Reklama

pátek 17. července 2015

Kapitulace v Řecku, fronta se přesouvá do ciziny




Joseph Grim Feinberg
17. 7. 2015  A2larm

Přestože se Řekové posledních pět měsíců statečně bránili politice austerity, bez podpory z jiných zemí byla jejich aktivita odsouzena k porážce.

Projekt usilující o dosažení jakžtakž akceptovatelné a rozumné Evropy upřel v posledních pár měsících svůj pohled na Řecko a čekal. Nemluvím tu vůbec o radikální transformaci Evropy v něco spravedlivého a férového a ekologicky zdravého, neboť taková vyhlídka daleko přesahuje současný horizont. Nicméně ony naděje, že by Evropa mohla pomalu opustit svoji současnou dráhu směřující k sebezničení, se upínaly k Řecku. Tyto naděje se nyní podle všeho zhroutily.

Řecký parlament nás dnes nepřekvapil odmítnutím nové „výpomoci“ eurozóny, díky čemuž by levice v parlamentu ještě zůstala naživu jako organizovaná síla bojující proti „úsporným opatřením“, a tak nemůžeme události posledních pár dnů považovat za nic jiného než úplnou porážku. Neříkám to ovšem proto, abych mohl být defétista. Říkám to z toho důvodu, že jen vědomí tohoto faktu nám podle mě otevře cestu vpřed, jedinou cestu, jak spatřit ony bitvy, které jsme ještě neprohráli a které pořád můžeme vyhrát.

Nejenže je nepřijatelné tvrdit, že Řecko si v předložené dohodě vlastně vydobylo nějaké ústupky, jak teď slyšíme z úst Alexise Tsiprase, ale taková tvrzení dokonce odvracejí naši pozornost od jediného zisku, kterého jsme během posledních dvou týdnů dosáhli: že po letech, kdy byla řecká krize v mezinárodních médiích prezentována jako záležitost fiskální morálky a ekonomického odbornictví, vyšlo nakonec najevo, že se jedná o hru, v níž hraje hlavní roli hrubá síla. A zdá se, že Tsipras a jeho vláda tuto partii právě prohráli.

Lídři EU? Tyrani, kteří šikanují slabší

Pokud se domníváme, že bylo dosaženo nějakého druhu „dohody“, pak tím vlastně naznačujeme, že všechny strany došly k nějakému oboustranně uspokojivému závěru, že tu máme co do činění s výsledkem legitimního procesu, v němž každá strana udělala nějaké ústupky. Avšak ve skutečnosti se nadmíru jasně ukázalo, že lídři eurozóny neměli při vyjednáváních s Řeckem nikdy ochotu nějak se dohodnout. Dohodu, která je podepsána pod nátlakem, je vhodnější označit, jak uznala i velká část tisku, za „kapitulaci“. A tento rozdíl je třeba podtrhnout. „Dohoda“ či „smlouva“ zmírňuje napětí. Všechny strany si mohou dovolit vystupovat tak, že jejich zájmy a důstojnost byly respektovány, a jen se po nich požaduje, aby počkaly, až dohoda vyprší, a pak se mohou zase vrátit k jednacímu stolu. Kapitulace je oproti tomu ponižující a dovede rozčílit. Nezklidňuje odpor, jen ho zahání do podzemí a rozprašuje; a akceptována je jen tak dlouho, dokud přetrvávají mocenské vztahy, které si vynutily, aby byla uznána.

Tsipras udělal taktické chyby. Především se dopustil toho neskutečného omylu, že jednal, jako by lídři eurozóny byli rozumní a bylo možné s nimi vyjednávat. Jednal, jako by lídrům eurozóny pořád ještě záleželo na udržení finanční stability eura a politické integrity EU. Zjistil, že euro a unie jim nejsou zdaleka tak drahé jako „úsporná opatření“ a fiskální morálka (čti: tresty), jež vynucují kvůli nim samým. A během toho všeho odhalil, jasněji než kdykoli dříve, naprostý krach neoliberalismu jako ekonomického projektu. Ekonomické zdůvodňování neoliberalismu se rozložilo a veřejně vyšlo najevo, čím tento projekt vždy v jádru byl, tj. systémem plánovaného zbídačování a technokratické nadvlády. A takto se vyjasňovalo, že uvalení „úsporných opatření“ na Řecko není řešením ušitým na míru jeho specifické ekonomické situaci, nýbrž obecným plánem, jenž se má uplatňovat všude, kde ho síly eurozóny dokáží prosadit.

