Reklama

neděle 12. července 2015

Zbořil: Ekonomické reformy podle amerických not?

Zbořil: Ekonomické reformy podle amerických not?12.červenec 2015  První zprávy

Když někdy v roce 1990 nebo 1991 členové českého filmového štábu dělali interview s vietnamským generálem Vo Nguyen Giapem a on se jich ptal, proč si vybrali právě jeho, dostalo se mu trochu ponížené odpovědi, že je tomu tak proto, že jej považují za jednoho z největších vojevůdců 20.století.
Generál velmi s ironií odpověděl, že to je omyl, protože on není jeden z největších, ale je tím největším. Na otázku jak ho to napadlo, odpověděl, opět s úsměvem, že to bylo velmi jednoduché: „Porazil jsem Japonce, Francouze, Američany a Číňany, a tak mi ukažte někoho, nad kým bych ještě mohl zvítězit!“ Píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil.

Abychom mohli porozumět této vícevýznamové odpovědi musíme vědět, že generál Giap byl nejen velký generál, ale i vtipný člověk, rád používal alespoň několika vět z jazyků svých „nepřátel“, kteří pro něho byli v různých obdobích jeho života nepřáteli na život a na smrt. Tehdy na počátku devadesátých let byl uznávaným herojem svého národa, předsedou Vojenské rady státu s právem zahajovat její zasedání, ale bez práva hlasovacího.

Na vnitřní a zahraniční politiku Vietnamské socialistické republiky měl velmi omezený vliv a vlastně o něj ani příliš nestál. Byl symbolem vítězství Vietnamců ve válkách, které trvaly v jejich zemi nepřetržitě skoro třicet pět let a byly doprovázeny mimo jiné systematickým vražděním civilního obyvatelstva a ničením materiálních zdrojů země. Statistika těchto škod a obětí překračuje data, která považujeme v Evropě za burcující v souvislosti s druhou světovou válkou. Vietnam byl ale příliš daleko, abychom se nad tím vzrušovali jinak než z našich vlastních propagandistických důvodů ve prospěch jedné nebo druhé strany v letech u nás studené války.

V Československu a později v České republice jsme se tehdy stále ještě vysmívali „rákosníkům“ a jejich „babetám“ a nevšimli si, že válkou zničená země zahájila už v roce 1986 rozsáhlý program ekonomicko-politických změn s ideou „spoléhání na vlastní síly“ - Doi moi. A v následujícím desetiletí tento nový fenomén, dost atypický v zemích jihovýchodní Asie (JVA), se pokusil analyzovat jeden z mých nejtalentovanějších studentů politologie a také vietnamistiky Lukáš Sluka (viz jeho práci Role a potenciál existujících společenských tříd ve Vietnamu při probíhajících ekonomicko-politických změnách od roku 1986).

Jeho vážná zdravotní indispozice mu později nedovolila v práci pokračovat a snad jsme díky tomu přišli o důkladnou studii, které se pozdější vydavatelé Dějin Vietnamu (publ. v NLN 2007) nedokázali přiblížit. Lukáš Sluka sepsal rozsáhlou komparativní studii, v níž konfrontoval vietnamské prameny a svá pozorování s rozsáhlou publikační aktivitou zejména amerických univerzit a badatelských center. Došel k závěru, že vietnamský socialistický režim se právě jako socialistický “...nejen politicky upevnil, ale také ekonomicky výrazně pozvedl.“ Citoval tehdy výrok Jamese Riedela z John Hopkins University, že “Doi moi přinesla udivující politické změny“, a že podle jiného amerického profesora ekonomie (Davida Dollara) „...Doi moi je jeden z nejvíce imponujících bodů obratu v ekonomické historii“.

Ačkoli vztahy mezi ČR a VSR byly a jsou od té doby až hluboce intimní, málo se u nás dovídáme o „hospodářském zázraku“, ke kterému ve Vietnamu došlo a který zaznamenaly nejen nadnárodní korporace, ale i některé evropské země (zejména NSR), které se pokusily a pokoušejí využít dnes už velkého ekonomického potenciálu VSR. Ta se mezitím stala významným členským státem ASEAN a APEC, těší se pozornosti světa velkých financí a je považována za významného politického a ekonomického činitele v JVA vedle dávno nám za horizontem prosperity mizejícího Sigapuru, Malajsie, Bruneje, ale třeba i Indonésie a Filipín..

