AA

Reklama

neděle 17. května 2015

Chcete-li válčit, není to jménem většiny!

Oskar Krejčí
17. 5. 2015     První zprávy

 Je patrné, že konfrontační politika Západu, která v nejrůznějších současných válkách získala brutální podobu, má podporu malé části domácí veřejnosti.
 PZ: Ministr zahraničních věcí USA John Kerry navštívil Rusko a Čínu. Lze jeho cesty vnímat jako počátek nového přístupu Washingtonu k těmto dvěma zemím či k nežhavějším konfliktům současnosti?
Máme příliš málo informací jak o pozadí rozhodnutí prezidenta Baracka Obamy vyslat ministra zahraničí do Ruska, tak i o vlastním obsahu jednání. Řada signálů sice naznačuje změnu…


PZ: Jakých signálů?

Příkladem je samotný fakt, že Kerry přiletěl do Soči, olympijského města embargovaného západními politiky – například summit G8 naplánovaný do tohoto „jižního hlavního města Ruska“ byl zrušen. Novinářům bylo umožněno natočit a odvysílat začátek setkání ministrů, kdy si vyměňovali dárky a osobní poznámky. Signálem je i skutečnost, že na čtyřhodinové jednání s ministrem Sergejem Lavrovem navázaly další téměř čtyři hodiny jednání s Vladimírem Putinem. Také Kerryho ostrou repliku na tiskové konferenci směrem k ukrajinskému prezidentovi, že by měl napřed přemýšlet a potom mluvit, lze pokládat za ukázku změny.

PZ: Náznaků druhého restartu tedy bylo mnoho. Přesto cítím z vašich slov opatrnost, pokud jde o hodnocení. Myslíte si, že to bylo jen divadlo?

Nemyslím, jsou tu ale další problémy. Především není jasné, zda má Kerry sílu prosadit změnu ve složité washingtonské byrokracii, v křižovatkách lobbistických tlaků a proti opozici v Kongresu. A pokud ano, tak na jak dlouho? Už nyní například dávají někteří republikánští kongresmani najevo, že po příštích volbách zruší dohody s Íránem.

A pak je tu složitost motivace případné změny v politice Washingtonu.

PZ: Potom by to znamenalo, že jednání v Rusku a Číně nebylo upřímné?
Nejde o upřímnost, ale o americké důvody pocitu potřeby změnit politiku. Ukázalo se, že politika přímého tlaku na Rusko není úspěšná, a to hned ve třech zásadních ohledech. Především je zřejmé, že se ruská ekonomika nezhroutila. Za druhé, ruská armáda neslábne, ale sílí. A za třetí, nepodařilo se Rusko izolovat.

PZ: O tom jsme hovořili minulý týden. Na přehlídce 9. května byli zástupci Západu reprezentativně nahrazeni státníky z Asie, Afriky a Latinské Ameriky.

Nejen na přehlídce, ale i na večerním koncertu na Rudém náměstí. Tam snad ještě lépe než na přehlídce bylo vidět, jak těsný je vztah Moskvy a Pekingu. A každý den přináší nové informace na toto téma. Čínské válečné lodě, které byly 9. května na návštěvě v černomořském Novorossijsku, se přesunuly do Středozemního moře, kde provádějí společné cvičení s ruskými válečnými loděmi. Byly upřesněny dohody o ruské účasti na čínském projektu nové hedvábné stezky. Z návštěvy prezidenta Si Ťin-pchinga v Moskvě, Astaně a Minsku je patrná čínská podpora Euroasijské ekonomické unie. Ruští vojáci se chystají na přehlídku, která se bude konat začátkem září v Pekingu u příležitosti 70. výročí porážky japonských militaristů. A tak by bylo možné ještě velmi dlouho pokračovat.

Protože je jasné, že čínsko-ruská spolupráce znamená prohru strategie Západu v tlaku na Moskvu, otevírá se otázka, zda motivem nového přístupu Washingtonu není snaha vrazit klín mezi Rusko a Čínu.

PZ: Může se to podařit?
Tak dobré vztahy Moskvy a Pekingu, jako jsou nyní, nebyly nikdy v dějinách. Myslím, že i prozápadní politici v Moskvě vidí, že Čína se chová nesmírně solidárně a vstřícně. Nejde jen o současnou podporu. Čína podepsala rovnoprávné smlouvy o společných hranicích až po rozpadu Sovětského svazu – a nezneužila fakt, že Rusko bylo dramaticky oslabeno jelcinovskou politikou. Čínské nákupy zbraní zachránily ruský vojensko-průmyslový komplex. Čína navíc cílevědomě a úspěšně brání migraci svých obyvatel na Sibiř a Dálný východ.