Právě proto nebylo toto pětiměsíční bezvýsledné smlouvání Syrizy marné. Právě proto nebylo odmítnutí „úsporných opatření“ v referendu zbytečné, i když se tím ze strany eurozóny nezískalo nic, ba fakticky ještě méně než nic. Syriza sice dneska může být už úplně k ničemu, ale přesto se jí podařilo přimět svět, aby o Řecku mluvil. To znamená, že přinutila svět, aby hovořil o tom, že absurdní logika „úsporných opatření“ není nic jiného než motor recese; aby mluvil o financích jako antitezi demokracie. Tsiprasovy přímé apely na evropský lid, stejně jako fakt, že Varufakis prý ztratil sympatie svých „partnerů“ tím, že se vysmíval jejich nedostatku ekonomické představivosti, tu nadále zůstávají jako jedny z velkých úspěchů Syrizy. Syriza dokázala lídrům eurozóny říct, co jim bylo říct třeba, a urazila je tím, že lidé nakonec naslouchali jí. Před pěti měsíci to ve světovém tisku vypadalo tak, že lídři eurozóny jsou zodpovědní ekonomičtí dohlížitelé, kteří přišli zachránit nevděčné Řecko. Dnes se tam jeví jako tyrani šikanující slabší, ba dokonce jako něco mnohem horšího.

Syriza nemůže bojovat sama

Lídři eurozóny, spoléhající dlouho na poddajnost svých dlužníků, jen prokázali, že když si chtějí prosadit svou, nemají problém se uchýlit k ekonomickému násilí. Vyhrožováním, že nechají řeckou ekonomiku skučet, dostali rebelantského Tsiprase na kolena. Nicméně utrpení a hněv Řeků se jen zvýší. Usměrňovány už nemohou být prostřednictvím Syrizy – budou vyjadřovány jinými formami.

Je tu ovšem ještě další důvod, proč by lidé jako my – ti, kteří se stále drží naděje na slušnou Evropu – měli uznat, že Syriza odešla naprosto poražena. Můžeme teď jasně vidět, jak je pro Řecko těžké vést svůj boj samotné. Během posledních pěti měsíců jsme doufali, že naděje na změnu přijde z Řecka. Ukázalo se, že Řecko nedokáže tyto naděje naplnit, aniž by nějaká změna nastala i jinde. Lídři eurozóny nám názorně předvedli, že pokud jsou u moci oni, žádná změna kurzu směrem ke slušné Evropě není možná. Před každého obyvatele Evropy postavili zřejmou výzvu – buď je musí z funkcí odstranit, anebo akceptovat obecnou skutečnost ponížení a bídy. Jihovýchodní fronta padla. Avšak odpor by se mohl – a musí – rozšířit mimo stávající bitevní linie. Jakmile se lídři eurozóny vítězně vrátí domů, začněme jim připravovat porážku právě v jejich domovských zemích.

Autor působí ve Filosofickém ústavu AV ČR.

12 komentářů :

  1. Židáku, Tsipras " nic neřešil, nic neodhalil". Vaše okecávání/relativizování je trapné a vám "podobným" zcela příznačné.
    Tsipras = Z R Á D C E
    /traitor, r Verräter/, dů jů ándrsténd??? NN
    P.S. Napsat, že Tsipras je rebelant může jen demagog nebo debil /jedno však nevylučuje druhé/.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Chlape,vy jste si snad snížil dobrovolně IQ

      Smazat
    2. Od samého začátku tahal za nitky někdo úplně jiný - USA,která má v Řecku ohromnou vojenskou základnu.Představte si,že by se Tsipras obrátil o pomoc k Rusku nebo Číně,jak by to za čas dopadlo,vliv Ruska by zcela změnil myšlení řeků i na nepotřebnost amer.voj.základen na svém území.To amerika nikdy nemohla dopustit a tlak na politikyEU nepustit Řecko z EU.

      Smazat
    3. 12.22-přesně tak, kdyby USA nebylo za oponou, tak Řecko by bylo dávno vykopnuto z EU, skvělého socialistického spolku 28 vazalů, čekající instrukce a nařízení z USA.Tsipras se již teď těší na brzké TTIP.To už může podepat hned.