Dnes se říká o třech v minulých válkách nejvíce zbědovaných zemích JVA - Kambodže, Laosu a Vietnamu – že se liší spíše mentalitou obyvatelstva než povahou politického systému a vládního režimu. Říká se, že Vietnamci intenzivně pracují, Laosané přihlížejí a Kambodžané se ptají proč? Je to samozřejmě jen pokus o vtip, který nám má pomoci pochopit, jak je možné, že v JVA bohatnou zejména země, které svůj vzor nevidí v euro-amerických hodnotách, které svůj politický systém často označují jako „řízenou demokracii“, a které s menším nebo větším úspěchem řeší svůj vztah k asijským ekonomickým obrům jako jsou ČLR, Japonsko a Korejská republika.

Bylo jen otázkou, kdy a jakým způsobem se VSR dostane do hledáčku expertů americké zahraniční politiky, kteří se sice snaží v celém světě vyhledávat své příležitosti „střetu civilizací“, ale na Vietnam se stále dívají přes rudé brýle svého antikomunismu. Je zajímavé v této souvislosti sledovat filmovou produkci amerických společnosti, které většinou bleskurychle reagují na politickou a společenskou poptávku a z bojů se sovětskou KGB dokáží odskočit k filmům o věrné spolupráci obou zemí proti společnému nepříteli, aby se rychle vrátily k obrazům vrcholných fází studené války. Ale pokud jde o Vietnam, stále se točí stejné filmy o krutých a zrádných Vietnamcích, ne nepodobných japonským nepřátelům z let druhé světové války, které američtí svalovci alespoň ve svých filmech přemáhají, ačkoli celý svět, a snad i celé Spojené státy vědí, že to bylo jinak.

Na šedesát tisíc mrtvých Američanů nelze samozřejmě přehlédnout, stejně jako dva až tři miliony Vietnamců, z nich velká část byly oběti civilní, vč. těch, kteří byli bestiálně vražděni v Son my/My lai. Kdo by to měl lépe vědět než John Kerry, který strávil dva roky jako voják ve Vietnamu a na začátku sedmdesátých let 20.stol. se účastnil protiválečné kampaně amerických veteránů. Také nedávno nově jmenovaný ministr obrany Chuck Hagel sloužil v letech 1967-1968 ve Vietnamu, a Barack Obama má k JVA svůj zajímavý osobní vztah.

Americký ministr zahraničních věcí si svou cestu na vietnamskou kalvárii prožil již před dvěma lety a americký prezident jako kdyby symbolicky čekal na skon generála Giapa v roce 2013. (Mimochodem zemřel v požehnaném věku 102 let.), a tak vyjíždí na mnohostranně symbolickou návštěvu až v našich dnech.

Jeho cesta není jen okamžitým rozmarem, jak to známe z české politiky. Spojené státy jsou od vzniku APEC jeho členským státem, opakovaně udržují styky s ASEAN a celá JVA je doslova a do písmene eldorádem amerických zpravodajských služeb, které se obávají, aby i zde neodjel americké administrativě čínský vlak. Dnes už více než devadesátimilionový Vietnam imponuje svým ekonomickým růstem a proto se ve Spojených státech vyrábí rétorika a cizeluje jazyk diplomacie, který by měl umožnit komunikaci mezi oběma reprezentanty – Truong Tan Sangem a Barackem Obamou.

