Reklama

.

.

pondělí 15. června 2015

Jak bojovat s chudobou?

Lukáš Rychetský
15. 6. 2015 A2larm
Ministr bez portfeje Jiří Dienstbier v polovině dubna odvolal ředitele Agentury pro sociální začleňování Martina Šimáčka. Spor o vedení vládního úřadu přerostl v otevřenou krizi.
V Česku se stále zvyšuje počet takzvaných vyloučených lokalit a spolu s nimi narůstá i armáda chudých, kteří je obývají. Nejde přitom zdaleka jen o Romy. Naposledy to potvrdila analýza pro potřeby Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV), která identifikovala 606 sociálně vyloučených lokalit, přičemž před devíti lety jich bylo 310.

Vládním orgánem, jenž se ve spolupráci s některými obcemi a městy snaží situaci chudých měnit, nebo jim ji alespoň ulehčit a zároveň pozvolna hledat kroky k systémovým změnám, je Agentura pro sociální začleňování (ASZ), kterou donedávna řídil nestraník Martin Šimáček. ASZ spadá do působnosti ministra bez portfeje Jiřího Dienstbiera, jenž se rozhodl ředitele Šimáčka odvolat. S odstupem času se zdá, že šlo především o politické řešení, které dokazuje hlavně to, že ministr Dienstbier vládne – krom jiného – pravomocí mnohé pokazit.

Celá kauza začala odvoláním, které přišlo ve chvíli, kdy ASZ dokončovala novou metodiku pro způsob čerpání evropských peněz, na jejímž základě má Česko získat na boj proti chudobě deset miliard korun. Následovala stávková pohotovost 59 zaměstnanců (celkem jich v Agentuře pracuje sedmdesát) a po neúspěšném vyjednávání odchod čtrnácti lidí, z nichž pět patřilo do užšího vedení. Další mají brzy následovat. Zdá se tedy, že se v podstatě podařilo paralyzovat úřad, kolem něhož se sice vedla řada odborných sporů, ale Dienstbier si ho dosud prakticky nevšímal, což nejlépe ilustruje skutečnost, že se s Šimáčkem stihl sejít v době svého úřadování pouze dvakrát. Vypovídá to o celkovém způsobu práce ministra, ale hlavně o tom, jaké zájmy jsou často skryty za snahou pomáhat těm, kteří to nejvíce potřebují.

Když ministr potřebuje suplovat

Ukazuje se totiž, že boj s chudobou dost dobře nelze oddělit od zápasu, jenž souvisí s výše zmíněnými deseti miliardami. Ty se následujících sedm let budou rozdělovat mezi sedmdesát měst. Čerpání těchto financí by mělo vést například ke vzniku nových škol a školek, možnosti doučování, ale i sociálního bydlení a sociálních a psychologických služeb včetně různých sociálních firem. Pro představu můžeme uvést, že jen v Ostravě se počítá s projektem za 180 milionů korun, jenž by se týkal padesáti škol. Není žádným tajemstvím, že peníze z evropských dotací, které mají pomáhat nejchudším, dosud do nejrůznějších projektů tekly především přes kraje, ale nyní mají podléhat koordinovanému přístupu ve spolupráci s neziskovými organizacemi a právě ASZ, která bude vypracovávat konečný posudek projektu. I proto, aby byly peníze využity účelně, případně aby se dokonce nestaly nástrojem další segregace.


V počínání lidí z Agentury pro sociální začleňování možná skutečně nebylo příliš loajality k ministrovi ani ke straně, kterou zastupuje, ale byla v něm patrná snaha nevytěsnit to, v čem spočívá hlavní náplň jejich práce, totiž v boji s chudobou