Čína se ukazuje jako mocnost, která dokáže jednat mimo obvyklé šablony. Nejde jen o zmíněné oslavy 70. výročí porážky japonských militaristů, první svého druhu. Podle dostupných informací by tento měsíc měl do Pekingu přiletět šéf tchajwanského Kuomintangu. Bude zajímavé sledovat, jak daleko jeho jednání půjdou. Porážka japonských militaristů je vítězství, které mohou oprávněně slavit čínští nacionalisté i komunisté. Třeba nastal čas ke společným oslavám. Zvláště když Tokio nedokáže zaujmout jednoznačné stanovisko k minulosti a koketuje s odstraněním pacifistických pasáží z japonské Ústavy.

PZ: Z toho vyplývá, že se nepodaří Rusko a Čínu rozdělit...

Nevěřím tomu. Alespoň pro tento geopolitický cyklus se díky slepé strategii Západu nic takového očekávat nedá.

PZ: Sám jste však v souvislosti s cestou Johna Kerryho nevyloučil změnu politiky Washingtonu.
Základní otázkou zůstává, zda se dokáže Washington přeorientovat od geopolitických stereotypů o upevňování vlastní hegemonie k uvažování směřujícímu ke kooperativní multipolaritě, tedy k vzájemně výhodné spolupráci mocností. Diplomaticky to vyjádřil čínský ministr zahraničních věcí Wang I, když v sobotu přivítal Johna Kerryho slovy: „Ne všichni lidé na světě si přejí lepší čínsko-americké vztahy, ale já věřím, že státní tajemník sem přilétá, aby komunikace a kooperace nahradily hádku a konfrontaci.“

Uvedu příklad geopolitických předsudků. Robert Kaplan, vlivný americký politolog a publicista, v knize Pomsta geografie hovoří o možnosti dohodnout se s Ruskem proti Říši středu, a donutit tak Čínu „odvrátit pozornost od prvního řetězce ostrovů (Kurilské ostrovy, Japonské souostroví, severní Filipíny, Tchaj-wan a Borneo) v Tichém oceánu a nasměrovat ji k jejím vlastním pozemním hranicím“.

PZ: Robert Kaplan je ale přece jen intelektuál, který nerozhoduje o praktické politice USA. Z jeho slov nelze vyvozovat, jaké jsou současné představy Bílého domu.
To máte pravdu. Uvedu tedy jiný příklad. Před několika dny poslalo Ministerstvo obrany USA do Kongresu zprávu o stavu čínských ozbrojených sil. Je to bezesporu velmi zajímavá informace. Jenže opět zpochybňuje politiku Pekingu v Jihočínském moři a směřuje k dalšímu posilování amerického válečného námořnictva v této oblasti. Zatím je to ze strany Washingtonu stále stejná hra na hegemona.

PZ: Je ale přirozené, že na takové manifestace síly, jako byla vojenská přehlídka v Moskvě či posilování čínského válečného loďstva, reagují někteří politici podrážděně. V Evropě například polské vedení už dlouhou dobu vyjadřuje obavy z oživování ruské armády.

Polská politická elita se bojí i Nočních vlků! Takto nelze nalézt měřítko nebezpečí. Můžeme ale na celý problém pohlédnout i z jiných zorných úhlů. Například celosvětová výzkumná síť WIN/Gallup International zveřejnila svůj výroční přehled nálad veřejnosti ve světě. Pozoruhodná je odpověď na otázku „Kdyby propukla válka, do které by byla zatažena vaše země, byl byste ochoten bojovat za svoji zemi?“ Celosvětově odpovědělo „Ano“ 60 % dotázaných, v USA to bylo 44 % respondentů. V západní Evropě to však bylo jen 25 % – ve Francii vyjádřilo ochotu bojovat za svoji zemi 29 %, ve Velké Británii 27 % a v Německu pouze 18 % dotázaných (62 % Němců odpovědělo „Ne“). I proto na Západě narůstá význam žoldnéřů a soukromých armád.

PZ: Byl výzkum prováděn i u nás?

V Česku vyjádřilo ochotu bojovat 23 % dotázaných a 64 % se vyjádřilo negativně. Na Slovensku výzkum neproběhl – nebo jsem výsledky nedohledal.

PZ: Začal jste Polskem. Dá se porovnat odhodlání Poláků a Rusů?
Podle tohoto výzkumu je ochotno bojovat za svoji vlast 47 % dotázaných Poláků a 59 % Rusů. Pro srovnání – „Ano“ na uvedenou otázku odpovědělo 71 % dotázaných Číňanů.

