Reklama

pátek 22. května 2015

Manifest uměleckého kladiva

Milan Kohout
21. 5. 2015   Obrys-Kmen
Dnešní angažované umění je v existenční a z ní plynoucí existenciální krizi a skomírá na hadičkách anesteziologicko-resuscitačního oddělení, umístěného v nákupním středisku daleko od centra lidských srdcí. Dnešní angažované umění se zmítá v šílené rozmělněnosti, zamlženosti, masturbacei vlastní idiocie, žraní vlastních exkrementů, impotence milionu a jednoho směru, trčí v explozi nicoty, zakurvenosti do sebe sama, otrocké zaslepenosti, děsivé postmoderní rozostřenosti, úhybné bezpáteřnosti, bující lživosti, olizování vlastního cukrového poštěváka a pyje iluzorního vítězství.



Dnešní tragédie angažovaného umění je logickým vyústěním toho, že bytí předchází vědomí a právě vědomí formuje umění. Z čehož plyne, že společenské podmínky jsou tvůrci umění. Proto je umění v tržní společnosti v drtivé míře konzumní, plytké, debilní, mělké a otrocké.

Je jen zuboženou bezzubou prostitutkou.

Je to stejné, jako když se rozmáchnete kladivem a před úderem oceli o tělo zastavíte její let a tvrdíte konzumentovi, že zažil ránu na vlastní kůži.

Ránu kladivem dnešní angažované umění nikdy nedokončuje, aby se poníženě ohnulo před bolestivou iluzí života, diktovaného naším velkým bratrem kapitalistou.

Ale zároveň ho nechá naším jménem vraždit po celém světě.

Tím dnešní rádoby angažované umění potvrzuje své ukrutné pokrytectví…

Definice angažovaného umění

Angažované umění existuje od té doby, co se vyvinul lidský druh, a má vzájemnou spojitost v průběhu všech historických dob.

Je vždy rebelií proti akademicky uznaným uměleckým a kulturním normám a ve svém základu je anarchistické. Nenávidí slovo umění psané s velkým U. Jestliže byste ho zavřeli do muzea, umírá.

Je vždy antiestablišmentové a ve většině svých projevů pobuřuje a rozrušuje dané mravní a kulturní normy, je rebelantské a často skandální a žádá změnu společnosti.

Snaží se zpochybnit takzvaný akademický masturbismus, který se v evropské kultuře vždy koncentruje před zlomovými momenty v historii.

Je jakousi derivační tečnou, určující směr křivek sledujících sociální úchylky. Tím se angažované umění slévá s „politikou“ daného období. Je jakýmsi pročišťovacím elementem.

Je reakcí vědomí na stále se rozpadající kategorizaci světa a zahrnuje absolutně všechny projevy světa.

Splývá se životem, a tím pádem se život stává angažovaným uměním. A život je součástí politiky a ta pak součástí umění.

Politika (polis) je ale chápána nikoliv jako nějaká konkrétní manifestace, nazývaná dnes kupříkladu „zastupitelská parlamentní demokracie“, ale jako jeden z nejhlubších projevů společenské interakce, mající kořeny už v životě prehistorických kmenových a raných skupinových kooperativních společenství a praktikovaný v zájmu přežití všech. Politika je zde považována za základ duševního života a je splynutá s uměním. V tomto pojetí je „politika“ chápána jako každodenní a nikdy nekončící mechanismus společenské interakce, fungující na všech úrovních společnosti a nejaktivnější na úplně nejnižších úrovních, jako jsou kmenové, rodinné, sexuální vztahy, sousedské vztahy, až po vztahy na pracovištích atd. (Řecký kořen slova politika je polis, čili skupina lidí. Polis, jako společenství lidí, byl chápán jako skupina tak velká, kam až může být slyšen hlas řečníka.)

K umění bylo odnepaměti možné přistupovat z různých aspektů. Dle mé vlastní definice je umění jako aristotelský kruh, ve kterém nekonečně rotují tři slova – umění je politika je život je umění je politika je život je umění…

Ze tří základních fakult umění je estetická a kognitivní fakulta až druhořadá – následují až za fakultou etickou čili mravní. Jak je známo, již Aristoteles říkal, že lidé jsou tvořeni ze tří fakult – kognitivní, etické a estetické. A Immanuel Kant na něj navazuje svým tvrzením, že estetický úsudek neboli smysl pro vkus nemá nic společného s kognitivním a etickým hlediskem.

