Reklama

.

.

středa 18. února 2015

Média (nejen) o ukrajinském konfliktu 17.2.2015

napsal vlk
18.2.2015  Kosa zostra čili  https://vlkovobloguje.wordpress.com/

Po analýzách Minsku II a článcích zaměřených na toto jednání nebo ruskou ekonomiku, se zase vracím k formátu referování o mediálním zrcadlu o Ukrajině a dalších důležitých sovisejících i nesouvisejících událostech, které vám mohly uniknout, respektive o kterých hlavní český informační proud referovat nebude. 


Tím pádem v Ukrajinské svodce už ze své části ponechám jen překlad interaktivní komentované mapy. Vše ostatních, co jsem v posledních dnech připojoval do svodky a tak ji nafukoval za jakoukoli mez čitelnosti, bude zase každý den, až do nějakého dalšího významného třesku, zde.

Začnu tím co mi přišlo včera v mailech. Tedy toho úplně nejzajímavějšího, protože těch mailů bylo tak kolem 70-ti. Než pustím ty vybrané informace, tak mi dovolte pár slov k mailové poště. Vážím si každého, kdo mi napíše. Ať je obsah jakýkoli. A vždycky se snažím odpovědět. A to nikoli formálně. Jak mohou potvrdit ti, co se mnou v kontaktubyli.Nicméně počet nově příchozích zpráv na mou poštu je takový, že tohle pravidlo asi budu muset vzdát. Prosím tímto všechny kosíře, kteří se rozhodnou mi napsat – mějte pro vlka pochopení. Když neodpoví nebo jen velmi krátce. Někde je hranice toho, co člověk zvládne a co nikoli. Zároveň také chci požádat ty, co mají pocit, že si se mnou musí přes mail musí vyřídit svoje frustrace, aby si laskavě našli jiný objekt svého zájmu. Na nic podobného nejsem ochoten věnovat čas. Včera se objevili dva takoví. Mají právo na svůj názor, stejně jako já na ten svůj. Mohou ho přijmout nebo také ne. Svobodná volba se tomu říká. Zrovna tak – mohou říci – Kosa mi nestojí za návštěvu. V pořádku. není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem- říkala moje babička a já vím, že měla vždycky pravdu. Tím tuhle soukromou část nyní uzavřu. Děkuji za pochopení a jdeme na věc.

Skvělý link mi poslal navajamm - zde.

A přidal k tomu rovnou překlad té nejdůležitější části článku:
Autor píše, že doteraz USA zbierali spojencov ako iní ľudia zbierajú priateľov na Facebooku a na všetky žiadosti odpovedali kladne. Hoci je ťažké vystúpiť z neperspektívvnych vzťahov, USA by tak mali urobiť minimálne v týchto šiestich prípadoch:
- Saudská Arábia
- Južná Kórea
- Irak
- Baltské trio
- Filipíny
- Ukrajina
Z poznámok pod jednotlivými prípadmi spomeniem pre nás tie najzaujímavejšie.
Baltické krajiny – autor kritizuje, že v tomto prípade USA zabudli, kvôli čomu sa vytvárajú aliancie – aby sa zvýšila bezpečnosť krajiny. V prípade Pobaltia je to presne naopak. Pobaltie sa bojí Ruska a dožaduje sa vojenskej prítomnosti NATO a odhodlania USA vstúpiť kvôli nim do vojny s Ruskom. Príspevok na obranu je však v Pobaltí mizivý aj v porovnaní s ich HDP.Sú to teda krajiny s minimálnym vojenským potenciálom, ale vo veľmi nebezpečnej konfliktnej zóne. Európa by si však tieto hrozby mala riadiť sama. Či už vlastnou európskou verziou NATO, alebo NATO, v ktorom bude hrať vedúcu úlohu Európa.
Zaujímavá je poznámka, že NATO nemôže Pobaltie vyhodiť z aliancie, ale v tom prípade je problémom USA samotné NATO. Pre USA by bolo výhodnejšie z NATO vystúpiť a budovať dvojstranné partnerstvá s najsilnejšími európskymi krajinami a Pobaltie medzi nimi rozhodne nebude.
Ukrajina – autor podčiarkuje, že formálne síce Ukrajina nie je spojencom USA a NATO, ale nie je to poznať ani na správaní NATO, ani na správaní Kyjeva. Kroky USA boli na Ukrajine po rozpade ZSSR veľmi nešťastné a región destabilizovali. USA síce podpísali Budapeštiansky protokol, ale ten ho nezaväzuje priamo sa angažovať mimo štruktúr OSN. Ukrajina vždy bude mimoriadne dôležitá pre Rusko, ale je irelevantná pre bezpečnosť USA a tobôž už nestojí za to riskovať kvôli Ukrajine jadrovú vojnu s Ruskom. USA by mali Kyjevskej vláde jasne povedať, že sa nikdy nestane členom NATO a nikdy na jej území nebudú dislokovaní americkí vojaci.
Je načase začať brať viac ohľad na skutočné záujmy USA a nielen začať hovoriť NIE na nové spojenectvá, ale aj zbaviť sa niektorých súčasných.

