Reklama

pátek 30. ledna 2015

Smrádek a revoluce

Martin Hekrdla
30. 1. 2015  A2larm

Demokratické pozdvižení na jihu Evropy se šíří celým kontinentem. Ovlivní to i naši zatuchlou politickou periferii?
 

Odbory se nerady šikují na pravolevé ose, což je pochopitelné. Nejenže potřebují všechny námezdníky, kteří u nás pravidelně volí i proti svým zájmům zcela napravo. Je také velmi těžké určit, zda je opravdu levicové ono získání nových pracovních míst prolomením těžebních limitů pro uhlobaronské zisky, kvůli nimž má být nemalá část Horního Jiřetína srovnána se zemí. Přesto je zřejmé, že námezdnictvo patří v zásadě k neprivilegovaným zástupům, které alespoň v principu prolamují psané i nepsané výsady elit, a že tudíž odborářské kohorty přece jen objektivně tíhnou – ať chtějí, nebo ne – doleva. A to i odbory od pohledu krotké až zcela vyšeptalé, zkrátka a dobře: české.

Nebezpečí pro naše země


Předseda naší největší odborové centrály ČMKOS Josef Středula v rozhovoru pro týdeník Echo z 10. ledna nicméně i na české poměry překvapil, když tváří v tvář mocenskému vzestupu řecké radikální levice Syriza projevil vystrašenost tuctového maloměšťáka. Na otázku, zda je u nás místo „pro českou Syrizu, opravdu levicový hardcore“, ošlehaný kovák odpověděl: „To nebezpečí hrozí i pro naše země…“ Například vypukne nezaměstnanost (jako kdyby už léta neřádila) a politici budou přehlížet voliče (jako kdyby je někdy nepřehlíželi) a nebudou schopni „napříč komunikovat“ (jako kdyby bylo možné protichůdné zájmy ožvanit). A pak už jen prý stačí, aby si radikální levičáci našli „vhodného lídra a lidé už za ním půjdou“, řekl – tak je přece v médiích schválně titulují – odborový boss. „Byl bych rád, abychom to nemuseli zažívat,“ dodal úzkostlivě. Chybělo snad už jen zapálit hromničky a ponořit se do kvílivých modliteb, aby nám Pán Bůh největší sociální dialog, „jaký jsme kdy mohli zažít“ – řekl Středula – zachovati ráčil. A zbavil nás vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného…

Rázová vlna z voleb na evropské periferii se již nyní žene celým starým kontinentem. Co se asi stane, až pravděpodobným letošním vítězstvím hnutí Podemos „zesyrizovatí“ i Španělsko, čtvrtá největší ekonomika Evropské unie?

Vyjádřeno věcně a střízlivě: máme odbory pro jakž takž dobré počasí, nikoli pro špatné. Až se ale něco doopravdy semele, zalezou. Předtím ovšem – aby se neřeklo – navozí z celé republiky lid na Václavák. A pokud bude hodně zle, uhlídají si tentokrát předsedu, aby se nezaprodal s třídním nepřítelem někde u piva. A hybaj domů!

Máme ale také odbory, které se příliš neorientují v politických subjektech. Středula vyjádřil totiž názor, že hrozby radikální levice jsme byli zatím ušetřeni i proto, že „tu máme levici, která je nalevo od sociální demokracie, komunistickou stranu“. Jaká úleva! Kdyby ti komunisti nebyli – parafrázujme Palackého moudrost o Rakousku –, museli bychom si je v zájmu Evropy i lidstva samotného utvořiti. Vždyť jsou tak krásně opouzdření, konzervativní a – neškodní.

Zkamenělé hnutí

Komunistický pohled na Syrizu je vůbec pozoruhodný. Europoslankyně Kateřina Konečná již před volbami stranu Alexise Tsiprase jednoznačně podpořila. To není, jak uvidíme dál, zcela samozřejmé. Předseda strany Vojtěch Filip po volbách Syrize rovněž vřele pogratuloval, ale gratulace se posílají nakonec i do Severní Koreje, aniž by to něco znamenalo. Mnohem významnější je, že komunistické Haló noviny psaly o Syrize kladně, ne-li s entuziasmem. Již ve Filipově blahopřání a znovu v jeho následném článku se však objevilo napomenutí, aby vítězná Syriza po volbách začala své „podnětné myšlenky“ realizovat. Vždyť přece – napsal Filip – „v tom je její odpovědnost vůči ostatním levicovým stranám v Evropě“. To je chytré, protože Syriza bude nepochybně muset nějaké taktické ústupky a kompromisy provozovat, leda by mezitím naše stará dobrá Evropa vyhořela do základů, anebo ji obsadil Putin dobrovolníky v neoznačených tancích. A komunisté, kteří nesou obrovskou historickou zodpovědnost za profanaci levicových ideálů a socialistických perspektiv, tu zase budou stát bez poskvrny. Jako za velkého Stalina ve třicátých letech, kdy se kdekomu udělalo zle jak z liberálních demokracií, tak z jejich fašismů. A lidé obsedantně chtěli věřit v nějakou „třetí cestu“ na Východě…