PZ: Jak se dají tyto údaje interpretovat? Je to informace o změnách ve vlasteneckém cítění na Západě?
Přesná odpověď na tuto otázku by vyžadovala specializovaný výzkum. Máte jistě pravdu, ke změně pojetí vlastenectví na Západě dochází. Z domova víme, že lásku ke své zemi či národu může doprovázet nedůvěra ke státu a odpor k vládnoucí elitě. Kdo by chtěl umírat za zemi, kterou si zprivatizovali oligarchové?

V některých případech je citovaná výzkumná zpráva zjevně nepřesná. Uvádí například, že 62 % Ukrajinců je ochotno bojovat. To je údaj, který je zcela v rozporu s informacemi o dezercích branců, a to především na západě země a v Kyjevě. Zdá se, že ukrajinští respondenti nebyli s ohledem na politickou atmosféru ochotni odpovídat upřímně, nebo se v onom čísle skrývá fakt, že Ukrajinci mohou být právě tak ze Lvova jako z Donbasu – a liší se v představě o tom, co je vlast. Pravděpodobně je ale ve všech zmíněných výsledcích obsažena informace o tom, jak dotázaní vnímají ohrožení své země. Němci nepokládají válku za pravděpodobnou. Kdyby válka Německu hrozila, asi by narostlo odhodlání bránit vlastní zemi. V USA je procento vyšší díky úspěšné přeměně strachu na zboží, abych parafrázoval režiséra Michaela Moora.

PZ: Mám-li se vrátit na začátek našeho rozhovoru, dá se z tohoto výzkumu odvodit, zda dochází ke změně politiky Washingtonu?
Je patrné, že konfrontační politika Západu, která v nejrůznějších současných válkách získala brutální podobu, má podporu malé části domácí veřejnosti. Přes všudypřítomnou militaristickou propagandu tento výzkum říká: Chcete-li válčit a zbrojit, není to jménem většiny!

(Za První zpráva rozhovor vedl Jiří Kouda)

28 komentářů :

  1. Jak vidno, za US světovou hegemonii ve světě a záchranu dolaru, není z obyčejných lidí v EU(krom asi Poláků, jež je Noční vlci straší ve snu, ještě dnes, nikdo, kdo by chtěl bojovat.Na Ukrajině to již zjistili a tady to zjišťují taky, měli by s těmi cirkusovými základnami odtáhnout k sobě domů a válčit si mezi sebou, když to tak chtějí.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ale jim nejde o válku jako takovou. Válka je bezva byznys, a také se jí dají získávat nové trhy, nebo try staré překonfigurovat. Kapitalisté ve své chamtivosti však nepostřehli významný moment, že totiž jimi proklamovaný "národní zájem" měl význam když se alespoň o část zisku dělily s dělníky ve výrobě a úředníky v administrativě. V tuto dobu bylo ještě možné nižší vrstvy přesvědčit že válka s někým je i jejich zájem. Avšak když si svůj veškerý servis zajišťují v Asii, Indii nebo Africe, těžko budou nezaměstnaným chudým dělníkům vysvětlovat, že je válka v národním zájmu. No a v Asii, Indii a Africe je k smrti nenávidí již desítky let od od dob co noha bílého kolonisty vstoupila na jejich zem, těd nastává čas spravedlivé odplaty!

      Smazat
    2. Je to tak, ti, co by byli do bojů vehnány hromadnými odvody i žen a včetně mužů 30-50 letých, by nebojovali pro své zářivé zítřky, ale pro zítřky nadnárodních korporací všech struktur, vč. zbrojařského a do kapes miliardářů a multimilionářů.Potřebují jen zdroje a ty zdroje pro jejich nikdy nenažranej bachor, jsme my.Jdou na to i druhou cestou, jak ožebračit Evropu.Vnutit nám, třeba násilím, jen pro ně výhodnou smlouvu TTIP.Tím se sladí jejich legislativa nad evropskou a drancování ve jménu "obchodu" a arbitráží v řádu miliard za překazený investiční záměr, u nás viz. Amazon, může začít.V zájmu USA je tlak na EU enormní.Chtějí prosadit tuto destrukci za každou cenu, byť odpor lidí je již značný i na jejich straně.Vyplývá z toho, jestliže se do konce roku dohodnou a sestaví smlouvu, prosazuje se schválení pouze v Europarlamentu.Pokud by měly hlasovat všechny země 28, tak by jistě neprošla.Řecko by jistě nepodepsalo.Uvidíme, zda nepřikročí ke kroucení rukou.Záměr je i odříznoutí obchodu surovin a technologií s Ruskem.Je to vysoká hra USA, obávám se, že jako vazalové se tomu neubráníme.

