Reklama

úterý 5. srpna 2014

Sergej Glazev: Jak neprohrát ve válce II.


5. 8. 2014 zdroj
Pokračování z analytické stati Putinova poradce

Akademik Sergej Glazev šéfuje týmu ekonomických poradců Vladimíra Putina. Z prvé části článku, jejž nazval Jak neprohrát ve válce, jsme citovali včera. Dnes nabízíme exkurzi jeho další pasáží:

Vzniklá konstelace nabízí „tři scénáře dalšího vývoje krize, pramenící z vnitřní logiky dnešního ekonomického systému“:

1/

„Optimistickou“ – „Rychlý přechod do nové dlouhé vlny ekonomického růstu.“ Ten ovšem předpokládá „převod krize do uřiditelného režimu“. Tak, aby klíčové články světové ekonomiky mohly „pokles v zastaralých sektorech a periferních regionech světové ekonomiky“ kompenzovat „přesunem zbylých zdrojů do investic, urychlujících formování nové technologické struktury“. To si však nutně vyžádá „kardinální změnu architektury současného finančního systému“ (její přechod do „multidevizového“ režimu). Bude ji provázet i „změna ve složení a relativní váze vedoucích zemí“. Podmínkou je „zásadní posílení státních institucí strategického plánování a regulace finančních toků, a to i na světové úrovni“. Jen tudy vede cesta k „řiditelnější a vybalancovanější globalizaci“. Ke „strategii stabilního rozvoje“ namísto „doktríny liberální globalizace“. Tu zvládne pouze „strategický konsensus vedoucích zemí“, soustředěný na „boj s terorismem, proti globálnímu oteplování, masovému hladu, nemocem a dalším hrozbám lidstvu“.


2/
„Katastrofický scénář, vyprovokovaný kolapsem stávajícího amerického finančního systému, formováním relativně samostatných regionálních měnově-finančních systémů, redukcí velké části mezinárodního kapitálu, prudkým poklesem životní úrovně v zemích ´zlaté miliardy´, prohloubením recese a zavedením protekcionistických bariér mezi regiony.“


3/
„Inerční scénář, vyprovokovaný růstem chaosu a erozí mnoha institucí v jádru i na periférii světové ekonomiky.“ „Zachování některých institucí stávajícího globálního finančního systému“ by provázel „vznik nových center ekonomického růstu v zemích, schopných předstihnout ostatní při formování nové technologického struktury a ´osedlat si´ novou dlouhou vlnu ekonomického růstu“.

„Inerční scénář“ je přitom „směskou z prvků katastrofického a uřiditelného východiska z krize“. A tedy i potenciálně „katastrofickým pro jedny“ – a „optimistickým pro jiné regiony“. „Instituce jádra světového finančního systému“ však budou „přežívat na úkor zdrojů, stahovaných z periferních zemí prostřednictvím nadvlády nad jejich aktivy“. „Emise rezervních měn“ – a „jejich směny za majetek zemí jejích příjemců prostřednictvím takto zachraňovaných bank a korporací jádra“.

Krize skončí až „přesunem kapitálu, zbylého po kolapsu dolarové finanční pyramidy a dalších finančních bublin“ do „nové (šesté) technologické struktury“. Její páteří budou „nano- a biotechnologie a informačně-komunikační technologie“ (s aplikacemi hlavně ve „zdravotnictví, vzdělání a vědě“). Tedy ve zcela odlišných sférách, než „vojenská technika“, generující „závody ve zbrojení a růst vojenských výdajů“.

„Rusko propáslo historickou šanci předložit summitu lídrů G20 v Petrohradě v září 2013 plán široké mezinárodní spolupráce při společném rozvíjení klíčových směrů nové technologické struktury coby mírové alternativy stimulace inovačních aktivit cestou závodů ve zbrojení.“ Zevrubnou koncepci, již na dané téma zpracovala Vědecká rada Ruské akademie věd, ruský přípravný tým summitu na program nezařadil – a „dal přednost dalšímu okecávání problémů globální krize v americkém duchu“ („druhořadým otázkám stability světového měnově-finančního systému, fungujícího v zájmu USA“). Ty samy přitom „v téže době připravovaly na Ukrajině půdu pro rozněcování nové světové války“.

