Reklama

pátek 6. března 2015

Eric Draitser: Rusko, levice a „levice“

7. 3. 2015          Střípky ze světa
Americký rebel tu kabaretní ani trochu nešetří. Recidiva studené války staví před levici i otázku vztahu k Rusku, píše americký rebel Eric Draitser. Pro „levici“, odkojenou antisovětismem, je Rusko „krajní inkarnaci kapitalismu“ - i „imperialistického revanšismu“.



Ani na „dnešním Rusku nenachází nic, co by stálo za podporu zleva. Je to však opravdu tak?“ Draitser v tom má jasno: za situace, kdy „korporátní mainstream“ recykluje temné rusofobní vášně, je právě na levici, aby tu „falešnou interpretaci rozbíjela, čelila agendě Impéria a bránila právo suverénních zemí jednat nezávisle na západním diktátu“.

Dnešní Rusko si - nehledě na dědictví apokalypsy z 90. let - zaslouží podporu hlavně z pěti důvodů:
Za to, že v „v řadě koutů světa klade v posledních letech Impériu stále asertivnější odpor“. V Sýrii blokuje spolu s Čínou brutální tlak mezaliance USA, NATO, Izraele a reakčních naftokracií. Svým „vetem v Radě bezpečnosti OSN zabránilo už minimálně dvakrát přímé americké agresi“ (a „legální syrské vládě pomáhá i zpravodajskými informacemi“). „Na Ukrajině zarazilo další expanzi NATO na východ.“ A zároveň výmluvně dokládá, že ani země jejího typu „nejsou bezbranné vůči velmocenským makléřům Washingtonu, Londýna a Wall Street“ – a „´měkká moc´ Západu není ani zdaleka tak všemocná, jak se zdá“. Že „skutečně koncepční postup a lidový odpor dokáží čelit i tak propracované manipulaci“.

Za roli, již hrají BRICS, Šanghajská organizace pro spolupráci i další struktury, prosazující „multipolární“ architekturu světa v situaci, kdy „po rozpadu Sovětského svazu ovládly téměř všechny významné mezinárodní instituce Spojené státy.“ Naproti tomu společným jmenovatelem BRICS, ŠOS, Euroasijské hospodářské uniei řady dalších analogických struktur je to, že „je Spojené státy pod kontrolou nemají“. A „proč by, kdokoli nemá pochyb, že Spojené státy čeká politický, morální i etický bankrot, neměl chtít podpořit síly, v nichž jim narůstá globální výzva?“

„Řada levicových sil je však“ – pod vlivem „celých desetiletí ideologického a politického rozkladu“ a „kumulativního psychologického dopadu propagandy“ – „přesvědčena, že dnešní Rusko není o nic lepší ani horší než Spojené státy“ (že je to „čistě jen jejich konkurent“). Tak „nebezpečně ahistoricky“ je s to uvažovat „leda cvok“.

Rusko si zaslouží podporu i za odpor, jejž klade „šokové terapii“ a „kapitalismu karambolů“ („disaster capitalism“). Primárním terčem levice je „Washingtonský konsensus“ – mix „privatizace a vyvlastnění veřejných statků, vedoucí k politickému a ekonomickému kolapsu celých států“. Provází je dotěrné nároky „ekonomické liberalizace“ (což je „jen kódové označení pro škrty a drancování“).

„Nejprofláknutější i globálně nejzávažnější odnož ´šokové terapie´ a ´kapitalismu karambolů´ však dolehla právě na Rusko 90. let. Ze statků někdejší supervelmoci vyzobaly ty nejhodnotnější součásti a vrhly je na světové trhy, hlavně do klína amerických a evropských investorů.“ Rukama „parazitní třídy, jež vstoupila ve známost jako ´ruští oligarchové´“. Tato „nová kapitalistická ekonomická elita,“ zrozená „z trosek socialistického státu“, je „přímo učebnicovou ilustrací ´kapitalismu karambolů´ v praxi.“

„Levici“ hartusící, že „jednu várku oligarchů vystřídala jen další v pořadí, dirigovaná Putinem“, ne a ne dojít, že „určitá klíčová odvětví průmyslu jsou zpátky ve veřejném vlastnictví“, „produkce ruského hospodářství má za sebou restart“, „oproti žalostným 90. letům se zvýšila životní úroveň, zlepšil stav infrastruktury, zdravotní péče atd.“ Taková „fakta, reflektující životní podmínky miliónů“, trucovitě přehlíží „jen vyprahlá ortodoxie“.