      Smazat
    3. Souhlasím s popsanýcm výše a jen pár slov k AMAZON - good luck těm z vás kdo pro ně začnete pracovat. Kam přijdou tam mají problémy se zákony dané země, naposledy v Německu, proto se stěhují sem, tady jsou zákony na ochranu zaměstnanců nulové. V ČR se jim dělá reklama jako super možnosti zaměstnání ....uvidíte až začnou, to bude teprve vykořistování člověka člověkem...

      Smazat
  2. Jako kdyby jméno většiny mělo odůvodnit násilí. (Ano, reaguju na titulek i na průzkum zmíněný v rozhovoru.) Najde se tu nějaký demokrat (nemyslím Demokrata, ale demokrata, zastánce demokracie), který by byl schopen nějak rozvinout, jak může být násilí morálně správné, pokud jej schvaluje většina?

    Mám hromadu protiargumentů proti demokracií schválenému násilí, ale obvyklí diskutující užívající hromady invektiv a projektující si do mne své nesmyslné představy, mě nějak k rozvinutí diskuse nelákají.

    Takže kdokoliv máte zájem o slušnou diskusi (z mé strany je):
    Proč má být násilí správné podle toho, zda jej schvaluje většina?

    S pozdravem. M.J.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. 1) Otázku diskuze předloženou článkem obracíte. Nejde v ní o to, že by válka MĚLA být schválena většinou. Jde v ní o to, že by válka NEMĚLA být z vůle menšiny, bez souhlasu většiny. To je současné reálné riziko.

      2) Jde-li o zásadní rozhodování v pospolitostech sestávajících z velkého počtu (milionů) jedinců, není k dispozici žádné jiné měřítko správnosti, spravedlnosti, než rozhodnutí většiny. (Předpokládám, že vám byly od narození do věku cca 6 let dostatečně vštěpovány principy mravnosti, demokracie, převažující v těchto dobách v této části světa. Pokud ne, nemusíme si porozumět.)

      3) Násilí schválené většinou - může i nemusí být správné. Záleží na konkretních věcných důvodech a současně na výchově (mravnosti, morálce) těch, kdo o správnosti rozhodují. A mimo to, ad 2), těch by měla být většina.

      4) Mám pocit, že mezi politiky EU i u nás, a nejen politiky, je už příliš velký podíl takových, jimž matka v předškolním věku na příklad nebránila na zahrádce zadupávat a masakrovat drobná zvířátka a tak podobně. Ve školním věku pak na PC hrát "střílečky". Bez dostatku morálky, zodpovědnosti.
      Děda.

      Smazat
    2. Dobrý den, děkuji za zajímavou a obsáhlou reakci, těší mne zájem o diskusi.

      1) Ano, obracím ji pro účel diskuse. Nicméně, úplně od tématu není. Máme-li proti válce jen ten důvod, že si ji většina nepřeje, pak se prostě ptám, zda by v případě, že si většina válku bude přát, byla válka správná. Přece existují i jiné důvody proti válce, než jen pouze názor většiny.

      2) Ano, i na mě prodemokratická propaganda působila. Ale odhlédnu-li od toho vštěpování - tvrdíte, že neexistuje jiné měřítko správnosti, než rozhodnutí většiny. Pokud většina rozhodne, že 1 + 1 = 3, nebo (trochu reálnější příklad) většina prohlásí za správný nějaký známý omyl, např. že Frankenstein je ta zrůda, bude to taky správně? Podle mě o správnosti mají rozhodovat fakta, logika a argumenty.

      3) Ano, to, co popisujete, je východisko demokracie. Ovšem tak, jak to spojujete s bodem 2, se Vaše argumentace dostává do kruhu. Prostě demokracie je podle Vás správná, protože většina lidí (včetně Vás) byla vychována vnímat demokracii jako správnou. Dále k "záleží na konkrétních věcných důvodech" - tomu se říká "účel světí prostředky" a tím byste mimo jiné zdůvodnil i např. potřebu vystřílet všechny muže v určité věkové skupině a v určitém rodinném stavu, pokud byste chtěl zrušit nevěru. Extremní případ, ale extrémy nejlépe ilustrují nesmyslnost postoje.

      4) Upřímně, o dětství politiků nemám žádné informace a ani nevím, zda na to téma existuje třeba nějaká studie (netvrdím, že by nebyla zajímavá). Jde tedy o čistý dohad, který do diskuse o demokracii nepatří. Já se např. domnívám, že v nějaké etapě svého života zlobil každý; a pokud si vybil svou agresivitu na počítači a ne na živém tvoru, nelze mu to mít za zlé.

      S pozdravem. M.J.