      Smazat
    4. Problem je, ze Recko vlastne nechtelo vystoupit z EU a chtelo si ponechat euro. Lide hlasovali pouze proti lichvarskym 'zachrannym' balickum. Putin vedel hned po prvni navsteve Tsiprase v Moskve, ze nehraje fair-play a ze nema v umyslu se pridat doopravdy k Rusku. Verim, ze kdyby tak udelal, Rusko s Cinou by Recku poskytlo pomoc. Byla to jen velka slova Tsiprase, ktera, jak se dalo cekat, nedodrzel. Stalo za to pozorovat kysely oblicej Tsiprase pri proslovu N. Farage v Evropskem parlamentu, ktery mu radil, aby pro Recko zvolil svobodu. Bylo mi jasne, ze sliby, ktere dal pred volbami, nemyslel vazne. Neco noveho pod sluncem? Ani ne. Jaris

      Smazat
  2. Tsipras a vzhledem k výsledku hlasování řeckého parlamentu i většina poslanců jeho hnutí odhodili celý svůj volební program.Kdyby měl pan Tsipras v těle alespoň trochu cti , tak by odstoupil .On i jeho Syriza zradilli ŘECKO a jeho lid naprosto odporným způsobem .

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak,ten prodejný pseudo-levičák byl jen Trojským koněm nadnárodního jewrejského bankovního systému...stejně tak,jako pseudo-levice naše,reprezentovaná sociálními demokraty v čele s tím "sitzpinklerem"Bohušem Sralbotkou,který ctí tradice soc.demokracie a dál,jako už jeho soudruzi před ním prospěchářsky a oportunisticky spolupracuje s našimi vykosťovateli...Je to už víc,než sto let,co se aSociální paDemokracie dala tímto směrem,proto jako reakce na tuto zradu vznikla v r.1921 KSČ ze členů nespokojených soc.demáků....Ve svém notoricky zrádném směru pokračuje i dnes,což dokázala jak při prodeji ekonomické i státní suverenity země,tak i např.aktuálně vysráním se na poslední volební program viz.cirk.restituce a nejnověji na paskvil zákona o referendu,kterým to blb Sobotka jen dovršil....Nám už zbývá jen jediné:při nebližších volbách tuto trapnou,prodejnou,zlodějskou bandu poslat tam,kam patří,tak jak ODS.....Stále platí,že "kdo zradil jednou,je hotov zradit pokaždé"a asociální pademokrati to dělají už záhy po svém vzniku po dnešek,tak,jak to předvedl Tsipras....

      Smazat
  3. Ak ma niekto a jeho príbuzný nôž pod krkom tak sa rozhodne aj proti svojej vôli.

    OdpovědětSmazat
  4. A co takhle nechat Řecko už konečně na pokoji? Co takhle starat se, jak zaplatíte každý svůj dluh? Patrně si to neuvědomujete, ale bulvární sračkoserver Novinky.cz zrovna dnes uveřejnil článek, podle kterého jeden každý česek dluží komusi 153.000 Kč. Takže - dluhy se musí platit, jak tady denně s neutuchajícím elánem žvaníte - tak šup šup - někam na vedlejšák, nebo složte ty prachy naráz kdo je máte, ale jinak jsme taky jako Řekové - ne? Jak můžu neustále blafat o dluzích kohosi ( včetně blafajících novinářů a komentátorů - ti všichni mají duh 153 tisíc korun), když sám jsem zadlužen a nesplácím? To moje hlava nebere. Jo takhle kdybychom byli my českové bez dluhu, pak žvaňme,kárejme, napadejme, udílejme rady - ale to není náš případ. Bohužel.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Dobrá připomínka,co se ale mě týče,já si nic nepůjčil,ani jsem nic z národního/státního majetku pod cenou neprodal a ani jsem k tomu nikomu mandát nedal....ať to proto zaplatí ze svého ti,co to způsobili svojí blbostí,nebo nepoctivou prohnaností.....

      Smazat
    2. .....no systém, i ten řecký je nastavený tak, že banky "donutí" politiky (státy) kupovat zbraně a brát si půjčky, tak dlouho až se dostanou do nesplatitelného dluhu, který zaplatí v nějaké formě občané i ti co nic nedluží. cílem je dluhové otroctví. ...a kapitalismus, komunismus, pravice nebo levice? tyto pojmy jsou jen pro hloupé obyvatelstvo aby se hádalo mezi sebou. eu nám nikdy nedovolí zbavit se státního dluhu.

      Smazat

Na opakovanou žádost čtenářů, kteří se nechtějí zapojovat do diskuzí obsahující vulgární a urážlivé výroky. Jejich odstraňování je časově náročné a narušuje plynulost diskuze. Proto nebude dále možné vkládat anonymní komentáře.
Pro vložení komentáře je proto nutné se na stránce "Nová republika" přihlásit vpravo v horním rohu této stránky "přihlásit se" (výběrem emailového účtu např. Google) a upravením uživatelského profilu (v kolonce Nastavení>Upravit uživatelský profil). Děkujeme za pochopení.