Reklama

pondělí 18. května 2015

U nás se nesmí říkat pravda o Vladimiru Putinovi. Je takováto, říká zkušený diplomat a rozvědčík Miroslav Polreich

JUDr. Miroslav Polreich
ROZHOVOR
18. 5. 2015  ParlamentníListy

Nedávno uplynulo 15 let ode dne, kdy se Vladimir Putin poprvé stal prezidentem Ruské federace. Co udělal dobře a co špatně? Jak na něho máme nahlížet? Patnáct otázek pro ParlamentníListy.cz zodpověděl bývalý diplomat a zpravodajský důstojník Miroslav Polreich. Podle něho je problém v tom, že skutečná pravda o Putinovi se v českých médiích nenosí, místo toho je předmětem dezinformací a posměšků.

Počátkem května oslavil Vladimir Putin patnáct let od svého prvního zvolení prezidentem Ruské federace. Jakým způsobem se podle vás dá obecně zhodnotit jeho patnáct let u moci? Jaký je rozdíl mezi státem, který Putin přebíral a jaký je z Ruska dnes?
Nepoužiji termín revoluční změny, i když se nabízí, ale zůstaňme u dnes více odpovídající transformace. Ta má v Rusku delší proces, než si nyní přiznáváme, protože se nám to nějak z politického hlediska nehodí. Museli bychom začít Andropovem (rozvědčíkem), Gorbačovem a až nyní Putinem (rozvědčíkem). A časový úsek od roku 1984. To byl proces vedoucí k rozpadu bipolárního světa a nutné transformace, která zasáhla také Západ, přesněji USA. Rusko politicky a ekonomicky a Západ do jisté míry změnou politického směřování a budování nových vazeb právě k Rusku. Proto došlo k masivnímu odzbrojování, budování spolupráce, ale i pod institucionální formou organizování „Bezpečnostního opatření důvěry“ pod hlavičkou „Organizace pro spolupráci a bezpečnost v Evropě“ (OBSE). To bylo velmi správné nakročení a transformační krok i v politice Spojených států.

Zákonitý a poslední dekolonizační proces dokonce provedený mírovou cestou na rozdíl od dřívějších militaristických procesů západních koloniálních držav proběhl za Jelcina. Složitá ekonomická situace spolu se vzrůstajícími politicko-geografickými tendencemi (posilování moci gubernií) patří do tohoto období.

S nástupem Putina přišlo i hloubkové zhodnocení perspektiv tohoto vývoje s logickým závěrem o nutnosti mocenského zásahu z centra. Destabilizující vývoj byl ráznými opatřeními Putina zastaven. To je zásadní změna, kterou přinesl Putin a která se projevila nejenom politicky, ale i v ekonomice, kdy po privatizačním procesu hrozilo nebezpečí majetkových převodů do zahraničí (Berezovskij, Chodorkovskij a další). Proto jsou oprávněná popularita Putina doma a zlostné zaujetí západních aktivistů, kteří se nemohou vyrovnat s rozpadem bipolárního světa jako podmínky vzájemné spolupráce.

Dá se objektivně říci, zda se běžným ruským občanům žilo lépe v době, kdy jejich zemi vládl Boris Jelcin, nebo jestli mají kvalitnější život nyní? Nehleďme v tom na zahraniční politiku, ale spíše na běžné životní starosti řadového Rusa. Jak to je?
Osobní zkušenost nemám. Zemi se však vzhledem k její důležitosti snažím podrobně sledovat. Jsem závislý na sdělení přátel, od kterých očekávám objektivitu, a nakonec na internetu. Nebudu to proto hluboce rozvádět, ale stojí za zaznamenání, že byl zastaven dosud pravidelný pokles počtu obyvatel, posun v žebříčku HDP z 36. místa na šesté. Rusko má přední místo v exportu obilovin dokonce před tradiční zemí, jako jsou Spojené státy. Je tam snaha po zestátnění přírodních zdrojů odkupem od soukromých osob. To jsou změny, které usnadnily i prostému občanu zlepšit jeho úroveň, co nakonec je zřejmé při rozvoji občanské turistiky. Odpověď by byla bezpochyby ano.

