně přivetivou demokracii.

    http://denikreferendum.cz/clanek/18387-at-jsme-si-kvit

    k tomu pár slov:

    1/ "Dalším kritériem je středisko životních zájmů, což sice zní abstraktně, ale je to pojem v daňovém právu dávno zažitý. Typickým případem bude leckterý Slovák v Praze – nepobývá tam 183 a více dní v roce, protože cestuje za byznysem po světě nebo jede za maminkou na Slovensko, ale má v Praze přítelkyni, byt, stálé zaměstnání, pejska, účty v bance, Openkartu, předplatné do bazénu, přihlášené auto, bicykl v kočárkárně."

    Na to se dá říct třeba to, že středisko životního zájmu Petry Kvitové je už minimálně čtyři roky Londýn, přesněji čtvrť zvaná Wimbledon a ještě přesněji centrální tenisový dvorec ve Wimbledonu. Jak sama říká: "jsem tu doma". "zažívám tu ty nejkrásnější chvíle svého života". Myslím že Britové by si na toto měli dávat pozor a při další návštěvě Kvitové ve Wimbledonu notabene při její další výhře na tomto turnaji (jak troufalé!) by měli zapojit všechy páky aby Petra byla zdaněna v Británii. Věřím že se do této akce zapojí i britská královská rodina.

    Schválně jsem si dal tu práci, kolik dní v roce stráví Kvitová v ČR a vychází mi to zhruba na cca 80 až 90 dnů. Mnohem víc dnů tráví v Americe.

    Pospíchal se v tom výčtu argumentů slizce vyhýbá jednomu a to dost zásadnímu, který vlastně zazníval z úst mnoha lidí kteří jsou touto "kauzou" znechuceni, a tím je, že Petra Kvitová je něco jako velvyslanec České republiky a školy českého tenisu ve světě. Osobně se domnívám že jen za tuto službu bychom jí z našich daní měli ještě nemalou částku platit. A to ještě nebudu dávat k dobru její příkladnou reprezentaci ve Fed cupu (ano, už jsme slavili dva tituly), za kterou Petra v porovnání s výhry na turnajích dostává směšnou almužnu.

    2/ "Ještě ke Kvitové – příjmy z turnajových prémií se často daní v místě, kde se turnaj hraje. V zemi daňového domicilu se pak už nedaní v případě, že mezi oběma zeměmi platí smlouva o zamezení dvojího zdanění.

    Jsou ale i výjimky. Prémie z turnaje v Monte Carlu se například v České republice danit musí, protože taková smlouva mezi oběma státy neexistuje. Ale příjmy, kvůli nimž se leckdy fixluje s domicilem, se týkají především reklamních smluv."

    Turnaj v Monte Carlu Petra Kvitová nikdy nehrála, protože tento turnaj hrají pouze muži.

    3/ "A jestli její rodiče náročně financovali její sportovní růst, tak si lze klást otázku, jestli na českém sportovním systému není něco špatně. Bohatý sport, jakým je tenis, nemá být sportem jen pro děti bohatých rodičů a měl by být financován z vlastních zdrojů, čili třeba z podílů na turnajových prémiích vrcholných hráčů."

    Petr Pospíchal stejně jako mnozí další kteří o Kvitové tak hanebně a hloupě píší vůbec netuší (anebo tuší či to vědí ale záměrně to zamlčují), že Kvitová odevzdává z příjmu z reklam 25 % České sportovní, ze kterých se mimo jiné (organizace Fed cupu, Davis cupu a další sportovní akce, třeba malé tenisové turnaje které jsou důležité pro začínající hráče) financuje i středisko pro tenisty v klubu Agrofert Prostějov (ze kterého vyšla mimo jiné Kvitová, Šafářová, Veselý, Berdych a další).

    Další skutečností je, a tu taky Pospíchal zamlčuje, že Kvitová ročně utrácí miliony korun za svůj realizační team, který je převážně tvořen z Čechů.


    Karel Macura

    OdpovědětSmazat
  7. Mimochodem, na celé této "kauze" je opravdu děsivá ta míra blbosti, ať už si příklad Kvitová berou do úst neoliberalisté nebo někteří socialisté (Jan Patočka, Stanislav Huml, p. Ryšánková, lidé kolem Deníku Referendum) či spisovatelka Petra Hůlová. Jak jsem se pokusil naznačit, krok Petry Kvitové je třeba chápat individuálně, prostě jako krok výjimečného člověka který tak nějak přesahuje všechny ostatní a taky k němu i přistupovat. Petra Kvitová v žádném případě nepohrdá Českou republikou, jen ji nechce už dávat víc než dává, a to že dává víc (a nejsou to jen vulgární peníze) než 90 % našich občanů, by mělo být snad každému slušnému člověku jasné. Myšlení Petra Pospíchala, vás, nebo Jana Patočky je návratem do 70. let minulého století - kdy se vše individuální a individualistické a tím i nonkonformní muselo znormalizovat.

    Karel Macura, živnostník

    OdpovědětSmazat
  8. Na této kauze je ve skutečnosti opravdu děsivá míra nepochopení (když nepoužuji blbosti jako vy), co je demokracie, slušnost, cit k povinnostem, spravedlnost. Spravedlnost vycházející z pravidel, zákonů, předpisů atd., má platit obecně pro všechny, nikoliv individuálně. Jestliže si někdo "individuálně" určuje, kolik své zemi (ne)odvede na daních, protože může, má na to, a těch 90% nemůže ale naopak musí, nemá na to, tak to není ani demokracie ani slušnost, ani vlastenectví či zodpovědnost ke své zemi. Je to vyčůranost a lumpárna. Bohužel, ta je ovšem, ve značné míře, v současné době hodna obdivu a uznání. Morálka je k smíchu.

    OdpovědětSmazat
  9. těch 90 % lidí má pořád šanci se sebou něco udělat, být tak úspěšný jako Kvitová a stát se vlastně nikoliv jen běžným občanem ale i symbolem českého úspěchu a pak se svobodně rozhodnout co se svými poctivě vydřenými penězi udělá.to je svoboda a pochopení toho že nežijeme už v nějaké izolované zemi ale v globalizovaném světě. Kvitová znovu opakuji odevzdává z příjmů z reklamy 25 % České sportovní, což je o něco víc než je zdejší daňová norma. Odevzdává tedy víc než by musela, akorát to neodevzdává do chřtánů bezedného a rozkrádajícího se státu ale konkrétním lidem. Místo toho aby se levicový politici chytli za nos a padli před takovou pokorou na kolena a prosili Kvitovou o odpuštění tak na ni dál kydaj svůj hnůj a omýlají svá byrokratická zaklínadla. Nechci tím zpochybňovat problematiku ztráty peněz v daňových rájích, ale brát si za příklad právě Kvitovou je opravdu hnus toho největšího kalibru, anonyme. Karel Macura

    OdpovědětSmazat

Na opakovanou žádost čtenářů, kteří se nechtějí zapojovat do diskuzí obsahující vulgární a urážlivé výroky. Jejich odstraňování je časově náročné a narušuje plynulost diskuze. Proto nebude dále možné vkládat anonymní komentáře.
Pro vložení komentáře je proto nutné se na stránce "Nová republika" přihlásit vpravo v horním rohu této stránky "přihlásit se" (výběrem emailového účtu např. Google) a upravením uživatelského profilu (v kolonce Nastavení>Upravit uživatelský profil). Děkujeme za pochopení.