Nepochybuji o dvou věcech – že autoři mají naprostou pravdu. Tou druhou jasnou věcí je – že budou označeni většinovou skupinou tvůrců obecného mínění za mnichovany. Jenže ne vždycky je někdo, kdo upozorňuje, na většinou naprosto většinově pomíjené skutečnosti, zbabělec a zrádce našich hodnot! Nicméně těší mne, že někdo v Americe je schopen myslet i v jiných kategoriích než – dostaneme Rusko na kolena za každou cenu, protože oni budou mít strach začít atomovou válku! Bohužel ale tihle nemají politický vliv.

V posledním mediálním přehledu před tímto, který vyšel 9.2. 2015 viz


Média /nejen/ o ukrajinském konfliktu 9.2.2015

jsem , mimo jiné informoval o výsledku průzkumu veřejného mínění, který si nechali provést ukrajinští aktivisté na Krymu u tamního obyvatelstva. Výsledkem bylo, pro ně debaklozní zjištění, že 82% krymské populace je naprosto srozuměno s připojením poloostrova k Ruské federaci. Původní zdroj neudával žádné bližší podrobnosti. Ty mi poslal kosíř PG. Průzkum dělala mezinárodně velmi renomovaná společnost GfK, o jejíž profesionalitě nelze ani v nejmenším pochybovat. Celý průzkum je mimořádně zajímavé čtení. Po všech stránkách. Jen to předpokládá jakousi operativnost v požívání azbuky. Pokud budu mít čas, rád bych z toho udělal podrobný samostatný článek. Ale nic neslibuji. Tak se tím zkuste, pro jistotu, trošku probrat sami. Link přirozeně přidávám do Faktů o Ukrajině.

http://www.gfk.com/ua/documents/presentation/gfk_report_freecrimea.pdf

Docela by mne zajímalo, jak by asi dopadl podobný průzkum na Edino Ukraině..

PG a další dva kosíři-MD a RK mne včera upozornili na toto video z You Tube, které také okamžitě přidávám do Faktů o Ukrajině.


Vystupuje v něm, kromě tří dalších, v debatě ve státní kyjevské televizi Sergej Kaplin, takto generální tajemníka Porošenkovy strany a také jeho osobní přítel a důvěrník.

A ten v přímém televizním přenosu označil za původce války na Donbasu Jaceňuka a Turčynova. Stejně jako z ní vyvinil Putina. Co myslíte, ví tenhle člověk, co říká nebo jde o nějakého podplaceného Moskala?

Od kosíře VK jsem dostal decentní napomenutí, abych tak moc nebušil do KyjevAktualne.cz, že i oni mají svoje světlejší chvilky. A poslal mi odkaz na rozhovor redaktora serveru s ukrajinským generálem Rubanem, o kterém už na Kose byla několikrát řeč. Jistě si vzpomínáte, že tento penzionovaný vysoký důstojník stojí v čele iniciativy, které se snaží o výměny zajatců a o vyvážení pozůstatků padlých ukrajinských vojáků zpět k jejich příbuzným. VK měl nesporně pravdu – ano KyjevAktualne.cz měl nesporně výjimečný den. Ten rozhovor je skutečně na férovku a velmi přínosný. Kéž by - zejména pro jeho redakci a další podobné! Celý najdete zde.

