Reklama

sobota 29. listopadu 2014

Příliš inteligentní a příliš líní

Václav Cílek
29.11.2014 Zvědavec
Mladých lidí, kteří nehledají práci a nechystají se opustit domov svých rodičů, ve vyspělých zemích přibývá. V Anglii jsou označováni zkratkou NEET, Japonci jim říkají hikikomori a odhadují jejich podíl v mladé generaci na dvacet procent.

Nehomogenní skupinu mladých lidí, kteří práci buď nemohou nalézt, anebo ji nehledají a ani se na ni nepřipravují, označují v Anglii jako NEET (Not currently engaged in Employment, Education or Training). Tito mladí lidé dávají přednost někdy asketickému, jindy parazitickému způsobu života a nechávají se podporovat rodiči anebo sociálními programy.

Na samém počátku tohoto postoje stojí několik zásadních faktorů. Prvním je vypjatá, ale obvykle nejistá sebestřednost, kdy svět je vnímán jako systém vytvořený kolem vlastní osoby. Druhým faktorem by mohly být moderní komunikační technologie. Člověk má potřebu hovořit s ostatními, ale osobní kontakt může být tak náročný a zároveň pracný, že je jednodušší posílat maily nebo se pod přezdívkou zapojit do některého z blogů. Velkou roli nejspíš hraje i infantilizace společnosti. Masová média, která nabízejí nenáročnou zábavu a zjednodušené dialogy i nesložitá řešení problémů, vlastně fungují na dětské úrovni. Ta je však maskována sexem a násilím - záležitostmi světa dospělých, takže výsledkem je jiný typ pohádky či iluze, která však nepřináší žádný použitelný návod, jak zacházet s reálným světem. Mladí lidé vědí, že je společnost či alespoň rodiče nenechají zahynout hladem, takže si mohou dovolit být bez řádného zaměstnání. Pokud bychom si odpustili psychologický výklad a soustředili se jenom na peníze, tak je situace jednoznačná: „neetníci“ neplatí daně, ale spotřebovávají část státních výdajů určených na sociální síť nebo prostou údržbu infrastruktury, jako jsou například dálnice. Britové spočítali, že je milion „neetníků“ stojí ročně nejméně 3,6 miliardy liber, a to jak na výdajích, tak na ušlých daňových příjmech.
Hikikomori

Podstatně horší je situace v nejrychleji stárnoucí zemi na světě - v Japonsku. Skoro 20 % těch, kteří by měli nahradit generace odcházející do penze, tuto roli odmítá. Slovo hikikomori znamená mladé, sociálně stažené lidi mezi 16-34 lety žijící v ústraní u svých rodičů. Typický hikikomori je inteligentní, odmítá jakékoli fyzické vztahy, ale hodiny komunikuje na internetu. Nemá partnera, obvykle žije v převráceném nočním biorytmu, ven vychází raději v noci. Někdy se až fanaticky věnuje nějaké okrajové činnosti, jako je třeba shromažďování informací o určité kapele, komiksu nebo válečné události. Většinou pochází ze střední či vyšší třídy.

Většina japonských hikikomori žije relativně lacino z rodičovské ledničky a spotřebovává přitom jen asi 15 % rodinných příjmů, což je dost málo na rozhodování, zda syna vyhodit z domu. Pokud by však rodiče ztratili zaměstnání, umřeli nebo měli malou penzi, nastane velký problém, protože hikikomori se během těchto let stává sociálně nepřizpůsobivý a spadá do kategorie nemocných, o které je nutné se starat. Již dnes funguje řada klinik, které se na tyto případy specializují. Resocializací hikikomori se zabývají státní i soukromé instituce. Japonský doktor obvykle vyčkává, zda nedojde přirozenou cestou k návratu do společnosti, někdy poradí koupi vlastního bytu nebo delší cestu do zahraničí. Ovšem po několika letech ztrácí hikikomori běžné sociální návyky a těžko hledá zaměstnání, protože nemá patřičný pracovní životopis.