K vysvětlení uvedeného vztahu významnosti lze použít metaforu „očí“, které vidí jen povrchní, tzv. estetickou krásu, metaforu „mozku“ jako procesoru kognitivity a jakési vychytralosti díla a nakonec nad tím vším to nejdůležitější, čímž je „srdce“, které nese etiku, mravnost uměleckého díla a které nás dělá lidmi. (Jako svědectví lze použít většinu esteticky diktovaných sbírek v evropských muzeích, které převážně zamlčují historické zločiny spáchané společnostmi financujícími vytváření takových estetikou nesených děl.)

Umění není zaměřené na produkt a stálost výsledku svých akcí, ale převážně na proces, při kterém se nejlépe ozřejmuje jeho význam a dopad na společnost.

Historie angažované funkce umění

Již z paleolitického období máme dochované výjevy jakýchsi rituálních projevů angažovaného umění. Leč vzhledem k jejich staří a nedostatku přesných informací se můžeme jen domnívat, o co v takových projevech asi šlo. To nám ale dává do rukou určitou licenci při studiu angažovaného umění a naše fantazie má plné právo se rozlétnout.

Můžeme se domnívat, že šlo o stejné akce „pročišťující“ společenství, stejně jako by tomu mělo být i dnes.

Zřejmě nejstaršími dochovanými záznamy projevů jsou otisky četných rukou prehistorických performerů v jeskyních a na skalách na řadě míst světa (Francie, Borneo, Austrálie, Mexiko, Argentina a další), jež jsou někdy až 40 000 let staré. Znázorňují, dle naší licence, sílu společenství proti opresivním snahám malého počtu tehdejších „vůdců“. Dnes by se nazývaly „power to the people“.

Ze starověku lze uvést krásný příklad umělecké angažovanosti u Diogena ze Sinope, který spojoval geniálně umění s životem a politikou. Uveďme jen pár příkladů:

Když vzal zbohatlík Diogena do svého domu a požádal ho, aby neplival na koberce a nábytek, neb jsou to věci velmi drahé, Diogenes plivl do tváře svého hostitele a pravil, že je to jediná laciná věc, která se tam nachází.

Jednoho dne přišel Diogenes na náměstí, vysypal na zem hromadu lidských kostí a ptal se kolemjdoucích, zda rozeznají kosti boháče od kostí chudáka. Když se jakýsi zbohatlík rozčílil a nazval ho psem, Diogenes k němu přistoupil a pomočil mu nohu.

Při veřejném projevu místních politiků Diogenes přistupoval k tribuně a celou dobu projevu se hlasitě smál.

Akademický masturbismus, snažící se definovat umění s velkým U, dráždil i o více než dva tisíce let později angažovaná umělecko-politická hnutí futuristů, dadaistů, surrealistů, situacionistů, fluxusistů, vídeňských akcionistů, feministů atd. Základem tohoto postoje byl jednoduchý fakt, že ona nejušlechtilejší a nejvzdělanější křesťanská společnost dokázala vyvolat dvě nejstrašnější války v dějinách lidstva, při kterých tato „věděním osvícená“ civilizace mezi jiným zvěrstvem pálila lidi po milionech v pecích koncentračních táborů.

Použití „mrtvého“ akademického umění jako zbraně navrhl jeden z nejvýznačnějších anarchistů své doby, Michail Bakunin. Během povstání v Drážďanech v roce 1849 navrhl, aby povstalci vynesli vzácné obrazy z galerií a umístili je na barikády u vjezdů do města jako test, zda to zastaví palbu útočících vojsk.

Majakovkij se po ruské revoluci nadšeně zapojil do tvorby a začal jako jeden z prvních používat pro své výtvory telegraf. Po něm posílal zprávy a ty se okamžitě na druhém konci přetvářely na plakáty a slogany. Majakovského plakáty pak byly promítány na organizovaných performancích. Známý je rovněž jeho výrok, že ulice jsou naše štětce a náměstí naše palety.

Další ukázkou angažovaného umění byly masové performance, které se začaly organizovat v různých městech oslavujících první máj či říjnovou revoluci.

Na 7. listopadu 1920 umělci zorganizovali obrovskou performanci, které se zúčastnilo asi 8000 lidí a jež zopakovala útok na Zimní palác při říjnové revoluci z roku 1917. Za použití obrněných vozidel, vojska a rudého a bíleho gigantického pódia tam performovalo 2600 bílých performerů, mezi nimi 125 baleťáků, 100 cirkusových umělců a řady statistů. Na rudém pódiu se nashromáždil stejný počet dělníků jako při skutečném útoku. Vše doprovázel orchestr s 500 hráči. Celá akce zahrnovala spolupráci všech možných uměleckých zaměření.

