Reklama

pátek 12. září 2014

Dluh a vlastnictví


Miroslav Tejkl
12. 9. 2014
Kapitál reprodukuje spíš soukromý dluh než soukromé vlastnictví. 

„Máš to tady pěkný“, řekl jsem Robertovi, který byl rozvalen na druhé rozměrné masívní židli, a sledoval jsem přitom se zalíbením kamarádovo malé ovčí stádo. „A co tvůj soused“, dodal jsem a rukou ukázal na haciendu za potokem, „nezávidíš? ... začínali jste před dvaceti lety oba, jak se říká s holou …?“


Robert se ironicky zasmál: „Tak jasně, Pavlík, žije si v přepychu, vždycky to tak chtěl už na škole, co si pamatuju ... Ale jak by řekl asi takový Elam Harnish, zmoudřeně někde na konci Londonova Bílého dne – ve víc než jedné posteli Pavel spát beztak neumí a moje deset let staré přibližovadlo má zhruba stejné funkce jako ten jeho bourák. No a abych použil takový ten přísný, jakoby starozákonní pohled na věc: něco o něm vím a při určitém úhlu pohledu jsem já „člověk plusový“ on „člověk minusový“. Kdyby se všechny moje pohledávky staly teď splatné, tak mi zůstane jen o něco málo míň, než tady vidíš – zatímco on by byl asi tak 30 milionů v mínusu ...“

Na počátku nesl kapitál v sobě rodné znaky tradiční společnosti a ekonomiky, ze které vzešel a která byla původně založena na převažující roli samozásobitelských usedlostí, odvádějící spíše naturální renty (včetně těch robotních, tedy „v úkonech“), daně, desátky a jiné dávky panstvu a státu. Byla to nejen úcta k představeným a elitám, ale i úcta ke skutečnému soukromému vlastnictví - zejména reálných statků, ale i plnohodnotných mincí, a dále úcta k důstojnému a nerozhazovačnému životu, žitému řádně v souladu s povinnostmi dané třídy, vrstvy a profese. Proto tradiční společnost a ekonomika …

Na rozdíl od obecně rozšířených představ a iluzí bylo ve skutečnosti soukromé vlastnictví reálných statků (včetně osobních schopností a zdrojů nároků – prebend a retních titulů) ale i exogenních, hodnotu samostatně nesoucích peněz, významným fenoménem tradiční společnosti a ekonomiky.

I dochované, někdy i velmi podrobné a komplikované soukromoprávní dokumenty, včetně (a hlavně) smluv, o tom svědčí ...

foto: P.Ďoubalík, Možděnice

Podstata kapitalismu a kapitálu je ale zcela jiná. A postklasický ekonomický výzkumný program, jejimž jádrem jsou postkeynesovská politická ekonomie a teorie peněžního koloběhu s tzv. endogenními penězi jako základem systému, chápe tuto podstatu lépe než hlavní proud ekonomické teorie ...

Kapitalismus je tou skutečně dovršenou první etapou společenské ekonomiky, dělby práce a směnné hodnoty (neustálé poměřování společenského významu jednotlivých majetků a produkcí, ústící ale nakonec do zvrhlých finančních kreací). Zatímco to úplně první, přechodné období společenské ekonomiky s panováním pozemkové renty (doba Francoise Quesnaye a jeho Ekonomické tabulky) je slučitelné i s tradiční ekonomikou, standardní kapitalismus s dominací mechanismu soukromokapitálového zhodnocování a zisku z tržní realizace jako dominující formy čistého přebytku, se od tradiční ekonomiky už zřetelně oddělil ... 

Kapitalismus je – kromě rozdělování statků konečné spotřeby - společenskou ekonomikou se vším všudy.

A - opět na rozdíl od obecně rozšířených představ a iluzí - kapitál, tedy mechanismus soukromého kapitálového zhodnocování rozšířeně nereprodukuje dílčí akumulovanou hodnotu v soukromém vlastnictví, ale soukromé a veřejné zadlužení. Postupný vývoj kapitálu ve skutečnosti rozvrací roli soukromého vlastnictví a nahromaděných peněz jako vlastnictví – zpočátku kromě těch největších monster ...

Společenská ekonomika založená na hodnotě a soukromém zhodnocování nezná slitování ani se soukromým majetkem a udržením jeho hodnoty (společenského významu dané dílčí, tedy soukromé výseče reálných statků a činností). Vše ničí, vše činí dočasným, „vše pevné se (v kapitalismu) odpařuje“ … abych parafrázoval jeden Marxův výrok.