Kdo je kdo?

NEET generation, neetníci: Původně britské slovo označující mladé lidi mezi 16-19 lety, kteří nepracují ani nestudují.

Freeters, freetři: Mladší lidé mezi 18-35 lety, kteří odmítají trvale pracovat na jednom místě, ale místo toho si hledají obvykle nenáročná, krátkodobá zaměstnání na částečný úvazek.

Hikikomori: Mladí, obvykle inteligentní, ale sociálně stažení lidé mezi 16-34 lety, kteří odmítají opustit dům svých rodičů.

/ Typický hikikomori je inteligentní, odmítá jakékoli fyzické vztahy, ale hodiny komunikuje na internetu. Nemá partnera, obvykle žije v převráceném nočním biorytmu, ven vychází raději v noci. /

Hikikomori žijí doma ve stavu, kterému se říká „zvláštní smír“, kdy rodiče jsou ze svých dětí nešťastní, ale mají je rádi a nechtějí si udělat ostudu, takže po stadiu výčitek a hrozeb se s danou situací sice nesmíří, ale sžijí. Hlavní příčinou jejich trápení je otázka: Co z tebe vyroste? Kdo se o tebe postará, až já tady nebudu? Někteří hikikomori tvrdě parazitují na svých pracujících rodičích, jiní se prostě necítí na to, aby vstoupili do rychlého, náročného světa a vybudovali si tam postavení. Jsou příliš inteligentní a asi i příliš líní na to, aby věřili, že tento druh úspěchu něco znamená, a kazili si kvůli němu svobodný život.

Od volnosti k bezdomovectví

Koncem 80. let minulého století se v západní Evropě objevili mladí lidé, kteří se označovali jako „freeters“. Tito mladí podle potřeby střídali různá zaměstnání, obvykle jen na částečný úvazek nebo krátkodobou brigádu, někdy dokonce ve smyslu nepsaného pravidla „nikdy na jednom místě nepracuji déle než jeden den“. Původ slova je nejasný. Obvykle se uvádí, že označení vzniklo jako složenina slova svobodný, volný - free a slova pracovník - Arbeiter. Mohlo se však taky jednat o svéráznou zkratku nápisu nad branami koncentračních táborů „Arbeit macht frei“, která by v tomto případě znamenala životní pocit, že pravidelná práce je něco jako kárné zařízení, jako otupující koncentrák. Freetři byli často hledači a snílci, kteří nevěděli, co chtějí, a snažili se uchytit v nějakém atraktivním svobodném povolání, například jako hudebníci či alternativní výtvarníci.

Důležité však je, že subkultura freetrů vznikla v dobách ekonomického rozmachu, kdy bylo jednoduché nalézt krátkodobé zaměstnání. V dobách stagnace se z freetrů stávají obyčejní, frustrovaní nezaměstnaní. Už nejsou mladí a už na nic nečekají. Výzkumy ukazují, že mladí freetři stárnou, ale nemění se. Spíš nastupují cestu vedoucí od mírně parazitické alternativní kultury směrem k bezdomovectví.
Jak je tomu u nás?

Podle letitých pozorování svých studentů si myslím, že zatím převládají jen lehké formy hikikomori. Mnoho mladých nadaných lidí jde raději studovat další vysokou školu, než aby šli pracovat. Nevede je přitom touha po vzdělání, ale snaha odsunout běžné povinnosti. Když se jich zeptáte, co by chtěli studovat, často odpoví, že to je vlastně jedno, ale že by je to mělo bavit a mít něco společného s kulturou, psychologií nebo médii.

Jiný poměrně častý případ jsou mladí lidé, kteří se nějakou dobu hledají. Pár měsíců nechodí do práce a pak jako freetři mění zaměstnání na částečný úvazek. Není pro ně hanba manuálně pracovat, ale chodit pravidelně do průměrného zaměstnání je pro ně ponižující. Celkově mám pocit, že jsme zatím poměrně zdravá společnost. Nelze však nevidět, že i u nás je stále víc freetrů i neetníků a rovněž starší generace častěji řeší problém, co s dětmi, které nechtějí ani pracovat, ani opustit domov.

