Takto MMF právě ztratil poslední zdání věrohodnosti

Tyler Durden 
4. 6. 2015   AC24

V úterý jsme vás seznámili s tím, co se nejspíš ukazuje být prvním z mnoha volání po tzv. „shazování peněz z helikoptéry“, jehož zastánci si myslí, že důvod, proč se tisknou biliony nadekretovaných peněz, nebyl ještě naplněn, když to ještě nepřineslo žádoucí účinek, co se týče podnícení agregátní poptávky a posílení robustního ekonomického růstu, takže se centrální banky ještě budou muset uchýlit k jaderné volbě tím, že prostě budou rozesílat peníze zadarmo všem.
Zde je výňatek z článku v Bloomberg View:

„Peníze nejsou pasivum v běžném slova smyslu. Nikomu se nedluží a nic se nemusí splatit zpět.“

Ať to zní jakkoliv směšně, tak to vůbec nepřekvapuje v dluhem zfetovaném světě vedeném Keynesiánskými centrálními plánovači, a opravdu se to odráží v nedávném volání US zákonodárců po zrušení splatnosti asi 1,3 bilionu $ studentských dluhů.

A teď to vypadá, že se to šílenství rozšířilo do nejvyšších možných úrovní s tím, že nikdo menší než ředitel MMF pro výzkum navrhuje, že když se vlády potýkají s příliš velkými dluhy, tak by se prostě měly zamyslet nad tím, že si s tím prostě nebudou vůbec dělat starosti.

V novém výzkumném spise od výzkumného oddělení MMF se říká, že potud, pokud se mohou země financovat z kapitálových trhů za rozumné náklady, tak by měly jednoduše uvažovat o tom, „že si budou žít na vysoký dluh“:

Ač se některé země potýkají s hranicemi udržitelnosti dluhu, které jim poskytují jen nepatrnou možnost volby, tak jiné jsou v daleko pohodovější pozici, když jsou schopné se financovat za rozumnou – dokonce výjimečně malou úrokovou sazbu. U těchto zemí připadá velice reálně v úvahu otázka, zda buď žít s vysokým dluhem, když dovolí, aby míra zadlužení klesala jen přirozeně kvůli hospodářskému růstu, nebo naopak úmyslně snižovat dluhové břemeno…

Fond dále říká, že když pořád existuje prostor k možnosti si dobře půjčovat, tak nedává umořování výše zadluženosti žádný smysl:

Pokud zůstává fiskální prostor více než dostatečný, tak jsou politiky úmyslného umořování výše zadlužení normativně nežádoucí…

A začne to být ještě lepší s poukazy na to, že v rozporu s realitou, umořování výše zadlužení ve skutečnosti zvyšuje míru zadlužení zemí:

Pokroucení ekonomiky úmyslným splácením dluhu pouze přidává k dluhovému břemenu, spíše, než aby jej snižovalo.

Ale skutečná pointa přichází, když tento tým ekonomů začíná uvažovat o tom, jak by silně zadlužené země měly reagovat na vnější dluhové šoky:

S takto připravenými předpoklady se můžeme obrátit k otázce našeho zájmu: co se stane, když dojde k exogennímu nárůstu veřejného dluhu? Ukazuje se, že k optimální politice patří žít s tímto zadlužením navždy. Tento analytický aparát poukazuje na to, že je lépe žít s vysokým zadlužením než jej umořovat.

Mohli bychom poslat vzkaz řeckému premiérovi Tsiprasovi s návrhem, že by to mohla být nová dohadovací strategie při vyjednávání s MMF, protože to, co jsme ve víkendovém článku nazvali Řeckým peklem, bylo ve skutečnosti jeho rájem, přinejmenším podle MMF.

Tabulka splatnosti řeckých dluhů:

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: zerohedge.com