Reklama

čtvrtek 2. dubna 2015

„Západní hodnoty“ nejsou dárkem elit

Martin Hekrdla
2.4.2015  Altpress

Jsme teď krmeni konfrontací „západních hodnot“ s „autoritativním“ Ruskem, jako kdyby k západní civilizaci byly určité hodnoty od samého počátku doslova přiletovány. Zároveň se hovoří o krizi demokracie, tedy o krizi hlavního hodnotového pilíře Západu. Jestliže v souvislosti s programem svobodně zvolené levicové vlády v Řecku prohlásil eurokomisař pro ekonomiku Pirre Moscovici, že 70 procent bodů vnějšího diktátu, zastupujícího vůči Athénám věřitele, nelze zpochybňovat a jen 30 procent je možné změnit, pak je jasné, na jakém místě západních hodnot se nachází základní kámen všech demokratických ústav: suverenita lidu. Má vůbec to Rusko výrazně horší skóre?


Západní hodnoty jsou nejen vratké, ale i poměrně nové. A to ne pouze práva sociální, k nimž se Západ výrazněji dopracoval až po válce, aby zmírnil nejistotu lidského bytí vůči rozmarům trhu, jakkoli čím dál víc tehdy regulovaného. To nebyl charitativní nápad ekonomických a politických elit, nýbrž naléhavá potřeba vytěsnit z vědomí lidí Velkou hospodářskou krizi 30. let a organické sepjetí divokého kapitalismu s fašismem jako „řešením“ následné krize politické a kulturní. Šlo o nutnost fakticky neutralizovat fordistické masy práce a co nejkoupěschopnější potávky, aby se v klidu mohl realizovat kapitál, lidé konzumovat a státy se vydávat za „svobodný svět“. A tím také jinak než výhradně vojensky (na bodácích se pořád sedět nedá) „zatlačovat komunismus“, jenž o sobě lživě – leč pro miliony lidí dlouho přesvědčivě – tvrdil, že vyřešil sociální otázku.

Po postupné demontáži sociálních práv od 80. let na Západě, došlo ovšem na svobody nejzákladnější, tak či onak především odvozené od všeobecného, tajného, rovného a přímého volebního práva. Jako by do jisté míry nastal zpětný chod k „protektivním demokraciím“, ke státům ryze liberálním, které z pohledu dnešního politologa, „nadupaného“ západními hodnotami, nebyly vlastně vůbec demokratické. Před první světovou válkou bylo ve většině zemí – s výjimkou čtyř „exotických“ – volební právo vyhrazeno jen pro majetné, bělochy a muže. Demokracie byla selektována sociálně, rasově (rasisticky) a genderově. Stále platila v očích vzdělanců za nebezpečnou „vládu davů“, které musí být pro kapitalismus teprve edukovány, lépe řečeno vycvičeny: umění proskakovat hořícím kruhem trhů vyžaduje náročnou drezúru a pracující tygři nemají čas náležitě zvažovat své „skutečné zájmy“ (prodávat bez drzých řečí svoji pracovní sílu, kterou ohodnocuje jedině nabídka a poptávka, nikoli „nedemokratický“ třídní boj). Krotitel se musí cítit bezpečně, i když jim do mordy zasune vlastní hlavu.
 
Po Velké válce (a Říjnové revoluci v Rusku) bylo už takové číslo značným rizikem. A tak se počet čtyř uviverzálních demokracií strategicky rozšířil na závratných deset, včetně německé výmarské republiky (1919), kterou ovšem Hitler „típl“ o pouhých čtrnáct let později. Skutečná průtrž „suverenity lidu“ (a to veškerého) nastala až po druhé světové válce, protože bolševický malér sice hororově zestalinštěl, ale zároveň skoro na půlce zeměkoule vytvořil celý velký blok. I jako pouhá fasáda původně humanistických revolučních ideálů, za níž se jako mor rozrůstal Gulag, působil setrvačně jako zastrašující protihráč „svobodného světa“ hlavně svou „sociální demagogií“. A tak se ruku v ruce s urychleným budováním sociálních států, tripartit a konzumerismu na Západě rozšířilo všeobecné volební právo v řadě dalších zemí, například ve Francii (1944), Japonsku (1945), Itálii (1946) či Belgii (1948).