Putinova popularita v posledních měsících láme rekordy za celé období jeho politické kariéry. Přitom Rusko na tom není nijak zvlášť dobře. Jeho ekonomiku objektivně poškodily a dále poškozují západní sankce a značné škody napáchal i pokles cen ropy, na čemž je ruský rozpočet výrazně závislý. Jak si tedy tu popularitu vysvětlit? Líbí se snad Rusům, že její lídr bojuje proti Západu a Americe namísto spolupráce s nimi? A to i za cenu horší životní úrovně?
Popularita se neváže jen na výši životní úrovně. Jsou i jiné faktory, které padají na váhu. V ruském případě je to rozhodně jistá sounáležitost, která se neváže s nacionalismem, ale třeba s národní hrdostí, která byla v nedávné minulosti tolikrát zkoušena. Na druhé straně vědomí si svého postavení se nemusí odrážet od boje proti, ale za sebe a své oprávněné místo.

Pokud si dobře vzpomenu na vyjádření našeho velvyslance v Rusku Luboše Dobrovského, že je třeba pracovat na tom, aby se z Ruska vytvořilo mnoho samostatných nezávislých republik, pak by to byla obava oprávněná, přestože ty nesmyslné snahy neměly nikdy reálný základ. Bylo to jen velmi naivní přání myšlenky, ale Rusko trnem v oku mnohým zůstalo.

Šéf Kremlu také ve více než dvouhodinovém filmu hovořil o tom, že Američané podporovali severokavkazské separatisty bojující proti Moskvě. Je to pravděpodobné? A nakolik se dá říci, že mají USA zájem na ovlivňování dění uvnitř Ruské federace?
To je o střetu zájmů, které se mohou lišit a bývají i protichůdné, a to nejenom ve vztahu k Rusku, ale také uvnitř Spojených států. Společnost není monolitní, liberální část doufá ve spolupráci, a tím i naplnění svého vlastního zájmu s vědomím si společné závislosti. Na druhé straně dnešní neokonzervativci hledají střet, protože jsou malověrní ve vlastní sílu Spojených států a také na této linii hledají své spojence a podporovatele. Sám na základě znalosti amerického politického prostředí bych dal za pravdu odpovědnému liberálnímu křídlu.

Mnozí Putinovi kritici často upozorňují na to, že dnešní chování ruského prezidenta je dáno jeho minulostí v obávané KGB. Do jaké míry se tato část jeho života dá použít jako argument, proč si na Putina dát pozor a nevěřit mu? Anebo to spíš vidíte jako pozitivum a dobrou průpravu pro někoho, kdo má řídit tak složitý kolos, jakým Rusko je?

Pokud by mělo být na tento argument reagováno odpovědně, bylo by třeba si ujasnit pojmy. Předně zpravodajské služby mají vodítko z angličtiny ve výrazu „intelligence“ a podívejme se namátkou, kdo se s těmito službami pojil. Na americké straně to byl šéf CIA, pozdější prezident Bush, bezpečnostní šéfové jako Zbigniew Brzezinski, ale i další zahraničně politický expert Kissinger. Na ruské straně je třeba si vzpomenout na Andropova, který v podstatě politické změny v SSSR zahájil. Nemusel bych zasvěcenému víc dodávat, snad jen tolik, že je to jediná složka, kde se pracuje s materiály bez cenzury, a jakékoliv analytické výstupy musí mít objektivní charakter. Těmto zásadám musí odpovídat i personální vybavení těchto institucí. Nejlépe je možno uvést příklad. Byla to CIA, která prvá i proti pozici Stadepu a Pentagonu přišla k závěru, že válku ve Vietnamu nelze vyhrát, a začala důvěrně vyjednávat s ruskou stranou a hledala východisko. Na druhé straně to byla sovětská zpravodajská služba (KGB – když chcete), která opět samostatně a důvěrně přispěla po dohodě s partnery ze CIA ke změně sovětské pozice při jednání na mimořádném valném shromáždění po šestidenní válce, aby Izrael nebyl označen za agresora a zorganizovala překvapivě v pár dnech vrcholnou schůzku Johnson–Kosygin v Glassboru v roce 1967. Od té doby došlo k permanentnímu zlepšování spolupráce obou velmocí. (Smlouva o nešíření a likvidaci atomových zbraní, Salt I, Salt II. Raketová spolupráce při dobývání vesmíru a další.) V pozadí, či raději v popředí, byla důvěrná jednání obou zpravodajských služeb.