18 komentářů :

  1. No, to je těžká otázka. Dnes mladí po škole čelí kupř. tímto problémům - 1) konkurenci starších zapracovaných lidí, včetně loidí kterým politici postupně prodlužují dobu odchodu do důchodu. 2) zaměstnavatelé obvykle chtějí lidi s delší praxí 3) většina prací je mizerně placená a práce ještě ubývá zaváděním efektivnějších technologií a přesuny výrob do ciziny. A to ještě političtí genitálové brečí nad malou porodností. kdyby byla větší porodnost, co by s těmi mladými bylo? Byla by patrně ješě větší konkurence na pracovním trhu a větší problém s jejich zaměstnáním a mzdy na hranici životního minima. K čemu je vysoce technologický systém, když pracující živoří a jsou nuceni se zadlužovat?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To zní, jako kdyby kdykoliv dříve se mladí jedinci při nástupu do praxe se staršími nikdy nesetkávali.
      Je ovšem pravda, že požadavek novodobých zaměstnavatelů je co nejmladší věk s co nejdelší praxí, tedy vyložené nesmysly.
      Důležitým faktorem, komplikujícím uplatnění v nejmaldším segmentu trhu práce je výpadek povinné vojenské služby. To byl rezervoár, který z idnividuálního pohledu přechodněm, avšak z hlediska zaměstnanosti stabilně "odvodňoval" rybník nejmladších uchazečů o práci.

      Smazat
  2. Takže abych to shrnul: 1) konkurence na pracovním trhu přibývá - viz bod 1
    2) mladí nemají praxi, takže nesplňují podmínky zaměstnavatele - bod 2 3´práce ubývá - a cena práce při zdražování jde nahoru - bod 3

    OdpovědětSmazat
  3. oprava -3) cena práce při zdražování klesá

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Pan Cílek je možná dobry odborník ve své oblasti, ale vidění jinam má poněkud pokrivene. Sám jsem dlouho hledal zaměstnání, dělal tzv . podřadne práce a není to tak černobílé, jak pan filozof tvrdil. Nakonec mi velmi prospěla rekvalifikace, kterou jsem si musel ale sám zaplatit.....Malér je také určitě v tom, když kdekdo "zhůry" filozofuje a bohužel to není jenom pan Cílek.....:-), tak se ony záležitosti jistě řešit nedají. Má úcta!

      Smazat
    2. Podstatné není, jestli vy jako jedinec jste nakonec za cenu utracení části úspor našel zaměstnání, podstatné jsou obecné trendy v kapitalismu zmítajícím se v hluboké systémové krizi. Příště třeba již práci nenajdete. Nikdo neříká, že se žádná práce nenajde ani že část nezaměstnaných se nakonec nezaměstná. Otázka je za jakých podmínek a jak velká část.A jak to bude dál. Zrovna tak ani část rekvalifikovaných, zrovna jako vystudovaných se v oboru nezaměstná.

      Smazat
    3. ...možno niečo napovie tento rozhovor - Prečo sme v srabe, vydržte, aj keď kvalita zvuku dosť kolíše:
      http://archive.slobodnyvysielac.sk/v%20prvej%20linii%20-%2012.06.2014%20majerova.mp3

      Smazat
  4. Tohle je naprosto špatná, jednostranná studie, protože nezohledňuje příčiny – nedostatek pracovních míst, platy, které neposkytují možnost kvalitního života a možnosti založení rodiny, beznaděj do budoucnosti, pracovní podmínky zaměstnanců, uplatnění ve své profesi atd. Proto by bylo lepší označit tzv. vyspělé (kapitalistické) státy za státy hluboce úpadkové. Tzv. primitivní národy (domorodé kmeny) se o své děti staraly a starají daleko lépe, proto je můžeme považovat za společenství, která jsou daleko vyspělejší a na kvalitativně vyšší úrovni. Otázka: proč naše společnost v období socialismu neměla s nějakými NEETy nebo Hikikomori nějaký zásadní problém?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Máte zcela jistě pravdu :-), věci nejde provádět skrze pochybné studie a planá filozofování. Srdečně Vás zdravím!