      Smazat
  3. Stát stejně jako daně a zákony jsou násilím. Pokud jsou násilím většiny, pro zachování lidských vztahů, prosperity a bezpečí, pak fungují dlouho a násilí většiny má smysl. Pokud jsou projevem úsilí menšiny po zachování privilegií, pak časem zákonitě vedou ke společenské konfrontaci.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Šikana na školách je také násilím většiny (obvykle třídy), touto většinou páchanou nebo tolerovanou. Je tedy šikana morálně správná? M.J.

      Smazat
    2. (Resp. moje otázka měla být, zda má šikana smysl. Toho, zda je násilí správné, jste se vlastně nedotkl. M.J.)

      Smazat
    3. opomíjíte závažnou zákonitost - liberální kapitalistická společnost generuje společenské rozpory, které ve svém důsledku vedou zákonitě vedou k válkám. Tzn. o válce nerozhoduje to, zda většina je nebo není proti.

      Smazat
    4. Mohl byste konkretizovat mechanismus generování těch rozporů? M.J.

      Smazat
    5. Šikanu neprovádí nikdy celá třída, ale pár lumpů, ostatní mlčí. Takže opět menšina za nezájmu většiny. Je to stejné, jako dlouhodobé politické směřování v Česku. Většina je pasivní a pár hajzlíků dělá sviňárny.

      Smazat
    6. 20:43: Přesně tak. Proč tedy demokracii? M.J.

      Smazat
  4. Přesně tak: "Chcete-li válčit a zbrojit, není to jménem většiny!"
    A co dál? Nejprve je potřeba si uvědomit:
    " Nedemokratický systém je takový, kde občané mají strach z mocných. Demokratický systém je takový, kde vláda a mocní mají obavu a strach z občanů. My dnes žijeme v systému, kde vláda má z občanů jenom velkou srandu." Jan Keller.
    Z toho pro mě plyne závěr:
    Budu už volit jen ty strany, které budou mít na prvním místě VŠEOBECNÉ REFERENDUM.
    Dává možnost obrany většiny proti zneužívání moci vládnoucími silami.
    Děda.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Čímž se problém přesune o patro níž, ale nevyřeší. Myslíte, že nepojede hutná propaganda, která bude lidi manipulovat, aby v těch přímých referendech hlasovali podle představ těch mocných? Myslíte, že se nějakým zázrakem objeví nějaká pojistka proti zneužívání moci většinou? Myslíte, že přestanou nákupy voličů skrze slibování kořisti? Upřímně, já sám si na všechny ty otázky odpovídám Ne.

      Švýcarsko funguje, protože neprošlo ve svém vývoji záchvatem komunismu (nebo jiného -ismu) a lidé jsou tam zvyklí starat se hlavně o sebe, navíc je několik desítek správních jednotek, které mají různá pravidla, čímž si navzájem konkurují.

      Tady u nás v ČR přímé demokracii nevěřím, protože se v praxi nebude nijak lišit od té zastupitelské. Nicméně kvituji Vaše zapálení pro dobrou věc. S pozdravem. M.J.

      Smazat
    2. Jistě, máte pravdu ve všem co píšete, není to vůbec jednoduché, snadné. Referendum zdaleka nepovažuji za všelék. Jen malé zlepšení, minikrůček lepším směrem.
      A když v demokracii nevěříte, co tedy dál podle Vás?
      (Situace je tristní, dosavadní systémy se jaksi hroutí, začneme se na celé planetě jenom vraždit? Tak prozatím podporovat, prodloužit životnost, demokracii.) Zdravím, Děda.

      Smazat
    3. Ale ano, jako nějaký krok nějakým směrem je přímá demokracie dobrý nápad, ale nelze ji považovat za cíl. Co tedy dál? Dál vrátit lidem svobodu a zodpovědnost i za jejich zpackané životy. Žádné, že o mně bude rozhodovat člověk, kterého já vůbec neznám, on vůbec nezná mě a já se ho o to rozhodování za mě ani neprosil. Každý sám za sebe, podle svých možností a schopností. M.J.

      Smazat
    4. Pro 15:11 MJ
      Jenže, jsou nás tu v tom už globalizovaném světě nejen miliony ale miliardy.
      A vy píšete: "Každý sám za sebe, podle svých možností a schopností."
      Takže, pokud byste byl na příklad multimiliardářem svázaným se zbrojním průmyslem, to bych tedy z Vás měl opravdu velký strach.
      Také jste výše psal: "Podle mě o správnosti mají rozhodovat fakta, logika a argumenty." No, jak ten svět vidím, na jeho rozmanitost a složitost, i složitost lidského mozku samotného, to zdaleka a zdaleka nemůže stačit. Jako podstatné se mi jeví výchova od raného dětství a morálka.
      (Ovšem ani to ještě moc neříká, protože svou "správnou" výchovu a morálku mají i hrdlořezové v ISIL, atd.)
      Děda.

