Reklama

pátek 6. března 2015

Rusko jako bullshit

Martin Hekrdla
6. 3. 2015  A2larm

Propagandu o Rusku je naléhavě třeba nahradit racionálním pohledem. V zájmu skutečných demokratických sil.




Zavraždění ruského opozičního předáka Borise Němcova nedaleko Kremlu a před fotogenickým pozadím chrámu Vasila Blaženého mělo dva okamžité důsledky. Zaprvé, majestát smrti je vážnost sama a automaticky vylučuje ironická tázání nebo i příliš kritické pohledy na nebožtíkovy postoje, natož aby připouštěl smích. Ta uplakaná vdova, ke které kdysi prý – při nekonečných kondolencích – došli v předlouhé frontě dva pánové a podali si ruce, musela utéct na toalety, aby se tam dosyta vysmála. A zadruhé, nad majestátem smrti naopak kupodivu projde každý žvást anglosaskými globalisty zvaný bullshit (kec, nesmysl, blbost). Tak kdysi dávno prošlo jednomu venkovskému faráři nad hrobem osmnáctiletého motocyklisty, když hlasem feldvébla seřval pozůstalou rodinu, že usedavě pláče, ačkoli se přece má už jen radovat nad životem věčným bližního svého.

Kdo má tu drzost?


Bullshit historika a politologa Vladimira Pastuchova (publikovaný na A2larmu 3. března) nemá však svým způsobem obdoby. Dejme tomu, že si Pastuchov opravdu myslí, že pouze a jenom „v Rusku vládne kasta nedotknutelných“, kteří nemají čas uvažovat o „malichernostech, protože řeší globální otázky – jak pozměnit ústavu, aby se zbavili závazků mezinárodního práva“. Ne, žádný jiný stát světa tímto problémem postižen není, to ví přece každý školák. Jiné státy úzkostlivě dodržují mezinárodní právo, nikdy je ani nenapadlo – a už vůbec ne pod podivnou, ba zcela vylhanou záminkou – přepadnout cizí zemi, ba dokonce ani ty „darebácké státy“ vytvářející „osu zla“.


A jestliže, podle Pastuchovova hagiografického článku, měli rezignovat šéfové tajných služeb, když přece k vraždě Němcova došlo „v sakrální den na sakrálním místě“, pak je třeba konstatovat, že ty dva makrodrapy World Trade Center určitě ještě stojí. Neboť když tenkrát dávali v televizi, jak ta sakrální konstrukce globálního byznysu padá, američtí šéfové tajných služeb zůstali na svých místech. A musíme uznat, že ani k odtržení Kosova od Jugoslávie po invazi NATO zcela určitě nikdy nedošlo, protože porušení mezinárodního práva nastalo teprve tehdy, když Putin odtrhl od Ukrajiny Krym za jásotu ruských davů a slzavé záplavy jejich vděčnosti. A ještě měl tu drzost lhát ve svém – jak to píšou demokraté – „hitlerovském“ krymském projevu, že zábor provedl kvůli „puči v Kyjevě“, po němž se „nacionalisté, neonacisté, rusofobové a antisemité uchýlili k teroru, vraždám a pogromům“. Taková nehoráznost! Tedy Putinova, samozřejmě…

Bezstarostná léta

Dejme tomu, že je možné, jak učinil Pastuchov ve svém článku, seřvat ruský lid (84 procent populace), že je „agresivně poslušnou většinou“, která „není společností, ale dějinnou loutkou“ a která v jiné době „se stejným nadšením podpoří jinou, naprosto opačnou verzi, kterou nabídne oněch zbylých 16 procent“ (mimo jiné tedy například i ten Pastuchov, věru žádný to elitář). Ale těžko si lze představit jakýkoli stát, v němž by se hlas „demokratické opozice“ takto vypořádal s vlastní společností a ještě cítil oprávnění udílet lekce ze svobody „autoritářskému režimu“. Režimu bezmála už „fašistickému“ – vždyť vražda Němcova je veřejně přirovnávána k vraždě socialisty Giacoma Matteottiho v Mussoliniho Itálii. Režimu, do jehož mocenských celebrit denně v ruském jazyce buší stovky nezávislých webů a časopisů jako Novaja gazeta či Nezavisimaja gazeta – která Putina s Mussolinim otevřeně srovnává zhruba třikrát do týdne. Anebo třeba rádio Echo Moskvy, jemuž Boris Němcov poskytl interview tři hodiny před svou smrtí. „Nebojíte se mě tu mít?“ zeptal se prý redaktorů. A oni na to, že prý ne. Molodci!