Centrální částí je , podle VK i mojí maličkosti toto:

A.cz: Hovořím s generálplukovníkem. Takže mi to nedá, abych se nezeptal:
proč konflikt na východní Ukrajině probíhá – řečeno slovníkem druhé světové války – metodou spálené země?
A nejsem sám, kdo to v západní Evropě nechápe. Máte pro tento krutý způsob boje nějaké vysvětlení?

Tuhle neradostnou otázku jsem si i já kladl mnohokrát. A ptal jsem se na to i generálů ve velení ukrajinské armády.

Tady je má odpověď: Jde o neuvěřitelně krátkozrakou politiku vedení Ukrajiny, ale také zcela chybné úvahy či taktiku ministerstva obrany a generálního štábu.

Vedení soudobého boje jim zkrátka nic neříká. Neumí to. Vojáci přece nemohou vést dělostřeleckou palbu na lidská sídliště, nemohou pálit po občanech své země.
A jestli je podezřívají z pomoci separatistům, tak musí změnit taktiku a zničit protivníka jiným způsobem.

V současném civilizovaném světě existuje mnoho vzdělaných a kompetentních velitelů, kteří mají zkušenosti z podobných operací.
A ti vám řeknou, že bojové operace lze vést velmi selektivně a vysoce přesně, a ne masovou dělostřelbou, po níž zůstane měsíční krajina.

Zmiňuji se tu o důsledcích chybné personální politiky či výběru velitelů vedením naší země.
A ještě jasněji: vedení války bylo svěřeno do rukou nepovolaných lidí.

Jestlipak si to přečetli Štětina s Bursíkem? A pochopili?

Když už jsme u KyjevAktualne.cz - moc lituji, že mne v průběhu dne nenapadlo dělat screenshoty titulků jejich denní svodky. Jak je měnili v čase. Ráno, když jsem otevřel internet, měla nadpis nějak ve smyslu – Ukrajina hlásí přerušení obklíčení a dobytí Logvinova. Během dne se to změnilo na něco jako V Děbalcevu běží boje, odpoledne to bylo nějak jako Povstalci tvrdí, že obsadili nádraží a nyní večer vidím titulek:

Desítky vojáků padly do zajetí, tweetují lidé z fronty

je mi těch psáčů a psáček v KyjevAktuálně.cz fakt líto. Dělat takovouhle práci, tak na to musí být žaludek. A zcela evidentně už s tím někteří z nich zjevně mají určitý duševní problém. Protože jsou Kyjev Aktualne.cz tak musí publikovat všechny žvásty a lži Kyjeva. Ale co je moc, to je moc. Takže po zprávě Lysenků a spol.

16:54

Ukrajinské ministerstvo obrany odmítlo, že by povstalci u Debalceve zajali velký počet ukrajinských vojáků. Tyto zprávy prý nejsou pravdivé a mají jen vyvolat paniku mezi příslušníky ukrajinských bezpečnostních složek.

Následuje screenshot twiterové zprávy
17:00



Na Twitteru se přitom objevují zprávy, že do zajetí padly desítky ukrajinských vojáků.


Nicméně jsem tam našel také jednu zajímavou infografiku z produkce Reuters. Znázorňuje, jak se jednotlivé země EU staví k sankcím. Myslím, že nikoho nijak zásadně nepřekvapí. Já osobně bych řekl, že kdyby to nepocházelo od Reutera, tak bych reklamoval pozici Francie. Nezdá se mi , že by bylo stejně naladěná jako Německo. Podobně bych si nebyl vůbec jistý pozicí Bulharska. Naproti tomu modrý tábor hardlinerů je jasný. Stejně jako červený, tzv. váhajících.

Nicméně velkého zadostiučinění se mi dostalo, když jsem ráno na KyjevAktualne.cz četl následující zprávu jejich svodky:

9:31
Pád ukrajinské ekonomiky se zrychlil, píše Ukrajinska pravda. Podle čerstvé zprávy statistického úřadu se HDP za loňské poslední čtvrtletí propadl o 15,2 %. 