Tento vývoj není bez kuriózních detailů. V hlavní dnešní záštitě „západních hodnot“ – ve Spojených státech – bylo všeobecné volební právo zavedeno až v roce 1965 (!), a to přijetím Voting Rights Act, který umožnil volit černochům v jižních státech USA – plných 150 let po vyhlášení zásad moderní demokracie americkými revolucionáři 18. století! No a co? Ve všech švýcarských kantonech mohly volit ženy až v roce 1971. „Lépe pozdě, než nikdy“ (české přísloví).

Co přesně znamená ta dnešní krize demokracie, kterou už nám ani nezamlčují? Znamená to, že už jsme za demokracii přestali bojovat, že už se o ni nerveme každý den. Že zaměňujeme činy za silácké tlachy na internetu a za inflační petice. Neboť všechna ta demokratická práva liberálové lidu rozšafně nedarovali. Nikdy. Vždycky k nim byli dotlačeni, dokopáni, dostávkováni. Demokracie byla jim zdola – a strachem z vnějšího nepřítele, „který se nezakecá“ – vtlučena do hlavy. Tak a nejinak to bylo.

A jak to je? Už dávno se naše mocenské elity nikoho nebojí. Jejich vnější protihráči jsou kolosy na hliněnách nohách (a kromě toho – hlavně pro západní krajní pravici, která je na vzestupu – jsou to kolosy příkladně autoritativní). „Suverenita lidu“ mlčí. Pokud zrovna nemává bytostně demokratickým obrněným konvojům, sedí si ustrašeně na vejcích a úspěšně předstírá, že vlastně vůbec není a že jí nikdy nebylo. Proto byl možný ústavní puč v USA v roce 2000, kdy se George W. Bush stal prezidentem své země a „nejmocnějším mužem planety“ následkem volebních podvodů na Floridě a rozhodnutím konzervativní soudní oligarchie. Proto je možné zemi, která je kolébkou evropské demokracie, suchým zamítnutím popřít výsledek jejích voleb. Proto je možné v srdci Evropy hlásat, že stát musí být „řízen jako firma“, a vydávat totalitu dohlížitelů a pohůnků námezdní práce za demokracii. Putinovi a čínskému politbyru musí být vážně líto, že je oligarchie „západních hodnot“ nechce vzít na milost. Jako dvojčata…

Je to na nás, ta demokracie. Ti nahoře „mají Vánoce“ a balí si dárky už jen pro sebe. A dobrovolně – tak jako vždycky – nám ji nenadělí.
INAUGURAL CEREMONY
Inaugurace George W. Bushe po ústavním puči 2000

15 komentářů :

  1. Ten popis stavu, pane Hekrdlo, v zásadě sedí. Otázkou je, jestli vůbec existuje nějaká šance, přesvědčit "Suverenitu lidu", že může být, a bude hůř? Že to je na základě vývoje, který postupně "ubírá kyslík" všem, co si momentálně "sedí na vejcícha úspěšně předstírájí, že jí vlastně vůbec nejsou a že jí nikdy nebylo", skutečně k dalšímu a dalšímu zhoršení jejich situace musí dojít?
    Lze je probudit, nějak, aby se začali bránit včas, ne až tehdy, kdy "narazí zády na zeď"?
    Nebo opravdu musí(me) nejprve "padnout hubou na kanál" , abychom se pak, nebude-li pozdě, pokusili zvednout a znovu zabojovat?
    Já to nevím, chtěl bych hodně věřit, že tomu lze včas předejít. Jenže moc mi to nejde. Čím dál víc propadám skepsi, že nejprve se to musí podělat, aby se to, snad, mohlo spravit. Rád bych se mýlil. J.B.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. https://www.email.cz/web-office/uayLqe76u4o_6OrfDIIeTPWbxMuFJ_leGzV-YfJJ5bdiORiGS5JlvSoZbCM2pXivczGEf78/KONEC_KLAUSE1.pps

      Václav Klaus, renovovaný zločinec.

