Reklama

úterý 20. ledna 2015

V Rusku je inflace, v Evropě deflace, obojí je špatné

Gajane Chanova
20. 1. 2015 ruvr.ru
Nejen ruský rubl, ale i česká koruna, maďarský forint a polský zlotý zlevňují na pozadí celkové tendence snižování cen ropy a situace s protiruskými sankcemi. Za rekordmana v této hře ale označuje americký časopis The Wall Street Jornal českou korunu.


Za první dva týdny nového roku se propadla o téměř 5,4%, teď se ale její pozice poněkud zlepšily. Příčiny poklesu kurzu ruského rublu a evropských měn jsou různé. Zatímco se ruská Centrální banka snaží svými intervencemi rubl podpořit, pak finanční úřady Polska, České republiky a Maďarska záměrně snižují kurz svých platebních jednotek. Mají totiž mimořádný strach z deflace, kterou zákazníci nadšeně vítají, všechno totiž zlevňuje! Proč je ale i taková situace špatná pro finance, jako situace, kdy je všechno drahé, vysvětlil rozhlasu Sputnik ministr hospodářství první ruské reformátorské vlády v letech 1992-93
Andrej Něčajev:
-V podmínkách deflace, kdy ceny klesají, přicházejí podnikatelské struktury o motivaci pro rozšiřování výroby. Je známo, že menší růst cen podněcuje získání dodatečného zisku. A když takový růst chybí, pak se hospodářská aktivita snižuje. Kromě toho lidé přestávají kupovat v očekávání, že v brzké budoucnosti produkt nebo zboží, které by chtěli koupit, ještě víc zlevní. To všechno se stává příčinou stagnace ekonomiky, dluhy se zvyšují. S mým názorem se zřejmě ztotožňují pražští bankéři, kteří pokládají deflaci za zlo a bojují s ní. Existuje ale i jiné mínění – snižování cen údajně zvyšuje koupěschopnost, chuť lidí nakupovat přitom roste. Takovou koncepcí se řídí národní banky Švédska a Polska. Jasné je jedno: Deflace je nebezpečná, když trvá dost dlouho. Máme tu příklad Japonska, kde deflace trvala osm let. Tamější Centrální banka vynakládala značné úsilí na to, aby se peněžní masa dostala do pohybu. Peníze se rozdávaly doprava i doleva, aby bylo možné alespoň trochu podnítit inflaci. Takže deflace je dobrá pro obyvatele, špatná je ale pro byznys a hospodářský růst země. A právě s tím se už teď potýkají evropské země.

 Čí postavení bude za takové situace výhodnější – postavení členů eurozóny nebo států s národní měnou? Konkrétně pak České republiky, Polska, Maďarska, Bulharska, Srbska a dalších…

Andrej Něčajev: Členství v evropské měnové unii je bezesporu mimořádně výhodné. I když je to spojeno s určitou odpovědností, jak ukazují smutné zkušenosti Řecka. Země nacházející se zatím mimo eurozónu, s výjimkou Velké Británie, Dánska a Švédska, se v takové situaci nacházejí vynuceně. Zatím je do eurozóny nepřijímají. Kvůli nedávné krizi byl příjem zmrazen, 1. ledna roku 2015 se dveře otevřely pouze pro Litvu. Vstup do eurozóny je otázkou času, jednou tam budou všechny země EU. I když právě v krizových situacích mají ti, kdo zůstali u vlastní měny, nepochybné výhody. Sami totiž můžete ovlivňovat její kurz, v případě potřeby ji devalvovat, sami kontrolujete emisi.

 Zřejmě právě proto Česká republika, která prakticky splnila všechny nezbytné podmínky, pokud jde o to, nakolik její hospodářství odpovídá Maastrichtským dohodám, se vstupem do eurozóny nepospíchá. Už několikrát tu (jako ostatně i v Polsku) přechod na euro odkládali. Česká národní banka a ministerstvo financí nechtějí uvádět termín vstupu do měnové unie a tím spíš pak o to neusilují v roce 2015. Řídí se tu ale finanční rezorty jen ekonomickými důvody?


Andrej Něčajev: Obrovskou úlohu tu hraje národní a dokonce nacionalistický faktor, tedy faktor zachování národní suverenity. A nejen v Litvě, Polsku, České republice, Maďarsku. Dokonce i v Německu existuje strana Alternativa pro Německo, která je pro to, aby se do oběhu znovu vrátila marka. Pod vlajkami zachování národní suverenity shromažďují své stoupence podobné síly prakticky ve všech zemích za hranicemi eurozóny. Koruna, zlotý a forint jsou pro ně trumfem ve hře o sympatie voličů.

A tenhle trumf je dnes podložen reálnými problémy eurozóny. Podle mínění prezidenta Evropské centrální banky Maria Draghiho se během posledního půl roku riziko nízké inflace v eurozóně (tedy deflace) zvýšilo. Kurz eura vůči dolaru klesá na pozadí prohlášení objevujících se v tisku o přípravách německé vlády na vystoupení Řecka z měnové unie. Itálie uvázla v recesi, Francie manévruje někde u nulového bodu, žádné skvělé výsledky neprokazuje ani růst HDP v Německu. Jak bude v budoucnu vypadat politické a ekonomické zřízení eurozóny, není rovněž jasné… Není tedy divu, že převážná většina Čechů se dnes nechce vzdát své rodné koruny. Korunka je podle nich zachrání před jakoukoli bouří. Téma koruna-euro způsobilo rozkol dokonce i mezi tak blízkými politickými stranami v ČR, jako například ODS a TOP-09 v čele se sedmasedmdesátiletým knížetem Karlem Schwarzenbergem, zaměřeným zcela na Brusel. Objevily se návrhy zeptat se lidí, kdo by si přál zavedení eura. Avšak eurointegrátoři jsou proti referendu, které stoprocentně prohrají.

6 komentářů :

  1. Kde ten bolševik bere jistotu,ovýsledku referenda?

    OdpovědětVymazat
  2. Pro někoho však dobře, pro koho asi, kdo za tím stojí?

    OdpovědětVymazat
  3. Euro tu mělo být již 10 let. I my jsme přispěli k problémům současnosti.

    OdpovědětVymazat
  4. Vstup do Eurozóny znamená odstranèní posledních zbytkú samostatnosti.
    ceského státu. A o to svètové financní oligarchii jde.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A take povinost splacet dluhy napr. za Recko.

      Vymazat
  5. Chybička se vloudila už pri rozpade Česko- Slovenska. Boli by sme spolu celkom určite v inej pozícii -Lepšej ako teraz SR+ČR.

    OdpovědětVymazat