Kdo drží svět v kapse?

Svjatoslav Kňazov
19.8.2015  Političeskaja Rosija a NWOO

Teprve nedávno vešlo ve známost, komu patří tiskařský stroj na peníze, který umožňuje Americe měnit nařezaný papír na prakticky jakýkoli cenný zdroj. Na začátek však řeknu pár slov o americkém finančním systému a o tom, proč USA usilují o roli světové supervelmoci. V poslední době totiž vzniklo na toto téma množství fám, které jsou často velmi málo reálné.
Mnozí vědí, že centrální banka, tak jak ji chápou lidé ve většině zemí, v USA není. Její funkci plní Federální rezervní systém (FED). Ten je současně nezávislou federální agenturou a soukromou akciovou společností se zvláštním statusem akcií. FED se skládá ze 12 federálních rezervních bank a kolem 3 tisíc členských komerčních bank. Rada řídící FED má 7 členů, kteří jsou jmenováni prezidentem USA a potvrzeni senátem. Každý člen dozorčí rady je jmenován na 14 let, což je v každém případě na daleko delší dobu, než na jakou ho prezident jmenuje. Prezident má formální právo kteréhokoli člena odvolat, ale toto právo téměř nikdy nepoužije (v médiích je dobře známý pouze jediný případ, k němuž došlo za Reagana). A to nás přivádí k následujícím úvahám.

V současné době radě předsedá Janet Yellen. Před ní tento post 8 let zaujímal Ben Shalom Bernanke.

V současné době radě předsedá Janet Yellen. Před ní tento post 8 let zaujímal Ben Shalom Bernanke.

V 19. století centrální banka v USA fungovala nepravidelně. V roce 1907 Státy zažily vážnou finanční krizi, která byla podle mínění expertů vyvolána uměle samotnými bankéři a potom týmiž i „překonána“. Ale tato krize společnost připravila na to, že finanční systém je třeba změnit.

Jako motor tohoto procesu vystoupil senátor Nelson Aldrich. Údajně dlouho přemýšlel, pochyboval a studoval evropské zkušenosti. A také uskutečnil tajná setkání s předními americkými finančníky (to už je daleko pravděpodobnější). Výsledkem této činnosti byl radikální projekt, který pak předložil kongresu. Požadoval zřídit soukromou centrální banku s možností jen minimálních státních intervencí. Senátora podpořila většina republikánů, ale to nestačilo. Demokrati měli konkurenční projekt – rezervního systému vlastněného a provozovaného státem. Nakonec zvítězila jakási kompromisní verze, kterou podpořili spíše demokrati než republikáni.

 

Důležitá poznámka: jeden z nejaktivnějších bojovníků za FED – Aldrich byl ve velmi blízkých vztazích s Johnem Pierpont Morganem a dalšími bankéři. A jeho dcera byla provdaná za… Johna D. Rockefeller mladšího.

V roce 1935 po přijetí bankovního zákona FED získal svůj současný vzhled.

Regionální federální rezervní banky mají statut samostatného právního subjektu. Každé oddělení má vlastní správní radu, jejíž 2/3 jsou voleny členskými bankami FEDu.

Kapitál federálních rezerv má akciovou formu. Banky kupující akcie, jak již bylo výše řečeno, vybírají větší část členů regionálních rad a dostávají dividendy (6 % ročně).

Nyní klíčový bod: Federální rezervní systém uskutečňuje emisi, vydávání peněz, které jdou na nákup obligací (finančních závazků) státní pokladny USA.

Zhruba řečeno, USA si u FEDu berou peníze na úročený dluh. Dolary USA – to jsou řekněme nikoli peníze USA, to jsou peníze Federálníhom rezervního fondu – jak již bylo výše řečeno – „akciové společnosti“. Stát USA u něj nakupuje dolary za obligace a potom tyto obligace vykupuje zpět… za dolary. Ale to je už s procenty! Vše je geniální a prosté. Opravdu?

A nyní to nejzajímavější.