      Smazat
    5. 16:18:
      Právě protože je svět tak složitý, že na jeho pochopení už dávno lidský mozek nestačí, chcete, aby ten lidský mozek o něm jako o celku rozhodoval? To je opravdu někdo tak domýšlivý, že si myslí, že má schopnost rozhodovat (nebo spolurozhodovat) o osudech miliard, ať už sám nebo v davu?

      Proto jsem napsal každý sám za sebe; rozhodování pouze o sobě má oproti rozhodování o milionech spoustu výhod:
      - velmi dobře znáte a chápete toho, o kom rozhodujete
      - velmi dobře znáte a chápete toho, kdo o Vás rozhoduje
      - zodpovědnost za volbu je zcela jasně daná (není rozptýlena v anonymním davu), za chybné i správné rozhodnutí jste zodpovědný Vy a nikdo jiný
      - pokud chcete, aby někdo rozhodnul za Vás, je to jen Vaše věc, ne věc třetích stran
      - nikomu se nemusíte svěřovat s tím, jak si vedete, jaké máte cíle atd.

      Na základě toho pak můžete stavět větší "budovy" společnosti, tedy vzájemně se dohodnout ve skupině lidí (obvykle ve dvojici nebo v radině) na nějaké úpravě rozhodování, můžete podle své úvahy navazovat vztahy s jinými členy společnosti atd.

      Být miliardářem svázaným se zbrojním průmyslem, asi bych se Vám snažil prodat zbraň. Vy ji asi využijete na Vaši osobní ochranu, nebo na vybavení Vašich hlídačů. Pokud si zbraň nekoupíte, násilím Vás k tomu nutit nebudu - ale to mluvím jen za sebe.

      Je jasné, že aby mohla svobodná společnost fungovat, musí odmítnout násilí jako způsob fungování. Převládá-li totiž násilí, lidé nemají motivaci žít, resp. nemají motivaci jakkoliv v té společnosti fungovat. Proto je základem svobodné společnosti všudypřítomná nutná sebeobrana, aby násilí nepáchalo rozsáhlé škody. Dá se tedy předpokládat, že míra násilí by se sama regulovala tím, jak by lidé v sebeobraně likvidovali zmetky, kteří je fyzicky napadnou. Ten miliardář by tedy měl z Vás strach také.

      Co se mé morálky týká, já si vystačím se zlatým pravidlem a s pudem sebezáchovy. Překonávám výzvy, abych si plnil své sny, očekávám totéž i od ostatních; nechci být zabit, tak nezabíjím ani jiné atd.

      S pozdravem. M.J.

      Smazat
    6. Přesto řešení existuje - sociálně orientovaná společnost má šanci se válkám vyhnout.

      Smazat
    7. Máte-li na mysli komunismus, tak sice ano, ale buď za cenu ztráty jakékoliv osobní svobody (a to jsme potom u toho Matrixu, jak jsou všichni lidé na hadičkách), nebo se Vám taková společnost dříve či později rozhádá, protože jedni nebudou chtít platit na druhé, nebo kvůli nějakému jinému důvodu. Jinými slovy - sociálně orientovaná společnost je něco, co bez násilí realizovat nelze, tedy skončíte u toho, že produktivnější lidé buď nebudou mít motivaci být společnosti užiteční (protože jim společnost sebere plody jejich práce, tak co by se snažili), nebo se od společnosti odtrhnou a ten zbytek nechají napospas jejich vlastní lenosti. A pak začne válka... mezi línými navzájem o zbylé zdroje, případně líných proti svobodným. Vyberte si.

      Pokud tedy chcete společnosti pomoci, nechte každého překonávat jeho výzvy, jedině tím zajistíte rozvoj osobností i společnosti, její rozmanitost, dynamiku a tím pádem i její přežití. A chcete-li pomáhat konkrétním lidem, pomáhejte jim za prostředky, které jste nikomu nezcizil. V tom Vám žádný libertarián, minarchista ani anarchista bránit nebude. A nadarmo se neříká: Pomocnou ruku hledej na konci svého ramene.

      S pozdravem. M.J.