To je o těchto službách a také o Putinovi a chcete-li i o Bushovi. Problém je, že to nevíme, či raději nesmíme vědět, a publicistika musí jednat o Putinovi–Hitlerovi, jako o estébákovi z oddělení v Putimi.

Jen dodám, že v současné „krizi“ (hurá) obě služby podepsaly novou dohodu o spolupráci.

Pokud byste měl na základě dostupných zdrojů zhodnotit osobnost Vladimira Putina, jak by si podle vás stál? Kdo vůbec Putin je? Lze zmínit jeho pozitiva a negativa? Co o ruském vůdci vypovídá to, že když se jedenáct dní neukáže na veřejnosti jako nedávno, celým světem kolují nejrůznější spekulace od toho, že se mu narodilo dítě až po vážnou nemoc nebo smrt?
Vím, studoval jsem úlohu osobnosti v dějinách a rád o ní přednáším. V předcházející otázce jsem se snažil vysvětlit na základě osobních znalostí objektivní podmínky, ve kterých se politicky a operativně Putin formoval. Neznám jeho osobní charakteristiku, která hraje podstatnou roli, ale dovolil bych si tvrdit, že je to člověk na svém místě bez těch limitů, které by ho omezovaly při přiznání oponentského názoru. Tím chci říci, že nemám dojem, že by musel přijímat mocenská rozhodnutí na jiném základě než po zralém uvážení. To je velmi uklidňující prvek pro jeho zařazení jako předního činitele mezinárodních vztahů.

Jeho mediální „sledovanost“ celým světem se ho myslím netýká. To je spíše problém naší společnosti.

Ještě před vypuknutím ukrajinské krize a anexí Krymu byl Vladimir Putin terčem kritiky především kvůli údajnému potlačování svobody slova nebo zavádění kontroverzních zákonů jako například ten týkající se propagace homosexuality. Jak je to v Rusku se svobodou slova a svobodou médií? Je všechno pod státní kontrolou a kritici nemají šanci, nebo existují svobodná média? Jinak řečeno, jak dopadne novinář, který vydá ostře kritický článek o Putinovi?
Tak předně otázku jste začal „anexí Krymu“. Moc tomu nerozumím – jako bychom neměli znát, kdy a jak se Krym stal ukrajinským. To přece není tak dávno, bylo to v roce 1954. Rozhodnutím obyvatel, referendem či jak, že na tom nyní i my stavíme? Ne. Rozhodnutím Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu, a to bez respektu k nějakým vnitroprávním či mezinárodně právním ustanovením. Pěkně po stalinsku, i když on sám již nežil. Přesto uznáváme jen stalinskou pravdu. Ta má, jak uvádíme, mezinárodně právní platnost, i když ona sama žádné z těchto práv nerespektovala. Takže po zemanovsku: „Krym byl, je a bude ruským.“ Používá se i jiná námitka: To, že po staletí „byl“ ruským, není žádný argument, byl přeci osmánským, řeckým či ještě koho. I k tomu by se mělo přihlédnout. Myslím, že tito pravicoví antiamerikanisté spíše myslí na Aljašku. Ať se to mele. Nebylo by rozumné s takovými argumenty (agrese, anexe) už konečně skončit? Vždyť již ta komunistická strana ani neexistuje a Ukrajina ji neoživí.