Zatímco vzbouření zaměstnanci včetně Šimáčka od počátku naznačují, že za odvoláním bývalého ředitele stojí zákulisní tlaky Asociace krajů, doprovázené zájmy blíže nespecifikovaných „romských elit“, které chtějí mít ve vedení ASZ svého člověka, Dienst­bier podobnou interpretaci zcela vylučuje a poukazuje na Šimáčkův chybný postup při udílení jedné z mnoha veřejných zakázek a na jeho nechuť k chystané reorganizaci. Při bližším pohledu se nicméně zdá, že Šimáčkovo přiznané pochybení je spíše formálním přestupkem než snahou jakkoliv obcházet zákon a rozhodně ho nelze považovat za jednání zavánějící korupcí. Ministr také poněkud nešťastně připomněl, že Šimáček a jeho podřízení se snažili na vlastní pěst lobbovat proti původní podobě školského zákona. Zapomněl už ale dodat, že tím vyvažovali jeho vlastní nečinnost – zákon totiž v podstatě konzervoval segregační stav, týkající se takzvaných praktických škol. Podobně záslužnou roli přitom ASZ sehrála opakovaně, například když kritizovala koncepci sociálního bydlení MPSV nebo když nedávno varovala před novelou zákona o hmotné nouzi, jež podmiňuje vyplácení dávek na bydlení souhlasem obcí, čímž v podstatě umožňuje výběrově šikanovat jednotlivce přežívající na existenčním dně. V počínání lidí z ASZ možná skutečně nebylo příliš loajality k ministrovi ani ke straně, kterou zastupuje, ale byla v něm patrná snaha nevytěsnit to, v čem spočívá hlavní náplň jejich práce, totiž v boji s chudobou.

Bez Romů to nepůjde

Pozastavme se na chvíli u poněkud nešťastného spojení „romské elity“, které je součástí širší otázky participace Romů na rozhodování o politikách, jež významně ovlivňují jejich budoucí možnosti vykročit ze začarovaného kruhu diskriminace a vyloučení. ASZ byla stejně jako mnohé nevládní organizace, jež pracují v terénu s nejchudšími, často a právem kritizována za mizivý podíl Romů na rozhodování o jednotlivých projektech a uhýbání před komunitní prací, která se nutně vylučuje s direktivním a paternalistickým přístupem. Pokud dnes (často bývalí) zaměstnanci Agentury varují před „romskou elitou“, která je buď zcela loajální politickým stranám, k nimž přináleží, nebo dokonce neváhá vydělávat na takzvaném černém zlatě, zmiňují pouze půlku problému. Bez Romů, kteří budou zastoupeni v klíčových pozicích na všech úrovních boje proti vyloučení, se totiž dlouhodobě nemůžeme obejít. Anebo můžeme, ale musíme pak počítat s tím, že nastavení „o nich bez nich“ nebude nikdy dobře fungovat. Jakkoli může být tedy strach z romské reprezentace, která nevyrostla autenticky zdola, v mnoha ohledech oprávněný, je třeba neustále usilovat o to, aby se Romové dostávali ke slovu, a tím pádem třeba i k funkcím, které mu dodají patřičnou váhu. Když jejich status nebude odvozen pouze od materiálního a politického úspěchu, případně od strachu, který vyvolávají ve vlastní komunitě, bude to dobrý začátek.

S tím tak trochu souvisí v Česku už poněkud omletá diskuse, která se týká dichotomie sociálního a etnoemancipačního přístupu. Dienstbier na tiskové konferenci k dění v ASZ v podstatě pouze přejal poměrně oprávněnou dlouholetou kritiku inkluzivního a výkonnostního přístupu sociální práce, který zcela pomíjí etnický aspekt věci (tento přístup bývá spojován s terénní praxí organizace Člověk v tísni). Je ovšem otázka, do jaké míry to ­ministr myslí vážně a zda má konkrétní představu, jak by měl etnoemancipační přístup vlastně vypadat, protože o něm dosud nic bližšího neřekl. Navíc se zdá, že k proměně názoru na samospasitelnost individuální sociální práce pozvolna docházelo i v ASZ – její pracovníci například pořádali několik workshopů týkajících se romské participace či emancipace. Terénní práce ostatně většinou brzy ukáže limity jednostranných přístupů a logika věci směřuje spíše k jejich kombinaci.