Gratuloval levým Řekům i Jiří Málek ze Strany demokratického socialismu, kdysi odštěpené „alternativy“ ke KSČM, nyní rezervoáru téže KSČM pro kandidátky čekatelů na lukrativní posty – s odpuštěním – buržoazní demokracie. „Vítězná Syriza dosáhla významného vítězství a je třeba před ní smeknout,“ napsal stylisticky neobratně (vítězové zvítězili) nadšený Málek. Bohužel hned dodal: „Těší nás, že Komunistická strana Řecka (KKE) po složitém období stabilizovala svoji pozici a je stále jednou z důležitých složek řeckého politického systému.“

To je ovšem chucpe. Stalinská KKE, pokud jde o volební zisky, „stabilizovala svoji pozici“ nanejvýš ve škarpě dějin. A nejenže se Syrizou odmítá spolupracovat, ale kritizuje i naši KSČM za projevy podpory Tsiprasově formaci, konkrétně prohlášení Konečné a řeckou reportáž z Haló novin. „To jsou nepřijatelné postoje, jež zastírají úlohu Syrizy jako nové sociální demokracie v Řecku, podporovatele EU a NATO, v činnosti a orientaci v rámci imperialistických organizací a ve prospěch podnikatelských skupin,“ napsal Giorgos Marinos, člen politbyra ÚV KKE zodpovědný za mezinárodní vztahy. Naštěstí asi nemá žádné tanky, „bratrská pomoc“ Praze z jihu nehrozí a Martin Stropnický může klidně spát na tom i na onom uchu. Tento postoj řeckých komunistů dobře vysvětluje, proč Tsipras raději riskoval ve vládě Nezávislé Řeky, které mu média po celé Evropě omlacují o hlavu. Angažovat do vlády socialisty ovšem v žádném případě nemohl; stali se z nich neoliberálové a poskoci demoliční „Troiky“ MMF, EK a ECB.

Hloupé horákyně

Může si Syriza porozumět s českou „demokratickou levicí“? Myslím, že je to vyloučeno. Levicový, vpravdě lidový prezident Miloš Zeman po volbách do Řecka vzkázal, že dluhy se mají platit. Zjevně nemá nejmenší tušení, že Solónovo „setřesení břemene“ (zrušení všech dluhů) stálo před dva a půl tisíci lety na samém počátku demokracie a představuje červenou nit bojů za její sociální rozměr. Ale Zeman si možná holt myslí, že demokracie je panoptikální vězení pro dlužníky, od nějž jsou s pomocí islamofobie a dronů odháněni teroristé, nemakačenkové, idioti a novináři. Premiér a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka má ovšem sofistikovanější postoj. Nová vláda nese nyní podle něj odpovědnost za naplnění slibů voličům (jak si to přeje i Vojtěch Filip) a současně za dodržení parametrů mezinárodního záchranného plánu (jak o tom šéf komunistů cudně mlčí). Sobotka tedy do Řecka v podstatě vzkazuje, aby Tsipras osazenstvu akvária poskytl slušné živobytí. A zároveň z nich uvařil rybí polévku pro věřitele (především bankéře). Takový fištrón nutno ocenit: Sobotka na Hrad!

Mužem roku hodným obálky týdeníku Time je však asi sociální demokrat a šéf Sněmovny Jan Hamáček. Toho na výsledku řeckých voleb především zaujalo, jak mnoho hlasů dostala standardní pravice. Přímo ho – hlásí ČTK – „překvapil dobrý výsledek dosud vládnoucí Nové demokracie premiéra Antonise Samarase, který podle něj předává zemi v lepším stavu, než ji dostal“. Jistěže: předává ji s ještě větším dluhem, než který přebíral (175,5 procenta HDP), s dluhem narůstajícím rychleji než hrubý domácí produkt, a tedy s dluhem nesplatitelným, byť každoročně pohlcujícím 20 procent HDP. Předává ji s 25 procenty nezaměstnaných Řeků (a 50 procenty nezaměstnaných mladých lidí). Předává ji s vlny sebevražd, nestandardní kojeneckou úmrtností i dlouho nevídaným hladověním, ve stavu – jak zní již oficiální termín nové vlády – „humanitární katastrofy“. Hamáčkovo prohlášení je prostě výronem okázalé hlouposti, lhostejnosti a arogance. Je opravdu možné tuto českou provinciálnost, politickou šmízu a lidskou trapnost ještě vůbec vystupňovat?

