Reklama

sobota 26. září 2015

Americká Velká strategie dělá salto

Dmitrij Mosvakov
24.9.2015 Zvědavec

Při analyzování událostí dnes může člověk získat silný dojem, že „loutkáři“ Washingtonu se rozhodli opustit existující model mezinárodních vztahů a pokusit se vybudovat zcela nový. Koncept globalizace, který byl klíčový po desítky let, je nyní konečně opouštěn a místo toho je nám předkládán koncept globální nestability, který by umožnil USA uchovat si nadvládu nad světem pomocí zničení politických útvarů, což se nakonec stane semeništěm řady konfliktů. Do té doby bude Washington manipulovat s proti sobě stojícími regionálními stranami v různých částech světa, aby je přiměl ke konfrontaci.


Strategie globalizace, která byla zaváděna po studené válce a jejímž cílem bylo zajistit americkou nadvládu v rozvojovém světě, nakonec selhal. Koncept této strategie spočíval v pokusu dosáhnout reorientace východních zemí na USA prostřednictvím manipulace místními politickými režimy, aby otevřely své trhy soukromým investorům, zatímco byly vlády nuceny minimalizovat roli, kterou hrály v soukromém sektoru. Na konci tohoto procesu USA chtěly utvářet svět v souladu se svými politickými, ekonomickými, spirituálními a kulturními preferencemi, aby se vytvořil nový americký mezinárodní řád, ve kterém by byly USA uznávány za vůdce po další desítky let.

Nejlepší mozky Západu, od Hoffmana po Robertsona, spěšně vyvíjely různé koncepty globalizace, aby vypíchly pozitivní aspekty tohoto procesu. Avšak naprostá většina tohoto výzkumu zdůrazňovala nevyhnutelné vytlačení tradičních východních hodnot, aby byl řád přijat. Je obzvláště podivné, že globalizace byla líčena všemi jako přirozený proces, jako by si nikdo nevšiml, že z toho má prospěch pouze jedna mocnost. Mezinárodní měnový fond (MMF), Světová banka (SB) a Světová obchodní organizace (WTO) se staly hlavními nástroji tohoto procesu, ale aby hrály tuto hru, bylo po státech požadováno souhlasit s tak zvaným Washingtonským konsensem tím, že zahájí totální privatizaci a liberalizaci své ekonomiky. Nadvláda Spojených států tak měla být zajištěna nepřímými opatřeními – prostřednictvím kontroly hlavních finančních a hmotných zdrojů, a co je nejdůležitější – prostřednictvím kontroly „pravidel hry“ na mezinárodní scéně.

Asi v polovině prvního desetiletí 21. století se stalo jasným, že tato dobře koncipovaná strategie měla zpětný ráz a americká nadvláda nemohla být zachována dalším posilováním globalizace. V té době musely Spojené státy čelit vážným protivníkům, kteří se stávali stále odhodlanějšími vzepřít se americkému diktátu. Bylo praktickým způsobem zjištěno, že v globalizačním závodu země, které nehlásaly „demokratické hodnoty“, se dostaly mnohem dále, než ostatní. Autoritářské režimy se dostaly do vedení bez prosazování amerických hodnot nebo toho, aby poslouchaly elitu Washingtonu. Čína a Vietnam mohou sloužit jako dokonalý příklad. Dokonce i když se člověk podívá na Jižní Koreu, Japonsko a Singapur, jsou tam poměrně autoritářské režimy, třebaže fungují pod zástěrkou dodržování demokratických praktik. Východ vyhrál globalizační závod tím, že nahradil soukromou ekonomiku s minimálním státem novou – smíšenou veřejně-soukromou ekonomikou s dominantní rolí státu.

Co se týká šíření západních kulturních stereotypů, tak i když k tomu někde došlo, bylo to v omezených městských oblastech, zatímco většina populace východních států zůstala věrná svým tradičním názorům a hodnotám. Navíc v některých zemích aktivní šíření západní masové kultury zintenzivnilo tradicionalismus a náboženský extremismus. Proto místo aby společnostem dominovaly americké hodnoty, byl Východ svědkem vzestupu smíšeného modelu států, které se snažily vést nezávislou politiku a nechtěly se řídit příkazy Spojených států. Čínsko-americké soupeření o převahu ve východní a jihovýchodní Asii, politika tureckého prezidenta Erdogana, který usiluje o islamizaci a obrací se k Východu, neustálá kritika Spojených států ze strany thajských generálů – to je jen pár příkladů skutečných „plodů globalizace“.

