Reklama

pátek 17. července 2015

Německo těží z krize eurozóny: od roku 2008 vydělalo 193 miliard eur

Martin Hekrdla 
17.7.2015  AltPress

Co vedlo Německo k tak nesmiřitelnému chování vůči Řecku, k chování, které jakoby nedávalo smysl a jen prohlubovalo pětiletou dlužní krizi s mnoha hrozbami a otazníky pro celou Evropu? Proč nebyl Berlín připraven k jakýmkoli ústupkům? Cherchez la femme, Angelu Merkelovou? 



Frankfurt nad Mohanem. Demonstrace před sídlem Evropské centrální banky 16. července 2015
Tak se od 13. července ptají mnozí experti zvyklí na ekonomickou racionalitu. Například Guillaume Duval z keynesovského webu AlterEcoPlus ve čtvrtek usoudil, že peníze jsou přece až na prvním místě. A tak jediné racionální vysvětlení „podivného chování“ Angely Merkelové spočívá v tom, že krize eurozóny je pro Německo – dobrý obchod…

Ta otázka se vlastně pořád opakuje od roku 2010: pokaždé vláda Angely Merkelové zpočátku odmítala inovace, které byly evidentně nezbytné k zachráně eura. S výjimkou Řecka, jehož kauza zdaleka není u konce, Merkelová vždy až na posldení chvíli dala de facto zelenou záchranným operacím Evropské centrální banky (ECB), která starý kontinent zaplavila likviditou. Současně ovšem Německo prosazovalo – a prosadilo – stále přísnější podmínky pro „záchranu“ jednotlivých zemí v oblasti fiskálních politik. Výsledkem je krize, která vytrvale pokračuje, protože politiky strohosti vyvolávají recesivní tlaky a z hlediska růstu, zaměstnanosti a „sociální smíru“ jsou kontraproduktivní.

Řecko jako děcko
Hynek Fajmon

Existuje mnoho možných vysvětlení pro toto zdánlivě iracionální chování. Dokonce i „střet civilizací“ se už nalepuje na krizi eurozóny a hovoří se o rozporech „kulturní povahy“, které dnes docela dobře – aby se neřeklo – nahrazují starý dobrý rasismus. Máme prý co činit s konfliktem přísné protestantské etiky s jižanskou, kulturně zakódovanou lehkovážností. Bývalý europoslanec za ODS Hynek Fajmon tvrdí, že v Řecku jde o „kulturní problém“ a že „základní civilizační věci“ tam neexistují (sic!). Řekové jsou vlastně jakési přerostlé, nesocializované a nezkultivované děti (vzpomeňme na povzdech šéfky MMF Christine Legardeové při jednáních o řeckém dluhu, že by se mělo hovořit „mezi dospělými“). Fajmon to shrnul takhle: „Je neúnosné nechat si na krku takové nevychované dítě [Řecko], které má dávno pracovat, ale pořád čeká, že ho budete v mamahotelu [Evropské unii] opečovávat a platit.“ (Echo č. 29/2015).

Guillaume Duval trvá však na tom, že nejde o žádné nesmiřitelné kultury, natož o „mamahotel“, který se má na starost infantilního dospěláka. Je si jist, že „nelze opomíjet roli reálného objektivního faktoru“: krize eurozóny je prostě v praxi značně výhodná pro Německo všeobecně a pro německý stát zvláště (mezi Němci – velmi různými Němci – a německým státem, potažmo erární pokladnou, je přece jen rozdíl).

Bezpečné útočiště


Proč je to pro Německo výhodné? Je to jednoduché: čím více se euro otřásá, visí na vlásku a hrozí mu to či ono (sledujte zpravodajství), tím bezpečnějším útočištěm se stávají německé dluhopisy pro parazitní investory (ti za svůj parazitismus nemohou, neboť investovat do reálné ekonomiky se v pozdním kapitalismu jeví skoro morální hazard). Což v kombinaci s uvolněnou měnovou politikou ECB umožňuje Německu těžit z mimořádně nízkých úrokových sazeb.