Dada se řadí mezi jeden z nejrebelanštějších projevů angažovaného umění v historii. Dadaističtí umělci chtěli poukázat na to, jak se celá slavná evropská civilizace i se svým „honosným“ uměním psaným s velkým „U“ a skladovaným v muzeích a galeriích zdiskreditovala během naprosto nesmyslné a nic neřešící první světové války, při níž šly jak prasata na jatka miliony naverbovaných mladíků.

Po druhé světové válce byla řada angažovaných umělců nesmírně inspirována stíny lidí zachycenými na betonových pozadích při výbuchu atomové bomby v jediném okamžiku smrti. Poprvé lidstvo použilo zbraň, při které oběť neumírá, ale ve zlomku vteřiny se vypaří do nicoty věků.

Jeden z nich, John Cage, řekl: „Hirošima, stíny Hirošimy. V poušti atomové katastrofy jsou svědky bezpochyby strašnými, ale jsou nadějí přežití a stálosti… třebaže nemateriálního masa…“

Z této drobné hrstky příkladů z historie je však zřejmé, že nejlepší angažované umění bylo vždy spojeno s politikou dané chvíle. Proto bylo angažované umění šedesátých let jeho poslední obrovskou vlnou v novodobé historii.

Studentské bouře proti kapitalismu v západní Evropě, vzdory proti imperialistické válce ve Vietnamu ve Spojených státech se přetavily do rockové progresivní hudby, skvělých knih, experimentálních průlomových přístupů k divadelní tvorbě, nezapomenutelných filmů, do kterých se dá řadit i nová filmová vlna československého experimentálního filmu atd.

Současná situace

Po české, takzvané sametové revoluci, se v Česku potlačila angažovaná funkce umění a byla vystřídána buržoazním snobismem a vylučováním jakýchkoliv politických kontextů v umění. Někteří umělci dokonce hrdě prohlašovali, že své čisté umění nechtějí špinit něčím tak nízkým, jako jsou sociální témata a politika obecně.

Brak prázdnoty vyplnil smysluplnost kolektivního vědomí a kognitivně estetické a duchovní povrchy začaly vyzařovat do okolí sobeckou atomizaci osobností nenávidějících slabé a znevýhodněné.

Takzvaným vítězstvím kapitalismu, s podvodnou maskou demokracie, nad historickými, želpřírodo, a z komplexních důvodů nevydařenými pokusy o socialistické a na sociální spravedlnosti postavené společnosti ve východní Evropě, zachvátila podobná situace téměř celý svět.

Tlak západního světa na takzvané rozvojové země diktovaný kapitalistickým trhem a křesťanstvím zvrátil jejich sekulárně a podílnicky nasměrované státní systémy a vytvořil nové reakční, náboženstvím rozohněné reverzní zvrhlé angažované umění, které vedlo až ke skácení newyorských symbolů ekonomicko-náboženské moci Spojených států.

Ostatně známý německý hudební skladatel Karlheinz Stockhausen pronesl šokující poznámku šest dní po útoku na budovy světového obchodního centra, když prohlásil, že „událost jedenáctého září byla největším uměleckým dílem, které si lze představit v celém vesmíru… Lidská mysl dosáhla něčeho, o čem se nám v hudbě může jen zdát, lidé se jako šílení deset let fanaticky připravovali na koncert… A pak je 5000 lidí posláno do záhrobí v jednom jediném okamžiku.“

Po této traumatické zkušenosti následovala řada rozzuřených invazí západních velmocí do zemí „třetího světa“, při kterých byly zavražděny statisíce civilistů, a k nimž se servilně přidalo i konzumní, pravicovou horečkou zachvácené Česko. Velký bratr, totalitní kapitalismus, se poté ujal naprosté moci, a aby se udržel u moci, začal díky digitálním technologiím špiclovat každý krok všech svých otroků.

V tomto ovzduší se však začaly masy převážně mladých lidí konečně zvedat a v centru imperiální moci se začalo probouzet angažované umění a dočasně vyvrcholilo v okupování obchodní burzy v New Yorku.

Occupy Wall street bylo a je hnutím přímé angažované umělecké akce v kontextu života. Společenské napětí od té doby stoupá.