Myslím, že kdybych měl chuť čas projíždět jejich archiv, našel bych tam papouškování odhadů poklesů ukrajinského HDP v průběhu roku 2014, tak jak o něm lhali v Kyjevě celý loňský rok. Nejprve prý asi 4% , pak něco přes 5%, někdy na podzim asi 8% , kolen Nového roku do 10%. Na Kose jsem několikrát, vždycky když se tahle nesmyslná čísla objevila, psal, naposled ve svodce z 7.1.2015, že to je naprosto vycucané z prstu. Že to musí být dvojciferné a o hodně vyšší. Já jednoduchým výpočtem došel k závěru, že to nemůže být méně než 13%. Nebylo. Holt si užívám toho luxusu, že jsem ve svých odhadech a prognózách odpovědný jen sám sobě a čtenářům Kosy. Nikoli nějakému majiteli nebo akcionáři. Ale všechno zakončím konstatováním, že i tak měli na KyjevAktuálně.cz včera mimořádně velkou světlou chvilku. Což myslím zcela vážně.

Je čas opustit KyjevAktualne.cz a věnovat se jiným. Už předevčírem vyšel na Parlamentních listech rozhovor s Janem Schneiderem. Včera, pro rozsáhlost svodky jsem nebyl schopen jej zařadit. Takže si ho během dne nárokovala kosířka, píšící pod nickem Hoplinka. Ujistil jsem jí, že ho dneska určitě dám. Musím. Jan Schneider totiž odvedl naprosto skvělou dokumentační práci. Skládám mu tímto velkou poklonu, a článek, právě kvůli té jeho perfektní dokumentaci smluvního postavení a závazků Ukrajiny přidávám do Faktů o Ukrajině, jako jeden ze základních stavebních kamenů tohoto archivu. Celý ten, pro mne skvěle sestavený a vyzdrojovaný díl Schneiderova článku vám sem přetisknu. Zbytek, neméně bezvadný, najdete zde :

Ale dejme slovo Janu Schneiderovi a jeho ukrajinské faktografii:

Začněme u

…..dokumentů, jejichž studiem se vlastně nikdo nezabývá, protože jsou dnes jen cárem papíru. Začněme od počátku.

16. července 1990 Verchovna rada Ukrajinské SSR vyhlásila svrchovanost v rámci tehdejšího SSSR. The Declaration of State Sovereignty of Ukraine v článku IX. slavnostně vyhlašuje úmysl Ukrajiny být setrvale neutrálním státem, který nebude členem žádného vojenského uskupení.

24. srpna 1991, těsně po neúspěšném puči v SSSR, byla vyhlášena plná nezávislost Ukrajiny. Act of Declaration of Independence of Ukraine výslovně uvádí, že se tímto implementuje The Declaration Of State Sovereignty Of Ukraine. To znamená, že prohlášení o trvalé neutralitě přešlo do zákona, zakládajícího Ukrajinu jako stát.

1. prosince 1991 potvrdili obyvatelé v referendu (více než 90 procenty hlasů) akt vyhlášení nezávislosti. Prvním prezidentem Ukrajiny byl zvolen Leonid Kravčuk.

5. května 1992 datum zajímavé z hlediska sporu o Krym, protože jeho parlament okopíroval ukrajinskou Verchovnu radu a schválil „akt státní nezávislosti Krymské republiky“. Na nátlak Kyjeva krymský parlament své rozhodnutí odvolal, získal ale rozsáhlé pravomoci.

V listopadu 1993 přijala ukrajinská Verchovna rada vojenskou doktrínu, v níž se prohlašuje, že Ukrajina nevidí ve svých sousedech nepřátele a že její armáda je určena výlučně pro ochranu národní bezpečnosti.

14.června 1994 byla v Lucemburku podepsána dohoda o partnerství a spolupráci mezi Ukrajinou a Evropskou unií. (Proč po 20 letech trvání této dohody bylo najednou nutno podepsat asociační dohodu? Co v ní bylo tak důležitého?)

V roce 1994 se staly Ukrajina i Rusko účastníky Partnerství pro mír, programu NATO, cíleného na vytvoření důvěry mezi aliancí a dalšími státy Evropy a bývalého SSSR: v tuto chvíli byl vztah Ruska a Ukrajiny k NATO identický.