Celý mediální svět, který už hystericky přežil návštěvu předsedy KS Vietnamu Nguyen Phu Tronga v Bílém domě, si bude v souvislosti s touto cestou amerického prezidenta do Vietnamu klást spoustu otázek. Navštíví Obama v Hanoji Hočiminovo Mauzoleum nebo v jeho sousedství prostý domek, ve kterém první prezident sjednoceného Vietnamu žil a zemřel? Nebo půjde do Muzea míru či Muzea války, které jsou nedaleko? Pokloní se symbolům prohrané války v Danangu nebo v okolí Saigonu? Anebo vše zůstane na úrovni aktuálního hesla americké diplomacie „kdo nejde s námi, jde proti nám!“, za kterým v této souvislosti nemusíme hledat nic jiného a menšího, než hledání lokálního spojence proti ČLR. A zůstane Vietnam věrný své politice Doi moi, která prochází pro nás špatně viditelnými proměnami, anebo pro Spojené státy začíná právě v těchto dnech ono dlouho připravované a slibované „Tichomořské století“?.  Některé současné politické komentáře, které se vracejí téměř o sto let zpět k Haushoferově „Geopolitik des Pazifischen Ozeans“ a jeho odkazům na tuto německou ideologii expanze, ukazují, že i v JVA se události opakují a pod sluncem není nic nového..


(rp,prvnizptavy.cz,foto:arch.)
 
 
Od stejného autora:

10 komentářů :

  1. Pane Zbořil.
    Je to od Američanů pořád stejné,nejdřív jdou s líbivými řečičkami,jak Regan na Gorbačeva a až se dostanou do kožicha,pak ukáží co chtějí.Podobně to je i s Kubou,takové námluvy,jenže ženich velice profláklý.Jenom bych jim poradil,aby byly moc opatrný.

    OdpovědětVymazat
  2. Otázkou je, kdy USA zatouží rozšířit demokracii tamním zdrojům uhlí, rudy železa, antimonu, olova, cínu, wolframu, zinku, manganu, titanu, chrómu, mědi, bauxitu, apatitu, solí, grafitu atd. Protože Vietnam je i na nerostné suroviny bohatá země.

    OdpovědětVymazat
  3. My jsme byli také malým ekonomickým tygrem střední evropy a kdyby zde nebyl v 89 puč, stavěli by jsme dnes tratě pro vlaky jezdící na magnetickém polštáři. Naše zemědělství by zářilo úspěchy a obyvatelstvo by vzrostlo o 1milión obyvatel. Když to tak čtu, tak si mohu jen povzdechnout, že jsme to tunelování celé země dopustili. Socialistické zřízení funguje lépe, jelikož nedochází k soustavnému vyv ádění financí do soukromých rukou. Tyto finance se mohli využít pro prospěch většiny a né jednotlivců.

    OdpovědětVymazat
  4. Apropos. Možná je to trochu mimo téma, ale zrovna včera v souvislosti s hnutím hipies, mě moje velice nadaná 13 vnučka sdělovala, že hnutí "dětí květin" vzniklo a bylo organizováno jak výraz odporu proti komunizmu. Udivený jsem se ptal kdopak ji takovou ptákovinu řekl a byl jsem ubezpečen že je to učí paní učitelka. Tak jsem ji podrobně i s důkazy předvedl co toto hnutí představovalo, jaké byly jeho idee a v té souvislosti jsem se nevyhnul ani klíčovému tématu - válce ve Vietnamu, jejímu vzniku, příčinám i konci a to včetně popisu a ilustrace hromadné vraždy civilistů v My lai. Mám vyjímečné štěstí, že všichni moji vnuci - a mám jich dosud 5, mě velice rádi a trpělivě poslouchají. Tak alespoň tímto způsobem hatím současným šiřitelům "nové historie" jejich dílo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není to mimo téma a děkuji za Vaše slova i v nich obsaženou předanou informaci. Vždy vše začíná u sebe doma, pak pokračuje u přátel, dále s opatrností a diplomacií na pracovišti a konečně u konstituce volitelného hnutí.

      Vymazat
  5. USA v Asii nejen narazí, ale k nároazu možná ani nedojde. Globální mandát jejich elity s ostudou vypršel a pokud někdo z USA do Vietnamu přijede na vládní návštěvu, dosáhne pouze toho, že bude zdvořile odkázán do pozice rovnoprávného partnera, nikoli rádce či přímo prediktora. Mimochodem, mentální nekompatibilita je tak velká, že pouze část obyvatel euroatlantické oblasti je schopna porozumět myšlení asijských národů.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naváži na Vás.
      Snad si i Vietnam uvědomí,jak dopadlo a dopadá Japonsko pod nadvládou USA.Japonsko po válce velice dobře vzkvétalo,hlavně v elektronice,pak na ně zalehli Usáci a bylo po rozkvětu.V současnosti jsou velice zadluženi i když někdo tvrdí,že vůči svým občanům,nedej Bože bankrot,jejím občanům nezůstane nic,jen dlužné úpisy.Také bylo napsáno i když má Japonsko problémy,ale museli nakupovat USA dluhopisy.
      zemedelec.

