Reklama

pondělí 18. května 2015

Proč si pořád navzájem lžeme?

Ivo Šebestík
Ivo Šebestík
18.5.2015 Altpress

Čeští občané už čtvrt století naslouchají vyjádření politiků k mezinárodním otázkám. Bez ohledu na politickou příslušnost většina odpovědných veřejných činitelů v doprovodu mnohohlasého chóru mainstreamových komentátorů tvrdí, že česká zahraničně politická orientace je autonomní, svéprávná, nezávislá na vnějších okolnostech. Vše, co české reprezentace dělají, je výsledkem autonomního postavení suverénního státu.

Není to pravda, respektive, je to pravda jen z malé části. Jednou jsem se jednoho mladého a začínajícího politika zeptal, proč jeho starší kolegové ve funkcích občanům nesdělí, jaká je jejich skutečná pozice a nakolik mají omezený manévrovací prostor pro svá rozhodnutí, zejména v zahraniční politice. Odpověď byla v podstatě přesná: „Styděli by se za to.“

Pohled na mapu a alespoň letmé seznámení se se statistickými údaji spolu se znalostí aktuální geopolitické situace dávají vyčerpávající odpověď na otázku, co daná země může a co nesmí. Úplná nezávislost na geopolitické situaci a stoprocentní suverenita jsou sporné i v případě poměrně velkých, bohatých a lidnatých zemí. U státu s deseti milióny obyvateli a malou rozlohou, který se geograficky nachází uprostřed integrujícího se evropského společenství, mezi Německem a ruskou vlivovou sférou (zatím ještě včetně Ukrajiny), je tato úplná suverenita v podstatě iluzorní.

Existují dvě základní otázky, na které je třeba odpovědí

Přesto existují dvě zásadní otázky, které je třeba si klást a hledat na ně odpovědi. Tou první je míra loajality k mocenskému prostoru, který Českou republiku absorboval a ovládá ji. Otázku druhou pak tvoří politické proklamace, rétorika a propaganda, které směřují k obyvatelstvu s cílem zakrýt skutečnou podstatu věci. Tedy to, že manévrovací prostor pro české politiky je v globálním světě s příslušností k jedné jeho mocenské struktuře nepatrný, téměř bezvýznamný.

S první otázkou míry loajality (zjednodušeně řečeno) souvisí jev, který působí velice odpudivě, a který se zdá být zbytečně přehnaný. A sice, zcela nekritický, ba často i nadšený souhlas větší části odpovědných osobností se vším, co mocenský komplex, k němuž se ČR hlásí, provádí v mezinárodním prostoru. Tedy i souhlas s vojenskými akcemi a s černobíle konstruovaným obrazem mezinárodní situace.

Tady se snad nabízí určitá možnost alespoň kritického odstupu a rezervovanost, pokud je evidentní, že euroatlantický prostor nacházející se pod kontrolou nadnárodních korporací vykonávajících svou vládu nad světem prostřednictvím Spojených států a NATO, není v celosvětovém měřítku v právu a dopouští se vojenských agresí, provokací, nátlaku a násilí.

Zde ale oba otazníky náhle splývají v jeden vykřičník. Je skutečně možné, aby politické reprezentace před svým národem vyjevily pravdu a „svěřily“ se mu se svou pozicí?! Je národ skutečně tak soudný a objektivní, aby uznal, že realita českého přístupu k zahraničně politickým tématům je výslednicí jeho příslušnosti k jedné z několika ekonomických a vojenských sil světa, které spolu vedou boj o dominanci, a tudíž jsou všechny pravdy jen „pravdy“ odvozené ze situace? Že tyto „pravdy“ tedy občané nemají brát vážně? Že jsou to jen mimikry, byť jsou mezi vrcholnými politiky země i jedinci, kteří jsou schopni na nich trvat s fanatickou neústupností vlastní inkvizitorům a koniášům.

Bludný kruh

Toto je ale bludný kruh či alespoň slepá ulička. Zcela evidentně se tím dostáváme k mnohem obecnějšímu problému přístupu ke světu, ve kterém člověk žije. A k tomu, proč zoufale a všemi prostředky uniká před holou skutečností, což činí téměř vždy a ve všech ohledech. Znát celou pravdu znamená žít velmi těžce. A politika je toho malým, ale názorným příkladem. Jistěže by národ nepřijal přiznání nemohoucnosti. Lidé by se začali ptát, nač vlastně mají politiky a politické strany?

Proto je asi nutné rozumět tomu, když politik s naprosto vážnou tváří tvrdí absolutní nesmysl. Nemůže jinak. Opravdu nemůže jinak?
 