V červnu 1994 se stal druhým prezidentem Ukrajiny dosavadní premiér Leonid Kučma.

5. prosince 1994 bylo v Budapešti podepsáno Memorandum on Security Assurances in connection with Ukraine’s accession to the Treaty on the Non-Proliferation of Nuclear Weapons, často citované pro záruky ukrajinské územní nedotknutelnosti v něm dané a signatáři garantované. Nutno si uvědomit, že to bylo v době, kdy v zakládajících dokumentech Ukrajiny byla slavnostně deklarována trvalá neutralita, vylučující členství v jakémkoliv vojenském paktu. Ukrajina deklarovala též, že nepovažuje své sousedy za nepřátele.

28. června 1996 bylo toto zahraničně-politické směřování Ukrajiny završeno přijetím ústavy, v jejíž preambuli je přímo uvedeno, že se řídí (guided by) zákonem o vyhlášení nezávislosti Ukrajiny (The Act of Declaration of the Independence of Ukraine) ze 24. srpna 1991, který byl potvrzen 1. prosince 1991 obyvatelstvem v referendu. Tak se dostala deklarace neutrality do ukrajinské ústavy.

23. ledna 2005. V té době zřejmě začal (Juščenko) – v rozporu s ústavou – jednat o vstupu do NATO. Odpovídala by tomu protiakce Moskvy, které dal v únoru 2008 Juščenko záruku, že Ukrajina nebude chtít na svém území základny NATO. „Pokud se ruská strana obává vojenských základen, pak je Ukrajina nikdy nezřídí. Jsme připraveni to zakotvit i ústavně,“ prohlásil ukrajinský prezident.

Rusko neponechalo nic náhodě a přispělo k tomu, že 2. dubna 2008 NATO na summitu v Bukurešti nezařadilo Ukrajinu ani Gruzii do programu přípravy na budoucí členství zemí v NATO. Jednání Juščenkovy administrativy o vstupu do NATO nebylo ani v souladu s veřejným míněním. Eventuální členství v NATO se podle průzkumů z té doby nezamlouvalo více než polovině Ukrajinců, a podpora stále klesala (v době před vypuknutím Majdanu by podle průzkumů v referendu hlasovalo 53 procent dotázaných proti členství v alianci, zatímco vstup by podpořila jen necelá třetina Ukrajinců).

7. února 2010 se stal prezidentem Ukrajiny Viktor Janukovyč. Podle jeho vyjádření byla Ukrajina je připravena přijmout zákon, který by jí zakázal vstup do NATO

15. července 2010 podepsal ukrajinský prezident Viktor Janukovyč zákon (2411-VI), podle kterého se Ukrajina nemůže stát členem mezinárodních vojenských paktů a organizací.

29. listopadu 2013 na summitu Východního partnerství ve Vilniusu Ukrajina nepodepsala plánovanou asociační dohodu s EU. Odmítnutí vyvolalo kritiku Západu i masivní demonstrace, které v lednu 2014 na kyjevském Majdanu přerostly v násilnosti, po nichž parlament 22. února 2014 sesadil prezidenta Viktora Janukovyče.

23. prosince 2014 se Ukrajina „vzdala neutrality“. Chceme do NATO, deklaroval parlament, aniž by změnil ústavu.

Pro ty z vás, které datumy a čísla frustrují a v tomhle brilantním přehledu Jana Schneidera se ztrácejí, udělám malý souhrn v jednoduché češtině.

Hlavním trumfem těch, co jdou po Rusku jsou Budapešťské protokoly. Které Ukrajině, výměnou za vzdání se atomových zbraní, zaručovaly územní celistvost. Tyto protokoly podepsaly Spojené státy, Velká Britanie a Rusko. A Rusko podle nich tyto dohody a svůj jasný závazek z Protokolů vyplývající flagrantně porušilo. Až do přehledu Jana Schneidera mi také bylo proti tomuto tvrzení docela zatěžko cokoli namítat, s výjimkou faktu, který ještě nedávno byl v české Wikipedii – dnes už tam bohužel není . Tím faktem bylo konstatování, že Budapeštské protokoly NEBYLY nikdy ratifikovány. A vedle toho platí, že Ukrajina nemá, jako asi jediný evropský stát / možná s Kosovem/ mezinárodně u OSN uznané a zaregistrované hranice. Takže podle, dejme tomu, puristicko formálního přístupu k právu, vlastně Rusko jaksi neporušilo Krymem nic.