Jak? To je ještě jednodušší. Zatímco Německo v roce 2008 stála dluhová služba slušných 69 miliard eur, letos mu stačí jen 48 miliard, i když se jeho dluh za posledních sedm let zvýšil o 490 miliard. Kdyby Němci měli letos splácet ze svého veřejného dluhu stejné úroky, jaké kralovaly v roce 2008, museli by zaplatit – podle údajů, které poskytla Evropská komise, nic zlého netušíc – 93 miliard eur. Tedy dvakrát tolik.
Wolfgang Schäuble

Sečteno a podtrženo: němečtí daňoví poplatníci si v letech 2008 až 2015 přilepšili o 193 miliard eur! Přes německou podporu poskytnutou Řecku, Irsku, Kypru a Portugalsku (která uhradila opravdu hlavně jen úroky s mnohem vyšší sazbou, než jakou je zatížen německý dluh) celá ta krize eura a její prodlužování jsou pro Spolkovou republiku manou nebeskou. Kromě toho si Německo takto zároveň úspěšně řeší problém svého demografického zhroucení a stárnutí populace. Rozvrat periferních evropských ekonomik politikami austerity Berlínu zajišťuje – lze-li to tak říci – import mladých, zapracovaných a kvalifikovaných Řeků, Italů, Portugalců a Španělů do Německa, na jinak pohlavně dost neplodné teritorium Velké Mutti. A do třetice všeho dobrého: krize a uvolněná měnová politika ECB zajišťuje nižší hodnotu eura vůči dolaru, což dovoluje německému průmyslu, aby si kompenzoval devastaci evropské poptávky v „líné“ části eurozóny vývozem mimo Evropu. Chytré, ne?

Teorie spiknutí


Nejsem si jistý míněním Guillauma Duvala, že Wolfgang Schäuble si na svém ministerstvu určitě nevytvořil tajný tým s krycím názvem Griechenland, který by hodil na papír výše uvedené výpočty a záměrně se snažil prodloužit krizi. Proč ne? Trestní zákoníky všech zemí rovněž tak či onak počítají se „zločinným spolčením“ a nikdo legislativce neobviňuje z propadnutí spikleneckým teoriím. Ale je pravda, že v komplexních společnostech logika detektivních románů příliš nefunguje. Spíše je to tak, že v kapitalismu se urodí dobrý obchod z čehokoli a vlastně ze všeho. Lze-li si namastit kapsy i z krize („Krize je šance“, dává ekonomický tisk do titulků, když je nejhůř), neznamená to, že se byrokraté, ekonomové a politici upřímně nesnaží krizi vyřešit a že veřejnost neusiluje o pochopení, kolik uhodilo. Nikdo nemusí byť jen tušit, že pracuje a hledí na svět se svazující systémovou logikou. Lidé nevědí, že jsou více podobni panujícím poměrům než vlastním otcům…
Angela Merkelová

Krátkozrakou politiku však tohle neomlouvá: v případě, že krize eurozóny bude pokračovat od desíti k pěti a Evropa se rozdrobí na různé „civilizace“, bude to mít vážné negativní důsledky také pro Německo a jeho ekonomiku. Nejenže ztratí v ostatních evropských zemích odbytiště, ale také – a dokonce i ve svých montovnách – elementární důvěru. Zatím jsou v Německu i všude jinde šafáři politiky i kapitálu pohrouženi do krátkodobého myšlení jepic, do přežívání od voleb k volbám a od obratu k obratu. Dlouhý den ale už končí, čas se nachýlil.

16 komentářů :

  1. "... v kapitalismu se urodí dobrý obchod z čehokoli a vlastně ze všeho. Lze-li si namastit kapsy i z krize..."
    To patří k základním poznatkům dneška, jak to popisuje např. Janis Varoufakis ve své knize "Globální minotaurus". Fázi, která následuje po vládě globálního minotaura nazývá přímo bankrotokracií.
    Z toho, že momentálně na tom vydělává Německo (ne ovšem němečtí pracující, natož pak nezaměstnaní), se ale nesmí dělat závěr, jako by to vymysleli "zlí Němci". To, doufám, ví i většina Řeků - při vší historicky oprávněné antipatii vůči Německu.

    Úvodní kapitolu Varoufakisovy knihy v češtině si můžete přečíst tady:
    http://www.rybkapub.cz/fotky12944/fotov/_ps_147Varoufakis-Globalni-Minotaurus-1-kap.pdf
    Třeba pak dostanete chuť dočíst si knihu celou - najdete ji ve veřejných knihovnách.