Postoj Jiřího Dienstbiera staršího především ke krizi v Kosovu byl odvážný
Určitým východiskem je alespoň rezervovanost a střízlivost, která umožňuje tiché pochopení ze strany rozumných lidí. Takovýto postoj v české zahraniční politice projevil například Jiří Dienstbier starší v případě leteckého útoku NATO na Jugoslávii. Znal detailně příčiny této vojenské akce a důvody, pro které byli Srbové cíleně a zlovolně vybráni jako jediní odpovědní za krvavý rozpad celé Jugoslávie. V souladu s tím, co věděl a se svým svědomím, zaujal vůči bombardování Bělehradu kritický postoj.

Alespoň to, když v téže době prezident České republiky Václav Havel odletěl vrtulníkem do Kosova, aby si zde potřásl rukou s teroristy z UČK, která sama vyháněla a terorizovala své vlastní krajany, aby v Kosovu vytvořila situaci zralou k „humanitárnímu zásahu“ NATO. Dva politici jedné země, jedna realita, ale dva zcela rozdílné přístupy. Ten první na hranici možného, a proto hodný uznání a respektu. Ten druhý daleko za hranicí pouhé loajality.

Československo bylo jednou z evropských zemí, jejíž převedení ze sovětské imperiální zóny do stejně imperiální zóny americké (západní) bylo jedním z výsledků západního vítězství nad Sovětským svazem ve studené válce. Tento transfer byl už jen technického a účetního rázu. Jednalo se o malý zisk z vítězství, jeden z mnoha podobných zisků. Nic víc a nic méně. Hrál svou roli v celé sumě zisků; sám o sobě byl pro vítěze maličkostí. Lidské hledisko (svoboda, demokracie, lidská práva, blahobyt) mělo jen propagační charakter. Jednalo se o změnu mapy světa, poměru sil, o vykročení k postupnému ovládnutí planety. Jednotlivé státy a jejich obyvatelstvo byly jen položkami v celém projektu. Československo se odebralo na Západ dobrovolně, spontánně, s nadšením většiny obyvatelstva, nicméně bez dalších otázek. Nikdo se neptal na to, zda se skutečně přechází od ZLA k DOBRU, nebo jen z jednoho vojenského ležení do druhého. Zda se přestupuje od ekonomicky neproduktivního systému k takovému, který je nejenom vysoce produktivní, ale který je také bez dalších imperiálních ambicí. Žádné otázky. Žádné odpovědi. Jen radost z přestupu.

Svým způsobem podepsali českoslovenští představitelé několik bianco šeků. Česká republika „se vrátila“ na Západ. Ten je ale plně pod vlivem globálního kapitálu, rychle se mění a ztrácí přívětivý úsměv na rtech, likviduje sociální stát a usiluje o zisk všemi prostředky a za každou cenu. Bezvýhradnou příslušností k tomuto okruhu se malá země stává spolupodílnicí na jeho politice a v případě potřeby i spolupachatelkou. Tyto jemné detaily v Československu ani v pozdější České republice nebral nikdo v potaz. Chtělo se za blahobytem a politické špičky této touze obyvatelstva vyšly vstříc. Drobné nuance přestupu mu jen šetrně zatajily. Šetřily obyvatelstvo od pochybností, nechtěly mu brát radost z podnikání, politické plurality a svobody slova. Svět se stal najednou pestrým, vyrostly obchody a zaplnily se zbožím. Televize zešílela možností stát se konečně plně nekulturní. Mohlo se vše, zejména to, co se nemělo. Zkrátka karneval v Riu, ovšem nad Vltavou. Tak co by si nyní lidé stěžovali na to, že se Česká republika v rámci NATO může stát spolupachatelkou zla? Asi i to patří k věci, nebo ne?

Stále ale zůstává otázka míry


Stále ale zůstává otázka míry. Musí-li něco být, nemám-li jinou volbu, pak proč musím tuto svou situaci ještě zatížit lží? Aby zůstalo zachováno zdání suverenity a dalších hodnot, ke kterým se programově hlásím, ale které existují jen v mých proklamacích? V současném světě asi už nelze uniknout dilematu, které svého času vyjádřil Johann Wolfgang Goethe, když postavení člověka přirovnal buďto ke kladivu nebo kovadlině. Třetí cesta, zdá se, není. Česká republika je součástí euroatlantického prostoru, který si momentálně přeje vytlačit Rusko z pozice hegemona. K tomu účelu je musí zatížit všemi hříchy a obřadně, jako beránka, „jenž snímá hříchy tohoto světa“, vyhnat na poušť. Od české reprezentace se očekává, že se s tímto projektem ztotožní, stejně jako se od návštěvníka nudistické pláže čeká, že si odloží šaty úplně. Pokud nechce, pak co na tu pláž, proboha, leze?