Ale přiznávám, že takhle bych se styděl na Kose argumentovat! Připadalo by mi to jako těžké okecávání. A to nemám rád. Ba nesnáším. Prostě připadá mi to stejné, jako když má někdo záznamy v registru StB, že donášel a nakonec vyjde očištěn od soudu na základě tvrzení estébáků, že si tehdy všechno zásadně vymysleli a bez jeho vědomí ho zanesli jako agenta do spisu a dokonce vázací akt, že je padělaný a to všechno kvůli tomu, aby brali prémie. Nebo když se těžký tunelář u soudu hájí tím, že určitě nechtěl firmu vytunelovat, obrovské úvěry bance chtěl splatit, ale prostě se mu nevydařil podnikatelský záměr. Přesto, že všem je jasné, že kradl jako straka. Tak podobná argumentace by byla ta u Krymu na postavená základě chybějící ratifikace.

Jan Schneider do Krymu vnesl úplně novou kvalitu!!!! O vlastně říká – ano, Budapešťské protokoly o územní celistvosti a nedotknutelnosti byly podepsány a byly závazné. Ale jen do chvíle, dokud Ukrajina, která Budapešťské protokoly podepsala jako neutrální země, která měla neutralitu a bezblokový status zakotvené v ústavě, sama tento svůj závazek, který jí onu územní celistvost garantoval, neporušila. Tím, že se neutrality vzdala. To zcela negovalo platnost závazku územní celistvosti!

Jistě bude dost těch, kteří této argumentaci nebudou chtít rozumět. Takže jim to ještě zjednoduším . Je to stejné, jako vy když podepíšete třeba úvěrovou smlouvu. Úvěr je vám bankou poskytnut za nějakým účelem, na nějakou dobu, za nějakého splátkového kalendáře a se stanovenou úrokovou sazbou. Tohle je ta část, kdy kdy je Ukrajině zaručena územní celistvost a nedotknutelnost!

A pak je ještě formální část smlouvy – kde je vaše jméno, adresa, datum narození, rodné číslo, korespondenční adresa atd. Když se tohle změní a vy to správným způsobem neohlásíte druhé straně a ta to nevezme na vědomí a tím souhlasí, jste propadající. Tohle už je o tom závazku neutrality v ústavě a její výpovědi. Nejen to. Ve smlouvě je většinově i tzv. univerzální klauzule, něco ve smyslu – jestliže se zásadně změní postavení dlužníka, má banka právo úvěr zesplatnit! Banka poskytuje úvěr dlužníkovi, který je schopen ho splatit. Když tu schopnost ztratí, banka má právo chtít peníze okamžitě zpět. V Budapešťských protokolech asi nic takového nebude, ne černé na bílem. De facto ano. Prostě Budapešť podepisovala neutrální a bloků prostá Ukrajina. Ta ,co ztratila Krym, už nebyla ani jedno ani druhé. Prostě se stala dlužníkem, který ztratil schopnost splácet.

Nemluvě o tom, že generál Šándor, už zhruba před rokem, upozornil v jiném článku na Parlamentních listech, že mezi Ukrajinou a Ruskem existuje jakási smlouva z roku 1997 /bohužel se mi ji nepodařilo dohledat/, která, ale přečtěte si to sami:

Já se obávám, že výsledkem by bylo to, co se dnes děje, že začíná být poměrně diskutabilní, zda vůbec bude z dlouhodobého hlediska udržitelná celistvost země a že nám Ukrajina bude pomalu a jistě směřovat k občanské válce. Ale nebyl bych asi tak milý na prezidenta Putina, nemyslím, že by v tom byl úplně nevinně, protože podle mého soudu to, co použil na Krymu – vojenskou sílu – je přese všechno něco, co se dá z hlediska 21. století obtížně přijmout jako norma, která řeší problémy. Byť smlouva z roku 1997, kterou mělo Rusko s Ukrajinou uzavřenu, ponechávala Rusku možnosti reagovat v případě, že dojde k takovým věcem, k jakým došlo poté, co Janukovič uprchl ze země a Ukrajinci zakázali mluvit menšinám, kterých je víc než 10 procent, na území Ukrajiny svým rodným jazykem jako oficiálním jazykem.
(Zdroj)

Historie záboru Krymu Ruskem prostě nezačíná dnem, kdy se v akci objevili první zelení mužíčci.