Mezitím ale byla západní civilizací dokonána zkáza „sekulárního rozvojového světa“ a jako reakce na to vybuchl v těchto zemích Islámský stát.

Již zdařile a zhusta v různých zemích vymýcené náboženství opět vstalo z hrobů…

Znovuobnovení funkce angažovaného umění

Dnes se úzká vrstva kapitalistických diktátorů, tlačících k návratu do otrocko-feudálních společenských struktur, snaží zamlžovat dělení na PRAVICI A LEVICI.

Proto musí angažované umění znovu definovat tyto tábory a z ní musí jasně vyznít, že jde o rozdíl mezi HROMADICÍ A DĚLICÍ.

V současnosti žijeme pod mnohem větším totalitním systémem než kdykoliv předtím v historii. Kontrola několika mocných ze skupiny HROMADICE nad většinou nás otroků z DĚLICE dosáhla nevídaných rozměrů. Miliony lidí jsou dnes na jejich seznamu pro ně nebezpečných lidí a HROMADICE se jich snaží zbavit. Většina umělců, vytvářejících závaly „zábavných“ sraček, jsou dnes jen loutkami v rukách těchto dočasně mocných.

Aby se znova angažované umění probudilo z předsmrtného komatu, musí se nadýchnout smyslu rebelských a zásadně levicových, čili DĚLICOVÝCH konceptů budoucích společenských zřízení. Ty budou nevyhnutelně vznikat před blížící se katastrofou globálního životního prostředí, způsobenou kapitalistickým ekonomickým systémem, kdy se opět projeví pudy sebezáchovy, tak přirozené i u jiných živočišných druhů.

Angažované umění musí agitovat za znovunabytí zdravého rozumu a nesmí se bát opět spojit život a politiku v jednu tvůrčí masu.

Náplní znovu se rodícího angažovaného umění se proto musí stát:

- Odbourání mocenských kapitalistických pyramidových struktur ve společnosti a šíření filosofie udržitelných ekonomických systémů.

- Překonání takzvaných zastupitelských parlamentních demokracií, které jsou jen prostitutkami v rukou majitelů výrobních prostředků.

- Zavedení beztřídní společnosti založené na podílnických komunitách, která odpovídá milionům let našeho tribálního vývoje a je nám instinktivně blízká.

- Zespolečenštění a zkomunitnění všech výrobních prostředků a zbývajících zdrojů surovin na zeměkouli.

- Zadušení jednosměrné konzumní kultury a vytvoření interaktivní kultury, která není postavená na komodifikaci svých výstupů.

- Vyhnání umění esteticko-kognitivního zacyklení, které je jen masturbacemi buržoazní zasmrádlosti.

Angažované umění také musí:

- Obrátit naruby atomizaci společnosti a rozšířit permanentní socializování, zprůhlednit zdi mezi lidmi, otevřít se veřejnosti, kde se soukromé stává veřejným a podílnickým.

- Musí se vrátit k horizontální komunikaci mezi lidmi, nezaložené na snadno ovládnutelné a kontrolované vertikální komunikaci vyhovující vládnoucí třídě, neb separuje lidi od sebe a tím neutralizuje jakýkoliv jejich vzdor.

- Chytře se přizpůsobit internetovému způsobu komunikace po celém světě a chápat, že je tato komunikace kontrolovaná vyděšenou třídou vlastníků celosvětového bohatství, kteří se obávají ztráty svých nakradených majetků.

- Odstranit militarizaci myšlenek, kterou nám neustále servírují komerční média, aby zrelativizovala utrpení lidí ve válečných konfliktech vedených v zájmu kapitalismu.

- Musí se zbavit všech náboženských, život na zemi devastujících demagogií. A jako nejnebezpečnějšího ze všech se musí zbavit imperialistického křesťanství, stavícího člověka skrze vybájeného Ježíše na roveň konceptu boha. Tím jsou křesťané nebezpeční, neb sami sebe definují jako lidi i bohy, kterým nezáleží na životě na zemi, neb po smrti odlétnou do nadpozemského „ráje“.

Angažované umění musí:

- Vrátit mrtvé umění z muzeí zpět do života a přítomnosti a neustálé obnovitelnosti, čímž se zabrání jeho komodifikaci a prostituci na trhu, a musí vymýtit akademický, do sebe zacyklený „masturbismus“ zamořující vzdělávací systém.

- Musí vybízet k na zeměkouli udržitelné materiální a energetické skromnosti, ale takové, která zajistí důstojný a neponižující život.

- Potírat soutěživost a nahradit ji spoluprácí.