A nyní k vaší otázce. Jak je to se svobodou slova. Konstatuje se u nás zhusta, že v Rusku žádná není. Moc tomu nevěřím, protože kdyby tam nic nebylo, nedočítal bych se v našich mediích, že byla zastavena tato rozhlasová či TV stanice z politických důvodů. Kde se tedy berou a znovu rodí? Nedovedu odpovědět. Sám tomu v tomto podání nerozumím.

Propagace homosexuality. Další bod, kterému také nechci rozumět. Sexualita či její orientace je snad věc individuální a, chcete-li, intimní. Proto dle mne by neměla být ani věcí veřejnou, ale pokud vím, jistá omezení byla v Rusku nastavena, jen pokud propaganda cílila na děti a mladistvé. To nám v naší argumentaci vypadává snad proto, že to má svoji mravní logiku…

Svoboda médií je věc velmi ošidná. Prvá (Masarykova) republika měla tvrdou oficiální cenzuru. Dnes jsem měl možnost vydat knihu za podmínky zrušení svého důchodového připojištění – it‘s economy stupid. V Jižní Dakotě či Utahu jsou naučeni nic nečíst, pokud se to netýká jejich souseda. To bych charakterizoval jako absolutní cenzuru. Brzy budeme také tak svobodní. Podívejte se dnes večer na TV. Jinými slovy, máme my vůbec právo klást takové otázky? Promiňte, jinak tomu nerozumím.

Jakým způsobem vůbec podle vás definovat Putinův režim? Demokracie? Diktatura? Když se někdo zeptá na Česko, můžeme jednoduše říci, že máme parlamentní demokracii. Co je v Rusku?
Sama definice je otázka přísné kategorizace, a tím velmi nesnadná a v podstatě omezující. Nechte mne žít v prostoru a s pouhým vědomím různých politických a filozofických ustanovení, které by civilizovaný člověk měl respektovat.

O Rusku mohu napsat jen to, co si myslím, a vzhledem k mé vědomostní a duchovní omezenosti je to jenom úvaha. Rusko je veliká zem svým rozsahem, geografií, historickým dlouhodobým zařazením s mimořádným kulturním podílem na vývoji lidstva. Navzdory tomu zdroje těchto kvalit vycházely v podstatě z bídy, a přitom z těžko srovnatelné síly. Nezapomeňme na nedávnou historii. To vše není jen o reflexi, ale také o nutných limitech pro společnost a odpovědnosti představitelů. Lze to v dnešním světě a v současném stavu komunikací srovnat? Myslím, že ne. Jsme závislí a jen tento přístup zajistí výstup při řízení společnosti. Rozhoduje moc „might is right“, tvrdí ve vaší anketě Robejšek, mnou velmi respektovaný a doufám, že přítel. Nemůže mít však pravdu. Dnešní složitý svět je sounáležitý jen svojí vzájemnou závislostí. Síla světa je v jeho slabosti. Jiné místo individuální moci již neexistuje. Odpovědnost nemůže být jednostranná. Není a nebude tak mocné síly, která by ji mohla převzít.

Skončím jinou definicí. Co je globalizace? Máme o tom mnoho definicí od moudrých lidí, ale myslím, že stačí jen jedna: „Globalizace je globální odpovědnost.“ V této pozici existuje, a myslím, že i nadále bude, systém Ruské federace. Jinak to ani nejde. Pomalu tam posunujeme i Čínu.

