Reklama

sobota 18. července 2015

Rekviem za naduté iluze



Michael Chessum
18.7. 2015   Střípky ze světa
 

Syrizu pohlavkují ty pravdy, jež měla za archaické haraburdí.
Pokud jde o dnešní Řecko, „rozsah kapitulace a absurdita politické situace toho, kdo je sleduje zvenku, možná poněkud zarazí“. Sama řecká „levice však právě to čekala už měsíce“, píše Michael Chessum v britském New Statesman.

Většinou dokonce Tsiprase „podezírala, že to prodá už mnohem dřív“. Teď se v otázce, „proč se neohnul už v posledním kole rozhovorů a tlačil na referendum“, shoduje, že prostě jen „ustupoval tlaku veřejnosti“.

„Pravice v Syrize – kolekce politiků typu vicepremiéra Dianise Dragasakise a ministra hospodářství Georgise Stakathise – byla zpočátku proti referendu. Jeho výsledek však nahrál právě její strategii: usměrnit energii veřejného tlaku tak, aby se de facto hlasovalo o tom, zda má vláda důvěru,“ – a pak to „interpretovat jako mandát k uzavření dohody, která Řecko udrží v eurozóně a vládu u moci, ať už to stojí, co to stojí.“

„Tsipras se této logice podřídil a náhlý posun v jeho politické roli mnohé stoupence Syrizy zaskočil.“ Leckdo v něm sice vidí i dnes spíš „oběť vzniklé situace“, byť stále častěji s výhradou, že se mu „svět, v němž žijí ti kolem, vzdaluje“. „Jak dlouho jim ta trpělivost vydrží, se teprve uvidí.“

Dlouho to bude jen sotva. „Pro většinu těch, s kým jsme v kontaktu, zní totiž mandát referenda přesně opačně: Řecko úsporný program, přinejmenším v předložené podobě, prostě neakceptuje. Odvolat se je na co: Syriza vyhrála lednové volby i heslem ´Už žádné oběti kvůli euru´; a proti navržené dohodě pak hlasovalo 61 procent.“ Uteklo jen pár dnů a „klíčové podmínky i další klauzule té, co se parlamentem pasíruje teď, jsou ještě mnohem a mnohem horší“. Pod „tlak veřejnosti“ – až po „dnešní masovou stávku“ – to tak „dostává samotnou Syrizu“.

Ta se od chvíle, kdy převzala vládní moc, stará vlastně jen o to, jak to urovnat s věřiteli. „Spousta těch, kdo dali Syrize podporu, jí vyčítá, že na mnoha slíbených sociálních reformách a změnách daňové politiky se pracovalo jen pomalu, pokud vůbec.“ A pro to, jak – nebude-li vyhnutí - „zvládnout Grexit, se neudělalo vůbec nic“. Vláda naopak „na tom, že členství v eurozóně se s jejím mandátem slučuje, lpěla dál, třebaže se tím ponižovala a nabíhala si na vidle“. Ti „poslanci Syrizy, co pro nové memorandum zvedli ruku, měli za to, že se tím rozvod s eurem – a další gradace střetu s pravicí – jen odloží. Teď je však z odkladů permanentní ústup.“

New Statesman byl z těch, kdo si v Syrize vysnili „nejslibnější politický projekt evropské levice“. Teď věští „jeho zkázu už tento týden“. Ať totiž „Tsipras premiérem zůstane či ne, vláda Syrizy už padla. Nahradila ji nová parlamentní většina, složená z některých poslanců Syrizy a celého starého politického řádu, co byl už údajně na lopatkách – PASOK a Nové demokracie.“

Skončí-li to v Syrize jen „vnitřním střetem“, nebo „schizmatem, co se provalí i navenek“, se zatím neví. Jedno či druhé ji však nemine. „Rozpory její strategie vyplavou na povrch.“ Nahrají „silám nalevo od Tsiprase“. Tím víc, že Syriza sama se „od momentu, kdy převzala moc, chovala značně neseriózně“. „Ústřední výbor se sešel naposledy už před několika měsíci.“ „Místo aby politiku vlády formuloval, probíral ji pouze zpětně.“ Misku vah ovlivní i „disidenti mezi poslanci a aktivisty“. To, „kolik jich Syriza vyloučí“ - a „kolik z nich rezignuje samo“.