„Od zániku Sovětského svazu se v bývalém sovětském bloku vynořila spousta pravicových, reakčních a často i fašistických tendencí.“ Oporu hledají v „přepsaných dějinách“. Tím švindlem „vydávají sebe i své fašistické předchůdce za vlastence, bojující proti bolševismu“. Vlivné americké i evropské kruhy to „podporují ve snaze postavit Sověty/komunismus a nacismus/fašismus naroveň“. Zato „Spojené státy to má glorifikovat coby velkého hrdinu 20. století, co porazil hned ´dvě zla´“.
Dřív levice, co ta špinavost sleduje, chápala vesměs velice přesně. V 21. století jí to však mnohdy uniká. I to vysvětluje „téměř neomezenou podporu, jíž se na Západě těší fašisté na Ukrajině“. I dnes jsou - stejně jako před 70 lety – silou, „povolávanou proti Rusku.“ Jako „Moskaly“, hodné leda „etnických čistek“, je pohrobci fašismu ostrakizují přesto, že v Rusku panuje jiné společenské zřízení, než před 70 lety.

Krajně tendenčně a selektivně se podává i tématika holokaustu. Hradba mlčení narůstá kolem nesporného faktu, že „většinu koncentračních táborů, včetně neblaze proslulé Osvětimi, osvobodili Sověti (Rusové,Ukrajinci, Bělorusové, Kazaši a další)“. V pobaltských zemích i na Ukrajině se silám, zkompromitovaným aktivním podílem na „konečném řešení židovské otázky“, nasvěcuje aureola „hrdinů boje proti komunismu“.

Vší té „cenzuře dějin“ dnes přitom „čelí jen Rusko“, jehož „Velká vlastenecká válka spasila Evropu, spasila milióny Židů a spasila svobodu“. Právě boj se stále agresivnější rusofobií je tak objektivně i klíčovou arénou střetu o pravdivou interpretaci největších dramat 20. století a jejich živého poselství dnešku.

„Nesporným trendem posledních let“, „narůstajícím úměrně asertivitě zahraniční politiky Moskvy“ je, že právě v ní „mají přítele země, vystavené útokům Impéria“. Nová opora, již v tom nachází Sýrie i Venezuela, Bolívie iNikaragua, Ekvádor i Írán a další země, „představuje zásadní protiváhu geopolitickým ambicím a hegemonii Spojených států“. „Rusko má pro to samozřejmě i své vlastní důvody. Stejně tak je však pravda, že si rostoucí měrou uvědomuje svou roli ochránce zemí, které jsou obětí pořádků z vůle USA-NATO-EU.“

Rostoucí váhu, jíž to nabývá, markantně ilustruje i „negativní příklad: Libye. V roce 2011, za prezidentaMedvěděva, se Rusko rozhodlo nevetovat rezoluci 1973 Rady bezpečnosti OSN, opravňující nastolit nad Libyí ´bezletovou zónu´, která se hned nato, aniž to koho překvapilo, zvrhla ve faktický válečný mandát“. Což vyústilo ve „zločinnou válku, svržení Kaddáfího, zemi uvrženou do chaosu a v destabilizaci celého regionu“. Pokud by Rusko rezoluci vetovalo, „byla by Libye dnešním zhrouceným státem ve stavu chaosu? Padly by snad všechny ty vražedné zbraně do rukou al-Kájdy, Islámského Maghrebu (AQIM), Boko Haram a ostatních teroristických uskupení? Stala by se severní Afrika tak nebezpečným regionem, jakým je dnes? Odpovědi jsou bolestně evidentní.“

Rusko „přispívá zásadní měrou k zachování stability“. Na „kroky USA a jejich evropských spojenců reaguje stále důrazněji“. Zdá se tak, že „ruským politickým elitám nakonec dochází, že se“ – „místo dojáků o ´západních partnerech´ a snah integrovat se ještě víc do systému, ovládaného Západem“ – „musí postavit na vlastní nohy, jít svou vlastní cestou a neztratit páteř tváří v tvář bagančeti, jímž Spojené státy šlapou na krk úplně všem“.
„Ruská politická elita si svou globální váhu nakonec přece uvědomila“ – „ku prospěchu okolního světa“. Co z toho plyne, tak „snad dojde i tzv. levici“.

A „pokud ne, už víc by si neměla říkat antiimperialistická“. A „přiznat se k tomu, čím je reálně“ – „levým křídlem samotného Impéria“.




11 komentářů :

  1. Na Slovensku uz pochopili.

    OdpovědětSmazat
  2. Oskar Krejčí jako vždy humanistou a objektivním realistou každým coulem. Žádný s politologů, snad krom Zdeňka Zbořila, není tak zásadním obráncem ochrany životů, vzájemného respektování a úcty, jednání a porozumění, navíc s úžasným přehledem a historickými znalostmi. Jestli je někdo nositelem skutečného evropského humanismu a kritického myšlení, tak je to on. Díky za něho. KR

    OdpovědětSmazat
  3. Oskar Krejčí deklasoval Barboru Turošovú, ktorá iba mektala, nakoľko jej rozprával niečo čo vôbec nechcela počuť. Vysvetlil jej to úplne perfektne

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Naopak. Oba byli vynikajici. Jeho nazory jsou zname. Vedeli koho zvou.