    OdpovědětSmazat
  2. " Byla to víra typu New Age v moc finančního sektoru vytvářet
    „bezrizikové riziko“, která vyvrcholila v přesvědčení, že naše
    planeta dnes unese dluhy (a další dluhy vytvořené na základě
    těchto dluhů), které jsou mnohonásobkem skutečných globál-
    ních příjmů. "

    OdpovědětSmazat
  3. " Sen o bankomatu ve vlastním obývacím pokoji se
    stal skutkem, aspoň pro soukromé finanční instituce a lidi,
    kteří je řídili. "

    OdpovědětSmazat
  4. " Bankéři platili
    ratingovým agenturám za to, že udělovaly status AAA jimi
    vydávaným CDO; regulační úřady (včetně centrální banky)
    akceptovaly tato hodnocení jako košer; a ambiciózní mladí
    mužové a ženy se špatně placeným zaměstnáním v některém
    z regulačních úřadů začali zakrátko plánovat kariérní přechod
    k Lehman Brothers nebo Moody’s. Dohled nad nimi všemi
    vykonával houf ministrů financí, kteří už předtím odsloužili
    řadu let u Goldmana Sachse, Bear Stearnsů atd., nebo doufali,
    že se připojí k tomuto kouzelnému kruhu, až skončí s politi-
    kou. "

    OdpovědětSmazat
  5. " Jako zločinně nedbalý lékař, jehož pacient se štěstím
    zůstal naživu, požaduje establishment z doby před rokem 2008,
    aby mu bylo odpuštěno, protože kapitalismus koneckonců pře-
    žil. A jestliže někdo z nás dál trvá na zjištění viníků Krachu
    2008, proč jej nesvést na lidskou přirozenost? "

    OdpovědětSmazat
  6. " Roku 1997 byla Nobelova cena za ekonomiku udělena Robertu
    Mertonovi a Myronu Scholesovi za vypracování „průkopnic-
    kého vzorce pro hodnocení akciových opcí“. „Jejich metodo-
    logie,“ jak hlásala tisková zpráva komise udělující tuto cenu,
    „připravila půdu pro ekonomická hodnocení v mnoha oblas-
    tech. Vedla také ke vzniku nových finančních instrumentů
    a umožnila účinnější management rizik ve společnosti.“
    Kdyby jen chudák Nobelův výbor věděl, že tolik vychvalovaný
    „průkopnický vzorec“ způsobí za pouhých několik měsíců
    zhroucení významného hedgeového fondu (nechvalně zná-
    mého LTCM, do kterého Merton a Scholes investovali veške-
    rou svoji prestiž) a přirozeně také jeho sanaci za peníze
    ochotně platících daňových poplatníků USA! "

    OdpovědětSmazat
  7. Ona existuje jediná zbraň a sice nic do EU neplatit a také od ní nic nechtít. Prostě jednat, jako by byla konfederace. To bohužel vetšina státečků neumí a tak sežíraj ty mocné....

    OdpovědětSmazat
  8. " toxické deriváty
    se opíraly o
    toxickou
    ekonomii
    , která sama nebyla ničím jiným než souborem moti-
    vovaných klamů či sebeklamů hledajících teoretické zdůvod-
    nění; souborem fundamentalistických dogmat ochotných brát
    v potaz fakta jedině tehdy, když se dala přizpůsobit požadav-
    kům této lukrativní víry. Přes své působivé názvy a technický
    háv byly ekonomické modely pouhými matematizovanými
    verzemi dojemné pověry, že trhy vždy vědí všechno nejlíp –
    jak v dobách pokoje, tak v obdobích zmatků. "

    OdpovědětSmazat
  9. " Co když z Krachu nelze obviňovat lidskou přirozenost ani
    ekonomickou teorii? Co když k němu došlo ne proto, že ban-
    kéři byli chamtiví (i když takoví většinou jsou) nebo že pou-
    žívali toxické teorie (i když to nepochybně dělali), ale proto, že
    kapitalismus uvízl v pasti, kterou si sám vytvořil? Co když ka-
    pitalismus není „přirozený“ systém, ale zvláštní systém se
    sklonem k systémovému selhání? "