Ale co by se redaktoři báli, když už při vší té svobodě slova v Putinově přízračné tyranii nezáleží ani na tom, jestli je nějaké významné tvrzení pravdivé, nebo není? Pastuchov bezelstně píše, že „pro historii není zase tolik důležité, kdo vlastně vraždu spáchal (…) Ať už by dnes vláda ukázala na kohokoli a označila jej za vraha, nebude to pro nikoho důvěryhodné. Dokonce ani v případě, že by měla pravdu.“ Ovšemže! Co záleží na pravdě? „Ve společnosti, v níž jsou informace nahrazeny propagandou, už není rozdíl mezi pravdou a lží,“ nakladl správně a nadčasově slova Pastuchov.

Kdyby tato slova myslel i jako sebekritiku, tedy rovněž jako slova takříkajíc do vlastních řad, byl by to vynikající průlom. Místo toho nás „historik a politolog“ Pastuchov obšťastnil historkou o svém jediném setkání s Němcovem, jenž se mu jevil jako „lehce naivní, ale právě svou naivitou sympatický“ (sic!). K onomu setkání došlo – a zde, prosím, pozor – „v bezstarostných a poklidných – jak se z dnešního pohledu jeví – devadesátých letech“. Ano, takhle si představuje historik historii, politolog politiku a korouhevník pravdy pravdu! Pro koho byla devadesátá léta, v nichž HDP Ruska poklesl téměř o polovinu a průmyslová výroba se zřítila o šedesát procent, vlastně bezstarostná? Inu pro ty, kdo v letech 1991 až 1999 vysáli ze země podle expertních odhadů až 200 miliard dolarů (a to v době, kdy 80 procent ruského státního rozpočtu pohlcovala dluhová služba). Devadesátá léta byla bezstarostná pro tu hrstku Rusů, kteří se právě tehdy začali objevovat ve výročních hitparádách časopisu Forbes, kupovali si fotbalové kluby v Anglii, honosné vily na Azurovém pobřeží a na italské riviéře a jejichž jachty kotvily v daňových rájích. Šťastná léta to byla pro rodiny, klany a mafie spjaté s bývalou nomenklaturou Sovětského svazu („rodina“ Jelcinova), s klíčovými pozicemi v metropolích (Sobčakův Petrohrad, Lužkovova Moskva) a pro jednotlivé gubernátory či uzurpátory celých výrobních odvětví (Berezovskij, Chodorkovskij). Nebyla to ovšem bezstarostná léta pro 84 procent populace, kterou dnešní ruští „zapadniky“ stále tak pohrdají.

Džungle a šelmy 


S touto džunglí zcela dezintegrovaného státu, která hrozila sociálním výbuchem a z níž jsou odvozeny mnohé – i ty nejzápornější – rysy současného režimu, bylo nutné něco dělat, aby se Rusko vůbec mohlo začlenit do proudu západních investic a garantovat kapitálu základní stabilitu. Proto Boris Jelcin povolal z Nižního Novgorodu Borise Němcova a z Petrohradu Vladimira Putina. „Lehce naivní“ Němcov sice řídil v Novgorodu privatizaci v jelcinovském rozkrádacím stylu a Putin měl za sebou špinavou práci pro Anatolije Sobčaka. Oba však spojovalo, že nebyli osobně zapleteni do skandálů. Vyhrál pragmatický – naprosto nenaivní – Putin, když slíbil jelcinovskému klanu beztrestnost a dokončil krvavou pacifikaci Čečenska. A byl to Putin, kdo znovu sflikoval ruský stát recentralizací a vertikalizací politické moci, vyšachoval ze hry nejmocnější oligarchy, nastartoval sedmiprocentní růst, začlenil Rusko do Světové obchodní organizace (WTO) a k radosti zahraničního kapitálu „zpružnil“ pracovní právo, aniž by přišel o – naopak stále rostoucí – lidovou podporu. Teprve potom mohly v Rusku pořádně „rozbalit fidlátka“ například automobilky Ford, Renault, Fiat, Škoda-Volkswagen, Opel-General Motors. Teprve potom si Západ zároveň všiml, že z nové kolonie mu vyrostla konkurence… Odporné rysy tohoto konzervativního režimu s nacionalistickými fanglemi, pravoslavným kadidlem a puritánstvím, rysy, které zvedají do boje opozici levicovou, jsou spjaty pupeční šňůrou s jelcinovskými časy, ať už jako jejich „přežitky“ či jako důsledky pragmatické a bezohledné reakce na ně.

