Reklama

úterý 12. května 2015

Putinovi nepřátelé v Rusku – kdo jsou?

Vladimír Lepechin
12.5.2015  zdroj

Spojené státy americké a Evropská unie označily jako své nepřátele Rusko a osobně Vladimíra Putina. Ale prezident Ruské federace má své protivníky i uvnitř Ruska. O tom, kdo jsou tito nepřátelé mluví Vladimír Lepechin...
Jsou tomu přesně tři roky, kdy se Vladimír Putin opět stal hlavou státu (7.května 2012) a podepsal 11 prezidentských výnosů zaměřených na ekonomický a sociální rozvoj země. Bohužel, do současné doby ne všechny prezidentské výnosy byly řádně splněny.

Odborníci vidí příčiny nesplnění prezidentských výnosů nejenom ve zhoršení vztahů Ruska s řadou tradičních partnerů, ale také v narůstání soupeření mezi různými zájmovými skupinami uvnitř vládnoucí třídy.
 
Klanová válka uvnitř ruských elit

Agentura Foreign Policy po vraždě Borise Němcova uvedla, že tato vražda jednoho z hlavních kritiků Kremlu v centru Moskvy vedla k otevřené konfrontaci dvou nejvlivnějších klanů v Rusku.

Ve skutečnosti jsou uvnitř vládních struktur v Rusku ne dvě, ale tři hlavní skupiny. A boj mezi nimi se tak či onak projevuje na dynamice rozvoje země. Jestliže Vladimír Putin vede hlavní zájmovou skupinu, pak které jsou další dvě skupiny ve vládnoucí elitě a čeho chtějí dosáhnout svou praktickou politikou?

Formálně je politický život v Rusku představován politickými stranami a hnutími, nicméně ve skutečnosti strany a hnutí nejen, že nevyjadřují skutečný poměr sil v zemi, ale v důsledku jej zakrývají. Politické strany a parlament, to je jakási kvintesence projevených nálad federální elity a elit regionálních, výsledek svébytné televizní projekce, transformované ve voličské hlasy.

Směry reálné politiky v postsovětském prostoru jsou dnes v první řadě vytvářeny zájmy a cíli globálních nadnárodních hráčů. Ve výsledku se v Rusku zformovaly tři hlavní politické síly odvozené od tří hlavních civilizačních směrů: prozápadní liberálové, východní tradicionalisté a takzvaný „střed“ vedený Vladimírem Putinem, který udržuje rovnováhu sil mezi dvěma vyjmenovanými protipóly.

Poznamenávám, že stoupenci prozápadní a východní orientace jsou jmenovitě známi, ale uvádět zde nějaká jména by nebylo správné: někteří lídři uvedených politických směrů si někdy neuvědomují, že jsou objektivně v antiruském táboře, i když veškerou svou rétorikou zdůrazňují opak. Proto se v tomto článku mluví pouze o trendech.
 
Prozápadní liberálové

První vnitropolitický trend je prozápadní, proamerický. (Vzhledem k totální amerikanizaci Evropské unie je dnes jakákoliv orientace směrem k Evropě ve své podstatě také proamerická). Představitelé této zájmové skupiny ještě od Jelcinových dob vedou nejdůležitější ministerstva a úřady, což je důvod, proč je mnoho rozvojových projektů v současném Rusku buďto zastavených, nebo nemohou být realizovány podle zadání.

Na veřejnosti je západní směr v současném Rusku etablován jako „demokratický“ a „liberální,“ ale každý, kdo v dnešních podmínkách faktické války Západu proti Rusku zaujímá pozici proti státu (a jmenovitě takovou politiku dnes realizují v Rusku mnozí „liberálové“), tak je spíše destruktivním elementem v systému umožňujícím přežití národa.

Ruští liberálové (jak „systémoví,“ tak „nesystémoví“) neskrývají svoje snahy dostat se k moci. Při tom nesystémoví liberálové si jako způsob příchodu k moci „západní strany“ v Rusku představují další „antiimperiální“ a „demokratickou“ kvazi revoluci, analogii kyjevského majdanu. Zatímco liberálové systémoví, kteří chápou, že vítězství západní strany je ve volbách nemožné a perspektivy ruského majdanu jsou velmi pochybné, sází na státní převrat – pokračování infiltrace svých agentů do orgánů moci.