      Vymazat
  6. Jenom ekonomika pod taktovkou USA? Všechno už je pod taktovkou USA kromě Ruska a ještě pár zemí ( což USA taky patřičně sere). Dnes "téměř svatý apoštol" K.Kryl už ve své době zpíval .... "zas budem jen skákat jak jiní nám pískají, hopsat tak dlouho, až zlámem si vaz"..... To platí do detailu a do posledního písmene - všechno se naplnilo, zatím nemáme zlomený vaz, když ovšem pomineme průměrně ročně cca 1500 sebevražd (jako důsledek sociálního útlaku) od roku 2000 - za patnáct let je to 22 tisíc sebevražd, a spoustu vražd, protože jednak vrazi nejsou trestáni smrtí jako v každé slušné společnosti, a potom - pětadvacetiletá každodenní mediální masáž vysoce deprimujícími zážitky, sprostým bulvárem, lhaním a strašením, poznamenává všechny občany duševně a celou řadu slabších povah už to odrovnalo. Máme spoustu magorů, a magorů přibývá, život jim za těchto okolností a bez naděje na zlepšení připadá bezcenný, dokonce je sere a těžko předvídat, co udělají - zdali někoho přejedou, ubodají, postřílí, polejou kyselinou -to je různý. Prognóza, zda ten nebo ten už dozrává do stadia "magor" není možná, protože toto stadium není v prvopočátcích rozeznatelné, a když se začíná projevovat, bývá pozdě. Ukazuje se, že svoboda a demokracie tak, jak je dnes realizována, není slučitelná s normálním, slušným ( neřku-li dokonce šťastným a bezproblémovým) životem. Kdyby dnes K.Kryl mohl vylézt z hrobu, nesložil by na naši státní senkrůvnu a zkaženou společnost asi ani jedinou novou píseň - rychle by se utekl schovat zas nazpět do hrobu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zcela souhlasím. Trochu potíž je v tom, že to množství magorů nejen neustále roste, ale že je společnost začíná pomalu vnímat jako něco zcela normálního a přirozeného. K tomu přispívají média a nejrůznější analýzy pominutých analytiků, kteří je zbožšťují a označují za celebrity. Např. Novinky neznají jiná ústřední témata, jak fenomenální zadečky 50-60 letých škatulí, silikonová ňadra, vykukující kalhotky pofiderních dam a přehlíky módních ouffitů "hereček" na KV festivalu. Mimochodem při prohlídce jsem si vzpoměl na náše poznámky k podobným krasavicím v mládí "...moc krásná, ale prdel patří do kalhot." Ale proč se neprezentovat když KFV jako hit navštíví sem tam nějaká ta bývalá 70 letá hvězda, vykopaná na smetišti uměleckých dějin, zapomenutá a tudíž neprodená již nevratně ve své vlastní zemi. Tak co s tím? Pokud to národ konzumuje, není zbytí než proti tomu bojovat ve svém i vzdálenějším okolí.

      Vymazat
  7. Je to typický americký sty života po kterém se opičíme . Na jedné straně rozmařilý život vyvolené smetánky a na druhé straně bída a zoufalství . Propast mezi bohatými a chudými se nebezpečně prohlubuje a vypadá to tak ,že do ní spadneme už brzo všichni .Jak ti bohatí tak chudí společně . Přitom by stačilo , aby ti bohatí nebyli tak chamtiví a měli bychom všichni dost . Bohužel pro ty bohaté stále platí , že s jídlem roste chuť a proto chtějí mít stále víc !

    OdpovědětVymazat

Redakce vás žádá, abyste diskutovali slušně, nenapadali spoludiskutující ani autory, abyste argumentovali věcně a fakty. Děkujeme.