Viděli jsme u pravicového liberála Borise Němcova a jeho politických souputníků to, co lze vnímat i v řadách opoziční radikální levice v Rusku. Soustřeďují se na vnitřní vývoj domácího autoritářského kapitalismu a ignorují zahraniční dimenzi této „totalizace“, provázené – jistě nebezpečným – diskursem o „páté koloně“ a „zrádcích“. Neberou na vědomí, že na přitvrzení poměrů v „zázemí“ ruského imperialismu se podílí význačnou měrou imperialismus jiný, ekonomicky mocnější, již nyní strategicky výhodně dislokovaný a nejnověji zřejmě odhodlaný riskovat i krajní formy konkurenčního boje o celou Eurasii. Kdo cupuje těsné sevření špinavé košile a nevnímá tíživý imperiální kabát, házený na Rusko – nejen na „ruský režim“ – zvnějšku, reálně ve výsledku riskuje roli „páté kolony“ cizích zájmů. Stejně jako ti, kteří tuto roli z „lehké naivity“ – anebo zcela uvědoměle – už dávno přijali.

Autor je politický komentátor.

19 komentářů :

  1. Tak ČT přenáší přímý přenos z propuštění Alexeje Navalneho z lapáku po 15 dnech těžkého žaláře. Skoro to vypadá jako když propustili Mandelu. Hoši, gratulujeme.

    OdpovědětSmazat
  2. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To to bolí, to to pálí, když se na věcné a pravdivé argumenty Hekrdly nedá nic rozumného namítnout, co? Tak se alespoň ve vzteku ohnat po Dvořákovi. Takovým jako vy se už nemůžou slušní lidé ani vysmát. Postiženým, kteří za svůj duševní stav evidentně nemohou, se ve slušné společnosti nemá nikdo posmívat. J.B.

      Smazat
    2. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

      Smazat
    3. http://cz.sputniknews.com/czech.ruvr.ru/2014_11_10/Sputnik-vysilani-pro-cely-svet-5250/?slide-1 Sputnik vysílá česky, to budeš mít rachotu, abys to všecko stihnul a zasvinil.

      Smazat
    4. článek zkrátit na 1/3, a pak ho i dočtu.

      Smazat
  3. Uz s tim Nemcovem jdete do prdele. Zadna skoda takovyho smejda. Radsi piste o detskych obetech v Iráku a o dementni Merkelove.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Konečně někdo rozumný

      Smazat
    2. Taktak, zloděj Němcov, který měl dávno pro rozkrádání, stejně jako Chodorkovskij a další, sedět v kriminále, u mě lítost nevzbuzuje. Co děti, ženy a staří lidé, kteří umírají na východní Ukrajině jen proto, aby největší a nejbezohlednější zloději světa mohli dále rozkrádat a zotročovat.

      Smazat
    3. Politici dohazuji ksefty, na obcana serou jak muzou, takze kdyz jeden politik chcipne, tak to normalni obcan vnima uz jen jako projev bozi spravedlnosti. A nesmazte se mi cpat, ze to tak vnimaji jen chudsi vrstvy. Z Nemcova ma hodne lidi prdel. Byl to prospecharsky zmrd.

      Smazat
  4. Pěkný Hekrdlův text.
    A „agresivně poslušná většina“ - to se panu Pastuchovovi povedlo. To je na novinářskou cenu roku.

    Jinak je truchlivé, když tu - vesměs anonymní - ubožáci kopou do (doslova) mrtvoly. Číst článek samotný - natožpak čtené pochopit - je očividně nad jejich síly. Prostě sráči.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Volby jsou take anonymni. Anonymni nazor je ten nejuprimnejsi. S vasim jmenem jste anonymni taky. S uctou Jan Novak.

      Smazat
    2. Pane "Nováku" -
      1) K článku patrně nemáte co říci?
      2) O jakém názoru mluvíte? Vy už jste tady snad někdy nějaký vyslovil??
      3) Anonym je možná upřímný, ale přesto je to posera.
      4) Volby nejsou anonymní, jsou tajné. Před volební komisí se musíte legitimovat.
      5) Podepisuji se vlastním jménem. Odjakživa a bez výjimky. To není otázka upřímnosti. To je otázka prachobyčejné slušnosti.