Ať tak nebo tak, v případě úspěchu této strany bude Ruská federace jistě zničena stejným způsobem, jakým byl realizován rozpad Sovětského svazu, vzhledem k tomu, že bude realizována monetizace sociálního sektoru, privatizace státního majetku a nakonec odtržení autonomních oblastí od Ruska. Znovu bude v Rusku zničena značná část produktivní ekonomiky včetně obranného průmyslu. Opět budou zavrženy a zapomenuty národní tradice včetně paměti o Velké vlastenecké válce.

Pochopivše celý rozsah nebezpečí, které s sebou nese západní strana, mnozí Rusové se stále více přiklánějí k vládě „pevné ruky.“ Od toho se v Rusku odvozuje nárůst popularity druhého vnitropolitického trendu – protizápadního.
 
Východní klan

Důsledné stoupence protizápadního směru by bylo správnější označit jako „východní stranu,“ protože na rozdíl od západní strany usilující Rusko začlenit (přesněji řečeno odepsat) do „světového společenství,“ tato zájmová skupina vidí Rusko ve svazku ne-západních civilizací. Samotní stoupenci východní strany se obvykle označují jako patrioté a eurazijci (souběžně s tím užívají také taková označení pro sebe, jako „stoupenci impéria“ a „řádu,“ „nacionálpatrioté“ a další) a naplňují tyto termíny významy, které jsou vzdáleny oficiálně uznávaným.

Na začátku roku 2015 východní klan byl ještě slabší, pokud jde o míru vlivu, než západní strana na federální úrovni, ale na regionální úrovni už ji předstihl. Zejména kolem východní strany se dnes soustřeďuje celá ruská Asie, s výjimkou snad Čečenska a Ingušska.

Konspirologové a někteří ekonomové věří, že zatímco západní stranu v Rusku podporuje státní exekutiva USA a na ní závislí funkcionáři Evropské unie, východní směr dostává největší podporu od příslovečných Rothschildů (světového mezinárodního bankovnictví) přes Hongkong a Peking a také od zemí islámského jihu.

Někteří političtí experti označují východní stranu jako „šestou kolonu“ a věří, že stejně jako „pátá kolona“ (liberálové, pozn. překl.) sabotuje plnění mnoha prezidentských rozhodnutí a pod záminkou boje s korupcí rozšiřuje ve státní správě pozice představitelů svého klanu.

Vyskytují se názory, že příchod „stoupenců řádu“ k moci v Rusku je v souvislosti s tím reálně možný, protože je uvnitř elit i obyvatelstvem přijímán jako optimální odpověď na pokus o další realizaci „oranžové revoluce“ v Ruské federaci. A na Západě je výhodné předpokládat, že „autoritářský obrat“ v Rusku se chystá realizovat samotný Putin.
 
Nakolik je konkurenceschopná „Strana středu“?

Ukazuje se, že nebezpečí číhá na ruského prezidenta a jeho nejbližší okolí nejen na Západě, ale i na Východě. Na jedné i druhé straně je dnes nemálo politiků nespokojených s vedením země: liberálové jsou nespokojení s tím, že Rusko údajně směřuje k autoritářství, tradicionalisté oproti tomu s tím, prezident země je „příliš liberální“ a Rusko se příliš „ohýbá“ před Západem.

Je jasné, že hlava státu se nemůže zalíbit všem (doslova „není červoněc /zlatá mince/, kterou mají všichni rádi,“ pozn. překl.), včetně nadmíru aktivních menšin. Podle ústavy je posláním prezidenta zajišťovat rovnováhu sil s ohledem na většinové mínění obyvatelstva. Bohužel, pravolevé menšiny se dnes stále více radikalizují a – podněcovány zvenčí – spojují se v jeden protistátní koktejl, jak je to obvyklé a děje se na různých majdanech nebo při očekávání státních převratů.

Vyhnout se krajnostem v politice není jednoduché: jakýkoliv pokus o tlak na moc zleva nebo zprava s sebou nese ztrátu rovnováhy. To je důvod, proč hlava státu zdržuje skupinu politického středu od tvrdých opatření ve vztahu k libovolné opozici.