Rázová vlna

Zdá se to být už divné. Vždyť i v té „socialistické evropské rodině“, jak se kontinentální levostředové strany samy nazývají, nastává pohyb. Socialista Elio di Rupo, bývalý belgický premiér, vyzývá, aby po řeckých volbách Evropa už konečně přestala opovrhovat demokratickým procesem a začala „naslouchat hlasu lidu“. Profesoři ze Sorbonny náhle ztrácejí zažrané politologické gryfy a opatrně konstatují, že správnou taktikou Socialistické internacionály asi vždycky není ten všude vzývaný „posun do středu“, ale – jak předvedla Syriza – možná právě naopak. V Řecku začala „demokratická revoluce“, píše lítý potírač nerovností Thomas Pikkety, autor Kapitálu 21. století. Poradci Françoise Hollanda si sice ještě nepřejí být jmenováni, ale už nahlas přemýšlejí před novináři: „To, co chce dělat Tsipras, jsme slíbili voličům v roce 2012. Co kdybychom se teď chopili ztracené příležitosti?“ Poradci italského premiéra Mattea Renziho, jejž karikaturisté vytrvale kreslí jako Thatcherovou, najednou začali roztrušovat v kuloárech: „Náš Tsipras je Renzi. Také čeká na uvolnění úsporných politik.“ Bum!

Rázová vlna z voleb na evropské periferii se již nyní žene celým starým kontinentem. Co se asi stane, až pravděpodobným letošním vítězstvím hnutí Podemos „zesyrizovatí“ i Španělsko, čtvrtá největší ekonomika Evropské unie? A jak dlouho potrvá, než uragán jihoevropské demokratické revoluce profoukne i ten stojatý český smrádek?

Autor je politický komentátor.

15 komentářů :

  1. 1,- Co není ekologické, není ekonomické.

    2,- Stát, který neuživí své občany je polostátem a podle toho bude transformován, po velkých lidských škodách (jako vždy).

    3,- V každém státě je největším zločincem stát.

    4,- Buďme součástí polarizace sil.

    Slunce v duši, ogaři

    OdpovědětVymazat
  2. Havlonáckové se chovají jako komančové. V době, kdy se jih EU bouří tak zatloukají nebo jim nadávají do lenochů a rozvracečů pravdy a lásky. Když se to přeleje i sem, budou Havlolháři první, kdo otočí kormidlo a budou volat po změnách aby urvali koryta v novém systému a jelo se dál. Takže ať se stane cokoliv, principielně se nic nezmění, jelikož budou u moci stále stejné zrůdy.

    OdpovědětVymazat
  3. Hekrdla si mohl odpustit tvrzení, že „a komunisté, kteří nesou obrovskou historickou zodpovědnost za profanaci levicových ideálů a socialistických perspektiv, tu zase budou stát bez poskvrny“. Asi jim závidí. Za komunistů nebylo v Čechách a na Moravě přes půl milionu nezaměstnaných, jeden a půl milionu chudých, milionu ve spárech exekutorů a svobodné matky na severu Čech měly na školní obědy pro své děti. Proboha to je pro Hekrdlu málo? Co on svým psaním dokázal? Jakou zodpovědnost za své veřejné vystupování cítí on? Proč uráží lidi, kteří něco dokázali? Místy je ten článek páté-přes-deváté a plný upocených útoků, a proto moc sympatií nezíská.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To by si sice odpustit mohl, ale byl by pokrytec. Zjednoduším to, kdyby to komunisté nepodělali, zejména tím, že porušovali vlastní zákony a pravidla, v systému, který "vykopával směrem vzhůru" čím dál větší pitomce, tak jsme asi nebyli ve srabu v jakém jsme. A momentálně nabízí jako experta na ekonomiku J.Dolejše, jehož tržně konformní názory si moc nezadají s experty středopravicovými. O sociální demokracii je škoda ztrácet slovo. Přesto bych všechny komunisty a socialisty do jednoho pytle neházel. Jsou tam lepší, jenom nemají moc šanci se prosadit. J.B.