„Transfer od končící k nové Kondratěvově dlouhé vlně je komplikován i tím, že paralelně probíhá přechod k novému dlouhodobému cyklu akumulace.“ Právě to „riziko světové války jen dál vyhrocuje“. „Předchozí přechod od koloniálních impérií evropských zemí k americkým globálním korporacím coby vedoucí formě organizace světové ekonomiky se realizoval cestou tří světových válek, kulminujících kardinálními změnami světového politického uspořádání.“

Po „kolapsu SSSR následkem třetí – studené – války ovládl volný pohyb kapitálu celý svět a nadnárodní korporace získaly k dispozici celou světovou ekonomiku.“ Stabilní ekonomický rozvoj, čelící globálním hrozbám, je v podmínkách „liberální globalizace“ kvadraturou kruhu. „Nevídaná koncentrace kapitálu a globálního vlivu několika set rodin při absenci demokratické kontroly hrozí přerůst v globální diktaturu světové oligarchie, utiskující celé ostatní lidstvo. Rostou rizika zneužití globální moci, hrozící likvidací celých národů a katastrofami planetárních rozměrů. Objektivní nezbytnost blokace světové oligarchie a regulace pohybu světového kapitálu nachází řešení ve východoasijském modelu organizace soudobé ekonomiky.“

„Mezi USA a Čínou graduje boj o vedoucí pozici ve světové ekonomice.“ „USA rozehrávají v zájmu zachování vlastní dominance svůj obvyklý scénář podněcování světové války v Evropě.“ Tak jako nejednou v minulosti, „snaží se vlastní postavení upevnit na úkor Starého světa i dnes“. V duchu „prastarého anglického principu ´Rozděl a panuj´ infikují politické elity evropských zemí podvědomou rusofobií“.

Země BRIC přitom disponují potenciálem, umožňujícím „dosáhnout 30 % světového ročního produktu už v roce 2020“. Podíl USA naopak „trvale klesá“. To „podlamuje i ekonomické základy jejich globální nadvlády“. Dnes se udržuje hlavně díky „monopolnímu postavení dolaru, na nějž připadají dvě třetiny světového obratu zboží“. Washington se oslabování svých pozic „pokouší vyvažovat posilováním vojensko-politického tlaku na konkurenty“. Za „pomoci globální sítě vojenských základen, informačního monitoringu a elektronické rozvědky se pod vlastní kontrolou snaží udržet celý svět“.

„Strukturálním změnám, nezbytným k zachování vedoucí pozice ve světě, však brání setrvačnost zastaralých investičních fondů i gigantická pyramida soukromých i státních dluhů. S cílem zbavit se tohoto rychle narůstajícího břemene a zachovat si monopolní postavení ve světovém měnově-finančním systému jsou USA objektivně zainteresovány na světové válce. Jejímu rozpoutání obvyklým způsobem brání riziko nasazení zbraní hromadného ničení.“ USA se „je snaží kompenzovat inscenací série regionálních válek, které se slévají do globální chaotické války“.

Tkví v provokování „řízeného chaosu“ cestou „ozbrojených konfliktů v zóně přirozených zájmů vedoucích zemí světa“. USA je „nejprve vmanévrují do konfliktu“ a pak „proti nim budují koalice“. Konfrontace, kterou inscenují, má „usnadnit zachování americké vedoucí pozice“ na úkor všech zúčastněných stran. Průvodním cílem je dosáhnout i „neférových konkurenčních výhod“ typu „izolace zemí, jež USA nemají pod kontrolou, od perspektivních trhů“. Samy si přitom i touto cestou „ulevují od břemene státního dluhu shrabováním dolarových aktiv těchto zemí“.

„Období 2014-2018 odpovídá, z hlediska cyklů světového ekonomického a politického vývoje, periodě 1939-1945, kdy vypukla Druhá světová válka. Konflikty v severní Africe, Iráku, Sýrii a na Ukrajině jsou jen počátkem celé série vzájemně provázaných střetů, rozněcovaných USA a jejich spojenci. Uplatňováním strategie ´řízeného chaosu´ se snaží řešit své ekonomické a sociálně-politické problémy podobně, jak je USA řešily za Druhé světové války.“

Právě „války v Evropě byly nejdůležitějším zdrojem ekonomického vzestupu a politické moci USA. Supervelmocí se staly v důsledku První a Druhé světové války, vedoucích ke gigantickému odlivu kapitálu i mozků z proti sobě bojujících evropských zemí do Ameriky. Třetí světová válka, která zůstala ´studená´, kulminovala rozpadem světové socialistické soustavy, který USA přihrál na tisíc miliard dolarů, statisíce specialistů, tuny plutonia a dalších cenných materiálů i masu unikátních technologií.“

