Reklama

.

.

sobota 21. února 2015

Patrick Buchanan: Paranoia, trumfující i studenou válku


Patrick Buchanan
 21. 2. 2015     Střípky ze světa
Pamětník summitu Brežněv-Nixon varuje
„Vratké příměří mezi Vladimírem Putinem a ukrajinským Petrem Porošenkem, zprostředkované Angelou Merkelovou v Minsku, už snad vydrží,“ doufá i Patrick Buchanan, guru pravice, světící americké tradice.

Čím déle se válka na Ukrajině vleče, tím „větší jsou jak její oběti“, tak „pravděpodobnost, že pro Kyjev skončí amputací a bankrotem republiky“. Nedojít k minskému kompromisu, na „8.000 ukrajinských vojáků, obklíčených v debalcevské kapse, by se muselo vzdát anebo byli eliminováni“. Za cenu „krize kyjevského režimu“. A „zbraní, proudících do země zeSpojených států“ - a „vedoucích ke střetu Ruska a USA“.

„Tomu, že Rusko má životní zájem na zachování námořní základny na Černém moři“ – a „udržení Ukrajiny mimo NATO“ – „jeden rozumí“. Stejně jako tomu, že „životním zájmem Ukrajiny je nepřijít o Donbas“.

„V čem tu však spočívá životní zájem Ameriky? Merkelová říká, že v sázce je princip, nosný pro Evropu po studené válce, spočívající v tom, že hranice nelze měnit silou. Je to idealistické, je to však realistické? Koncem studené války se na několik zemí rozpadla Jugoslávie, Sovětský svaz na 15. Chorvatsko, Bosna, Kosovo a krátce dokonce i Slovinsko musely za své osamostatnění bojovat. Podobně jako státečky Jižní Osetie a Abcházie, které se odštěpily od Gruzie, i Podněstří, osamostatněné od Moldovy“.

„V Rusku jsou stále menšiny typu Čečenců, kteří by se oddělit chtěli. A v mnoha nových zemích typu Ukrajiny zase etničtí Rusové, kteří by chtěli zpátky domů. Evropou skutečně expanduje duch secesionismu.“

Háček je v tom, že „Londýn referendum skotským secesionistům povolil, Madrid však Baskům či Kataláncůmstejné právo nepřiznal“. A také „některé z těchto menšin tak mohou jednoho dne za svoje osamostatnění vstoupit do boje, tak jako Irové před sto lety“.

Jediné z těchto hnutí – od Atlantiku až po Ural – však „životní zájmy Spojených států neohrožuje ani v nejmenším“. „Jediné z nich se nás netýká“, natož aby „bylo důvodem k válce s Ruskem“.

Odkud se v dnešní americké generaci bere ona nutkavá posedlost „strkat nos do věcí zemí, které ani nejsme s to najít na mapě“? Kde se bere to, v čem se promítá tak koncentrovaně – „paranoia z Putina“?

„Před čtyřiceti lety provázel autor těchto řádků Richarda Nixona na jeho poslední summit s Leonidem Brežněvem. Třebaže tehdejší SSSR byl kapitánským můstkem obrovské říše, sahající od Berlína až po Beringovu úžinu, žádný hašteřivý střet to nebyl.“

„Varují-li nás, že Putin má v plánu restauraci SSSR z roku 1974 i obnovu tehdejšího sovětského impéria, ráčili jsme vzít vůbec do úvahy, co všechno by si to od něj vyžádalo? K obnově SSSR by Putin musel znovu dobýt Litvu,Lotyšsko, Estonsko, Ukrajinu, Moldovu, Arménii, Azerbájdžán, Gruzii, Kazachstán, Turkménii, Uzbekistán,Kyrgyzstán i Tadžikistán, území o rozměrech Spojených států.“

A „obnovy sovětského impéria“ by dosáhl jen „invazí a okupací Rumunska, Bulharska, Maďarska, Polska, České republiky a Slovenska a tím, že byi Německem došel až po řeku Labe.“

Putin však k Rusku připojil znovu jen Krym – „území zhruba o rozloze Vermontu, k němuž Romanovci přišli už v 18. století“. Pokřik „´Rusové před branami!´ však z Kapitolu zní skoro den co den“.

Putin a Amerika si skutečně nadělali „zlou krev“ – tím i opačným směrem. „Z jeho pohledu jsme rozpadu SSSR zneužili k posunutí NATO do východní Evropy a pobaltských republik. A cestou barevných revolucí svrhli proruské režimy v Srbsku, na Ukrajině, v Gruzii i v Kyrgyzstánu“.