      Vymazat
  2. máte recht - na Slovensku jeho žiakom bol Mik-lož -

    OdpovědětVymazat
  3. Myslím, že pan Martin Hekrdla to shrnul zcela správně.
    Všechny výdobytky tzv. západní demokracie musely být nejprve na režimu dobyty zevnitř nebo k nim byl kapitalistický společenský řád dotlačen zvně. Nic a nikdy nedal dobrovolně.
    Dnes jsme naopak svědky snah zejména některé sociální výdobytky demontovat v zájmu udržení pozic a zisků těch, kteří jsou u vesla. Chtěl bych se spolu i předchozím diskutujícím J.B. mýlit, ovšem posledních 25 let na mne působí spíše opačně.
    Děda 2

    OdpovědětVymazat
  4. Mohu li mít svůj názor když máme tu demokracii a nebýt za to napaden tak musím poznamenat že idealizovaná demokracie je jen výplod intelektuálních elit.Zároveň je jasné že to v jakém se tato"demokracie" dnes nachází je selhání této elity.Lidé nemají genetickou výbavu k tomu aby si sami vládli.Opravdová demokracie nikdy nikde nebyla stejně jako komunizmus nebo království boží.Ve jménu demokracie jsou dnes potlačovány i svobody které dříve lidem dopřáli i někteří diktátoři.Demokracie slouží dnes jen k ovládání lidí pro různé mafie ale různí intelektuálové sní jak ji vylepšit a výsledek je čím dál horší.Většina jich nakonec této hry na demokracii využije jen pro své zájmy.Všechny tzv boje jsou jen dokladem marnosti.Mám pocit že jediné řešení je možnost aby občané měli možnost zvolit jednu jasnou koncepci se silným vůdcem který se obklopí odborníky a dokáže ji uskutečnit.Jediný problém je zajistit aby se z toho nestala diktatura a občané měli možnost změny.Další podmínka jsou svobodná media a komunikace.Intelektuální demokracie jakou zde máme je jen žvanírna a ráj zlodějů.Vždyť je úplně jedno koho volíme.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Že demokracie je průšvih, věděli už staří Řekové. Že je potřeba jasný cíl, je zřejmé každému myslícímu člověku. Ale každý z nás má jiné cíle. Stát však může mít cíl jen jeden, a proto selhává jak demokracie, tak i ostatní státní zřízení. Pokrok lidstva je nevyvážený a je to vidět na tom, jak fungují jednotlivé vědní obory; ty, které jsou aktivní v hypotézách a experimentech, ty, které se nebojí vyvracet dogmata, ty nám přinesly za posledních několik staletí největší pokrok. Zatímco prázdné žvanírny a poplácávání po ramenou nám žádný pokrok nepřinesly... a jednou z těch věd jsou vědy společenské. Mohli jsme dávno mít něco mnohem lepšího než je nějaký stát nebo demokracie nebo mesiášským komplexem obdařený autoritativní a tmářský socialismus. Nemáme; lidé, kteří s takovými myšlenkami přišli, jsou ignorováni a společenské vědy prostě nefungují.

      Vymazat
    2. Jinak lidé samozřejmě mají výbavu, aby si vládli sami. Kdo ví lépe, co potřebuju a jaké mám cíle, než já sám? Demokracie i jiná státní zřízení v nás pěstují dojem, že někdo to ví lépe než já, že sám nemusím myslet a o vše je za mne postaráno; potom nadáváme na stát, že nezařídil to či ono a chceme to po něm (samozřejmě každý chce něco jiného a ty chtíče se střetávají a mísí, aby se nakonec prosadilo kdeco proti vůli těch, kterých se to týká). Když to přeženu, demokracie, socialismus i komunismus (tebou tak zbožňovaný, že) vychovávají z lidí nesvéprávné idioty, což je děsivé. A v případě demokracie se dokonce nesvéprávní idioti dostávají k moci, což je další děsivá představa navíc.