„Všechny tyto války byly vyprovokovány za aktivní účasti americké ´páté kolony´ v podobě agentů, oligarchů, diplomatů, státních byrokratů, byznysmenů, expertů a veřejných činitelů, řízených, financovaných a podporovaných americkými zvláštními službami. Také dnes, kdy narážejí na ekonomické těžkosti, se USA snaží rozpoutat další válku proti Rusku za ukořistění jeho zdrojů.“

„Světová chaotická válka, rozněcovaná USA, se vede s nasazením zbraní na bázi nové technologické struktury.“ Je tak „zároveň i katalyzátorem jejího formování v americké ekonomice“. Jde „především o informačně-komunikační technologie a zbraně, dosahující na jejich základě vysoké přesnosti, které americké armádě zajišťují systémovou převahu v řízení bojových operací i minimalizaci ztrát. Doplňuje je široká aplikace kognitivních technologií, které masová média mění v psychotronickou zbraň masového ničení lidského vědomí, a diplomacie – v psychologickou zbraň, paralyzující politickou vůli protivníkova vedení.“

„Všechny války, vedené USA v posledních dvou desetiletích, počínaje Irákem a Jugoslávií a Ukrajinou konče, ilustrují, že jsou, co do typu aplikovaných technologií, složitým komplexem komponent, kdy sám vojenský prvek plní až roli ´posledního argumentu´ pro závěrečnou fázi. Předtím je hlavní pozornost zaměřena na vnitřní destabilizaci regionu, vytipovaného k agresi, v níž se aplikují psychotronicky informační zbraně, zaměřené na rozvrácení společenského vědomí a diskreditaci tradiční morálky. Jinými slovy na rozkolísání základů společnosti, jíž se masovými médii sugerují agresivní, misantropické stereotypy s cílem roznítit společenské konflikty.“

Prvořadý důraz se klade na na „zkorumpování vládnoucí elity“ a její „podřízení zahraniční kontrole“. „Vlivní politici“ i „perspektivní mládež“ jsou vtahováni do přediva „specifických vazeb na USA a jejich spojence v NATO“ („prostřednictvím účtů a ´úspor´ v zahraničí, vzdělání, grantů, pozvánek na prestižní akce, uděleného občanství a akvizice majetků“). „Americkým zvláštním službám to umožňuje manipulovat jak veřejným míněním, tak vládnoucí elitou a provokovat vnitřní i vnější konflikty.“

Je to přitom „sama Amerika, kdo vybírá protivníky a následně řídí bojové operace a určuje i jejich vítěze a tresty pro poražené. Tak tomu bylo v Iráku, který vyprovokovala napadnout Kuvajt a potom demonstrativně ´potrestala´. Se Srbskem, jehož vedení slíbila bezpečnost výměnou za to, že se zdrží kroků, jež by zemím NATO způsobily nepřijatelnou újmu, a pak je exemplárně rozdrtila a odsoudila. Se zeměmi severní Afriky, jejichž předáci byli uvedeni v omyl a pak hozeni napospas lynči davu, zbaveného rozumu a propadlého amoku, že si může dovolit, cokoli se mu zlíbí. Kolem Janukovyče kroužili dlouho američtí poradci, k nimž se v rozhodné chvíli připojili vedoucí činitelé USA a EU, s jediným cílem – ukonejšit ho, aby vůči opozici nepoužil sílu a stal se pak obětí jejich agentů, kteří se prodrali k moci.“

„Navenek se války, rozněcované USA, jeví jako nesmyslný chaos. Ve skutečnosti je organizují a koordinovaně vedou všechny zainteresované instituce USA i příslušné struktury amerického velkokapitálu, masová média a rozvětvená agenturní síť. Výsledky vyvolávaného chaosu jsou plně naplánovány předem. Americkým korporacím zajišťují kontrolu nad přírodními zdroji a infrastrukturou poražených zemí, jejich bankám se ´zmrazují´ aktiva, speciálně vyškolení vandalové rozkrádají jejich muzea, jejich finanční systém je pevně připoutáván k dolaru.“ Úplně „všechny války, organizované USA, se jim tak mnohonásobně vrátily“. A to i v případě „války v Afghánistánu, v jejímž důsledku narostl o celé řády proud narkotik do Ruska a Evropy, kontrolovaný americkými zvláštními službami“.