Připomeňme, že v souvislosti s možným nástupcem Šimáčka na pozici ředitele ASZ z úst ministra Dienstbiera zaznělo nejprve jméno místopředsedy Rady vlády pro záležitosti romské menšiny Davida Beňáka, jenž je zároveň vedoucím sociálního odboru v Praze 14. Mohlo to vypadat, že do vedení ASZ míří Rom, který bude mimo jiné důstojným zástupcem menšiny, která mezi českými chudými představuje většinový podíl. Těžko říct, jakou roli hrála skutečnost, že Beňák je sociál­ní demokrat a že odmítl jakkoli vystoupit proti diskriminačnímu školskému zákonu a stejně tak mlčel i ke změnám, které se týkají vyplácení dávek lidem na ubytovnách. Za zmínku jistě stojí i Beňákova aktivita v sociálním podniku Prahy 14, který ze 49 procent vlastní sociální demokrat Boris Ležal, společník firmy Quick, jenž v minulosti neváhal svých devět paneláků plnit romskými nájemníky, a zapojil se tak do obchodu s jejich bídou. Skutečnost, že tři z paneláků v roce 2014 prodal, ačkoli to zakazovala strategická dohoda obce, která měla eliminovat prodej bytů do rukou spekulantů, výmluvně ukazuje, jak si dnes již bývalý radní Obrnic představuje sociální podnikání.

Musím se zeptat, co chci dělat

Do výběrového řízení na nového šéfa ASZ se nakonec přihlásilo sedm uchazečů, ale pouze jeden z nich splňoval formální kvalifikační kritéria, takže se stal vítězem v podstatě automaticky. Vzhledem k tomu, že neznáme jména ostatních kandidátů, můžeme jen těžko posoudit otevřenost soutěže. Naopak lze zpětně pochopit, proč byl celý proces výběru do poslední chvíle utajován. Ředitelem ASZ je nově sociální demokrat a dosavadní vedoucí odboru prevence kriminality na ministerstvu vnitra Radek Jiránek, jenž v tomto resortu působí takřka dvacet let. Už z jeho odborného zaměření lze předpokládat, že problematiku sociálně vyloučených vnímá především z kontrolního a bezpečnostního hlediska. Jeho veřejné výstupy se omezují na starost o pořádek, jejž ztotožňuje především s činností asistentů prevence kriminality nebo třeba s počtem kamer v ulicích, kterým úředníci ministerstva vnitra už tradičně věří více než sociální nebo komunitní práci.

V současné chvíli můžeme jen doufat, že Jiránek nepůjde ve šlépějích své předchůdkyně ve vedení odboru a bývalé nadřízené Jitky Gjuričové. Ta v době konfliktu mezi ASZ a vedením města Duchcov zdůrazňovala, že Šimáček by měl odstoupit, pokud si jako úředník dovoluje kritizovat starostku, která zrovna jednala o spolupráci s místní buňkou Dělnické strany. I proto by bylo dobré vědět, jak si roli ASZ představuje její novopečený šéf a bývalý blízký spolupracovník Gjuričové. Zatím to totiž působí tak, že žádnou ucelenou koncepci nemá – novinářům sdělil, že dosud neví, „co mu nový zaměstnavatel, tedy úřad vlády, sdělí, doporučí a nařídí jako další postup“. Bobřík mlčení mu skončil 5. června, kdy byl oficiálně jmenován do funkce a kdy bylo aktuální číslo A2 již na cestě do tiskárny. Jistá je prozatím jediná věc: až se dozvíme, jaké záměry má s ASZ Jiránek, zjistíme zároveň, co s ní v budoucnu zamýšlí ­ministr Dienstbier, potažmo celá vláda. Zatím jsme byli svědky výměny zásadového nestraníka za loajálního straníka a odchodu čtrnácti odborníků, kteří tvrdí, že za stávající situace nemohou plnohodnotně vykonávat svoji práci. Uvidíme, zda se vyplní i další černé scénáře, před nimiž vytrvale varují.

12 komentářů :

  1. Nebojte, pár set tisíc potřebných utečenců vyrovná situaci plošně na celém území našeho exekustánu. Bude jenom jedna souvislá vyloučená lokalita s názvem Česká republika.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jiřík bude kočírovat exodus desetitisíců bojovníků a povinně ubytovávat na stravu a převýchovu dle kvót, které vláda stanoví a schválí.Kvóty budou určovány dle příjmu rodiny, plošných metrů obývací plochy a kraje.Se svrabem, HIV si hlavu nelamte.Česká černošská protektorátní republika, alias ČČPR.

      Vymazat
  2. Vůdcové v bruselském Kremlu uvažují o tom, že na každého "uprchlíka" z Afriky a blízkého Východu vyčlení 600 až 1600 €uro ročně. Navrhuji tedy, každému chudákovi v Tschechei přidělit 2 arabáše anebo negry a za 1200-3200 €uro ročně se o ně postará a trochu se přiživí ze požadovaných dvou teplých jídel denné barevných "hostů" a bude po chudobě. Čech bude pracovat, vařit a uklízet, zvláště toto platí pro důchodce s průměrným ročním starobním důchodem 12x320 €uro. Hr na ně na asylanty!

