Reklama

pondělí 13. července 2015

Největší poválečná genocida, křičely titulky při výročí. A teď si přečtěte, co se dělo ve Srebrenici doopravdy


Radim Panenka
13. 7. 2015 Parlamentní listy

V sobotu uplynulo dvacet let od události, která bývá většinou nazývána „Srebrenický masakr“. O výročí referovala česká, evropská i světová média a ParlamentníListy.cz přinášejí pohledy lidí, kteří přestože (či právě proto) se Srebrenicí zabývají roky, mají zcela jiný pohled na věc. Všechno je trochu složitější, než média říkají, a o této události to platí dvojnásob.


Mainstreamový výklad událostí hovoří o tom, že v červenci 1995, kdy došla Vojska Republiky srbské (bosensko-srbská armáda) do městečka Srebrenica, které mělo být pod ochranou OSN, došlo k systematickému a plánovanému povraždění kolem osmi tisíc muslimských mužů a chlapců ze strany Srbů.

V této spojitosti je pravidelně zmiňován hlavní představitel Vojsk Republiky srbské, generál Ratko Mladić, který měl údajně celý masakr nařídit (spolu s prezidentem Karadžićem). Skutečností je, že se dosud nikomu nepovedlo jakékoli zavinění Mladićovi nebo Karadžićovi prokázat. Konstatuje to řada expertních studií a neprokázal to ani tribunál v Haagu. Oba zmiňovaní navíc během války vyzývali k tomu, aby s civilisty bylo nakládáno podle mezinárodního humanitárního práva. Další prokázaný fakt rovněž je, že 3 600 lidí ze seznamu údajně povražděných se objevilo o rok později u voleb v Bosně a Hercegovině.

Co o celé věci říká přímo Ratko Mladić? „Zatímco jsme my z Vojska Republiky Srbské autobusy (a měli jsme málo benzínu) odváželi těch hodně přes dvacet tisíc (snad až 30 tisíc) muslimů, kteří to chtěli, k postavením jejich armády kolem Kladjna a Tuzly, počítaje v to ženy, děti a staré lidi a vojáky, kteří se vzdali, chorvatsko-muslimské vojsko v Krajině za ničení, loupení a vraždění etnicky stoprocentně „očistilo“ Krajinu, nešetříc nikoho, ani ženy, ani děti, ani staré lidi. Já jsem nikdy nenařizoval, aby byli zajatci zastřeleni, ale nemohl jsem zabránit, aby se někteří z mých vojáků nepomstili vrahům svých nejmilejších, kteří přišli o život, když Orićovy bandy řádily ve východní Bosně. Tyto vrahy moji vojáci poznali mezi zajatci. Nepřátelé Srbů teď mohou být spokojeni, protože goebbelsovská propaganda ve světě způsobila, že se pro mnohé málo informované lidi takzvaného demokratického Západu, ohlušené propagandou a dezinformacemi, Srbové stali monstry, vrahy připravenými na jakékoli zločiny včetně znásilňování,“ uvádí k tomu generál v knize Rajka Dolečka Hovory s generálem Mladićem.

O podrobnější výklad jsme požádali dokumentaristu a režiséra Václava Dvořáka. Ten již má za sebou úspěšný film Uloupené Kosovo a nyní točí dokumentární film právě o Srebrenici. „Když přijede Čech do Srebrenice, má po chvíli dojem, že se ocitl v Jáchymově. Hornické město stavěné do kopce podél horského potoka sevřené úzkým údolím. Barokní kostelík s cibulkou také připomíná naši krajinu. Vedle ale stojí mešita s minaretem, v kavárnách vám nabízejí kávu v džezvě a alkohol těžko seženete. Jste na muslimském území, ze kterého byli Srbové dvakrát ve 20. století vyhnáni. Podobně jako v mnoha dalších městech Bosny,“ uvádí Dvořák.

„Odsud ze Srebrenice velel velitel 28. (muslimské) divize Naser Orić svým vražedným komandům, která za tři roky zničila téměř 100 srbských vesnic a usedlostí, pobila přes 3 200 Srbů – mužů, starců, žen i dětí. S hlavami některých zabitých ‚hráli‘ Oričovi hrdlořezové kopanou. Srebrenica byla vyhlášena enklávou pod ochranou OSN a měla být demilitarizována. Ani francouzští vojáci, ani Nizozemci, kteří je vystřídali, nebyli schopni a možná i ochotni Orićovy vojáky odzbrojit. Orić tak se svými vojáky řádil v okolí, a když mu bylo ouvej, stáhl se pod ochranu OSN do Srebrenice. Ve městě byl Orić neomezeným vládcem, pravým warlordem, kšeftařem a mafiánem,“ popisuje.