      Smazat
    2. Tím zajisté míníte ty zástupy žvanilů z finančních institucí a ekonomických analytiků ve zpravodajství ČT24 a pod.. Ti lidé, jak potvrzuje vědí úplné ho... ovládají akorát způsobyx jak provádět spekulace a jak se napakovat na úkor druhých anebo státu, z hlediska systémových řešení neumí vůbec nic. kdyby uměli, krize by zmizela, ale ta se naopak ať dělají co dělají stále prohlubuje.

      Smazat
    3. Taky je orázka, jestli se ti západní "renomovaní" ekonomové nesnaží vyřešit něco, co nemá žádné nenásilné řešení. Zřejmě proto USA tlačí na války.

      Smazat
  5. Vše je o výchově rodičů,který rodič má problém se svými dětmi tak velký,jako je psáno v článku? Takový,co špatně potomky vychoval a teď sklízí úrodu svojí neschopnosti. Líné děti nejsou,jen jim to rodiče svou výchovou dali do vínku. Mé děti studují a každé prázdniny jim pomáhám sehnat brigádu.Proč? Protože jsou tak vychované a chtějí pracovat. Možná to pro někoho bude znít divně,že i samy od sebe dají do rodinného rozpočtu svůj příspěvek ze své prázdninové brigády.Je to jen o tom,jak rodiče dokáží připravit své děti na budoucí život.Já vlastně předal výchovu mých rodičů svým dětem a jsou to děti,z kterých mám radost.Tyhle nářky z průzkumů jsou jen důsledkem hlouposti rodičů ovlivněných současnou morálkou.Autor zjevně nenapsal hlavní myšlenku a to,že,,děti jsou obrazem svých rodičů´´...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Bohužel, kdyby bylo vše dáno výchovou, neexistoval by žádný problém s dětmi ani třeba s Romy. Kolem dvaceti let totiž mizí vliv výchovy a nadále působí jen prostředí a genetika (Bouchard). Lidé nejsou tabula rasa, na kterou je výchovou možno napsat cokoliv. Dovolal bych se klasika- je to v něm jako v koze. Určitě působí prostředí- výhoda, která plyne z chybění odpovědnosti (to pohodlíčko), oceňování života podle peněz, televizní kultura aneb jediný zájem jsou media.
      jogín

      Smazat
    2. Líné děti nejsou?! Pane Procházko, vy neznáte pohádku o líném Honzovi? Věřte, že je pravdivá! Já jsem takového synka přivedla na svět. A fakt jsem ho to neučila! Teď už je víc jak 20 let z domu (no, nechtělo se mu, ale musel), a starost o obživu ho trošku rozpohybovala. Moc ne, ono to zase tak rychle změnit nejde.
      Ale já mám svatý klid!
      Moje okolí mě prvních teset let kádrovalo a pomlouvalo coby krkavčí matku, ale už si zvykli a zapomněli.
      A když tak někdy v noci slyším hádku od sousedů, jak opilý synek nadává svojí udřené mamince do ženských pohlavních orgánů, mám takový hřejivý pocit u srdce. Dobře jsem udělala!
      Pane Procházko, přeji Vám, abyste, až Vám synové dostudují, s nimi takové problémy neměl. Ale pokud problémy nastanou, najděte si na internetu nějaká videa o přírodě; třeba jak krkavčí matka vyhání mladé krkavce z hnízda. Oni jsou už větší než ona, ale pro žrádlo se ani neohnou; musí jim ho dávat do zobáku. Ale strach o přežití je lenosti zbaví.
      Moc poučné!
      :-D