    OdpovědětVymazat
  3. hrabě Kocharowski15. června 2015 18:28

    Před devíti lety bylo 310 vyloučených lokalit, teď je jich 606. Můj dotaz zní, k čemu je tedy Asociace pro sociální začleňování? Kolik peněz stála ASZ i ostatní podobné neziskovky daňové poplatníky? Jaké výsledky ASZ vykazuje, kolik rómů začlenila?
    xxxxxxxxxxx
    - které je součástí širší otázky participace Romů na rozhodování o politikách, jež významně ovlivňují jejich budoucí možnosti vykročit ze začarovaného kruhu diskriminace a vyloučení.
    xxxxxxxxxxxx
    Autor píše o začarovaném kruhu diskriminace a vyloučení. Mohl by konečně všem vysvětlit, kdo ty nebohé rómy diskriminuje a vylučuje?
    Pokud vím, tak jsou přece POZITIVNĚ diskriminováni, tzn. zvýhodňováni, diskriminován je pouze a jenom daňový poplatník, který musí živit celoživotní povaleče, vagabundy, potížisty, kriminálníky a celý ten servis cirkus kolem této problematiky.

    Žádná budoucí možnost vykročení ze začarovaného kruhu diskriminace a vyloučení NEEXISTUJE!!!!!!
    Jednoduše proto, že rómy nikdo nediskriminuje ani nevylučuje, oni sami se diskriminují a vylučují. Tudíž žádná snaha zvenčí ani žádná sebevětší suma peněz rómský problém nevyřeší. A ten byl, je a bude. Jak jsem kdysi četl nápis na zdi - jak vyřešit rómský problém? Nebude róm, nebude problém.

    Když nejlehčí je být špatný. To jde samo, bez práce a snahy.

    Vše do času, mnoho psů, zajícova /daňového poplatníka/ smrt.



    OdpovědětVymazat
  4. Samozřejmě se s chudobou bojuje tak,že protekční týpkové s vazbou na úřady a politická místa založí příslušné agentury, vypracují projekty boje a začleňování, a žádají o dotace na boj s chudobou. Ty dostanou a rozkradou.Protože takových zlodějských lumpenagentur je tady spousta, je zapotřebí taky spousta chudých - výroba chudých v ČR byla účelová, cílená, aby celá řada parazitů a šmejdů měla bezpracné příjmy -a ne malé. Protože čerpání dotací nikdo nekontroluje, je to jak bezedná studna a taky proto počet chudých a ghett narůstá - to je logický. Paraziti potřebují spousty chudých aby si hodně namastili, a zrovna tak to bude s emigranty. Už teď je tady řada agentur, které se zabývají "začleňováním emigrantů a cizinců" a ti potřebují nějaké mít,aby vykázaly činnost, a už mohly inkasovat těžký prachy. A všechny ty cikány, socky, emigranty a další, pak stejně nechají být, aby si dělali co čert káže. Když někde vypuknou nepokoje, naženou tam policajty, ti to na čas uklidní, a peníze na boj s chudobou lumpům tečou dál. Tady je od roku 1990 neuvěřitelnej mrdník - ve všem. V mravnosti, v bydlení, v kultuře, v politice, školství, zdravotnictví, zemědělství - zkrátka všude! Už nikdy to nikdo nedá dohromady, a každá kačka, která odněkud přijde se rozkrade, nebo vyhodí za píčoviny. Jen pro lidi nebylo, není a nebude nikdy nic.Zrovna tak to dělali komoušský aparátčíci v podnicích když přišly peníze na mzdy, premie a odměny. Mzdy se účtovaly povinně podle mzdového tarifu, mezi lidi se rozházely nějaké drobné na premie, aparátčická sebranka si rozděliíla odměny, a co nemohli sežrat a nějak rozkrást, vrátili ministerstvům.Klidně mohli dát pracujícím vyšší premie, ale protože nikomu nic nepřáli, raději to vraceli. Vždycky další rok byl objem mezd a odměn krácen o nevyčerpané finanční prostředky roku předchozího, samozřejmě že to věděli, ale raději propouštěli vrátné, uklízečky, a nejméně placené písařky,fakturantky apod.než aby lidem prostě rozdělili přidělené peníze. Na otázku proč to tak praktikujou, nikdy nebyli schopni odpovědět, jen tak, že pracující si více peněz nezaslouží.Prostě - co nemohli sami sežrat a nějak neúčelně rozfofrovat, vraceli. Dělá se to pořád stejně - důkaz, že politiku a ekonomiku dělá pořád stejná, hnusná, a nepřející sebranka.. Nestydové- sami berou takové peníze, všechny dotace rozfrcají i kdyby na neúčelné kraviny (které se za tím účelem vymýšlí) -jen ne lidem! Škoda - převrat neměl být sametový, a všichni aparátčíci měli skončit na stromech a lucernách. Dnes už tady mohlo být mnohem lépe a možná bychom už měli stejnou úroveň jako bílí Němci - ale my jsme si tady nechali rozlézt po rozhodujících mocenských a správních pozicích stejnou havěť, proti které jsme 40 let brojili.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Člověče, s mnohým se dá docela dobře souhlasit, jen bych to nesváděla na "komouše". Je to sice jednoduché, ale nepřesné. To prostě dělali hajzlíci v kabátě, který se jim zrovna hodil. Pak ho převlékli a škodí zase v jiném kabátku.Domnívám se, že správný komunista to s lidmi špatně nemyslel a nemyslí.Proto také ve straně zůstal a nechává se kdekým urážet za své smýšlení. To není o silném žaludku, ale o silné osobnosti. Ti převlíkači mají silný žaludek na ta svinstva, která provádějí a prováděli.

