Reklama

.

.

středa 28. ledna 2015

Donbas: válka, o které se nemluví

Tatjana Santi
28. 1. 2015 ruvr.ru , rozhovor
Proč v Evropě tak málo mluví o válce v Donbasu, ve které umírají lidé? O situaci na Ukrajině a o evropském pohledu na to, k čemu tam dochází, se s Hlasem Ruska podělil očitý svědek událostí v Donbasu, italský antropolog Eliseo Bertolasi a reportér listu La Stampa Domenico Quirico.

Známý italský novinář Domenico Quirico, vojenský dopisovatel, byl půl roku v zajetí u džihádistů v Sýrii. Nebyl sice na Ukrajině, ale ví, co to znamená práce válečného dopisovatele. Eliseo Bertolasi je antropolog, výzkumník Vysoké školy geopolitiky a příbuzných věd v Římě. Na Ukrajině byl už v době vojenského konfliktu několikrát.

Eliseo, Vy jste v Donbasu byl nejednou přímo na frontové linii. Co to je za válku?


E.B.: Ano, byl jsem v Donbasu mnohokrát. A válka, kterou jsem viděl, je strašná, ať už si Kyjev říká o „protiteroristické operaci“ cokoliv. Když tam přijíždíte, tak se okamžitě ocitáte v epicentru soupeření stran, které používají těžké zbraně, tanky a dělostřelectvo. Všude jsou tam vykopané zákopy a tyto zákopy jsou na dlouhou dobu. Avšak, kromě vlastních bojů, zde ještě žije civilní obyvatelstvo. My velmi dobře víme, že ukrajinské dělostřelectvo neustále ostřeluje Doněck, známe následky tohoto ostřelování, i to, že jsou ničeny nemocnice, školy a obytné čtvrtě.

V průběhu mnoha měsíců italský tisk o tomto konfliktu prakticky nic nepsal. Domenico Quirico, proč se, podle Vašeho názoru, mlčí o válce, která zuří jenom dvě hodiny letu od Itálie?

D.Q.: Není to ani tak problém italský, jako spíše evropský. To, co probíhalo na východě Ukrajiny, a ještě před tím, na Krymu, a nyní probíhá v oblastech, o kterých tu hovoříme, jsme svědky toho, že Evropa je neefektivní, a že není schopna realizovat jednotnou zahraniční politiku. Evropané začínají pociťovat potíže v okamžiku, když se problém z roviny čistě ekonomické posune v rovinu geopolitickou, diplomatickou a vojenskou. Přání nevšímat si toho, co se děje, aby nebylo nutné řešit problémy, mi přijde velmi cynické.

Mimochodem, o tom co se zde děje, bylo řečeno už poměrně dost a ve světle toho, jak se válka rozhořívá s novou silou, ještě řečeno bude.

Eliseo, co můžete říci o jaderném nebezpečí hrozícím obyvatelům Donbasu? O tom přeci není v tisku ani slovo. Pokud k tomu ale dojde, budou mít problémy všichni...


E.B.: Na toto téma jsem se vyjadřoval už na konci prosince. 30. prosince jsem si přečetl oficiální prohlášení MZV RF, ve kterém se hovořilo o potenciálním jaderném nebezpečí nejenom pro Ukrajinu a Rusko, ale i pro celou Evropu. Tehdy na Záporožské jaderné elektrárně došlo k mimořádné situaci, v jejímž důsledku se úroveň radiace zvýšila šestnáctkrát. Začal jsem se o to zajímat a našel tiskové zprávy ukrajinského ministerstva pro mimořádné situace. V těchto zprávách se skutečnost úniku radiace potvrzuje. Je to velmi vážné, protože v případě výbuchu by množství radioaktivních srážek, které spadnou na Evropu, bylo větší, než v případě Černobylu.

Dominico Quirico, po masakru v redakci Charlie Hebdo se ve světě zvedla vlna solidarity s obětmi teroristů. V Paříži prošla manifestace, které se účastnily hlavy států. Avšak, kvůli situaci v Donbasu, kde denně umírají desítky lidí, se žádné manifestace nekonají. Proč si myslíte, že tomu tak je?

D.Q.: Podle mě se, bohužel, věci mají právě tak, jak se mají. Jsem nucen přiznat, že kvůli geografické blízkosti nás některé události znepokojují více a jiné méně. Dochází k výbuchu emocí a na všechno ostatní se začíná pohlížet jako na „obyčejné“ lidské tragédie. Je třeba říci, že všechny oběti nejenom umírají bez vlastní viny, ale i to, že tisk neplní svůj hlavní úkol, kterým je obracení kolektivní pozornosti tam, kde trpí lidé. Tisk se vzdálil od úkolů, kvůli kterým vznikl. No, a kromě odpovědnosti tisku musíme hovořit i o odpovědnosti politiků. A to je mnohem vážnější.

27. prosince si celý svět připomíná oběti Holocaustu. Ve světě ale dnes zuří mnoho válek, o kterých nikdo neřekne ani slovo. Co můžete říci na závěr?

D.Q.: Řeknu to, že nesmíme zapomínat na svoji profesionální povinnost, kterou je říkat lidem to, co se děje a být v místě události. Jedinou garancí hodnověrnosti pro naše čtenáře je přímé svědectví a naše přítomnost na místě události. Takovou a jenom takovou může být skutečná novinařina. Tak by to mělo být i na východě Ukrajiny, v Sýrii, v Nigérii. Prostě všude, kde zuří vichřice dějin a velmi často láme člověka.

3 komentáře :

  1. Holocaust je pro Židy osobní záležitost. Skoro každý měl někoho v koncentráku. Bohužel dnes převládá geopolitické hledisko židovského státu Izrael a to je bezvýhradně proamerické. Irán a Sýrie se nikdy netalily tím, že Izrael vymažou z mapy. Izrael mistrně využívá amerického hladu po ropě a nenažranosti americké zbrojní lobby pro zajištění své vlastní národní bezpečnosti. Židovská pasivita ohledně přepisování dějin je možná smutným pokračováním jejich vlastních dějin. Židé platili za svou bezpečnost po staletí. Jejich současné mlčení k překrucování historie je patrně jen další platbou za bezpečnost.

    OdpovědětVymazat
  2. Zajímavá je věta z posledního odstavce o hodnověrnosti informací novinářů a přímém svdectví z místa uadálosti. Ale kam se hrabou italové na ČT, ČT dokáže podávat přesné, vyvážené a pravdivé informace z tisíc km vzdálené Mosky prostřednictvím p. Karase.

    OdpovědětVymazat
  3. Půjčka která se přetaví ve zbraně

    http://www.hlavnespravy.sk/usa-podpisali-s-ukrajinou-dohodu-o-poskytnuti-uverovych-zaruk/525897

    OdpovědětVymazat