Bylo to na objednávku?
„Muslimský prezident Bosny Izetbegović a Orićův nejvyšší velitel hledal způsob, jak vtáhnout USA a NATO do občanské války na svou – muslimskou – stranu. Muslimové vyrobili řadu provokací a akcí pod ‚falešnou vlajkou‘ – atentáty na fronty lidí čekajících na chleba, opakované odpálení min na tržišti a podobně. Západními médii byli za pachatele vždy označeni Srbové generála Mladiće. Hakija Meholić, bývalý šéf policie ve Srebrenici, mi do kamery zopakoval to, co říkal v několika filmech vystavených na YouTube. Izetbegović si prý chtěl u něj osobně objednat ve městě masakr 5 000 muslimů a svést to na Srby! Prý mu to poradil Bill Clinton – americký prezident. ‚Nešlo by to nějak zařídit?‘ – ptal se muslimský prezident svého policisty. ‚Ne, nešlo,‘ odvětil Meholić a okamžitě odjel ze Sarajeva zpět do Srebrenice. Říkal mi, že si tím asi zachránil život,“ vzpomíná režisér.

Mezitím se podle jeho slov zformovala silná a disciplinovaná srbská armáda v Bosně (Vojska Republike Srpske – VRS). „Vzdorovala nejen muslimským divizím a arabským mudžahedínům a jejich chorvatským spojencům, ale i náletům letounů NATO. V červenci 1995 provedl necelý jeden prapor VRS se dvěma tanky průzkum bojem a k velkému překvapení se muslimská obrana Srebrenice zhroutila. Část muslimů složila zbraně, ale mnozí z Orićových hrdlořezů se báli pomsty. Rozhodli se probojovat srbským obklíčením. Dnes jsou padlí muslimové z těchto bojů vydáváni za popravené. Na hřbitově v Potočari, který byl zeměmi NATO vytvořen jako jeden velký spektákl, jsou pohřbívány kosti z celé muslimské Bosny, klidně i zemřelých ještě dávno před vypuknutím občanské války. Má se tak před veřejností dodatečně zdůvodnit krvavé zničení Jugoslávie a velmocenské rozebrání Srbska státy NATO,“ je přesvědčen Dvořák.

Obětí Srebrenice je hlavně pravda

„Podařilo se mi před kameru dostat bývalého spojového náčelníka Orićovy divize. Na otázku, kolik je na hřbitově popravených muslimů, jak tvrdí protisrbská propaganda, nechtěl přímo odpovědět. Pod kupolí mešity jsem otázku opakoval několikrát. Až nakonec druhý den přímo na potočarském hřbitově prohlásil, že ti všichni okolo jsou ‚oběti Srebrenice‘(?!). Ale skutečné oběti Orićovi Srebrenice leží na srbských hřbitovech v okolí – v Bratunci, v Kravici, ve Skelanech… Oběťmi Srebrenice jsme ale i my všichni, kteří musíme od rádoby novinářů každoročně slýchat opsané nesmysly o vraždících Srbech, o genocidě bosenských muslimů, o zločincích Mladičovi a Karadžićovi. Obětí Srebrenice je především pravda. Doufám, že seženu prostředky na dokončení roztočeného filmu o ‚Cause Srebrenica‘, ale především doufám, že před českou veřejností budou rehabilitování bosenští Srbové, jež bojovali proti záludnému a daleko silnějšímu nepříteli a kteří si své místo ve své rodné Bosně nakonec se zbraní v ruce obhájili,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Václav Dvořák.

K počtu muslimských civilních obětí se před časem v rozhovoru s autorem článku vyjádřil jeden ze srbských expertů, který se Srebrenicou zabývá celých dvacet let, dr. Milivoj Ivanišević.