      Vymazat
  5. „VUML“ TOP 09 v Plzni?

    Na plzeňské katedře politologie se provádějí machinace za peníze daňových poplatníků. Ti by tak měli vědět, kdo na ní učí.

    http://disidenti.org/blaha/vuml-top-09-v-plzni

    OdpovědětVymazat
  6. Řešila bych to tak, máš 10 ..50, 100 i více milionů, dáš povinně desetinu na chudé.

    OdpovědětVymazat
  7. "Boj proti chudobě"...?! Je chudoba přírodní fenomén? Něco jako TBC?

    OdpovědětVymazat
  8. Kvóty Barabášů budou stanoveny při exodu 56 milionů afričanů do Evropy, kteří se na škunerech vylodí během několika let, zcela prokazatelně.Důchodci-manželé dostanou na byt a stravu 2 Barabáše, důchodce-1 Barabáš, 4-členná rodina 4 Barabáše, Svobodní a nesezdaní obdrží 7 Barabášů atd.Vlastně tento systém již navrhuje humanista profesor Kohnout.

    OdpovědětVymazat
  9. Boj proti chudobě musí začít od jedince. Dokud budou nezaměstnaní, musí být i chudoba. Životní minimum by mělo být na přežití a ne na bezdomovectví, když se stít nedokáže postarat o pracovní příležitosti. A mzdy by měli být pěkně posouzeny a odstupňovány podle potřebnosti a vzdělání s nějakým normálním stropem. Proč by měl mít někdo k životu pár tisíc a druhý statisíce za měsíc. Takové rozdíly ve vzdělání ani být nemohou.Proč stamilionové a větší výhry, když by mohl být i u výher strop a s přebytkem šup na důchody nebo do zdravotnictví. A politici by měli mít příjem z násobku životního minima a ne z průměrné mzdy. A na ošacení každý měsíc? Montérky se fasujou jednou do roka a někde vůbec. Politik by měl zpívat jen tak, jak mu lid dovolí, ale zatím si dělají jen to, co se jim nejlépe hodí.To, že být poslancem znamenalo mít čestnou funkci k zaměstnání s platem od zaměstnavatele, na to už se zapomnělo.Teď se choděj poslanci hádat a urázet, což je pro ně docela zábava, ale na práci jim čas nezbývá. Za co tedy ty nehorázné platy? Jen se každý srovnává se Západem. Až srovnaj se Západem minimální mzdu, tak pak to bude fuk.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A ještě daně.Nejen odstupňovat, ale tu nejvyšší na tak dlouho, dokud bude stát v dluzích. Obyčejní občané státní dluh určitě nezpůsobyli.

      Vymazat