USA mají největší dluh na světě v absolutním vyjádření. Ale zároveň mají nejvyšší úvěrový rating (pohybuje se v závislosti na ratingové agentuře od AAA do AA). USA nemají úvěrové riziko, pokud jsou dluhy vyčísleny v dolarech USA. A dolar je jednou ze základních světových rezervních valut. V něm je propočítáváno 80 % světového obchodu a provádí se okolo 42 % plateb ve SWIFT.

Samozřejmě že držiteli obrovského objemu amerických státních dluhopisů – fakticky věřiteli USA – jsou zahraniční státy: Japonsko, Čína, země OPEC, offshory Karibiku, Brazílie, Turecko, Rusko a další. Ale tyto dluhopisy jsou opět nominované v dolarech! A už více než 40 let je na zlato nemění!

Poněkud cynický komentář k této věci dal v poslední době pro „Radio Liberty“ vedoucí oddělení konzultační společnosti FAO Economics, v minulosti zaměstnanec Federální rezervní banky v New Yorku, jedné z 12 regionálních poboček Federálního rezervního systému, Robert Brusca:

„Americké státní obligace jsou nominované v dolarech a zaplaceny mohou být náležitě také jen v dolarech – ne zlatem, platinou nebo třeba řekněme pomeranči. Dolar je světová rezervní měna, a proto mnohé státy jsou samy zainteresovány na tom, aby investovaly vlastní valutové rezervy do amerických vládních dluhopisů. To v důsledku rozšiřuje možnosti amerických finančních orgánů v případě zásahu vyšší moci, například blokování amerických aktiv kterékoli země nebo jejich podílu na celkovém objemu státního dluhu USA. A důvěra k finanční moci USA ze strany druhých zahraničních držitelů jejich státního dluhu není ohrožena…“

No samozřejmě…

Stav podílu zahraničních držitelů amerických státních dluhopisů v roce 2013 byl celkem 47,9 %, finančního sektoru USA – 38,2 %, nefinančního sektoru Spojených států – 13,9 %, FED – 16,6 %.

Ale jim všem USA dluží fakticky DOLARY!

A mnoho zemí půjčujících si peníze u mezinárodních finančních struktur (MMF atd.) dluží rovněž DOLARY!

Je tu však jeden velký rozdíl. USA si berou dolary u FEDu „na důvěru“. Ale jiné země si musí dolary „koupit“ a zaplatit za ně zcela reálnými věcmi: naftou, plynem, kovy, pšenicí, masem, kávou, kakaem, pomeranči a mnoha dalšími věcmi.

Přitom v USA od roku 1985 import vážně převyšuje export. Státy výrobky více dovážejí než vyvážejí. A rozpočet je od roku 2002 – deficitní.

Navíc „export“ USA obsahuje značný objem velmi pochybných „intelektuálních“ služeb, jejichž cena se diktuje psychologickými manipulacemi, tu přesvědčováním“, tu „donucováním“. Takže lidé i vlády platí neadekvátně víc peněz prostě za americké značky…

Výrobní cena řezaného papíru potištěného zelenými, šedými a žlutými barvami, je velmi nízká. Americká vláda si tyto papírky půjčuje za velmi výhodných podmínek. Pak se tyto „papírky“ předávají světu jako „světová měna“ a ekonomika celého světa začne jejich kurz zabezpečovat. Za to, že FED a USA odevzdávají fakticky barevný nařezaný papír, dostávají ve světové ekonomice „oživené“ reálné peníze, které už mají velmi vysokou cenu.

Tento systém uvalují na další země mezinárodní instituce, ministarstvo zahraničí, CIA, nadnárodní společnosti se svými soukromými vojenskými firmami, a kde je to nutné, i ozbrojenými silami USA.

Představte si pomyslnou nevelkou zemi mající nějakou výrobu a nějaké zdroje. Má legálně zvoleného, nezkorumpovaného prezidenta, který chce zemi rozvíjet podle svých nejlepších schopností, který se orientuje na pragmatická spojení s regionálními partnery a nepouští do země „parazity“. Ale na takové zemi vláda USA a FED nic nevydělají!