      Smazat
    8. Sice jsem nad Vašimi názory už jednou "zlomil hůl", ale protože se evidentně snažíte o alespoň kultivovanou diskusi, zkusím Vám také odpovědět v podobném duchu jako kolega Děda.
      Začnu tím, že vaše absolutní až nekritická adorace "rozhodování sám o sobě" je stejná utopie, jako beztřídní společnost fungující bez "peněz , rozdělující pouze podle potřeby a zásluh. Včetně odmítnutí násilí svobodnou společností dobrovolně a bez jakýchkoliv pravidel. Jakmile existují pravidla, což v civilizované společnosti je nezbytná potřeba, pak musí existovat reálná hrozba násilím, pokud někdo ta pravidla nehodlá respektovat .
      Mezi taková pravidla patří například většinový konsenzus o tom, kdo a kolik bude přispívat na saturování obecných potřeb, jako je dopravní síť, zdravotní a sociální péče, školství atd. atp.
      Protože každ jednotlivec může mít svou individuální představu, kolik dobrovolně chce přispět či nepřispět nic, musí nastoupit většinové "násilí", které si jednotná a spravedlivá!? pravidla vynutí. Jak a jestli jsou (ne)spravedlivá, je právě dáno mírou demokratické diskuse, kde si každý může? říci svůj názor, a hlasováním se rozhodne, co platí.Jak to opravdu funguje je samozřejmě otázka.
      Poněkud infantilní představa mnohých tzv. "podnikatelů", že daně jsou jejich výdělek, a stát jim je "zcizuje" je tragikomický omyl. Daňovou sazbu si samozřejmě každý producent hodnoty připočte k základu, který obsahuje náklady a více či méně přiměřenou míru zisku. Hodně zjednodušeně: Bude-li daň 0%, zaplatí zákazník 0 korun a podnikateli zůstane stejně. Na tento primitivní švindl například doplácí malí řemeslníci, kteří byl donuceni vstoupit do tzv. "švarcsystému". Velké firmy šetří náklady, protože nemusí dodržovat pravidla Zákoníku práce, platit plné sociální a zdravotní pojištění a příplatky za přesčasovou práci. Odskáče to jak řemeslník, tak stát, tedy my všichni, protože někdo ty náklady zaplatit musí.
      Sociálně orientovaná společnost není komunismus. To je jen ideologicky motivovaná urážka. Sociálně orientovaná společnost respektuje jak individuální schopnosti, tak také to, že ne každý má na to být vynálezcem, lékařem, podnikatelem či bankovním spekulantem. Jenže ideál neexistuje a nikdy existovat nebude. Je to totiž o stálém hledání rovnováhy a vyvažování potřeb a zásluh. Je to o morálních vlastnostech a zásadách, které společnost většinově uznává a prosazuje. A v tom je právě dnes ten zakopaný pes. Morální zásady jsou k smíchu. Prim hraje úspěch, plná peněženka, konto, luxus.
      Ostatně od bezrukého těžko můžete žádat, aby pomocnou ruku hledal u svého ramene, že. Tu mu musí podat někdo jiný. Jestliže musí, pak už to není dobrovolné, dle Vaší filosofie.Nebo se mýlím? J.B.

      Smazat
    9. Děkuji Vám za odpověď, milý J.B. Ale možná tu hůl zlomíte zase.

      Hned na začátku máte ve vzduchu postavený předpoklady, že civilizovaná společnost potřebuje pravidla a ta se musí vymáhat centralizovaným násilím. Proti této tezi já stavím tezi anarchokapitalismu, kdy pravidla má každý svá pro své rozhodování a jakékoliv přijatelné násilí je pouze obrannou reakcí na násilí iniciované. Že nejsou jednotná pravidla, ještě neznamená chaos, nýbrž volnou soutěž pravidel a zásad, kde násilníci hynou při sebeobraně druhých, což je jediné, co opravdu stačí, abychom měli mírumilovné prostředí.

      Na svůj předpoklad centralizovaného násilného vymáhání pravidel potom vršíte a nabalujete další prvky státu, včetně krádeží a povinné solidarity a státních statků, což jste teda vzal dost hopem. Takže zkuste nejprve nějak zdůvodnit platnost toho počátečního předpokladu, tedy potřeby nějakých centralizovaných násilím vymáhaných pravidel.

      Dále tam máme kritiku kapitalismu. Víte, při dobrovolné směně získávají obě strany, tedy obě se obohacují a bohatství společnosti jako celku tím roste. Jediný způsob, jak v nenásilné společnosti může mít kapitalista zisk, je právě ta směna. Takže kapitalistovo sledování vlastní kapsy je i ziskem někoho jiného, nejen toho kapitalisty.

      K bezrukým lidem. Měl jsem čekat, že analogie bude vzata doslova. Takže jinak - chceš-li pomoc, pomož si nejprve sám. I bezruký může být přínosem společnosti, pokud je schopen něco za něco směňovat. Pořád má hlavu, nohy i další části těla, které může využít k zisku. Nebo možná narážíte na to, že mohou být lidé, kterým nikdo nepomůže. Ono to totiž není o tom, že jim někdo musí pomoct, ale o tom, zda jim někdo chce pomoct. Možná se obě strany pomoci jen málo snaží.