Nezávislost České republiky je v polistopadové době iluzorní

Kdyby se Československo chtělo po roce 1989 vydat vlastní cestou, stát se neutrální zemí, nebylo by mu to umožněno. Toto je fakt v hodnotě axiomu. Nikdo v zemi se o takovouto nezávislost ani nepokusil. Byla by ostatně i nevděkem za tolik obětí ze strany Západu, jenž se ve věci Československa, s myšlenkou toliko na blahobyt a svobodu jeho obyvatelstva, angažoval po celou dobu studené války. Nádherný mýtus! Mnohokrát a při všech příležitostech opakovaný Čechům i Slovákům. Opakovaný tak dlouho a přesvědčivě, až se stal uvěřitelný a bylo by jej takto možno zařadit i do Starých pověstí českých nebo ještě raději do Rukopisů Královédvorského a Zelenohorského. Falzum k falzu a svůj k svému.

A tak občan České republiky má vlastně jediné, co může po své politické reprezentaci žádat. Může po ní chtít, když už nic jiného, alespoň méně podlézavosti vůči globální mocnosti, která vstřebala jeho zemi i s celou její morálkou. Nemůže po ní žádat rozhodný nesouhlas s její zahraniční politikou, pokud se ta ocitá v rozporu s pravdou, morálkou a se zásadami slušných lidí. Ví, že na to nemá jeho reprezentace sílu, ani postavení. Nemůže po ní chtít vystoupení z NATO, neboť tím by se země stala nepřítelem NATO.

Není už možné stát stranou, neúčastnit se. Stejně tak, zdá se, není možné jednat čestně a spravedlivě. Není možný ani luxus vyslovit pochopení (pochopení není souhlas) s postupem druhé strany, když už musíme stát na jedné straně a není nám umožněn přepych neutrality. Zahraniční politika vyžaduje namočit se do věcí, se kterými bychom vnitřně nesouhlasili, pokud bychom znali pravdu. Proto vlastně nemá pravda v politice co dělat, pokud politika nemůže být natolik nezávislou, aby pravda o něčem rozhodovala. Mistr Jan Hus by se patrně divil, do jaké míry se pravda v dějinách jeho národa už znehodnotila. A to si zakrátko připomeneme 600 let od Husova upálení v Kostnici. Bude zajímavé sledovat, kolik aktuálních lhářů se k jeho památce při té příležitosti přihlásí.

Je to svým způsobem šach mat. Situace, kterou zná každý šachista, před kterým se otevírá už pouze možnost pohybovat králem mezi dvěma sousedními políčky. Ale jak kdesi napsal Albert Camus: „Existují dvě pravdy, přičemž ta druhá nesmí být vyslovena.“ Co když je spokojený a nekonfliktní život člověka vlastně založen na ignorování té druhé, nevyslovené, pravdy?

18 komentářů :

  1. Jednat čestně a poctivě je nejen možné, ale i nutné. Jen tomu brání nečestní a nepoctiví křiváci.
    Právě tak je to i s pravdou - existuje jenom jedna. Otázkou zůstává, zda je každý jednotlivec schopen ji poznat. Já tvrdím, že ne. Protože každý má jinou kapacitu vnímání a schopností odfiltrovat lež.
    Jaký smysl by naše životy pak měli, pokud bychom museli neustále žít ve lži?

    OdpovědětVymazat
  2. S politikou v té naší krásné, malé a loutkové(!) to je ale průzračné jako studánka.
    Ve věcech podstatných za nás rozhodují hybatelé a naši politici to jen překládají do úhledné češtiny.
    Zatímco ve věcech nepodstatných si zde můžeme dělat, co jen zachceme, a v parlamentu si vykecávat, co jim jen slina na jazyk přinese. Popřípadě to i prospat, jak to bravurně zvládá jeden neúspěšný kandidát na kdeco ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že jste to shrnul velmi trefně!