„Pro mediální mainstream i spoustu Britů levicového ražení je to celé jen o EU a euru.“: Ty jsou však „pouze tou menší polovinou kauzy“. Od „projektu typu Syrizy se čekala demonstrace toho, čím patří evropské levici budoucnost“: „radikálního programu, co nestáhne chvost“, „otevřenosti vůči sociálním hnutím“ a „demokracie ve vlastních řadách“. „Původcem Tsiprasova neúspěchu není až tak to, že nechtěl pryč z eurozóny, ale rezignace na radikální kroky, bez nichž to nejde: znárodnění bank, konfiskaci aktiv a masivní přerozdělení daňového břemene.“

„Fiasko Alexise Tsiprase přivádí levici na rozcestí. Kudy z něj vyrazíme?“

Nechce-li levice, co na iluze nedá, aby to fiasko kompromitovalo i ji, musí se jasně vymezit. To fiasko je masakrem všech mrákot, jež se jí pletou pod nohy. Tím rychleji to chce druhý dech všemu, co levici nemá jak zkompromitovat.

9 komentářů :

  1. Je třeba mít na vědomí, že byla udělána zřejmě tajná dohoda, nakonec dluhy Řecka budou z části odepsány, ale samozřejmě, nemělo to vypadat tak, že si to Syriza vymohla, to by povzbudilo ty ostatní státy, takže v zákulisí se cosi dohodlo jao kompromis, co vyplave na povrch až později.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Syriza se ocitla oproti předvolebním slibům úplně někde jinde a nikdo si na to ani nevzpomene.

      Myslím, že stávkovat budou 20 let, resp. do doby, než vstoupí do BRICS, pokud jim to světové kurvítko nepřekazí (pokud toto ekonomicky neklekne, jak je očekáváno, i přes poněkud umělé držení dolaru nad vodou).

      EU je monolit soudržnosti zemí, protože chce i toho nejslabšího a i nejslabší chce být v tomto monolitu. Ale neobstojí v konfrontaci s Mohamedány a v konfrontaci s vlastnímu výdaji na sociální zabezpečí (zadlužeností). Třetí strana (světové kurvítko) si již teď mne prsty, jak elegantně se mu to povedlo, pokud členské státy EU nepořádají Rusko o vojenskou pomoc.

      Nečetl jsem jediný optimistický názor ohledně budoucnosti EU.

      Smazat
    2. Pozor! Sociální zabezpečení n e n í zadluženost. Zadluženost jsou všechny výdaje, které nejsou 'pro lidi' a na které si půjčuji (v řeckém případě tanky a ponorky proti Turecku, různé nerealistické, bombastické a zbytečné projekty městských a krajských samospráv a pod.)

      Smazat
    3. Pohov, ekonome. Pořád to znamená směřování sociálního státu do kytiček.

      Smazat
  2. Petr Jihlava.
    Zajímavý článek.
    Doporučuji čtenářům a diskutujícím NR rozhovor s novinářkou a analytičkou Terezou Spencerovou:http://www.literarky.cz/politika/rozhovory/20260-po-eckem-tydnu-zmna-reimu-v-evrop-jak-za-totae

    OdpovědětSmazat
  3. Ach jo - zase už Řecko? Kdy už tomu bude konec a přijde na řadu Česko? Taky žádná hitparáda - každý Česek včetně miminek dluží komusi 158.000 korun, nesplácíme, a jsme v pohodě. Jak to?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Buďte rád, že o Česku se nehovoří. 0 Řeckou realitu nestojím ani za cenu české popularity, či Vy snad ano?

      Smazat
  4. Tak. Budou předčasné volby a v Řecku i EU bude sranda. Vyhraje Zlatý úsvit a odtržená část Syrizy. Jen Řecko ztratilo vhodnou dobu....

    OdpovědětSmazat
  5. No a parádně slouží jako argument mizerné penze a platy v Česku. protože zdejším Pytlíkům nedojde, že si Řekové nežili nad poměry, ale že my jsme drasticky oškubáváni. 75 % německé produktivity a třetinové platy.
    jogín

    OdpovědětSmazat

Na opakovanou žádost čtenářů, kteří se nechtějí zapojovat do diskuzí obsahující vulgární a urážlivé výroky. Jejich odstraňování je časově náročné a narušuje plynulost diskuze. Proto nebude dále možné vkládat anonymní komentáře.
Pro vložení komentáře je proto nutné se na stránce "Nová republika" přihlásit vpravo v horním rohu této stránky "přihlásit se" (výběrem emailového účtu např. Google) a upravením uživatelského profilu (v kolonce Nastavení>Upravit uživatelský profil). Děkujeme za pochopení.