Jak si stojí Putin coby hospodář? Kritici říkají, že sankce a klesající cena ropy ukázaly na velmi slabé místo, kdy Rusové v podstatě žili pouze z prodeje surovin, ale nic moc nevyrábí. Co musí Putin do budoucna začít dělat na poli ekonomiky, aby se stát nesesypal? Stejně tak zaznívá, že stále není řešena otázka korupce, zkostnatělé byrokracie a že podnikatelé mají v Rusku těžký život. Lze s tím pohnout?
Vracíme se ke konstatování z úvodu rozhovoru. Každá země má své problémy, ale výše citované ukazatelé celkem hovoří o jistém progresu, a to musíme připomenout i respektované postavení země. My žijeme v určitém mediálním skanzenu pod vlivem novinářů, kteří znají ten protiruský žargon z doby Jakeše, který ale měl oprávněnou obavu. Nakonec ho ta vlna z Ruska svrhla. Ty pochybnosti vůči Rusku ekonomického charakteru a katastrofické předpovědi nemají reálný základ. Rusko mělo skutečně horší doby. Dnes turistika Evropy je závislá do jisté míry na příjezdu Rusů, a to se nejedná o Prahu, ale i o Španělsko, Řecko a další země. Nehledejme problémy tohoto druhu jinde, hledejme je u nás třeba v právě otištěné zprávě o stovkách miliard ročně odváděných do západní ekonomiky v zájmu udržení její nadřazenosti.

Pakliže se podíváme na akce a procesy z prvních dvou volebních období Putina, které on sám považuje za své úspěchy a zásluhy, hovoří se o zajištění příjmu pro Rusko formou tvrdšího přístupu k zahraničním ropným společnostem, jejichž smlouvy uzavřené za Jelcina jim umožňovaly generovat zisky z těžby ruské ropy, aniž by z toho něco Rusko mělo. Je to pravda nebo mýtus? Do jaké míry je tehdejší nárůst příjmů do ruského rozpočtu „zaviněn“ údajně lepší, patriotičtější, důslednější a tvrdší politikou Putina v oblasti surovin a ekonomiky obecně a do jaké míry měl prostě štěstí, že celosvětově stouply ceny ropy?
Faktem bylo, pokud si dobře vzpomínám, že Putin sám argumentoval, že na výnosu z nafty participují z 24 % zahraniční společnosti. Dle posledních údajů, jak uvedeno výše, jedná se již o minulost. Myslím ale, že se již nemusíme točit jen na surovinách. Rusko začíná být soběstačnou ekonomikou, její rozsah tomu napovídá, a to dokonce v některých odvětvích i s vysokým standardem. Ekonomika, myslím, nebude nadále nejslabší stránkou ruské společnosti.

Co bezprostřední okolí Vladimira Putina? Jak se během let měnily poměry mezi liberály a tzv. siloviky? Jaký je praktický vztah mezi Putinem a ruskými oligarchy? Je Putin v současné době výslednicí jejích vůle, nebo se oni musí poklonit před nezpochybnitelným vládcem?
Ruská společnost jistě není snadný objekt k řízení. Vytváří se pochopitelně vztahem jednotlivých zájmových skupin. Případ mocných skupin, které mají podstatný vliv na hospodářství, byl řešen rozhodným přístupem, který nakonec vedl i z této strany k respektu. Pochyby přicházející ze strany západních medií mají mít svoji aktivní funkci, která nakonec nenaruší ani nepřinese očekávaný výsledek. Je to, myslím, důsledek naší nedostatečnosti a nepřipravenosti přijmout realitu současného stavu vývoje v Rusku.

Jak popsat politicko-marketingové metody, které Putin využil k výrobě souhlasu se svou politikou? Pokud jde o kontrolu nad médii, vytvoření či akceptování různých od sebe se lišících stran, které zabraly politické spektrum, konkrétní metody potlačování mimosystémové opozice apod.?
Otázka je relevantní, jen pokud se na ni podíváme z pozice běžného či raději naivního českého čtenáře. Ohlas na argumenty převažujících západních medií, které dávají plný prostor jednoduchým lžím a katastrofickým scénářům, je v ruské společnosti jednoznačně odmítavý a snadno je zdůrazní jako nepřátelskou mediální kampaň. Putin proto nepotřebuje nic jiného, než je nechat vyznít. Hovořit o Krymu jako o agresi (zmínil jsem se výše), napadení Gruzie (asi Cchinvali) či dokonce to, co je předkládáno nám, že Rusko napadne Prahu, Polsko a kdoví kde se zastaví při naplňování svých agresivních koloniálních ambicí, jsou postačující argumenty účinné, jak uvádíte, „marketingové metody“. K tomu je třeba dát jen jednu radu. Osvoboďme se sami od sebe a našich pseudoargumentů.
 