Je to však opravdu tak, že - „nehledě na vzájemnou nedůvěru či opovržení“ – neexistuje „nic, na čem bychom měli zájem společně“?

„Postupem našeho století ohrožují strategické zájmy Spojených států dvě zřejmá a aktuální nebezpečí: rostoucí síla nadržené Číny a expanze islámského terorismu. Rusko je ve vztahu k oběma z nich naším přirozeným spojencem. Čína pohlíží na Sibiř a ruský Dálný východ, jehož populace se smršťuje, jako na zásobárnu zdrojů, které Pekingpotřebuje. A proti Talibánu v Afghánistánu, ISIS v Iráku a Sýrii a al-Kájdě, je Rusko, jež v Beslanu a Moskvěutrpělo to samé, co New York, Londýn, Madrid, Paříž a Kodaň, na naší straně.“

Za studené se Rusko řídilo ideologií, konfrontující v podstatě vše, v co věříme my sami. „Ti, kdo mu vládli, stáli v čele světového impéria. Přesto jsme měli prezidenty, schopné se s Moskvou dohodnout.“

Pokud to bylo schůdné i kolem tak „vyhrocených témat, jako berlínská zeď či balistické rakety na Kubě, proč nedokážeme sednout za jeden stůl s Putinem a probrat otázky, které jsou méně tektonické?“ Typu „čí vlajka zavlaje nad Luhanskem a Doněckem“?

8 komentářů :

  1. Obama je totiž loutka postrkovana byznysmenama,kteří nemají zájem na nějakém mírovém řešením

    OdpovědětVymazat
  2. Porošenko je pro změnu loutka Obamy. Souhlas s 20:23.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ulhanějšího člověka, jako je Porošenko jsem ještě neslyšel. Je to ostudné a už i Ukrajinci začínají chápat, jak je pro celý svět směšný. Škoda, že kvůli němu umírají lidé, i když je fakt, že kdyby nebyl nesvéprávný Porošenko, byl by na těch špagátkách někdo jiný.

      Vymazat
    2. Ano, někdo jiný a myslím, že mnohem horší. Ukrouši jsou prolhaný národ stejně jako Poláci.

      Vymazat
  3. USA v posledních desetiletích na svém území nepoznali válku. To je ten "problém", podle kterého us-politici povyšují svůj národ do skupiny nadlidí. Obyčejní Američani si vůbec nedovedou představit, že by na jejich města létaly rakety a oni ba se museli schovávat ve sklepích. A jak to bude dál? V ekonomické oblasti začínají prohrávat závod s Čínou, která si postupně stahuje "světové mozky" do své země. Evropa začala, stejně jako Rusko, profitovat ze vzájemné spolupráce. A to se USA velice nelíbí, protože ona především potřebuje vyrábět a prodávat do zahraničí. Ale kam když si Evropa vystačí s asijským prostorem. Recept je jednoduchý: "všechno rozvrátit". Tak využili odposlechy politiků EU včetně Merkelové a udělali si z nich lokaje. Lépe to pro USA nemohlo dopadnout. A v konečném důsledku to Evropa celé zaplatí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Česká republika nemá EURO, takže není všechno ztraceno. Oni zase hoši v ČNB za 3 roky do toho kurzu hrábnou a bude zase na dalších několik let klid na pozorování vývoje Eurozóny.

      Vymazat
  4. Rusko tvrdo trestá zločiny namierené voči nemu, jeho obyvateľom alebo ruským občanom v susedných krajinách.Keď Šaakašvili s armádou v Gruzínsku zaútočili na Osetiu s ruskou menšinou a mierovými jednotkami tak Gruzínci dostali tvrdú odplatu a prišli o Osetiu a Abcházsko.Keď američania so západoeuropanmi chceli získať ozbrojeným prevratom Ukrajinu tak prišli o Krym a isto aj o Donbas a Luhansk.Keď budú ďalej provokovať Rusko tak prídu aj o celú Novorosiu až po Odessu a Charkov. Západoeurópania by sa mali zastaviť a zamyslieť sa nad ľudskými právami menšinových Rusov v Pobaltských republikách a priznať im bežné práva platné v Európe, ktoré ktovie prečo neplatia pre ruskú menšinu v EÚ. Pokiaľ to európania neurobia tak pokoj v Európe nebude a oprávnene.

    OdpovědětVymazat
  5. Dřív možná bylo Rusko přirozeným spojencem USA proti Číně. Už ale není a nebude. Už je přirozeným spojencem Číny proti USA a můžou si za to amíci jen a jen sami.

    OdpovědětVymazat