Reklama

středa 24. června 2015

Pravda o zdravotním pojistném placeném státem


Josef Mrázek
24.6.2015

Prakticky všichni občané si přejí, aby měli jistotu, že v případě potřeby získají patřičnou zdravotní péči. Je na vládě, aby splnila jejich přání, zavazuje ji k tomu navíc Ústava ČR. Má-li se to odpovědně řešit, tak nelze na zdravotnictví přidělit jen vládou zvolené množství peněz, ale musí se vynakládat tolik peněz, za kolik se patřičná péče dá za existujících podmínek obstarat. 



Samozřejmě nejhospodárněji, jak to vláda dokáže. V České republice je plnění tohoto úkolu výhledově ohroženo, protože peněz na veřejné zdravotnictví dáváme zhruba o 20% menší díl HDP, než v sousedních vyspělých státech. Stále rostoucí počet lékařů a sester odchází každý rok za lepšími platy do zahraničí a jsou to ti nejlepší, kteří byli za naše peníze dlouhá léta vzděláváni. Hrozí nedostatek dobrých zdravotníků.

Ve zdravotnictví reálně dosahovaná úroveň hospodárnosti jistě není ideální, ale není moc odlišná od nejlepšího dosažitelného stavu. Proto nejsou oprávněné výmluvy ministra Babiše, že na zdravotnictví se nedá více peněz, dokud samo bůhvíkolik neušetří. A vůbec není přijatelné stále poukazovat na to, že se nemělo upouštět od protiústavních poplatků a že chybou je nízká spoluúčast, když podle Ústavy ČR by neměla být žádná. Ministr Babiš nás nutí, abychom ustupovali od zásady, že zdravotní péče se hradí solidárně z veřejného pojištění a jako ochránce bohatých utiskuje chudé. Mnozí z nich mu omylem dali hlas i přesto, že své postoje dal najevo odmítáním progresivního zdanění. Jeho kritici měli již tenkrát lépe vysvětlit, co to znamená, a že bez toho se slušně sociální stát neobejde.

Při této sestavě vlády jsme se nedočkali ani úplného zrušení nemravných limitů při výběru pojistného od občanů s vysokými příjmy, ani správného pojistného u podnikatelů. Nadále není z veřejného pojištění hrazena ani základní stomatologická péče. A překvapilo nás usilovné škrcení pojistného za státní pojištěnce. Vždyť se platí také z našich peněz a zásadní rozdíl je jen ten, že poplatky a spoluúčast, kterými by pan ministr chtěl pojistné nahradit, platí jen nemocní a nepodílí se na tom všichni, jak Ústava žádá, solidarita je vyloučena.

Zopakujme tedy pro ty, kteří to nechtějí vzít na vědomí, Ústava ČR zavazuje státní správu, aby zajistila poskytování patřičné zdravotní péče všem občanům a stanovuje způsob jejího hrazení systémem veřejného zdravotního pojištění. Dovoluje, aby obyčejným zákonem bylo upraveno placení zdravotního pojistného, ale nedovoluje nedbat principu solidárního hrazení, jehož cestou musí být hrazena celá, to jest úplná zdravotní péče. Tato péče musí být podle mezinárodních v ČR ratifikovaných zákonů patřičná a všem rovně přístupná. Za účelem její plné úhrady může ministr financí navrhnout zvýšení zdravotního pojistného, a nemá-li na zvýšení pojistného za státní pojištěnce, může zavést progresivní zdanění a aby se ušetřilo, žádat zrušení plurality zdravotních pojišťoven.

To, co dělá ministr Babiš, je v rozporu s ústavními principy a je to útok na sociálně slabší část populace a pacientů zejména. Pokud jsou v systému zdravotnictví nehospodárnosti, nechť stíhá viníky ten, kdo je k tomu určen a vybaven, ale nesmí se kvůli tomu upírat péče nemocným.

4 komentáře :

  1. Autor úvahy se nezmiňuje o závažné skutečnosti, že značná část prostředků určených a nasměrovaných do zdravotnictví je prostě rozkradena. Z vlastní zkušenosti vím, a lze to prokázat, že kupříkladu z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze jsou účtovány pojišťovnám fiktivní, neprovedené úkony s vědomím revizních lékařů (v daném případě VZP). Tuto činnost umožňuje, bůh ví proč, i laxní přístup orgánů NEČINNÝCH v trestním řízení.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Máte úplnou pravdu. Ale tento fakt vlastně vyvrací poslední odstavec tohoto článku. Jak Babiš už delší dobu tvrdí, že ve zdravotnictví je peněz dost, jen se s nimi Mrhá. Viz třeba proplácení výkonů, které NIKDY nebyly provedeny, předražené nákupy. Samostatnou kapitolou jsou lidé, kteří za "státní" vystudovali a ihned po skončení studia odchází do ciziny. Jestliže by se tyto problémy průběžně a důsledně řešily a přesto by bylo peněz málo, pak by nezbývalo nic jiného, než platbu za pojištěnce navýšit.

      Smazat
    2. Když učeň vystudoval, tak se musel nejméně na tři roky upsat, že bude pracovat v podniku, kde studoval. Studium lékaře je finančně náročné pro společnost, tak aby se zabránilo jeho odchodu do zahraničí měla by tato podmínka platit i pro něho. Když však chce odejít nemůžeme mu bránit, ale ať zaplatí svoje studium společnosti. Stát přeci nemůže být dojná kráva. Nyní se za vše platí, tak i tato platba je spravedlivá a to i přesto, že máme bezplatné vzdělání. Když to může být u učně, tak proč ne u lékaře.

      Smazat
    3. Naprosto správná připomínka, ale to bylo za zlé totality. Dnešní demokratické zřízení, už je dál. Radši ždímá ty nejbídnější a nazývá to tak vznešeně, „reformy“.

      Smazat

Redakce vás žádá, abyste diskutovali slušně, nenapadali spoludiskutující ani autory, abyste argumentovali věcně a fakty. Děkujeme.