      „Ve věcech podstatných za nás rozhodují hybatelé a naši politici to jen překládají do úhledné češtiny.
      Zatímco ve věcech nepodstatných si zde můžeme dělat, co jen zachceme, a v parlamentu si vykecávat, co jim jen slina na jazyk přinese.“

      Tesat do kamene!
      Zdraví
      JiB

      Vymazat
  3. Lidi nejsou obelhavani jenom v politice, ale take v ekonomice (i kdyz ta s politikou tvori neoddelitelny tandem) - treba blaboly o nekonecnem rustu v nelinearnim prostredi omezenych zdroju. Jsou obelhavani prakticky ve vsem a porad. Je vyzadovano abychom verili nekomu o kom prokazatelne vime ze ve sem lze a jeste se mame tvarit ze se nam to libi. Hodne se ted mluvi i o "Ruske propagande" - no uznejte, vzdyt Putin nemusi ani hnout malikem, mne uplne staci ty pitomosti a absurdity co se na nas vali z NATO a z Ukrajiny (cili z USA) a vim ze jsme na spatne strane. Je mi to lito.

    OdpovědětVymazat
  4. V životě jsme neměli státní suverenitu - ještě nikdy. Jenom si tak hrajeme,jako malé děti na školu. Každý, kdo si nějak nahrabal, se cítí být nadčlověkem, v podstatě je to jen trapná snobárna. Vytahování malých dušiček, které cítí potřebu hrát si na velké. Velkou tragedií je, že jsme ztratili sociální smír, a mezi občany se rozpoutala vzájemná nenávist. A teď jsme ztratili ještě i potravinovou soběstačnost a svéprávnost.Jsou zde skutečné protektorátní poměry, i když to nikdo nepojmenuje.

    OdpovědětVymazat
  5. O pana prezidenta neměj péči -ostudu nám dělají kreatury a křiváci jako jsi ty - jo provaz bys potřeboval, to jo. A táhnout - a pořádně zatáhnout. Takovýhle sračky jako píšeš ty, píšou jen vlastizrádci, tak se příležitostně podívej do zrcadla, ať vidíš, jak takový zmetek vypadá. A začneš kvičet hrůzou. Víc nenapíšu, protože příspěvky tady zase mizí jak pára nad hrncem. Člověk se úspěšně prokouše tím přiblblým jídelníčkem, prokáže že není robot ani kokot, a pak příspěvek stejně zmizí. Zajímavý je, že tvůj ne - představ si, že jsi někomu asi sympatickej -to je běs -co? A můj zmizel, nejspíš proto, že jsem ti napsal, že se nás tady držíš jak hovno košile,přesto že nás jen sprostě urážíš, a je ti všude dáváno najevo, abys zmizel. Měl bys být vděčen, že můžeš takový zvratky tady realizovat.

    OdpovědětVymazat
  6. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Komunismus vymysleli Marx, Engels a Lenin, alespoň nás to tak učili. Nikdo z nich není Slovan, nebo Čech a jak to tak sleduji ani Žid. Jsou to pravděpodobně živočichové příbuzní těm, co na Ukrajině dříve a nyní, pořádají genocidu místního obyvatelsva a jejich soukmenovci v EU a USA jim k tomu tleskají. Je možné že se pletu a že to myslí upřímně jako Standa Gross. Rozhodně podle toho co dělají to nejsou lidi.

      Vymazat
  7. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. K 4:15. A tu pohádku o pejskovi a kočičce co navařili dort a pak se jim udělo špatně znáš ? Aby se ti neudělalo taky špatně s té své pohádky - snůšky výmyslů co jsi sem bez ladu a skladu naházel... :-).
      A že vás sloužící ten hokej tak bere, to už neumíte nic jiného, než si léčit mindráky z toho jak se to USnáckům ve světě rozpadá jedním sportovním utkáním, které nota bene za ně musela vyhrát jejich kolonie..:-)).

      Vymazat
    2. Pro 5:50: Nechte je bejt a na ty pitomosti proste neregaujte - ja uz nebudu. Uz jsem to tady jednou psal - v roce 2015 nekomu nadavat do komunistu je asi takova blbost jako nadavat treba do Habsburgskych monarchu. Vzdyt oni jsou tak pitomi, ze ani nevedi kde ve svete komunismus jeste je a kde neni (porad si pletou Rusko a ZSSR, porad rikaji ze v USA je demokracie a tak dale...). Je treba je jen nechat. Dozajista musi byt navztekani ze je az jde roztrhnout - obrat o 180 stupnu od Nuland a Kerryho ohledne Ukrajiny se neda prezit jenom tak pro nase novodobe verne komsomolce (prirovnani jsem pouzil zamerne ;-)) I kdyz ten obrat je jen docasny a pravdepodobne nechteny - nejspis vynuceny, Rusove maji evidentne navrch v necem co nejsou US naciste schopni prekonat. Nastesti.... jinak by tady uz bylo jenom spaleniste, takove demokraticke, po Americku, takovy raj jako je v Iraku a v Lybii.