Nezávislého prezidenta je třeba prohlásit za tyrana a diktátora. Z místní sociální spodiny, vyděděnců se zformuje „demokratická opozice“. A dále už je to dílo techniky. Nebo se koupí generálové, kteří ve jménu „ideálů svobody“ přejdou na stranu „opozice“ a uspořádají převrat. Anebo se proti obyvatelstvu zorganizuje informačně-ideologická operace ukončená „oranžovou revolucí“. A není-li možné jinak, pak dojde pod nějakou záminkou k vnější vojenské intervenci.

Potom už stačí vytvořit novou vládu, která bude zcela pod kontrolou USA. Nová vláda bude říkat, že jsou třeba reformy a na reformy – jsou potřeba peníze. O peníze v dolarech se požádá nějaká mezinárodní finanční instituce, která je pod kontrolou USA. Mazinárodní finanční instituce řeknou, že peníze dají, ale jen za splnění řady podmínek, které dostanou ekonomiku země zcela do závislosti USA a jejich byznysu. „Nová vláda“ oznámí „nepopulární reformy“, aby bylo možné získat peníze. Do země vstoupí takzvaní „investoři“ – ve skutečnosti americké a evropské nadnárodní koncerny, které bu dou platit symbolické daně, vyvážet ze země zdroje nebo používat místní obyvatele jako levnou pracovní sílu (o cenné technologie se při tom samozřejmě nikdo dělit nebude). Potom se ty samé daně obrátí v dolary a dolary se „vrací“ s procenty do mezinárodních finančních institucí, odkud je opět vybírají USA a nakonec s procenty vrátí komu? – FEDu.

FED se zdá být tím nejvýhodnějším byznysem na světě. Nenese žádná riziky (vytištění obrázků na papírky – to je prostě směšné) a přitom dostává docela slušné dividendy z ekonomiky vytvořené na základě drancování celého světa.

A teď něco legračního. Západní experti s odkazem na své zdroje v bankovní sféře začali zveřejňovat informace o tom, kde je ve skutečnosti největším držitelem akcií FEDu:

Informace od R. E. McMaster:

1. Londýnské a berlínské banky Rothschilda
2. Pařížská banka Lazard Brothers
3. Italské banky Israel Moses Sieff
4. Hamburgská banka Warburg, Německo a Amsterodam
5. Newyorkská banka Kuhn Loeb
6. Newyorkská banka Lehman Brothers
7. Newyorkská banka Goldman Sachs
8. Newyorkská banka Chase Manhattan (kontrolovaná Rockefellery)

Od Eustace Mullins:

1. Rothschildové
2. Lazard Frerez (Eugene Meyer)
3. Izrael Sieff
4. Společnost Kuhn Loeb
5. Společnost Warburg
6. Lehman Brothers
7. Goldman Sachs
8. Rodiny Rockefeller a Morgan

A nyní si připomeňme, koho přítelem a čím příbuzným byl senátor Nelson Aldrich, který ve skutečnosti inicioval vytvoření FEDu? Když máte schopného lobbistu, můžete i více jak sto let sbírat svá procenta (v současné době 6 %) z veškeré ekonomiky USA a skrze ně z veškeré ekonomiky světa. A je to čisté, „bez hluku a prachu“ a naprosto bez námahy…

V této atrakci bezprecedentní štědrosti nebyl prakticky zahrnut SSSR, a je jasné, že tím někoho velmi silně napínal a dráždil. Proto také byly proti němu vrhnuty tak těžké prostředky.

Dnes jsou pro pány z FEDu jako kost v krku integrační procesy v rámci BRICS, EAES a dalších podobných organizací, v nichž jedním z klíčových účastníků je Rusko. Role dolaru a vnějších půjček od struktur kontrolovaných USA v rámci podobných mezinárodních organizací prudce padá a jejich ekonomiky přestávají pracovat na ekonomiku USA. A právě proto vznikají „majdany“ a války na Blízkém východě. Proto také mládenci s perfektně postavenou rétorikou vědecky vysvětlují, proč je třeba Rusko rychle „vytáhnout ze středověku“ a „učinit ho součástí civilizované společnosti“.

Ano, nezávislost na vlivných finančnících je těžká.

Ale chcete snad i nadále krmit pány z FEDu?

Zdroj: http://politrussia.com/ekonomika/kto-derzhit-pochti-802/