      Vymazat
    2. Pozoruhodne, ze se na techto strankach s komunisty spojili i nacisti.
      Ale to soudruzi k vitezstvi ve volbach nepostaci.

      Vymazat
    3. 0:14 etc.
      Házení do jednoho pytle je základním pilířem doktriny, kterou popřevratový režim vtlouká lidem do hlavy. Užívat obecně a neurčitě označení "komunisté" znamená sloužit tomuto režimu.

      Nálepka "komunisté", tak jak se dnes aplikuje, zahrnuje, ať chceme nebo ne, idealisty, pragmatiky, kariéristy, opatrné zápecníky etc.
      Např. o těch davech "komunistů", tedy konkrétně bývalých členů KSČ, kteří naplnili ODS, ČSSD a další strany, v tomto textu Martin Hekrdla evidentně nemluví. Nemluví ale ani o těch, kdo se před převratem snažili o něco společensky prospěšného.
      Zmiňuje se o těch zapšklých, kdo se schovali do svého ghetta, a odtud vykřikují, že jedině oni jsou ti pravověrní. ("Za porážku nemůžeme, to ti odpadlíci o víry pravé!") Tragikomická skupinka bez sebemenšího politického vlivu. Působí jako laboratorní krysy v opuštěné laboratoři.

      Ivan Olbracht, Helena Malířová, Stanislav Kostka Neumann, Josef Hora, Jaroslav Seifert, Marie Majerová a Vladislav Vančura, byli v roce 1929 vyloučeni z KSČ. Karel Teige, Konstantin Biebl, Vítězslav Nezval, Vilém Závada, František Halas, Karel Konrád, Jiří Weil, Julius Fučík, Bedřich Václavek, Vladimír Clementis, Ladislav Novomeský v KSČ zůstali, když proti těm prvním vystoupili. Všichni o něco usilovali a všichni se cítili být komunisty. Za povšimnutí ovšem stojí, že NIKDO z nich se nestal antikomunistou. (Vančuru a Fučíka zavraždili nacisté, Clementise "komunisté".)
      -- Proč neprozřeli a nestali se antikomunisty? Inu,nejspíš proto, že členství v KSČ v době, kdy ji tito lidé pomáhali budovat, nikomu nenabízelo možnost kariéry.
      -- To se zcela změnilo po válce. A říkalo se tomu od té doby jednoduše a výstižně "být u komunistů". Takových "u komunistů" byly statisíce.
      Někteří úspěšně působí i dnes: namátkou Vladimír Dlouhý, Livie Klausová nebo Petr Pithart. A to jsou přesně takoví, kdo kdykoli projdou jakýmikoli "lustracemi"!

      Vymazat
  4. O to, aby se to tady pohlo k lepšímu, aby se člověk mohl přestat stydět, že je Čech, se musíme postarat my sami a to především tím, že vytvoříme skutečně levicovou stranu a vyjdeme do ulic. Čekat na zmanipulované volby, to vy nám ujel vlak

    OdpovědětVymazat
  5. Myslím, že na pana prezidenta je pan Hekrla zbytečně "přísný". To co v článku uvádí, je jen jedna věta ze dvou, které k věci údajně sdělil hradní mluvčí. Otázkou je, zda tomu skutečně tak bylo a zda si páni novináři nevybrali i z toho, jako vždy, to "potřebné". Předjímat, co si "Zeman možná holt myslí,..." o současném dění v Řecku je od pane Hekrly opravdu "odvážné". L.S.

    OdpovědětVymazat
  6. Jen aby pro předáky řecké radikální levice Syriza, nebylo příliš snadné zvyknout si na lukrativní posty a demokratické výdobytky, k oněm postům náležící, pak se nevyhnutelně dostaví obavy ze ztráty získaného, potažmo až panické obavy z jakýchkoli skutečných změn, úzce souvisejících z obav ze ztráty získaného. Nastává slepota a hluchota k jakýmkoli společenským problémům, včetně problémů spjatých s nástupem fašismu. Viz KSČM a ČMKOS, jejíž předseda vyrůstá ve velice "obratného" politika, holt ani Falbr, ani Zavadil to není, dostává se na vyšší vývojový stupeňa a lépe chápe naší demokracii, v níž musí lidé přinášet oběti za získanou svobodu svoboděnku. Pokud se někdo vyskytne, kdo hodlá prosadit nějaké skutečné změny, byť jenom dílčí, které by mohli pohodlnou lehkost bytí (politických nebo odborářských činovníků z profese) nějak narušit, jako Okamura, tak honem všichni společně, ruku v ruce se pustí do něho, jak jenom oni vědí co lze a nelze realizovat, jeden přes druhého o překot jej obviní z populismu a kdo ví co všechno sinavymýšlí a nenechají na něm nit suchou.
    L.P.