- Musí být laboratoří interaktivních myšlenek všech lidí a nikoliv jednostranně servírovanou kulturou, vyráběnou v prokapitalistických tržních továrnách.

- Musí zaměstnávat všechny naše smysly a být autentické a nepotlačovat jakékoliv myšlenky.

- Musí stavět na solidaritě a nikoliv charitě, která je jen parazitem na nemocném společenském uspořádání.

- MUSÍ BÝT POSTAVENÉ NIKOLIV NA KOMUNISMU, ALE MYŠLENKOVÉM A ŽITÉM KOMUNITISMU.

ANGAŽOVANÉ UMĚNÍ SE MUSÍ ZNOVU STÁT NEJMOCNĚJŠÍM NÁSTROJEM SPOLEČENSKÝCH ZMĚN!

MUSÍ BÝT OPĚT KLADIVEM!

Předneseno na Konferenci Unie českých spisovatelů

40 komentářů :

  1. Když si přeložím některé výrazy do srozumitelné řeči, tak je to hezký manifest. Dokonce jsem v něm našel i mnoho svých myšlenek a názorů.
    Tento postup je jistě v souladu s nezadržitelným vývojem a může napomáhat v určitých vypjatých situacích. Jen kdyby toho bylo více - společnost pořád nechápe že již nastalo období zvratu !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kohout bude Davida kamarád, takže žid a bolševik k tomu.Tento židobolševický web snese vše,ani se nedivím že tomu čtenář někdy nerozumí. Kohout zapomněl napsat že umění které zmiňuje tvoří zejména jeho souvěrci hebrejští.

      Vymazat
    2. Vy jste ukázkový primitiv, jehož myšlenkový obzor zcela naplní nedělní návštěva supermarketu plného jedovatých sraček !!

      Vymazat
    3. Kdepak anonyme 7:12! Jirka ma naprosto pravdu.Od te doby, co umeni drzi na otezich zidi, to stoji za backoru. Umeni ma vyjadrovat predevsim krasu a uslechtilost.Ma cloveka inspirovat a cinit lepsim. To co vidime dnes na scene divadelni, malirske, hudebni, architektonicke - je stoka hnusu. Staci pripomenout zidovskeho sochare/umelce D. Cerneho, co vse je mu dovoleno prznit. Sv.Vaclav na chciple kobyle visici za nohy v Lucerne, dva mocici muzi na mapu Ceske republiky a nebo beztvara socha zeny zvana 'Deloha'. Ryzi hnus urazejici Umeni s velkym U. Takovych prikladu jsou mraky,kdy se lidem predkladaji ohavnosti a tvrdi se ze jde o moderni pojeti krasy. Laik se nebouri, ale urceite prinejmensim pozdvihne oboci. Zidi si proste z nas delaji srandu. Ja bych dokonce rekla, ze nas urazeji. Tolik krasy bylo stvoreno za renesance, baroka a klasiky. Jeste, ze mame muzea, kde jsou tyhle veci ukryte pro dalsi generace a je mozne je videt kazdy den. jaris

      Vymazat
  2. Když slyším slovo umění, sahám po revolveru.

    OdpovědětVymazat
  3. Autor článku je pyj.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To ale není jeho chyba, že jste omezencem! Pokud už něčemu nedokážete porozumět, pak se raději zdržte hloupých komentářů. Víc než o něm, to "hodnocení" vypovídá o vás.

      Vymazat
  4. Mnoho myšlenek Milana Kohouta mně také oslovila...
    On je mi navíc sympatický v tom ,že se ,jak se u nàs v Čechách vzletně říká, nepředposere a je originální-ale ne na základě chtěné originality perversní,ale té opravdové ,svè ,vlastní-prožité opravdovým životem,té,která je mu vlastní.On není salonním trubadůrem "l'art pour l ´art" ,který už neví jakou zjebaninu by nabídl aby ohromil,ale přemýšlivým revolucionářem v tom nejlepším slova smyslu!..
    ....a navíc je to hezkej chlap!;))
    jituš

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak ono Zvieraci ti "umeji" hlavne lizat rit, ktora im venovala Oscara :D A blbecek si akurat tak ty, prd tomu rozumies, ale "ukol byl jasnej. Chlap s brasnou nesmi projit!" :D

      Vymazat
    2. Tedy Jituš, tohle že je hezkej chlap?! To tedy máte v té Praze dost špatný výběr! I když musím uznat, že ve srovnání s tím xichtem, co vám tam visí na Václaváku přes celé Muzeum, to přece jen fešák je.
      Už do té Prahy nepojedu; všechno vidět nemusím.
      :-D

      Vymazat
  5. Já tomu článku nerozumím. Nestydím se to přiznat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemate se za co stydet. Soudruh nic neumi a tak se snazi upoutat pitomym zvanenim a zjevem. Jeste chybi svatojirska stuzka.