    OdpovědětSmazat
  10. " Lidská vůle může být ... tajemná a záhadná, ale ve věku kapitalismu se stává spíš odvozeným činitelem než hlavním hybatelem. Tím, kdo si přisvojil roli hlavní síly utvářející náš svět včetně naší vůle, je totiž
    kapitál. Jeho z vlastního nitra vycházející energie se vysmívá lidské vůli,
    podnikatele stejně jako nádeníka. I když je bez života a ducha, kapitál
    – zkratka pro stroje, peníze, finanční deriváty a všechny formy krystalizovaného bohatství – se rychle vyvíjí, jako by podnikal sám pro sebe, a používá přitom lidské aktéry (ve stejné míře bankéře, šéfy i pracovníky) jako pěšáky ve své vlastní hře. Nikoli nepodoben našemu podvědomí, kapitál také dodává našim myslím iluze – především iluzi, že když mu sloužíme, stáváme se významnými, výjimečnými, mocnými.
    Jsme hrdí na náš vztah k němu (bud’ jako finančníci „vytvářející“ za jediný den miliony, jako zaměstnavatelé, na nichž závisí spousta rodin jejich pracovníků, nebo jako dělníci těšící se přednostnímu přístupu k lesklým strojům a drobtům výhod, které jsou odpírány ilegálním migrantům), přičemž zavíráme oči před tragickým faktem, že je to
    kapitál, co nás ve skutečnosti vlastní, a že jsme to my, kdo slouží
    jemu. "

    OdpovědětSmazat
  11. " Je tedy možné, že Krach 2008 nebyl ničím jiným než opětovnou příležitostí k uvědomění, jak dalece jsme dovolili naší vůli, aby byla ujařmena kapitálem? Byl to náraz, který by nás měl probudit k pochopení reality, že se kapitál stal „silou, které se musíme podřídit“, mocí, která vyvinula „kosmopolitní, univerzální energii, která láme veškeré meze a pouta a vystupuje jako jediná politika, jediná univerzalita, jediná mez a jediné pouto“? "

    OdpovědětSmazat
  12. " Je nějaká pochybnost o tom, že Wall Street a finanční sektor jako celek doopravdy pořádně ztloustl při své zákeřné chamtivosti, kvazikriminálních praktikách a finančních produktech, které měla každá
    slušná společnost dávno zakázat? Nebyly ratingové agentury učebnicovým příkladem konfliktu zájmů v praxi? Nebyla chamtivost velebena jako nové dobro? Nebylo vskutku donebevolajícím selháním regulátorů, že nedokázali vzdorovat pokušení, aby stáli na „správné“ straně bankéřů? Nebyly anglo-keltské společnosti náchylnější než ostatní k neoliberálnímu kulturnímu chytračení, nepůsobily jako předmostí, z něhož se do zbytku světa šířila tvrzení, že „skrupule“ jsou
    k ničemu a egoismus je jediná možná cesta, jediná motivace?
    Není snad pravda, že Krach roku 2008 postihl rozvinutý svět
    ostřeji než takzvané nastupující země? Dokáže někdo vyvrátit prosté tvrzení, že kapitalismus jako systém má podivnou schopnost sám si podrážet nohy? "

    OdpovědětSmazat
  13. Kopecky, zavist se z tebe vali plnym proudem. Tak jako z kazdeho neschopneho parazita, ktery si mysli, ze bude jen zrat, nezaplati a projde mu to.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tohle z tebe vypadlo předem nebo zadem ? Nebo najednou ? Nevím co se z Kopeckého valí plným proude, závost to teda určitě není ,ale z tebe se valí plným proudem něco hůř než hnůj.Nějakej takovej sajrajt.

      Smazat
  14. Jan Kopecký -

    Vhodné a dobré poznámky - jen tak dále

    OdpovědětSmazat

Na opakovanou žádost čtenářů, kteří se nechtějí zapojovat do diskuzí obsahující vulgární a urážlivé výroky. Jejich odstraňování je časově náročné a narušuje plynulost diskuze. Proto nebude dále možné vkládat anonymní komentáře.
Pro vložení komentáře je proto nutné se na stránce "Nová republika" přihlásit vpravo v horním rohu této stránky "přihlásit se" (výběrem emailového účtu např. Google) a upravením uživatelského profilu (v kolonce Nastavení>Upravit uživatelský profil). Děkujeme za pochopení.