Bude podle vás Putin usilovat o další prezidentský mandát? Bude schopen udržet míru své podpory? Ať už bude prezidentem, jak dlouho chce, na co by si dle vás měl dávat pozor, aby nebyl svržen? Ať už jakoukoliv cestou… A co až bude končit? Začne si vychovávat nástupce, nebo se může Ruská federace zhroutit jako domeček z karet?

Nechci šmahem odmítnout tyto problematické otázky. Předně, pokud se týká prezidentství, jsou stanoveny jisté právní normy a ty to neumožňují. Ale jsou to „západní“ limity, (ne tak docela, i v USA nastupují do vedení státu dynastie). Navíc to, co označujeme jako západní, nemusí mít univerzální platnost, a proč by také mělo? Svět měl v historii nejednu velmi špatnou zkušenost právě se Západem.

Svržení a zhroucení jsou dva velmi rozdílné pojmy. Putin je jen člověk a podléhá nemoci či náhodě. Na druhé straně bych si nyní nebyl tak jist, že v případě potřeby stmelení národa a jeho zájmů může dojít i ke změně ustanovení, která by tento zájem respektovala. Nechci předpovídat, ale také ne vylučovat. Nestavme jen na našich evropských měřítkách. Nebyla vždy dokonalá a nejlepší. Neodpověděl jsem na otázku, ale otevírám prostor pro přemýšlení.

Zhroucení federace nemůže být ani přání myšlenky. Pod tlakem zvenku? Válka? Neexistující šance? Vnitřní změny? Všechny již byly vyčerpány.

Rozhovor je veden ve vztahu k výročí Putinova „vládnutí“. Dovolte v této souvislosti několik poznámek k vládnutí našich tří prezidentů.

Havel – byl intelektuál, snad i trochu citlivý myslitel, ale politik nikdy nebyl a ani asi nechtěl být. Proto ten „rok“. Jeho osobní charakter umožnil jeho snadnou ovladatelnost, a to v podstatě po celá jeho období. Zde je třeba se podívat na jednoduché a často nenávistné „hochy“ kolem něho s krajně pravicovým a antiintelektuálním pozadím. Proto od zrušení paktů byl Havel přiměn k označení na mezinárodním fóru (Varšava) USA za zrádce jen proto, že chtěli pokračovat ve spolupráci s Ruskem. To samozřejmě nebylo z Havla. Stejně tak nyní (a Havel již nežije) pochyby v případě neútočného směřování americké společnosti, která tak „nahání české konzervativce (tradičně velmi proamerické) do antiamerického tábora“. Jak prohlašují nyní v policy paper CEVRO a Ministerstva zahraničních věcí! Myslím, že odstavec přes svoji krátkost je velmi výmluvným.

Klaus – vyhnu se hodnocení vnitropolitických souvislostí, kde hlavně v období ekonomické transformace by bylo možno snadno upozornit na nedostatky (slabý výraz). Předmětem je však zahraniční politika a v tom případě on nikdy nevycházel z pozice „malého“ národa. Vždy byl rovným k EU ale i k USA. Výtky, že neměl přístup k jejich prezidentům, mu vadily nejméně. Co by si s nimi také povídal? Ale známe jeho postoj k Jugoslávii, Iráku a dalším krizovým oblastem, jejichž řešení jiným našim politikům nevadilo. Měl jednoznačnou koncepci a při ní zůstal a má stále tím stanovený respekt.

Zeman – ano neřízená střela s vlastní pamětí a ojedinělým svým názorem s prvky selského rozumu i furianství. Je díkybohu těžko zařaditelný do spleti našeho politického prostředí. Bude napadán pseudointelektuální scénou, ale nakonec srozuměn s prostým občanem, který v naší bídě v něm vidí prvky jistoty.