      Vymazat
    2. To je důkaz, že máte zdravý rozum. Takovému blábolu se ani porozumět nedá.

      Vymazat
    3. Také z toho dílka mám smíšené pocity. Myšlenky to má, podněty k přemýšlení taky, slovník trochu připomíná 4 cenovou "U beránka" takže o co autorovi šlo? Netuším!
      Martin von Brünn

      Vymazat
  6. Šest, sedm stránek textu o hovnu zřejmě dobře honorovaných. "Umělci"
    P. Filipovska, L. Filipová, Kocáb, Kraus, E. Kočičková, H. Pavlowská to
    to je skutečně třída. Jen se podívejte na TV programy. Od rána do noci
    hlavně staré americké sračky, Komisař Rex, Pilcherka, Doktor z hor atd.

    OdpovědětVymazat
  7. Vlastenka



    Na tento "umělecký" výron nemám zřejmě dost trpělivosti, ani intelektuální kapacity.)))))))

    Spočívá -li moderní
    umění ve vystavování hajzlových prkének, exkrementů, obrazů malovaných menstruační krví a podobných lahůdek, tak bude zřejmě vhodně jenom pro velké fajnšmekry.

    Já jsem přece jen dost konzerva a tak se realizuju spíš na takovém Kuksu než na výstavě moderních "umělců".

    OdpovědětVymazat
  8. Tak už ho nechte na pokoji;aspoň neškodí v rozhodujících situacích jako jiní "umělci"viz.
    no však víme kteří!!!
    A pan Kohout v Americe?Ten její svobody a demokratické vymoženosti jistě prohlédl hned
    a odvažuji se říct(přesto,že ho vůbec neznám ,ale vidím a hlavně usuzuji z jeho manifestu),
    že chápu jeho tamní nezařaditelnost a existenci téměř
    na pokraji společnosti -rozuměj:sociál,bez práce,vytrženost z jeho myšlenkově a intelektuálně příbuzné společenské třídy etc..
    Pro TO ještě nemusí být
    blbeček,pyj,a všechno ostatni..
    Myslím si jedno:Tito lidé to mají vždycky těžké ,vjakémkoli společenském uspořádání!,ALE
    bez nich JE TAKY NUDA ..holej svět zařazenej do kategorií ,jak se co má a jak ne...
    Podívejte se do minulosti!Podle mého by byl kupř.Milan Kohout s největší pravděpodobností
    upálený jako heretik na hranici...Tato autodafé
    byla určena i pro tyto typy nepohodlných.Jseš jiný ?PYKEJ!!!Jsi divný názory?PYKEJ!Moc přemýšlíš vlastní hlavou?PYKEJ!
    Chápete jak to mají v životě tito lidé straßně těžké?
    Nechte ho žít!a ostřete si skrz existenci těchto našich spoluobčanů -lidí SVOJE VLASTNÍ MYŠLENKY!!
    jituš

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Me se spis Jitus zda, ze tihle blbove pisi ty SVOJE VLASTNI MYSLENKY tezce zhuleni, nebo ze je opisuji jeden od druheho.

      Vymazat
    2. ....ale skodi, vlastovko. Svymi nesmyslnymi uvahami skodi.jaris

      Vymazat
  9. Po letmém přečtení mám pocit, že text směřuje správným směrem, ale způsob vyjádření je až dost "osobní". Co je společné v podtextu i smým názorem je, že nová generace bude již determinována tímto "druhem kapitalismu" bez konkurence, což znamená nepřiznat chybu za žádných okolností a držet se jen osobních "aktiv". Vidíme tu zneužitelnost občanů těmi co na to mají prostředky na všech úrovních. Z čeho dříve si člověk mohl dělat legraci (třeba i sám ze sebe) je nyní "zakázáno". Umění a věda jako "předvoj" našeho myšlení selhává v konkurenci výnosů a ztrát.