    OdpovědětVymazat
  7. Pravice ve volbách vítězí především disciplinovaností svých voličů. V tomto by ji mohla levice trumfnout, kdyby však chtěla. Bohužel, klasický pohled na českého levičáka poskytuje i článek. Neustálé remcání, neustálá palba do vlastních řad, neustálá nespokojenost, poraženectví... Už se z toho stává tak trochu klišé.
    Levičák ignoruje volby, protože jsou "zmanipulované", což mu však poté nebrání se k výsledkům těch voleb fundovaně vyjadřovat. Nadává na komunisty, nebo na nich alespoň nenechá nit suchou, aniž by předestřel jinou reálnou politickou alternativu na změnu. Pane Hekrdlo, co Vám brání založit si nějakou křišťálově čistou, dokonalou, levicovou partaj? Vybudovat síť místních organizací, kdy pomalu v každé vsi existuje stranická "buňka"? Vydávat vlastní celoplošné noviny? Jezdit po kampaních, diskuzích s občany? Psát o komunistech jako o neakční režimní straně totiž dokáže s prominutím každý...

    OdpovědětVymazat
  8. Petr Jihlava.
    S obsahem textu od autora článku Martina Hekrdly naprosto souhlasím.Jeho kritika na adresu předsedy odborů Středuly,komunistů a prezidenta Zemana je oprávněná.
    Hodnotit řeckou radikální levici Syrizu ve vládních funkcích je zatím hodně brzo.Politici za ČSSD a KSČM nejsou schopni dělat důslednou levicovou politiku a oslovit větší část svých potencionálních voličů.
    Odborová centrála ČMKOS je slabým odvarem svých kolegů ze zahraničí v prosazování zájmu zaměstnanců a pracujících.To je nezpochybnitelný fakt.
    Jinými slovy.Nové levice se vedení odborů a politici parlamentní stranické,,levice" hodně bojí.Mají důvod proč.
    Minulý režim poskytl všem základní sociální jistoty,kterým dnes lidem chybí,ale se socialismem to nemělo nic společného.Mluvit o profanaci levicových ideálů minulým režimem v očích veřejnosti je na místě
    Doporučuji se seznámit s knihou od Tonyho Cliffa-Státní kapitalismus.

    Pro řadu pracujících,nezaměstnaných,sociálně slabých a občanskou levicí představuje Syriza a Podemos u nás určitou naději.

    OdpovědětVymazat
  9. hrabě Kocharowski31. ledna 2015 11:43

    Pokud se někdo vyskytne, kdo hodlá prosadit nějaké skutečné změny, byť jenom dílčí, které by mohli pohodlnou lehkost bytí (politických nebo odborářských činovníků z profese) nějak narušit, jako Okamura, tak honem všichni společně, ruku v ruce se pustí do něho, jak jenom oni vědí co lze a nelze realizovat, jeden přes druhého o překot jej obviní z populismu a kdo ví co všechno sinavymýšlí a nenechají na něm nit suchou.
    L.P.
    xxxxxxxxx
    Souhlas!

    OdpovědětVymazat
  10. Petr Jihlava.

    Pane hrabě Kocharowski,pan Okamura neni zrovna dobrý příklad.
    Vaše sympatie k politickému hnutí Úsvit a panu Okamurovi Vám vyvracet nebudu.Je to Vaše věc komu a čemu věříte.
    Levicové hodnoty se mimo jiné zakládají na humanismu.
    Volnost-rovnost-bratrství.Můžete tyto hodnoty sdílet nebo nemusíte.
    Panu Okamurovi o žádné skutečné emancipační snahy ve prospěch prohlubování občanských práv nástroji přímé demokracie nejde.
    Nebuďte naivní.

    OdpovědětVymazat
  11. Docela mne v tomto týdnu "pobavil" jakýsi europoslanec za ČSSD, který do TV kamery oznámil Alexisu Tsiprasovi, že volební kampaň skončila, a že by se měl zařadit. Zřejmě asi do řady šedivých, nevýrazných ksichtů, co drží současnou lajnu v EU.
    Uvídíme, zda-li se Tsipras zařadí, ale v skrytu duše doufám, že ne.

    OdpovědětVymazat