      Vymazat
    3. Tohle je přesně stejné zjednodušení a, omlouvám se, stejná blbost, jako když někdo paušalizuje, že každý podnikatel kapitalista musí nutně být asociál, zloděj a lump.
      Jako jsou lidé, kteří se nebojí rozhodovat a řídit si svůj život pokud možno sami, tak jsou takoví, a je jich asi víc, kteří berou život jaký je, práci kterou seženou, bydlení na které dosáhnou atd. Ale nejsou tím přece méněcení, nelze jimi pohrdat.
      Existují potřeby společnosti, které nelze podřídit pouhému kšeftu, občanská práva. Dopravní cesty, zdravotnictví, školství. Znovu se omlouvám, že používám notoricky známá fakta, ale tohle musí zajistit společnost, stát, samospráva.
      Problém je v tom, že tyto společné zájmy, z našich společných peněz, mají zajišťovat lidé schopní, keří primárně slouží věci, nikoliv svému kontu. Máte pravdu, že společnost řídí lidé, které ovládají "chtíče". Ovšem pravdu nemáte, že jsou nesvéprávní idioti. Moc dobře a chytře si umí pojistit, aby byli nepostižitelní, to ano. Když demokracie ne, tak co tedy? Jaký systém, kde správce veřejných statků nebude krást a bude brát zřetel pouze na zájem občanů. A kde se eventuální zloděj stane zase opovrhovanou osobou, na rozdíl ode dneška, kdy je to takřka obdivovaný hrdina. Dříve se říkalo: "Kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu". Dnes platí: "Kdo nekrade, je hloupá líná a neschopná socka"! Morálka šla do hajzlu. Tak co tedy s tím lze udělat? J.B.

      Vymazat
    4. Co s tím lze udělat? V prvé řadě nebrat vážně výplody fašistické mysli Anonyma/ů 9.43, 10.33. To, že máme kapitálem pokroucenou demokracii, za to si můžeme sami. To se dá zákony a Novou Ústavou změnit. Přemýšlejme o tom, jak má Nová republika vypadat a kam má směřovat.

      Vymazat
    5. Mé fašistické výplody skutečně vážně brát nemusíš. Nejsou totiž žádné. Jak jsem napsal - jsem pro společnost vzájemného respektu, ne pro společnost třídně rozdělenou (já nevidím v žádné společenské vrstvě nepřítele, snad vyjma politiků a zlodějů, ať už skutečných, tak těch dotačních, tak i komunistických a dalších) ani pro společnost násilně formovanou. Pokud považuješ moje názory za fašistické, dej si facku, protože fašismus nepodporuju. Fašismus je zase jen jiná forma moci a útlaku, tedy další forma zneužívající a generující nesvéprávnost jiných.

      Vymazat
    6. A kam má nová republika či nová Ústava směřovat? Nová Ústava by především měla být smlouva, kterou musí každý občan osobně podepsat. A v té smlouvě by mělo být opravdu jen to nejnutnější - zlaté pravidlo morálky, vzájemný respekt, povinnost chránit sebe, svůj majetek a své blízké; pak tam může ještě přibýt povinnost dodržovat smlouvy a nějaký mechanismus řešení sporů. To je celé, žádné vláda, žádné vynucování jiného názoru. Protože jinak tu budeme mít (jakkoliv velkou) džungli zákazů, výjimek a dalších nesmyslů, kterou si odsereme všichni.