Foto: Hans Štembera

10 komentářů :

  1. Na porovnanie čo bude v našich správach z návštevy Nulandovej v Moskve:

    https://www.youtube.com/watch?v=9X2NKJ_EeSA&feature=youtu.be

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milý Pavle, díky za video a prosím dodat na F: Já myslela,že je v Rusku cenzura! Ta si řízla ostudu! Asi si ta Mulandová myslela,že jede do pralesa!

      Vymazat
  2. No tak jsem shlédl videa z oslav vítězství v Moskvě,Moldávii,Luhansku,Dombase..., a udělal jsem si jasno.Nikdo z těchto statisíců lidí nechce válku! Tito lidé se nedají rozeštvat aniUkrajinou, EU ani USA ! Ba naopak! čím více se bude proti Rusům vést mediální válka a uplatňovat sankce,tím budou víc a víc držet při sobě A to my bohužel nikdy nedokážeme a můžeme jim jen závidět!.Na Novinkách je článek,že kozáci odhalili Putinovi bustu.No vidíte a nám tady melou,že jsou proti Putinovi.Další mašinérie urážek začala.Ale právě ti, kteří Putinovu bustu komentují negativně si neuvědomují , co číní! Jsou to Havloidi a Karlíci,kteří odkrývali různé lavičky Havla,kteří se mohli pominout z různých Havlových bust! Rozdíl je v tom,že Havel je mrtvý a Putin ve své plné síle fyzické i mentální. Takže,kdo jak myslí a číéní?

    OdpovědětVymazat
  3. Analytik a politolog Jakub Janda, kterého v poslední době proslavilo jeho působení v Think-tanku - Evropské hodnoty, se na Facebooku v neděli odpoledne a večer dobře bavil na adresu ruské hokejové reprezentace, kterou ve finále mistrovství světa převálcovala Kanada 6:1.
    Již před večerním finálovým zápasem poznamenal, že v ruských médiích jsou teď určitě hráči Kanady prezentováni jako „změkčilí západní homosexuálové, kteří jen hrají loutku imperialistickým USA v honbě za snahou rozvrátit tradiční ruské hodnoty – vodku, mesiášského cara a sen o impériu“.

    ... mě jenom napadá na adresu toho mašinfíru yankee růžového tanku ( jakéhosi kubu pandu), demokratůrníka a dávkovače jenkíí sladkých dobrot - západních hodnot jako agitace, propagace, dezinformace, podlost, zákeřnost, tajnost, úskočnost, nenažranost ... jestli voni ty rusové neprohráli s matkami Orwell Tootsie pussy riot kanadských hokejových a pukových gejů a lesbiček. Puk - to je to malé černé, z jedné strany kulaté, z druhé placaté, odpalované a vystřelované kuřaty z vagín matek javorových Tootsií, anglosasy opěvovaných pussy riot. To se jim to hraje, když jim kuřecí pařát z vagíny puk nenápadně z mezi nohy do brány dostane a zápas Orwell férově vyhraje.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nechápu, vo co gou diskusnímu příspěvku ze 17:22. Ponorný mixér v mozku? Ano, i já nejsem dokonalý.

      Dobrovský byl tedy proamerický bolševik - troll, když toto mohl vyslovit. Dávám si to do souvislostí - v tomto případě do protikladu, s myšlenkami Listopadu. Lidé se tam původně přihlašovali ke svazákům, odborářům a studentům - to v dnešních školních knížkách nenajdete. I Havel říkal: "Nikdo neříká, že by socialismus nemohl pokračovat dál." Lidem šlo o reformu socialismu, snad o lidskou tvář, svobodu projevu, rozvoj podnikání, chtěli cestovat do světa, nechtěli ničit výhody socialismu, a přesto zde byl Klausem (v duchu projevu amer. prezidenta z roku 84, instalován svinský kapitalismus s kupónovým podílem pracujících, aby měli dojem, že se na tom podílí. Záhy byly Listopadové myšlenky umlčeny, kovák Miler ani nevěděl, zda má diskutovat s odboráři - jak sám řekl. Nevěděl, zda to není jen komunistický manýr - fuj. Takový to byl demokrat. Také se volalo: "Sláva, cenzura je zrušena!!!". A nyní jsme cenzurní stát. Také se volalo: "Pryč s totalitou." Ta politická byla vskutku obrovská, dáno historickým vývojem a velkým bratrem za zády. Avšak větší a horší je ta současná vojensko-ekonomická, opět s velkým bratrem - hned dvěma - USA a EU, za zády.