Kdo se postaví na odpor principům soukromého zhodnocování, bude ožebračen a zničen. I kdyby byl vybaven (zatím malým nebo středně významným) soukromým vlastnictvím.

Pokud bychom izolovaně pojatou formuli kapitálu z I. dílu Marxova klíčového „opus magnum“ (P – Z – P+) začlenili do reprodukčních schémat a rovnic Michala Kaleckiho, dalo by se říci, že při procesu zhodnocování s historicky dominujícím přebytkem (tedy i v případě soukromokapitálového zhodnocování s tržním ziskem z realizace), dochází k propadu poměru hodnoty nahromaděných soukromě vlastněných zdrojů (včetně nahromaděných peněz) vůči hodnotě vytvořené a realizované produkce po dobu životnosti zdrojů.

Výsledkem vývoje kapitalismu a kapitálu a celé dosavadní fáze společenské ekonomiky, která tu tradiční (v Evropě na konci feudalismu) vystřídala, je ale něco jiného a to"

a) proces soukromého zhodnocování, při kterém se stává přirozeností úhel pohledu na koloběh zhodnocování, kdy se propadá hodnota nikoli soukromých vlastnictví, ale nakumulovaných soukromých dluhů (beztak je jedno i druhé pasívum) vůči hodnotě příslušné soukromé produkce

b) … a sílící společenské zhodnocování, při kterém se obdobně propadá hodnota nikoli nějakého veřejného suverénního fondu, ale nakumulovaného veřejného dluhu vůči hodnotě společenského produktu – například v podobě takového agregátu jako je HDP (vyspělé země bez veřejného dluhu se prakticky nevyskytují) …

Kapitálový koloběh se stává budováním hodnotového převisu (přebytku) nad soukromým nebo veřejným dluhem – nikoli nad dílčím soukromým nebo veřejným (a taky vlastně dílčím – i když nesoukromým) majetkem. Nebo už jen mírou potvrzování zálohovaných zdrojů, kdyby už i ten hodnotový přebytek chyběl ...

Naturální přebytek ovšem nechybí – civilizace má větší produktivitu než měla kdykoli předtím.

On ale zcela nechybí ani ten hodnotový přebytek – až na to, že nejde o hodnotový přebytek v podobě soukromého zisku, ale o moderní soukromou rentu, která pohlcuje výnosy rostoucího společenského zhodnocování.

v Chrudimi dne 8. 9. 2014, Miroslav Tejkl


foto: P.Ďoubalík

1 komentář :

  1. Dobrý den.
    narazil jsem ve vašem článku na výraz "zhodnocování" .... tento výraz je dle mého názoru dnešním nositelem míry nebo měřítka.
    Podle mých zkušeností je vše založeno na rozdílu dvou pojmů a to je výraz reálná a výraz virtuální.

    Jako příklad mohu uvést pozemek s jakousi hodnotou danou bonitou půdy a polohou. To bude výchozí stav. Tento pozemek můžete zhodnotit několika způsoby:

    1. pozemek obděláte, osejete nebo osázíte, tím jej reálně zhodnotíte bez ohledu na zvýšení hodnoty danou bonitou, protože vám nese reálný užitek v plodech s výhledem na výnosy do budoucna
    2. změníte bonitu a uděláte z něj stavební parcelu, to vám také přinese virtuální "zhodnocení" pozemku formou zisku (ne již výnos) z jeho prodeje. Zisk, byť vyšší, je pouze jednorázový
    3. jako druhý virtuální příklad můžeme uvést inflaci, která sama o sobě navyšuje cenu pozemku, na kterém však nedokážete vypěstovat víc než dříve ani na něm nepostavíte víc domů a přitom jde také o "zhodnocení".

    Třetí případ "zhodnocení", na rozdíl od prvních dvou, nemůže majitel pozemku ovlivnit, ovlivňuje je stát svými nástroji.

    OdpovědětSmazat

Na opakovanou žádost čtenářů, kteří se nechtějí zapojovat do diskuzí obsahující vulgární a urážlivé výroky. Jejich odstraňování je časově náročné a narušuje plynulost diskuze. Proto nebude dále možné vkládat anonymní komentáře.
Pro vložení komentáře je proto nutné se na stránce "Nová republika" přihlásit vpravo v horním rohu této stránky "přihlásit se" (výběrem emailového účtu např. Google) a upravením uživatelského profilu (v kolonce Nastavení>Upravit uživatelský profil). Děkujeme za pochopení.