      Vymazat
  5. Asi jste mě špatně pochopil. Dívám se zvrchu na lidi, kteří jsou nesvéprávní, ale mám jinou hranici toho, co je nesvéprávnost. Člověka, který je rád, že má práci, pro mě v tom směru nesvéprávný není a vládnout si sám sobě nejspíš také umí - ať už se to nezdá, vybírá si např., co si koupí, na jaký se podívá film, kdy půjde spát, jaké si dá pivo... těch rozhodnutí, které denně člověk činí, je mnoho; Jen od něj nechci, aby vládl mně, nebo aby mi kohokoliv nutil - to je prostě zase má volba a moje věci, na kterými si chci vládnout sám. Pro mě je nesvéprávný člověk ten, kterému skutečně někdo musí říct, co má dělat a zakázat, co nemá dělat; do této definice nesvéprávnosti má ve většině ohledů typický dělňas daleko. Hájíte veřejnou správu věcí, což respektuju, ale myslím si, že to prostě není nějaké absolutní dobro. Tak např. budovat infrastrukturu lze i na soukromém základě - prostě je velká poptávka, někdo toho využije (jedinec či organizovaná skupina jedinců), skoupí pozemky, postaví silnici; zaplatit to může z mýta, nebo si tu stavbu mohou objednat nějaké továrny apod. Zdravotnictví v konečném důsledku je také byznys a v případě povolení uzdě konkurence si nemocnice budou konkurovat cenou i kvalitou služeb, na čemž - opět - pacient vydělá. Samozřejmě nevydělá ten, kdo si záměrně ničí svoje zdraví, ale ten prodělává už teď, protože s horším zdravím je méně výkonný. Školství - život je tou největší školou; učíme se od narození do smrti. Učení je důležité, ale státní školství není jediný způsob; máme domácí vzdělávání, máme soukromé školy; no a jako motivaci samozřejmě prostou potřebu něco umět, abychom něčeho dosáhli, např. vytoužené práce. S těmi chtíči jste mne nepochopil - jde o chtíče nás všech, nejen našich politiků. Tomu zlému kapitalistovi, aby sebrali továrnu, nebo třeba tomu pětkrát vyhořelému, aby dali další byt. Každý máme své chtíče a v demokracii je promítáme do politiků. Na naše chtíče cílí volební kampaně atd. Nesvéprávnými idioty se pak stáváme všichni, kdo chceme, aby stát za nás něco udělal, místo aby to lidi udělali sami. Nevím, zda jsem někde slyšel "kdo nekrade, je hloupá líná a neschopná socka"... moje heslo to není. Já se držím starého dobrého: "Každý svého štěstí strůjcem." Což bohužel demokracie nesplňuje - dává do ruky moc nesvéprávným idiotům a vám může zničit štěstí, aniž byste toho byl strůjcem. Sám jsem zastánce naprosto minimálního státu a společnosti vzájemného respektu a vlastní iniciativy. S pozdravem, M.J.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za kultivovaný názor a odpověď. přestože evidentně máme na některé věci rozdílný pohled, můžeme o tom podiskutovat bez urážek a emocí. Kéž by to šlo i jinde.
      Mé zkušenosti, a věřte že v mém věku už nějaké mám, mi potvrdilli a potvrzují, že svatá mantra "konkurence" nefunguje. Ani ve výstavbě infrastruktury, ani ve zdravotnictví, a už vůbec ne ve školství. Všude se dokáží potencionální konkurenti více-méně dohodnout, a už to umí tak, že je ani neodhalí. Důsledkem jsou nekvalitní silnice, drahé zdravotnictví, a naprosto zdevastované školství, kde většina soukromých škol funguje jako průtočák dětí a peněz.Cílem není vzdělanost ale příjem a zisk "za kus". Čest vyjímkám, které samozřejmě existují.
      Ale je pravda, že ve stavebních zakázkách, díky prudkému poklesu příležitostí, se korupční systém načas rozbil, a ceny staveb poklesly i více než o 30%. Tam ta konkurence, zdá se zafungovala, ale často i na úkor kvality.
      Navíc, jsem bytostně přesvědčen, že existují potřeby, přimo práva občanů, které musí mít k dispozici, i když "nemají ani korunu". Musí mít možnost objet zpoplatněnou silnici zdarma, musí mít možnost dostat základní zdravotní ošetření v rámci povinného pojištění ( bohužel někteří i zdarma, ale to je na jinou debatu), a musí mít zajištěn přístup ke vzdělání, který nesmí blokovat nedostatek peněz.
      To nelze dělat charitou ši spozoringem. to musí fungovat jako stát.
      Nejsem odpůrce soukromých aktivit. Jsem zastánce rovných podmínek i pro státní a veřejné firmy a organizace. Teprve pak je to opravdová konkurence. Ale soukromé musí být striktně odděleno od veřejných peněz, které jsou "přidělovány" formou dotací, normativů,. Nejprve musí být z veřejných peněz saturovány oprávněné zájmy státu, klidně i u soukromých firem(škol), pokud stát či samospráva sami nedokáží tuto pořebu zajistit, a teprve pak případně "přerozdělovat" či soutěžit, co zbyde. Na základě kvality, a potřebnosti, nikoliv kamarádšovtů a podvodů.A jsme zase u morálky a která stojí na slušných lidech. Jinak s větou o (ne) kradení jsem se, sice trochu jinak formulovanou, potkal osobně. Když mi bylo, kamarádem a v dobrém řečeno,abych už nikomu nevysvětloval, že já nekradu a neberu, protože jsem za blbce. "Jé, to je vůl, byl u toho, měl možnost, a nehrabal". Zkrátka se mi za rohem smějí. A nebyla to ojedinělá zkušenost, nejen moje, bohužel. Přesto si myslím, že je třeba se za morální společnost prát. Ostatně říkal to už prezident Masaryk. J.B.