      To je asi pro začátek vše. S pozdravem. M.J.

      Smazat
    10. Vidím, že jsem zcela důvodně předpokládal, že "to bude marný, bude to marný, bude to marný..".
      Dobrovolný vztah (směna) může být založen pouze na rovnoprávném postavení obou účastníků. A ten prostě v současné společnosti neexistuje. A nikdy nebude. Proto musí existovat civilizační pravidla. Pokud pokládáte,například, za svobodnou volbu přijmout jakoukoliv, i ponižující práci ,za almužnu, nebo se svobodně rozhodnout chípnout hlady pod mostem, pak ano. Pak máte pravdu vy. Ale nemáte. Jestli to víte, že nemáte, jste poťouchlý provokatér. Pokud jste hluboce přesvědčen o svých názorech, jste prostě pošuk. To není urážka, to je dobromyslné konstatování stavu vaší mysli. Pošuk úmyslně neškodí a neútočí, přesto může být svým zaťatým konáním nebezpečný sobě o ostatním. V obou případech se civilizovaná společnost musí bránit, a jinak než "násilím" to prostě nejde. Pokud pošuk škodí jen sobě, je to na svěrací kazajku a pobyt v ústavu. Pokud škodí jiným, může se mu stát, že "zhyne při jejich sebeobraně". Přestože to myslel dobře, a byl bytostně přesvědčen, že má pravdu.
      Co platí ve Vašem případě je vcelku jedno, přesněji je to fakt Váš problém. Daší diskuse skutečně nemá cenu. J.B.

      Smazat
    11. Vzdáváte se tak snadno i v reálném životě?

      K Vaší rekaci. Ponechme stranou starost o mé duševní zdraví a potřebu svěrací kazajky. Přijde mi značně iracionální a neopodstatněná. Pak mi zbývá jen Vaše kritika dobrovolné směny skrze ponižující práci.

      Víte, hodnoty nevznikají jen tak. Vznikají určitými investicemi. Vezměte si např. toho továrníka. Několik let sušil hubu, ponižoval se před investory i bankou, aby sehnal prostředky pro svůj podnik. Riskoval, že nebude mít odbyt. Ale risk vyšel, přibyla továrna a bohatství společnosti vzrostlo. Myslíte, že u zaměstnance toto není? Ale kdepak! I zaměstnanec do zlepšení své situace investuje. Bere hůře placenou práci, aby získal kvalifikaci. Nebo aby byl časem povýšen. Investuje svůj čas do zvyšování či změny kvalifikace. Nebo investuje do přestěhování se za prací, případně tráví dny obíháním pohovorů. I on podstupuje riziko, že to nevyjde. To je jeden z rámců té dobrovolnosti - ta práce není hodnocena jen penězi, ale i nějakým přislibem do budoucna. Ta investice je dobrovolná, on nemusí investovat, ale pak se asi nebude mít o moc lépe, než se měl doteď.

      Druhý rámec je, že svobodná společnost je pestrá co do osudů, preferencí, příjmů a nákladů. Co někomu připadá neuživitelné a podřadné, jinému přijde jako super džob. Vy nebo já bychom třeba dobrovolně určité práce nedělali, z různých důvodů. Ale někdo jiný má na tu práci jiný pohled, může ji dělat dobrovolně a být na ni i hrdý; a naopak někdo naši práci považuje za podřadnou a nemusí chápat, jak ji můžeme dobrovolně dělat.

      Ve svobodné společnosti jde o to, že existuje široký výběr mezi různými životními cestami, od téměř jistot až po velká rizika. To je celé k Vašemu záchvatu rovnostářství.

      S pozdravem. M.J.

      Smazat
  5. Existence zákonů takových a podobných, jako je návrh nového branného zákona prostoru moc pro samostatné rozhodování neposkytuje.Každá výmluva na přesvědčení pacifisty, nebo na víru, bránící člověku účastnit se válečného vraždění návrhem zákonu vyloučena. Jak pravil kariérní NATO generál Pavel sráče co nechtějí bránit vlast trpět nebudeme.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. K něčemu takovému budu přistupovat dle možností vlastní sebeobrany. M.J.

      Smazat

Na opakovanou žádost čtenářů, kteří se nechtějí zapojovat do diskuzí obsahující vulgární a urážlivé výroky. Jejich odstraňování je časově náročné a narušuje plynulost diskuze. Proto nebude dále možné vkládat anonymní komentáře.
Pro vložení komentáře je proto nutné se na stránce "Nová republika" přihlásit vpravo v horním rohu této stránky "přihlásit se" (výběrem emailového účtu např. Google) a upravením uživatelského profilu (v kolonce Nastavení>Upravit uživatelský profil). Děkujeme za pochopení.