      Vymazat
    3. An.4:15, usnul zrejme na vavrinech falesne demokracie. Je presvedcen, ze je vse na svete vporadku a tak jak ma byt. Nic netusi, ze dolar je skutecne na pokraji zhrouceni a ze dluhy (na rozdil od Ruska) mohou skladat do homoli a presto nikdy nebudou radne vyplaceny.Neni informovan o tom, ze dolar je umele drzen nad vodou zuby nehty. Nevi, ze miliony tech uzasnych Americanu jsou zavisli na potravinovych listcich. Nevi jak vypada dnesni Detroit a jina provincni vyrabovana mesta - vykuchane domy, tovarny obchody, zarostle parky atd. Oslavuje zniceni jinych statu americkou armadou hrdlorezu prinasejici demokracii, o kterou nikdo z tech porobenych zemi nezadal. Takove individuum pokladam za nesvepravne a dokonce nebezpecne pro spravne fungujici spolecnost. jaris

      Vymazat
  8. Přesně tak to je, jsme banánová republika, je těžké s tím něco dělat. Přesto bych od slušných politiků žádal víc, více vzdoru. Proč stále jen švejkovat – pokyvuje se hlavou, ale zároveň se ví, že je to kravina. Trochu hlavu vzhůru, alespoň jako V.Orbán v Maďarsku. Proto ho nemají rádi, pomlouvají a snaží se mu tam organizovat majdan, možná ho náhodně přejede nějaké auto, nebo jeho dítě. Z našich pol.stran hájí české zájmy jen Okamura (poloviční japonec ), Národní demokracie, trochu Svobodní, a komunisti (tak jsme to dopracovali). Všechny ostatní nadšeně slouží SS-kapitálu.

    OdpovědětVymazat
  9. Nejen politici, novináři a televizní redaktoři lžou. Také na pracovištích, v rodinách, mezi přáteli, ve školách, zkrátka všude se lže a podvádí. Téměř každý si něco nalhává takzvaně do vlastní kapsy. Jan Hus obětoval život pro pravdu. Na druhé straně miliony lidí umíralo ve jménu lži. Pro někoho má pravda cenu vlastního života. Jiný pro svou lež rád obětuje životy cizí.

    OdpovědětVymazat
  10. nazdar
    Článek odhaluje, že na politiky působí tlaky. To se nikde moc nepíše, to je přínos článku. Ale co s tím? Podle mého názoru, politika snad nikdy nefungovala jinak. Politik se mohl poddat tlaku mocných a přijímat za to korupční odměnu, nebo se vzepřít a potom ho čekal nelehký osud černé ovce.
    Pokud by se však vzepřelo více politiků, už by to nebyli černé ovce, ale alternativa. Toto by měla být cesta svéprávného politika – vzepřít se cestě, která vede společnost do nesvobody a hledat pro tento postoj spojence. To bychom také měli po svých politicích požadovat.
    Požadovat, tak jak navrhuje autor:“…. , alespoň méně podlézavosti vůči globální mocnosti….“, je hodně malý krůček požadovaným směrem.

    Navíc si myslím, že článek zcela míjí podstatu, kterou je rozpor mezi 1% majitelů všeho a zbytkem populace. Ten rozpor není mezi novými a starými státy NATO. To co se nelíbí nám, občanům nových států, to se také nelíbí občanům starých států. Líbí se to pouze onomu 1% a prosazují to jimi zkorumpovaní politici.
    Pokud by se naši politici vzepřeli požadavkům, na snižování svéprávnosti (např. neodsouhlasením smlouvy TTIP), opravdu, není na místě se obávat, že bychom tím byli vůči Západu nevděční. Dělící linie probíhá jinde.

    OdpovědětVymazat
  11. Ono to s tou pravdou posledních 25 let v této nešťastné zemi je asi tak:Co je to pravda? Pravda je jen odstín lži. Co taky čekat od systému, který vzešel ze lži, žije ve lži a v ní i zemře. Ale než se tak stane, miliony slušných lidí upadnou do nepředstavitelné bídy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A aby se ta vaše stejně tak realistická, jako i truchlivá předpověď nenaplnila, musíme všichni vyrazit na náměstí a opět zacinkat. Ale ne klíči, natožpak penězi.
      Tentokrát raději něčím pádnějším.

      Vymazat
  12. A co takhle příklad Islandu? Ale tam to zase neřídily intelektuální a akademické elity, že?

    OdpovědětVymazat

Redakce vás žádá, abyste diskutovali slušně, nenapadali spoludiskutující ani autory, abyste argumentovali věcně a fakty. Děkujeme.