      Smazat
  4. Prof.Oskar Krejčí je i mým favoritem..
    Je to velmi vzdělaný člověk,sečtělý intelektuál v tom nejlepším slova smyslu a v tom nejširším literárním měřítku...Jako vždy má co říci
    a jenom obohatí..
    jituš

    OdpovědětSmazat
  5. Skvěle vystiženo. Dobrý článek.

    OdpovědětSmazat
  6. hrabě Kocharowski7. března 2015 13:39

    Perfektní článek, díky za něj.

    OdpovědětSmazat
  7. Pozoruhodné je, že Kreml v současnosti likviduje snahy o demokratický socialismus v Novorossiji bez oligarchů- Mozgovoj - a slíbil celý Donbas R. Achmatovovi, kterému původně patřil. Moskva nikdy nepřipustí jiný systém vlády než-li oligarchát, který je jí po roce 1991 vlastní Není valného systémového rozdílu mezi oligarchátem v USA, na Ukrajině či v RF. Rusko se bude patrně muset znovu vykoupat
    v krvi, což je tragédie i pro nás!

    OdpovědětSmazat
  8. Dost věcí chybí. Např. že v Rusku mají realizovaný sen pravice, tzv. rovnou daň. Že Rusko má proti EU daleko větší sociální rozdíly mezi občany, daleko rozevřenější nůžky. Že tam mnoho faktů svědčí o tom, že lidská práva tam jsou dost omezená.
    V článku za vzor uvedena jakási skupina zemí s naprosto rozlišným politickým uspořádáním. Vedle Venezuely, která opět zkouší nefunkčnost komunistických pouček, je zařazen nábožensky ortodoxní iránský stát, vedle Ruska je taky řazena Čína, kde pod vedením komunistické strany panuje v ekonomice krajně liberální systém.
    Článek se snaží též přesvědčit, jak Rusko si dobře hájí nerostné zdroje, jako by Norsko, Kuwajt, Saudská Arábie či SAE nic ze svých bohatých zdrojů neměli.....
    Samozřejmě je tam vedena propaganda proti tomu "zlému" Západu, neboť hodnoty lidských práv, politických i ekonomických svobod autorovi jsou evidentně proti srsti. Nic na tom nemění fakt, že některé kroky Západu jsou poměrně těžko obhajitelné, a lze je označit za chybu.

    OdpovědětSmazat
  9. Anonymní komentáře 14.41 a 16.07 přesně reprezentují postoje, které článek oprávněně kritizuje - že vlastně Rusko je ještě horší než USA a jejich nohsledi. Uplně ignorují vývoj a stavějí jako kritéria velmi jednoduchá ideologická měřítka aktuální životní úrovně, "rovnosti" a "lidských práv". Kdyby pokračoval "demokrat" Jelcin ještě pár let, Rusko by také "něco" mělo ze svých nerostných zdrojů - totiž jeho oligarchové. A co ty "ekonomické svobody"? Autor má pravdu a píše i o těchto "postřelených husách", které se ozvaly.

    OdpovědětSmazat
  10. Opravdová levice ve všech fázích kapitalismu, měla, má a bude vždycky mít za jediného nesmiřitelného nepřítele vrstvu sice nepočetnou, leč nejvlivnější. Marx ji pojmenoval „finanční aristokracie“. Dneska jde o třídu superbohatců jež bývá podle mne správně označována slovy „globální financiéři“. Tato nesouměřitelně bohatá třída využívá jako správce svých zájmů politickou třídu USA, které se povedlo na tuto cestu strhnout i politiky EU. Tím pádem je jejich nejúčinnějším nástrojem NATO. Což dohromady vytváří reálné globální impérium. Opravdovou levicí dneška je proto pouze ta, která využívá k boji s uvedeným globálním impériem každou reálnou sílu, vliv či dokonce moc.

    OdpovědětSmazat

Na opakovanou žádost čtenářů, kteří se nechtějí zapojovat do diskuzí obsahující vulgární a urážlivé výroky. Jejich odstraňování je časově náročné a narušuje plynulost diskuze. Proto nebude dále možné vkládat anonymní komentáře.
Pro vložení komentáře je proto nutné se na stránce "Nová republika" přihlásit vpravo v horním rohu této stránky "přihlásit se" (výběrem emailového účtu např. Google) a upravením uživatelského profilu (v kolonce Nastavení>Upravit uživatelský profil). Děkujeme za pochopení.