      Ruské a USA tajné služby se v tajnosti domlouvaly o konci vietnamského problému. Stejně se domlouvaly o tom jak bude naloženo s komunisty u nás po Listopadu - tedy že se nebude napodobovat rok 56 v Maďarsku. Tehdy si na kobereček pozval Havla sovětský velvyslanec v ČSSR Lomakin a Havel v této věci navštívil Moskvu. Havel pak poslušně poslechl, to ještě nebyl Zednář se světovým signálem - krátkými kalhotami. Jednou se sám vyjádřil: "Divili by jste se, kolik lidí je ochotných pro myšlenku: Zabijte toho psa." Tak to byl ten samet. Tak to byl dle mně nejpozitivnější moment, který Havel vnesl, spolu s tím, že splnil roli ikony. Jinak škodil, podle zadání CIA. Ještě bych uvedl plusový podíl generála Lorence.

      Obě tajné služby tajně rokovaly a podepsaly dokument, co se týče současné krize. Před tím tajně jednal Obama se špičkou Ruské tajné služby. O čem budou tajně jednat dále: O vystoupivších z moře severních pevnin, o rozdělení kosmického prostoru, o rozdělení pevniny mezi BRICS a USA? O čipování obyvatel Země?

      Vymazat
    2. 17:22 K napsanému lze dodat, že používat cizí termity je velké rizoto, protože pokud člověk není suterén, tak potom vypadá jako decibel a po přečtení si jako decibel připadám.

      Vymazat
  4. K článku jen: ano, OK, s Ruskem je to v pořádku. S námi a s našim okolím už tak ne. Děda.

    OdpovědětVymazat
  5. a co tak prášky na spaní? pravidelný spánek ochraňuje před blbostí. nedostatek spůsobuje depresivní myšlenky a z toho pramenící choré vidění světa okolo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A koment z času 4:14 zmizel a moje odpověď je tak neaktuální.

      Vymazat
  6. U nás se nemůže říkat pravda, poněvadž naše vlast je názorově za 25 let vlád různých nevzdělanců a neodborníků, politických kariéristů a korupčníků, nejen názorově rozdělena, ale i rozkradena stejně jako Rusko za Jelcina. Aby vůbec došlo ke skutečné mravní trnasformaci v Česku, je nutné vyklidit chlév Eliášův pod vedením silného vůdce se silným charizmatem a hlavně opravdu vzdělaným, nikoliv "rychlokvasným" politrukem, který nikdy nepracoval, který káže pít zkaženou vodu (případně si upravenou draze kupovat), dýchat jedovatý vzduch nasycený karcinogenními prachovými částicemi (s emisemi handlovat), jíst geneticky upravené potraviny, plné nezdravé chemie. Sám přitom píje víno z cibéb a nakupuje předražené biopotraviny. Až rozum opět zavládne nad ziskem, potom bude opět vlast Česká rozkvétat, děti se přestanou dusit, farmaceutickým firmám ubudou miliardové zisky a z úrodných polí zmizí solární panely. Nastane doba, kdy si opět člověk bude vážit jiného člověka, jiné rasy, kultury i náboženského vyznání. Mé životní zkušenosti praví, že k tomu, alespoň za mého života nedojde. Jsem tomu rád a děkuji, že jsem měl to štěstí tuto blahodárnou dobu naplno prožít. L.

    OdpovědětVymazat

Redakce vás žádá, abyste diskutovali slušně, nenapadali spoludiskutující ani autory, abyste argumentovali věcně a fakty. Děkujeme.