Na konec jeden překvapivý názor, publikovanáý na Novinkách. cz

Včera byla v Praze docela velká bezpečnostní konference, kterou organizovala Poslanecká sněmovna. Cílem bylo poslance seznámit s nebezpečími, které hrozí naší zemi. A mimo jiné tam zaznělo:

Zástupce náčelníka Generálního štábu Jiří Baloun dodal, že mezi specifika v bezpečnostních rizicích dnešní doby patří kromě globalizace hrozeb a kybernetických útoků také vliv médií, která podle něj nejsou pouhými svědky bojů, ale stávají se jejich aktivními účastníky.

Pan generál Jiří Baloun to vystihl dokonale! Žádná zelená guma, ale člověk s mozkem na svém místě. Český mediální mainstream trefil dokonale. Tihle nájemní brci, kdyby bylo po nich, ti by nás dostali to nukleární války raz dva.
(Zdroj)

A na úplný konec – nedávno jsem psal o Albrightové, v analýze o Minsku II, když byla hodnocena pozice Spojených států. Že se těžce napakovala v Kosovu, které , před tím, aktivně pomáhala odtrhnout o Srbska.

IHned.cz !!!! včera přinesl nové vyčíslení, kolik že to Madlence, kdysi Korbelové, hodilo. V českých asi tak půl miliardy! Slušný peníz pro jednu starou ženu. Dost na to, aby měla důvod rozbít funkční stát, sebrat mu kus území a vytvořit na něm umělou drogově dealerskou republiku, odkud masově utíká obyvatelstvo!
(Zdroj)

Jsem na 3000 slovech. Nejvyšší čas skončit. Díky za pozornost a zase zítra.

6 komentářů :

  1. Smlouva mezi Ruskem a Ukrajinou z roku 97 se týká pobytu vojáků ( 15000 / krátkodobě 25000 ) na vyhrazeném území Úkrajiny ( kasárna, základny a podobně ) s právem BRÁNIT svépomocí tyto objekty v případě napadení , nepokojů, a živelných pohrom.
    Což se stalo. Referendum o nezávislosti ale už byla jiná věc.
    V podstatě majdanovci svými trapnými akcemi na krymu "naladili" obyvatelstvo k jisté volbě v referendu.
    koloděj

    OdpovědětVymazat
  2. Je drobná poznámka,

    "váhající" jsou spíše fialoví " on the fence"
    "more reluctant" bych přeložil spíše jako neochotní, nebo zdráhající se.

    OdpovědětVymazat
  3. jedna otazka... 23.12.2014 sa vzdala ukrajina neutrality a poziadala o vstup do NATO ... ale krym bol pripojeny uz niekedy v polovici marca - 3. mesiac toho isteho roku 2014...takze v tom pripade bola dohoda o neutralite a tym spojenych zaruk pre ukrajinu defakto porusena lebo ukrajina stale bola neutralna...ci som nieco zle pochopil???

    OdpovědětVymazat
  4. Minsk neminsk, Debalceve prostě dobudeme, pak prostřílíme přes Mariupol cestu na Krym a možná se vydáme i na Charkov. Voleb se nesmí zůčastnit žádná opozice a Ukrajina nesmí usilovat o vstup do NATO. Na jakékoliv těžce vyjednané dohody z Minska serem, stejně jako na životy spoluobčanů.
    To jsme my, teroristi z Doněcka a Luhanska, Putinovi loutky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To vis ty Onanuv mluvčí!!!!!!!!;:-)

      Vymazat
    2. Dneska spustili amici novou budovu, určenou pro Evropu, plnou trollů. Česky a nejen Česky, mluvící emigranti mají jistý chleba. Tak že těch Obamových poradců a vědátorů bude na diskuzích víc. Doporučuji nediskutovat s nimi, je to ztráta času a jejich výdělek.

      Vymazat