    OdpovědětVymazat
  10. doktor Normální člověk má určitou představu o věcech,které se mu líbí a které se mu nelíbí....Ať to nazveme uměním ,či nějak jinak.Součástí tohoto "umění" je i "dizajn" věcí denní potřeby.Natírání tanku na růžovo a vydávávání tureckého záchodu za Bulharsko a pod. je snaha zviditelnit se za každou cenu.Současná homomultikultieu propagovaná společnost tyto exhibionistické parazity dotuje, protože odpoutávají pozornost lidí od jiných,mnohem důležitějších,problémů a otázek.Po letech si na ně nikdo nevzpomene....Jestli tohle jsou svědomí národa,na které si hrají,tak....

    OdpovědětVymazat
  11. Zajimave je, ze ani jeden z techhle hrdinu neemigroval do nejake zeme kde vladnou "delnici a rolnici". Dokonce ani treba do socialistickeho Svedska ne. Ba i takova Kanada jim vetsinou smrdi. Oni musi zrovna k samotnemu Velkemu Satanovi do USA, aby tam mohli na nejake univerzite za kralovsky plat bolestne kvilet a stezovat si na kapitalismus.

    OdpovědětVymazat
  12. 49x slovo umění v článku, 6x slovo umění v komentářích + 2 tutok.

    Jde z toho hlava kolem. Dočetl jsem k "Historii" a pak už to bylo dlouhé. Přesto souhlasím s celým článkem. Ono je to tak trochu o tom, jaký názor už máte hotový, a takoví lidé se jednoduše poznají.

    OdpovědětVymazat
  13. Fašistu nepředěláš, dokud "nemá nasazenou palečnici" ... a stejné je to se všemi patolízaly systému. Je to dáno výchovou a potom také trochu geneticky. Podstata je vždy v určitém druhu prostituce... prostě a jednoduše se někomu prodáváte za účelem přežití. A to platí od poslední holky na E55 po emeritního universitního profesora. Kurvy a šlapky mohou být velice snadno oba stejně. Rozdíl je snad jenom v tom, že ta holka na E55 ví, že se prodává, nikoliv však ten "profesor". ...

    OdpovědětVymazat
  14. vlast tě (0:43) potřebuje: "A Pepku, kdyby někdo povídal, že Obama je dobytek anebo, že tu válku nevyhrajeme, tak přijdeš a řekneš nám, kdo to povídal. Rozuměls? Teď zameč a vyskoč!"

    OdpovědětVymazat
  15. Hezky to napsal jeden američan:

    Thanks to the partnership between government, big pharma, and corporate TV I no longer have to think at all.
    It's a simple minded life, filled with imbecilic programs and drugs which make it all bearable.

    Thanks Corporate America!

    Díky partnerství vlády, farmacie a korporátních televizí, za to, že už nadále nemusím vůbec myslet.
    Je to prostoduchý život, naplněný imbecilickými programy a léky, které jej činí snesitelným.

    Díky Korporátní Ameriko!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No vidis, a ty mas Sputnik.ru nebo Novou republiku a muzes ve sve tuposti jen souhlasne hykat.

      Vymazat
    2. Ono asi začne souhlasně "hýkat" postupně více osob a zejména američanů. Co budeš říkat potom? Půjdeš prodávat svojí duši zas o dům dál. Jestli ovšem ještě bude co prodávat.

      Vymazat
    3. ....a dalším blbem v řadě je Agent 0:08 z 24.května....
      doufejme,že poslední....
      j.

      Vymazat
    4. Stoupni na vahu, do zrcadelka pohled a poznas, ze ke kravce nez k vlastovce blize mas.

      Vymazat
    5. Anonymní24. května 2015 7:58

      Takový jako ty blbečku vyléčí jen kastrace.

      Vymazat
  16. Už můžu s klidem umřít, už jsem viděl úplně všechno ...

    http://www.sott.net/article/296824-Cop-resigns-after-body-cam-shows-him-pepper-spray-taser-a-man-for-having-a-medical-emergency

    OdpovědětVymazat
  17. Osobně to vidím podobně,jako pan Kohout,nemusí se jednat přímo o angažované politické umění.Vždy byly umělci trochu napřed dění,chápání,předvídání vývoje společnosti.Jak víme,dokázali to uměním podat veřejnosti jiným tónem,grimasou,nadhledem.Jenom jiný názor,nejlepší umění bylo tvořeno v bídě.V současné době dotací,umění pozbylo,jak konkurence,ale i nápadů.Můj názor,na jednoho umělce jde víc dotací,než na jednoho zemědělce.
    zemedelec.