Stěžejní váha se připisuje „jednání s potenciální obětí, uspávajícímu její obezřetnost bezmeznou demagogií o nepřípustnosti použití násilí, porušování svobody slova a principech demokracie a právního státu. Trumfovým esem americké negociační taktiky je prachsprostý podvod. Cynický natolik, že oběť v zajetí morálních hodnot ani není s to uvěřit, že ji prostě jen tahají za nos. Klasickým příkladem je organizace státního převratu na Ukrajině.“

Glazev pak rekapituluje jeho klíčové fáze: Shrnuje je takto: „V průběhu početných jednání s Janukovyčem a s Ruskem nedodržela západní strana své závazky ani jednou jedinkrát. Konstantou všech rozhovorů byla dezorientace partnerů a průtahy, nezbytné k přípravě následujících operací. Vysoce postavení američtí a evropští činitelé tak jen uspávali Janukovyčovu bdělost a připravovali nacisty na jeho násilné svržení. Mezitím využívali ženevských rozhovorů o urovnání konfliktu v Donbasu k tomu, aby junta pod jejich kontrolou stačila zmobilizovat ozbrojené síly proti ruské populaci Ukrajiny. Jen co se dosáhlo dohody o odzbrojení nelegálních formací a zahájení celonárodního dialogu, dorazil do Kyjeva americký viceprezident Biden podpořit trestnou operaci junty proti donbaské rezistenci. Vedení USA a EU, ujišťující ruského prezidenta donekonečna o své oddanosti míru a apelující na skoncování s násilím, obratem plně podpořilo sílící teror ukrajinské armády proti obyvatelstvu Donbasu. Jen co Rusko vyšlo vstříc ujednání o deeskalaci a stáhlo vojska od ukrajinské hranice, začala junta v zóně konfliktu razantně navyšovat své ozbrojené síly a sáhla po nasazení letectva a obrněné techniky.“

Washington, „prezentující se jako mírotvorce a obránce lidských práv, razil ve skutečnosti násilné převzetí moci nacisty, které pak podpořil i legalizací jejich soldatesky a podnítil k použití síly proti civilní populaci“.

Vrcholem „cynické politiky USA je provokace s malajsijským civilním letounem, sestřeleným ukrajinskou armádou“. Cílem je „internacionalizace konfliktu“. „Zatažení EU do války poté, co nacistická junta prokázala neschopnost potlačit odpor Donbasu“ – a „nevyšly pokusy vyprovokovat Rusko k nasazení vojsk a válce s Ukrajinou ani masivním vražděním obyvatel donbaských měst“.

Ve snaze „zatáhnout do agrese proti Rusku i evropské země obvinily americké zvláštní služby ze sestřelení civilního letounu proruské domobrance“. Zdání věrohodnosti měly této verzi dodat i „falzifikáty jejich telefonátů, zfabrikované SBU“. To, že v „katastrofě měla prsty ukrajinská armáda, dokládají nezvratná fakta, prezentovaná ruským generálním štábem“. „Masovou vraždu naplánovala a provedla americká agentura v ukrajinských zvláštních službách.“

Dostupná faktografie tak potvrzuje, že „od samého počátku ukrajinské krize USA uplatňují systematicky strategii její eskalace do evropsko-ruské války, ospravedlňují všechny zločiny nacistické junty, financují a vyzbrojují ji, kryjí ji i diplomaticky a nutí to samé dělat i své evropské spojence“.

Čím to podle Putinova poradce hrozí - na Ukrajině i celé Evropě - přiblížíme v zítřejším pokračování.

Žádné komentáře :

Okomentovat

Na opakovanou žádost čtenářů, kteří se nechtějí zapojovat do diskuzí obsahující vulgární a urážlivé výroky. Jejich odstraňování je časově náročné a narušuje plynulost diskuze. Proto nebude dále možné vkládat anonymní komentáře.
Pro vložení komentáře je proto nutné se na stránce "Nová republika" přihlásit vpravo v horním rohu této stránky "přihlásit se" (výběrem emailového účtu např. Google) a upravením uživatelského profilu (v kolonce Nastavení>Upravit uživatelský profil). Děkujeme za pochopení.