      Smazat
  6. Nedá se podobným způsobem soudit mladou generaci, pokud se ti co stáli u kormidla naší ekonomiky postarali aby se rapidně poztrácely pracovní příležitosti. To se vždy ti co se nemusí bát o svou existenci předvádí a soudí bez jakýchkoliv skutečných znalostí, část národa, která nemá tu možnost se tak lehce uživit. Autor se nijak neodlišuje od těchto všeználků. Což je ovšem škoda protože v tomto případě jde o inteligentního člověka, který by mohl více používat vlastní rozum.

    OdpovědětSmazat
  7. V podstatě (?):
    - jednak degenerace z blahobytu (přirozené zestárnutí euroatl. populace k začátku sestupné etapy k zániku.),
    - jednak nezvládnutý důsledek technologické vyspělosti (růst podílu lidí nepotřebných - hrozné, ale přesto řešení, jaderná válka).
    S pozdravem, děda.

    OdpovědětSmazat
  8. Prectete si treba knihu Modern madness: the hidden link between work and emocional conflict (jest starsiho data, 2000). Douglas LaBier Ph.D. is a business psychologist and psychoanalytic psychotherapist in Washington, DC; and Director of the Center for Progressive Development. He writes about creating an integrated life in a new era of constant turbulence, interconnection, and unpredictable change.

    "Povrchnost a pokrytectvi" kam se clovek podiva, & civilizacni zmatek a bezucelny shon.

    OdpovědětSmazat
  9. A ještě pisatel článku se zapoměl všimnout jedné důležité věci, a to je, že tito mladí paraziti se rekrutují zásadně jen z bohatých hnízd, jsou to děti zbohatlíků, a není to nic nového pod sluncem. V buržoazních dobách první republiky takzvaná zlatá mládež se chovala přesně stejně, tatík měl firmu nebo fabriku, a mladej se flákal, a když se doflákal tak ke třicítce, šel dělat prokuristu do jejich firmy,šli dělat zkrátka kamkoliv vedoucího apod. Měli konexe všude. Děti z chudých hnízd po vystudování, práci sehnal nemohli, až když si někde nabalil dcerušku pana továrníka,šlo to jako po másle. Děti chudých rodičů naopak sotva dokončili patnáctý rok, hledali výpomocné práce, a výdělkem pomáhali rodičům přežít - tak je to i dnes. Spousta dětí hledá brigády aby pomáhaly finančně rodičům, nebo alespoň si financovaly další studia apod. Taky mají problémy potom s uplatněním se, zatímco fakan zbohatlíka ne, i když je blbej a línej. Myslíte si, že všechna ta call centra obřích firem jako je O2, ČEZ a spousty dalších, a spousta kanceláří na baterky kde se nedělá nic, a další a další parazitické vyhryz aktivity,které si zřizují podnikatelé aby tam přeprali peníze a nemuseli platit daně, a ještě zaměstnali své ňuňánky, spousty reklamních agentur, filmových agentur, statistických žvaníren, odborníků na cokoliv od výživy až na odchyt ježků - že tam se chodí pracovat z pracáku nebo pracovních agentur? NIKDY! Tam dřepí dcerunky a synci zbohatlíků, kteří mají všude konexe. A jestli dřepí doma,nebo rajdá po světě, nebo mu papá zřídí třeba charitativní nadaci aby ji vedl- je úplně jedno. Tak to bylo do roku 1948, pak 40 let měl práci úplně každý, a pak jsme zatoužili po sračkách a mravech panujících zde do roku 1948 a léta jisté práce a sociálních vymožeností jsme označili za zločinná.A můžeme si medit.

    OdpovědětSmazat

Redakce vás žádá, abyste diskutovali slušně, nenapadali spoludiskutující ani autory, abyste argumentovali věcně a fakty. Děkujeme.