      Vymazat
    2. Dobrý den, i já děkuji za kultivovaný přístup k diskusi. Naše pohledy se až tak nerůzní - sám např. přiznáváte, že více konkurence a méně korupčních příležitostí vedlo ke zlepšení situace v oblasti silnic. Víte, já se držím něčeho trochu jiného - v současnosti máme stát, který vybírá daně a vybrané peníze rozmařile bez jakékoliv kontroly rozmařile utrácí, čímž nás vlastně všechny okrádá. Dá se říct, že, kdyby nás neokrádal, zbylo by obrovské množství peněz v kapsách občanů. Mluvíte o základních právech a o tom, že by spousta lidí neměla peníze na jejich naplňování. Nemyslím si, že by tohle hrozilo po minimalizaci státu. Vemte si, že většina lidí má rodinu, má blízké, existují různé charity. Vím, zmiňujete v závěru, že jim nevěříte - upřímně, já taky ne, potom, co jsem slyšel, jak některé např. večer slaví poslední den sbírky. Pomáhat se však dá i přímo konkrétním lidem. A pokud zůstane více peněz v kapsách lidí, bude se to dít, dříve či později. Teď je to takové, že se stará stát, tak na to lidi kašlou. Stejně tak školství - stát to financuje a lidi často kašlou na kvalitu či aktuálnost nebo uplatnitelnost vzdělání; navíc ve státním školství nejsou učitelé smysluplně odměňováni, tak na to lidi kašlou. Když Vám stát nechá v kapse měsíčně nějakých 7000 Kč navíc (a ono to bude obvykle víc), rozhodně z toho můžete dát škole a učitelům víc než stát (spočítejte si to). Silnice nemusí být všechny placené, mohou na ně být obecní sbírky, nebo na jejich provozu mohou mít zájem významné podniky, nebo např. obchody, které budou chtít, aby k nim jezdili zákazníci. Paradoxně omezení státu může pozvednout společnost, protože už se nebude starat stát, nýbrž lidé. Budou se více zajímat o svět kolem sebe; tedy aspoň někteří, budou mít přímý zájem na tom, co se v okolí děje a budou do toho vkládat vlastní prostředky, ne cizí pod pohrůžkou násilí ukradené. Neříkám, že to tak bude hned jako mávnutím proutku. Přechod na takový druh společnosti přinese problémy. Někteří budou muset zcela změnit svůj způsob života, někteří to prostě nezvládnou. Ale podle mě nic jiného nazjistí svobodu. Žijeme v kulturní společnosti, máme své tradice a většina z nás má velmi smysluplný žebříček hodnot; nejsme žádné Somálsko, ale civilizovaní lidé. Já té možnosti věřím. PS.: Těm známým, co Vám říkají, že jste vůl, protože jste nekradl, ač jste mohl, se raději vyhýbejte. Sice např. okrást stát je taková menší pomsta za daně a všechno další příkoří, ale účel přece nesvětí prostředky. Hrát fér je těžké, ale nikoliv nemožné. Tedy zatím. M.J.

      Vymazat
  6. Volební právo pro ženy bylo ve všech kantonech Švýcarska zavedeno až někdy v roce 1992 . Ve Francii mohly ženy volit až v roce 1946 ! Naproti tomu třeba v Turecku volily ženy už v roce 1922 .Takže plky o západní , nadřazené kultuře si mohou strčit za klobouk . Co inkvizice , fašismus , otroctví a xenofobie nepatří k západní "kultuře" ?Bohužel ANO a to velmi .

    OdpovědětVymazat