Nicméně, kromě kompromisní taktiky je možná i jiná taktika. Posílení vlastního „středu,“

Jeho přeměna z amorfního prostoru mezi pravými a levými radikály v pevnou oporu pro síly rozvoje. Zkušenost ukazuje, že když je „střed“ pasivní, mohou radikálové zabrat celý politický prostor. Ale čím je „střed“ aktivnější, tím méně zbývá prostoru pro radikální síly ve společnosti.

V článku „Levý hák, aneb hlavní zbraň Ruska v boji se Západem“, jsem popsal schéma předpokládající aktivizaci politického „středu“ – stranu, která by sama o sobě představovala ne evropskou, ne azijskou, ale svou vlastní nezávislou cestu rozvoje Ruské federace. A zdá se, že taková strana (v nejširším slova smyslu) je dnes formována, naplňována strukturami a politiky zaměřenými na takzvaný civilizační a suverénní rozvoj Ruska a ruského světa.


Враги Путина внутри России — кто они vyšel 7. května 2015 na ria.ru. Překlad Croix.

Poznámka překladatele: V souvislosti s článkem, pokud jde o centristy a eurazijce, tak jak jsou charakterizováni autorem článku, je vhodné srovnávat hlásané postoje osobností, které participují na jednotlivých výše popisovaných směrech jako publicisté, spisovatelé či politici na relativně nezávislých pozicích, které jim umožňují hodně otevřeně se vyjadřovat, jako je např. Alexander Dugin, Eduard Limonov, V. Pjakin, samotný V. Lepechin nebo třeba Nikolaj Starikov (s jeho začínající stranou Partija Velikoje Otěčestvo). V tomto směru totiž je těžší se orientovat a rozlišovat, než pokud jde o liberály. Zajímavá je podle mého názoru idea strany umožňující vlastní směr rozvoje bez přílišné závislosti na Západu nebo Východu a to i z českého hlediska z pohledu více či méně vzdálené budoucnosti. Protože důsledky v současné době probíhajících změn na mezinárodní scéně se nakonec projeví v Evropě i přímo u nás. České politice by neškodilo konečně dospět a získat základ pro jistou míru rezistence vůči vnějším vlivům, aby místní političtí předáci hráli hlavně na české zájmy a přestal fungovat systém jednostranné korouhvičky, ode zdi ke zdi, podle toho jak vanou okolní větry, tak jak je to bohužel od r. 1918 pravidlem – jednou zcela západní s nereálnou důvěrou ve „spojence,“ potom zase zcela východní a teď opět obráceně, se všemi negativními důsledky takových postojů pro české země. Což je pro českou politiku zapovězené praktikovat vyvážené vztahy s mocnostmi a sousedy, čili realizovat politiku „více azimutů“? Realita nejbližších 5-10 let podle mě dá opět šanci se o dospělou svébytnou politiku pokusit a ukáže se, zda jsme toho vůbec schopni. A další šance pravděpodobně dlouho nebude…

5 komentářů :

  1. Vlastenka

    V podstatě jde o týpky, jimž Putin šlápnul na kuří oko jako daňový podvodník Chodorkovský a další podnikatelé z galérky. Všichni tito miliardáři zbohatli v době totálního jelcinovského chaosu. Z těch se pak stali největší Putinobijci a "bojovníci za svobodu a demokracii". Kvůli podobným kreaturám blokoval Kalousek vlastním tělem cisternu na letišti. Protože kdo chce psa bít, zaštítí se bez skrupulí i kriminálním živlem.
    K dalším jeho odpůrcům patří zneuznaní "intelektuálové" jako Zubov, kteří si kydáním na vlastního prezidenta a kálením do vlastního hnízda chtějí vylepšit finanční status a stát se "mravní ikonou" západu. Západ zdegenerovaný pol.korektností a multikulturalismem, to sežere i s navijákem i takovým šlapkám jako Pussy.
    Plivat na vlastní zemi dokážou opravdu jenom kolaboranti a vlastizrádci, kterým je úplně jedno, co s jejich vlastí bude. Protože mezi Ruskem za Jelcina a za Putina je obrovský kvalitativní rozdíl a Rusové to moc dobře vědí.
    Všude, kam západ exportoval svou "demokracii", to dopadlo prabídně, Rusko udělá lépe, půjde -li vlastní cestou. A nikdo nemá právo mu v tom bránit.