    OdpovědětVymazat
  18. Článek je absolutně perfektní, a aby k tomu tlachali lidé, kteří tomu nerozumějí, je kontraproduktivní. Předneseno na konferenci Unie českých spisovatelů -proč vlastně spisovatelů? Protože současní spisovatelé jsou jen mediálně protěžovaní protekční jedninci, známí a kamarádi vydavatelů a nakladatelů. Proto také nikdo nekupuje knihy - ne snad proto, že jsou předražené, ale že nic není ke čtení. Současná poezie, vyznávající jen volné verše, tj, řazení jakýchsi slov vedle sebe a pod sebe, plné prašivých kund a výkalů apod (aby to bylo in - po dnešku) se vůbec nedá číst, a jejími pachateli v žádném případě nejsou básníci, ale protěžovaní blbečkové z různých klubů,kteří vůbec psát neumějí, cosi jako jsou například rytmus a rým jim nic neříká. Totéž prozaici - do dnešní povídky lze namrskat cokoliv, nemusí mít začátek, konec, ani pointu, důležité je, aby obsahovala homosexuály, rozvrácené vztahy, sebevraždy,násilí postelové funění a zadky, - dnešní kulturní atributy, bez nichž se neobejde ani přitroublá filmová a televizní tvorba. Děje o ničem, a o ničem lze kdákat stovky dílů seriálů, a vystřídat v něm desítky protekčních smradů hrajících si na herce a dokonce umělce. Knihkupectví se hemží překlady, z českého lze číst s velkou dávkou rezervovanosti jen literaturu faktu, a různé přizpůsobené a dofabulované životopisy, jinak tam není nic ke čtení. Spisovatelů ano - těch je fůra, ale psát neumějí, ale dnes se talent nevyžaduje, a dokonce ani neuznává. Něco, co píše např. Bára Nesvadbová vůbec nelze číst bez značného sebezapření, a dokonce ani protěžovaný Viewegh není literárně nadaný umělec, ve srovnání s řadou umělců -spisovatelů z minulých století. Dnes je všechno poplatné režimu a době, která je uměle a účelově mediálně zdebilizovaná, hnusná, úchylná až sadistická, a takzavné umění je přesně takové. Proto mladí lidé nečtou nic, a starší si velice pečlivě vybírají opakovaná vydání osvědčených čtivých věcí z dob dřívějších, které byly jedlé.Asi poslední zbytky pudu sebezáchovy. A to píšu jen o literatuře, kde mám slušný přehled o všech těch soutěžích, všelijakých udílených cenách a grantech od městských zastupitelstev vybraným "literátům", střediscích spisovatelů s jejich předsedy a zástupci. Co bych dodával - děs. Přesně jak píše autor v tučně vytištěném úvodu článku - je absolutně výstižný a nechápu, proč se někteří do autora článku zde naváží. Nejspíš jsou to tupci, kteří krafou ke všemu a co taky chtít od tupců?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chodí se tu kolem neviditelné hroudy horké kaše. Po špičkách a s husinou. Když je blbá nálada, přitáhne se obojek o očko anebo rovnou o dvě. Když není co dýchat, nezamrzí vás, že byste mohli.

      Vymazat
    2. Organizovanou angažovanou kulturu"nemusím",něco jiného je angažovanost levicových umělců.Jsou-li,píší snad do trezoru podzemní kultury.Jak je známo, časy se mění. Problém ne-i- umělců- je,tvoří až "vítězně"ex post-proto ta neúroda skutečného umění...Z mého pohledu,článek není ani tak o kultuře jako o politice a mohli by z něj absorbovat něco naše"levicové"strany! V celku s ním souhlasím.

      Vymazat
  19. Článek účel splnil na 110%. Potrefené husy zakejhaly a znovu se trochu vyjasnilo kdo je kdo.

    OdpovědětVymazat
  20. vlast tě (0:08) potřebuje: "A Pepku, kdyby někdo povídal, že Obama je dobytek anebo, že tu válku nevyhrajeme, tak přijdeš a řekneš nám, kdo to povídal. Rozuměls? Teď zameč a vyskoč!"

    OdpovědětVymazat
  21. Ví někdo, o čem ten článek je? Nechci hanět autora, ale zcela vážně žádám o překlad. (Jinak já žil až doteď v domnění, že umění jako takové žáden vyšší smysl nemá.)

    OdpovědětVymazat

Redakce vás žádá, abyste diskutovali slušně, nenapadali spoludiskutující ani autory, abyste argumentovali věcně a fakty. Děkujeme.