Reklama

čtvrtek 16. října 2014

Než začne lynč...

Radkin Honzák
16. 10. 2014 Literárky
To, co se stalo ve žďárské škole, je tragédie. Prosím všechny pozůstalé, aby přijali projev mé upřímné soustrasti. Vím také, jak malá náplast to je na jejich bolest, na smutek nad zmařeným mladým životem. Pokud pro vás mohu něco udělat, udělám to rád.
Rozvířené emoce by však neměly zasáhnout širší společenství o nic víc, než je zasáhnou zprávy o zbytečné smrti mladých lidí za méně dramatických okolností. Mladí lidé totiž u nás umírají vesměs zbytečně – například na silnicích, na drogové scéně – aniž se kvůli tomu mobilizují všechny televizní stanice, ministři, soudci, policejní aparát a houfy amatérských posuzovatelů.

Podle policejního prezidenta případ otevírá diskusi o tom, jak chránit obyvatelstvo před duševně nemocnými lidmi.

Obávám se, že tento přístup není šťastný. Policejní prezident by mohl vědět, že lidé s duševními poruchami jsou v tomto typu trestné činnosti daleko za ostatní populací, zhruba v poměru 1 : 2. Má o tom dost přesné statistiky. Včetně těch, které uvádějí, že většina vražd je spáchána na osobách blízkých až nejbližších, ať už je vrahem osoba zdravá či trpící duševní poruchou.

Přijde mi jako nenáhodná náhoda, že na dnešek připadají (nevím kolikáté) narozeniny agentury Reuters. Její zakladatel, po úspěšném etablování se jako burzovní zpravodaj, nabádal novináře, aby se zaměřili na „senzační zprávy“, jakýsi základ bulváru. Vraždící šílenci jsou proto lákavým soustem (nepochybuji o tom, že některé TV kanály budou nejméně čtyři dny opakovat tytéž dramatické záběry), zatímco pět a více mrtvých za víkend na českých silnicích už nikoho ze židle nezvedne. Tím méně narkomani (ti ať se mezi sebou pobijou, aspoň od nich bude pokoj).

Pokud na jedné straně novináři a policie mobilizují, měl by ministr zdravotnictví podat racionální vysvětlení a ne se nechat nachytat zcela nepřipravený a vymlouvat se před kamerou jako malý kluk. Úředník v takovéto funkci by měl znát zásady krizových postupů. Když už nemá poradce, mohl se podívat do Wikipedie, kde by našel i pro laiky celkem srozummitelné údaje. Zde jsou:

• 1. typ: první projev nemoci → postupně se zhoršující příznaky → chronické stádium → rozpad osobnosti;

• 2. typ: první projev nemoci → remise → relaps → remise → relaps → bez léčby obvykle následuje rozpad osobnosti;

• 3. typ: první projev nemoci → úzdrava (možný výskyt poruch osobnosti či kognitivních deficitů).

Stejně jako on sice neznám konkrétní klinické údaje, na první pohled však je patrné, že pacientka, o níž se jedná, splňuje kritéria druhé skupiny. Pak je možné bez kličkování vysvětlit, že v případě (bohužel krátkodobého) plného ústupu chorobných příznaků, tedy remise, je neodůvodněné držet nemocnou v ústavní péči a považovat pečlivou ambulantní léčbu za dostatečnou. K tomu ke všemu jsou cenné také informace Martina Jarolímka v jeho blogu z r. 2012.

Psychiatři by měli také konečně přiznat, že žádný z nás není děd Vševěd, aby dokázal bezpečně ohadnout, co se jeho pacientům děje v mysli. Ono to totiž nelze spočítat ani u zdravých! Zvrat může proběhnout během 24 hodin. O to lepší by měla být spolupráce těch, kteří se cítí zdraví s těmi, kteří jsou diagnostikovaní. Senzace kolem „vraždících šílenců“ to nezlepší, naopak. Prohlubuje propast a zhoršuje možnost pochopení a soužití.

Oni totiž schizofrenici zdaleka nejsou tak nebezpeční, jako jsou „jiní“ a xenofobie vůči nim pociťovaná je trochu biologicky nastavená (dokonce možná víc, než proti příslušníkům jiné rasy). Zatímco však u těch se nesmí uvádět etnikum, u lidí s duševní poruchou je možné uvádět jejich diagnózu, což opticky zvětšuje jejich podíl na této kriminalitě. A tak zatímco u dejme tomu namibijského vraha by to bylo porušením jeho lidských práv, s psychotikem si každý může bez okolků vyplachovat ústa. Ta „osvícená osoba“ Rowlingová by měla dbát v zájmu nemocných spíš o tohle než o to, že v případě psychotického neklidu je nutné použít omezující prostředky!

Bulvár bude teď pár dnů ždímat ze svých odběratelů adrenalin, po psychiatrické oblasti začnou chodit úřednické kontroly a pacienti se dostanou do ještě nevýhodnější pozice a do větší izolace. Přitom takováto smrt je ojedinělá. Ty desítky a stovky jiných jsou však příliš banální.

2 komentáře :

  1. Odpovědi
    1. Článek přesně vyjadřuje moje pocity, které bych však asi nedokázal takto vyjádřit. Informace v TV o této kauze vynechávám. Podle mého mínění jde pouze o snahu medií
      využít tohoto neštěstí k zaplnění vysílacího času. Na jedné straně v jiných kauzách osočují psychiatry ze šikanování
      pacientů , v tomto případě zase z přílišné benevolence. Všichni
      mluví o odpovědnosti zdravotníků ale přitom nikdo z těchto
      komentátorů a moderátorů v podstatě nezodpovídá vůbec
      za nic.

      Smazat

Na opakovanou žádost čtenářů, kteří se nechtějí zapojovat do diskuzí obsahující vulgární a urážlivé výroky. Jejich odstraňování je časově náročné a narušuje plynulost diskuze. Proto nebude dále možné vkládat anonymní komentáře.
Pro vložení komentáře je proto nutné se na stránce "Nová republika" přihlásit vpravo v horním rohu této stránky "přihlásit se" (výběrem emailového účtu např. Google) a upravením uživatelského profilu (v kolonce Nastavení>Upravit uživatelský profil). Děkujeme za pochopení.