    OdpovědětSmazat
  2. Vlastenko, hezky komentar.
    "Rusko udela lepe, pujde li vlastni cestou a nikdo nema pravo mu v tom branit." Obavam se, ze je mu neustale toto pravo upirano zapadnimi zememi. Zavist nerostneho bohatstvi a hlavne konkurence Ruska je desi. Neumi si predstavit, ze je Rusko nepotrebuje ke svemu zivotu. Zatim se Rusko drzi a pokud bude mit zastupce jako je Putin, dobre se mu povede. Drzim Rusum palce. jaris

    OdpovědětSmazat
  3. No, tohle se v mainstreamu nedočtete, tak maximálně jestli má Putin matku paní X či Y, popřípadě, jestli Němcova zavraždil sám nebo si někoho najal. Ale stejně tak se nic nedočteme o Polsku, Maďarsku, maximálně tak o Anglii a Americe.

    OdpovědětSmazat
  4. Díky za cenný rozbor politické scény v Rusku. Lze si jen přát, aby centristé,seběvědomí ruští vlastenci a národohospodáři, dokázali být neustále natolik aktivní, aby nedovolili ani jednomu z radikálních křídel převzít iniciativu, a Rusko potopit.
    Ovšem za zásadní zamyšlení, podle mého soudu, stojí i velmi trefná poznámka překladatele o situaci u nás. Naprosto s tímto hodnocením souhlasím. Sebevědomé hájení našich, českých zájmů, bez ohledu na to, kdo nám vnucuje své vlastní zájmy, je cesta k prosperitě a bezpečnosti země.
    Také vidím šanci na realizaci svébytné a dospělé politiky, ovšem pokud se najde způsob, jak přesvědčit občany-voliče, že to země potřebuje.
    Pokouší se o to prezident Zeman. Hovoří o tom paní L.Procházková, a další.Ovšem to je málo. Pokusy umlčet je začínají gradovat, a lze důvodně očekávat, že každý jeden další bude čelit ještě většímu tlaku.
    Pod záminkou hájení "západních hodnot a orientace" (nikdo nevysvětlí jakých) jsou dnes dehonestování lidé, kteří se nechtějí už klanět na žádnou stranu. Vyhrožuje se žalobou pro velezradu, vytváří se seznamy neloajálních serverů, politiků (obyvatel??). ¨
    Pojem lidských práv se redukoval na možnost volně cestovat do zahraničí, a svobodně chcípnout pod mostem, když mě "svobodný trh bez přívlastků" nezaměstná, protože nechci pracovat za almužnu zahraničních pracovníků, či nemůžu pracovat například z důvodů zdravotních.
    V této, naší, zemi, to naši "vlastenci a ochránci lidských práv", stručně havlisti a pravdoláskaři dotáhli tak daleko, že nám už nepatří pitná voda, většina surovin, energetických zdrojů a už ani ten odpad, co se zahrabává pod zem.
    Ne , není třeba opakovat notoricky známá fakta. Co je však třeba, je hledat politiky, kteří věří ve svobodnou a svéprávnou politiku České republiky, a kteří umí tu samostatnost zorganizovat a zařídit. Tak, aby například o naše státní a strategické palivové rezervy nebylo možné přijít ve německých skladech. Tak, aby jsme měli dost vlastních, nebo diverzifikovaných zdrojů energií, potravin, pitné vody. Abychom měli vlastní obranné síly, ochotné a připravené se bránit v případě potřeby komukoliv. Ne že to nemá význam, protože jsme malí. Má to význam, už od dob Husitů, a přesvědčili se o tom i jiné malé národy v jiných dobách.
    Kéž by měl překladatel pravdu, a něco se v těch5-10 ti letech podařilo změnit. Rád bych se toho dožil. Ale jak na to? To nevím. J.B.

    OdpovědětSmazat
  5. Jestli těmito popisovanými metodami chce opozice přijít k moci, není důvod se domnívat, že za Stalina to nebylo podobné. Proto snad si to tak tvrdě vyřídil s Trockisty v zajmu jednoty Ruska. Jako vůdce tak zřejmě musel konat, jinak by druhou světovou nevyhrál. Pomník si zaslouží.

    OdpovědětSmazat

Redakce vás žádá, abyste diskutovali slušně, nenapadali spoludiskutující ani autory, abyste argumentovali věcně a fakty. Děkujeme.