      Smazat
    3. A co národní písničky? Také nikdo nezná jejich autora a jaké jsou pěkné. (Ve kterém díle to bylo? Anděl s ďáblem v těle?)
      PS: Pro pana Kopeckého jsou bohužel národní písničky jen od samých poserů???
      Také by mě, pane Kopecký, nedělalo problém se podepsat. Ale od jisté doby si říkám "jména hloupých na všech sloupích".

      Smazat
    4. Vidím pane "Nováku"(?), že rád žertujete. Tož žertujte dál.
      Od jisté doby - to je konkrétně odkdy? (Tím hloupým doufám nemyslíte sebe?)

      Smazat
  5. Dnes jsem podlouhé době zase pročetl diskuze na serveru Novinky.cz, ale to je takový obrhnus, že jsem ani neměl chuť k jídlu.Přestávám chápat ty občanský debily, kteří denně píšou a píšou a nadávají ke každý krávovině co napíše ten hnusnej bulvár, i s jejich redakčními šmejdy, schovanými za různá jména a přispívajícími do diskuze schválně nasrávacími příspěvky. Nechápu, že toto diskutující lidé nedokážou prokouknout, a píšou jako blbí, přitom okolo článků a diskuzí skáčou přiblblý reklamy-přece každej vidí, co je to za podvraťáckou aktivitu tohleto, z lidí dělat voli, podsouvat jim bulvární břečku jako publicistiku a lidi jako voli skutečně píšou a píšou a hádají se mezi sebou - no fakt jak negramotná havěť. Jak je možný, když píše publicistickej bulvár o nějaký tragedii -že mi tý lidský havěti už přestává bejt líto? Když to člověk denně vidí a čte ty píčoviny, když vidí na vlastní oči tu duševní zmrzačenost a že to tyhle lidi už potřebujou k životu - strašný. Toho byli moji rodiče a prarodiče ušetřeni-tohohle občanskýho sajrajtu. Šťastní to lidé!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. 110% souhlas udělal jsem to stejný a mám klid!!!

      Smazat
    2. To je ten nejčastější český člověk, ten malý, patřící do mlčící většiny. A pomněte - na tu čekáme, na její probuzení z ovčanů na nějakou vyšší formu měnící stávající stav. A oni mají čas, zabývají se často blbostma, jako pokleslými texty z bulváru a pro změnu neudělají ani to nic.

      To čekání v debilizujícím státu zločinu je pro mě hrozné.
      Ono se toho zatím, jako, moc neděje, že. Záchod přeci splachuje, pivo teče a ráno se rozední. Karlovo náměstí jistě bude tam, kde bylo včera. Ale pro ty, kteří tady cílevědomě škodí, je zlatá doba. Mohou v klidu škodit společnosti. I proto nezvoleného nedostudovaného bývalého komořího Khárla z Rakous, se švýcarským pasem. On prý je tím dvounohým savcem, který způsobuje manstream linoucí se k té mlčící většině, k "malému" českému človíčkovi, z ČT a Českého rozhlasu.
      Klause vždy, téměř vždy, nazývám: Hajzlíček Klausů - ironicky se usmívající a v sakristii škodící. A on také existuje hajzlíček Halík, Štětina, Jefin Fištejn, Schwarvarczebnenegerr (no, ani on sám to neumí vyslovit). Všichni tito jistě nelení.

      Slunce v duši, ogaři.

      Smazat
  6. Díky!, Martine Hekrdlo, za poodhalení ruských těžkostí v souvislostech.
    O ruské mocensko-politické scéně je u nás obecně málo informací. (Protiruskou propagandu nepovažuji za informace.)
    A proto jen málo lidí chápe jejich politickou scénu v jejím vývoji, jejích reakcích na svět či ve vzájemných sporech.
    Nebyl mi totiž např. jasný ani odpor levicových sil proti politice Kremlu. Zdál se mi nelogickým ...

    OdpovědětSmazat

Na opakovanou žádost čtenářů, kteří se nechtějí zapojovat do diskuzí obsahující vulgární a urážlivé výroky. Jejich odstraňování je časově náročné a narušuje plynulost diskuze. Proto nebude dále možné vkládat anonymní komentáře.
Pro vložení komentáře je proto nutné se na stránce "Nová republika" přihlásit vpravo v horním rohu této stránky "přihlásit se" (výběrem emailového účtu např. Google) a upravením uživatelského profilu (v kolonce Nastavení>Upravit uživatelský profil). Děkujeme za pochopení.