„Mnoho lidí zemřelo nebo bylo zabito třeba už v roce 1992 anebo také dva či tři roky po červenci 1995. Experti haagského tribunálu našli, že zhruba 34 procent obětí, které tam jsou pohřbeny, zemřelo na zranění od šrapnelů, granátů a tak dále. Takže nemohli být zastřeleni. Skutečně postřílených lidí je tam kolem čtyř set, tolik jich aspoň mělo spoutané ruce. V těch masových hrobech byla také nalezena těla Srbů. Odpovídalo to zhruba počtu Srbů, kteří byli zajati muslimy pod vedením Nasera Oriće. Našlo se tam i jedno ženské tělo, které bylo identifikováno, a zjistilo se, že to byla Srbka. Zjištěno bylo také, že některá těla v hromadných hrobech byla v různém stupni rozkladu, z čehož je jasné, že datum jejich smrti nemůže být stejné. Nicméně pokud jde o ty postřílené, jména těch z naší strany, kteří je zabili, byla známa, a věděl to i haagský tribunál. Bylo tedy jeho povinností, aby je zatkl. Nestalo se to, i když existují důkazy,“ řekl před časem ParlamentnímListům.cz Ivanišević.


Psali na Parlamentních listech:

6 komentářů :

  1. "Pravda (Boží) zvítězí!" I nad židovskou lží a nenávistí...ale trvá to někdy dost dlouho.

    OdpovědětSmazat
  2. Svět je plný lží, podvodů a nenávisti. Pravda lidská nemůže zvítězit, protože nikdo už neví kde je a jak vypadá, a pravda Boží zvítězí jen tak, že spláchne veškerou lidskou havěť z povrchu Země někam do prázdna. A začne se znova od začátku.

    OdpovědětSmazat
  3. Je to hrůza co napáchal Orič a jeho banda . Dokument bude drsný , ale hlavně že se dovíme druhou stranu mince .Díki Václavu Dvořákovi .

    OdpovědětSmazat
  4. No a pak přijde někdo jinej s jiným dokumentem, ještě drsnějším, budeme čučet na druhou stranu mince - no a co? Komu to pomůže? Těm mrtvým ubožákům? Jsou to zkrátka oběti vyvřelé lidské zhovadilosti. Když vyvřel Vesuv, zahubil celé Pompeje- vyvřelí političtí strašáci, zbohatlíci a další smečky nemocných lidských duchovních chcíplotin, taky umí jen zabíjet - no ale ve světě, kde se vraždy, genocidy a zvěrstva netrestají -proč by ne? Zatím se vždycky vraždy trestaly,teď ne, no a ukazuje se, co je lidstvo zač. Žravé šelmy, hyeny, supi, a další zabijáci se za lidi už z hloubi duše stydí.

    OdpovědětSmazat
  5. Smutná realita tyv, vládnoucích elit - aka Havel a Swarzenberg patolízal....

    Orthodoxní srbové byli napadeni jezuity a Vatikánem a jejich pravou rukou NATO - chorvati co by věrní katolíci a patolízalové (aka Hitlerovi přisluhovači ...) prodali Jugoslavii. Mujahadim z Afghanistánu byli dopraveni do Jugoslavie jako Liberation Kosovo Army ..... a začala čistka orthodoxních křesťanů v Jugoslavii - Miloševič musel jednat s armádou aby je zastavil ....

    To samé pak US-NATO-EU udělali v Čečeňsku a pak později v Gruzii ..... teď samý scénář probíhá na Ukrajině ...

    OdpovědětSmazat
  6. Když si vzpomenu, jak v roce 1991 se vyskytovaly znepokojivé zprávy, že hrozí vypuknout v Jugoslávii ozbrojené střetnutí, jak to ještě před začátkem války nabíralo na intenzitě, tak jsem si říkal, že tohle snad není možné, že to odporuje zdravému rozumu. Jak jsem si přál, aby to nebyla pravda a aby zvítězil zdravý rozum.
    Připadalo mi, že pokud k válce, byť jen v Jugoslávii dojde, že už to v Evropě nebude takové, jako dřív.
    No nakonec se nestalo, jak jsem si přál a skutečně to zanechalo změny.
    A mě by docela zajímalo, jak na to, co a jak se dělo před začátkem války nahlížejí tamní historici. A asi jsem naivní není mi jasné, nedovedu si vysvětlit, jak z bývalých sousedů a nepochybně i přátel se stanou nepřátelé, co se pak zabíjejí.

    OdpovědětSmazat

Na opakovanou žádost čtenářů, kteří se nechtějí zapojovat do diskuzí obsahující vulgární a urážlivé výroky. Jejich odstraňování je časově náročné a narušuje plynulost diskuze. Proto nebude dále možné vkládat anonymní komentáře.
Pro vložení komentáře je proto nutné se na stránce "Nová republika" přihlásit vpravo v horním rohu této stránky "přihlásit se" (výběrem emailového účtu např. Google) a upravením uživatelského profilu (v kolonce Nastavení>Upravit uživatelský profil). Děkujeme za pochopení.