Přirozeně, že takovéto události nepotěšily tvůrce americké politiky, což je důvod, proč se Washington evidentně rozhodl přepsat scénář tak, že radikálně změnil pravidla hry, a možná dokonce zahájil novou. Na rozdíl od projektu globalizace Západ žádný scénář světu nepředložil. Proto je obtížné říct, kdy přesně byla nová hra zahájena, a je nanejvýš pravděpodobné, že to bylo někdy v období 2005-2006, kdy po americké invazi do Iráku nenásledovaly pacifikační opatření a místo toho USA zintenzivnily destruktivní proces a usilovaly o rozdělení země na jednotlivé regiony. Washington velmi rád vyvolával střety mezi sunitskými a šíitskými sekcemi islámu a co je nejdůležitější, nedělal nic, aby zastavil nárůst extremismu a teroristických organizací v této zemi.

Obecné rysy této velké strategie se staly víceméně jasnými v r. 2011, s počátkem tak zvaného „arabského jara“. Všichni se ptali: proč Američané usilovali o svržení relativně stabilních režimů v Tunisu, Libyi, Egyptě, Sýrii, a proč připravují cestu pro ty nejextrémnější síly či náboženské fanatiky, kteří nenávidí Spojené státy. – Odpověď lze dnes jasně vidět, kdy se nová strategie projevuje nejen na Středním východě, ale všude, kde se nachází „americké zájmy“. Objevení se a šíření tak zvaného Islámského státu (ISIL) uvrhlo celý Střední východ do stavu nejistoty a chaosu, došlo ke znepokojivým událostem na Ukrajině a v Afghánistánu, k pokusům podkopat moc vojenských kruhů v Thajsku, vládu Najiba Razaka v Malajsii, stavění se proti jakýmkoliv pokusům dosáhnout mezikorejského urovnání a vyvolávání konfliktů na celém světě – to jsou charakteristické rysy nové americké strategie, kterou lze definovat jako prosazování globální nestability.

Podstatou této strategie je, že prosazováním konfliktu bude Amerika schopná podkopat udržitelné národní a regionální svazky, které baží po nezávislosti a také narušují americké ambice. Washington doufá, že na jedné straně konflikty oslabí potenciální konkurenty, a na druhé, že umožní Spojeným státům manipulovat s různými hráči v konfliktech.

V jihovýchodní Asii, například, budují celý řetězec protičínských vlád. Pokouší se zvítězit nad Vietnamem, zatímco připravují „barevnou revoluci“ v této zemi. USA se snaží odstranit thajskou vojenskou vládu a nahradit ji mnohem více pro-americky orientovanými politiky. V Kambodže probíhají přípravy s cílem zajistit, aby v příštích volbách vyhrály pro-americké síly a byl sesazen premiér Hun Sen, který přeměnil svoji zemi na dalšího velkého partnera Číny v rámci ASEAN. V Burmě, kterou prezident Obama navštívil dvakrát, tlačí Washington na místní generály, aby začali nový vojenský konflikt s Čínou, zatímco se vrší napětí v Kokangu, avšak tam prosazují „svého šampiona“ – lidsko-právní aktivistku a nositelku Nobelovy ceny Aung San Suu Kyi – na klíčovou pozici ve státě. Když k tomu přidáme dlouhý seznam zapálených protičínských politiků na Filipínách, kam se americké jednotky již vrátily, lze s jistotou tvrdit, že USA formují celý řetězec zemí, připravovaných na zahájení konfliktu s Čínou, aby se podkopala její image a aby se potenciální energie absorbovala v konfliktu. V tomto scénáři není pochyb, že celý region namísto aby se těšil úspěšnému a udržitelnému pokroku, bude ve válečném rozpoložení a obrovsky závislý na USA.

Svět plný vnitřních a vnějších konfliktů, závislý na vůli amerických loutkářů a tím napospas převzetí Spojenými státy – to jsou vyhlídky u dalšího zavádění nové americké zahraničně-politické strategie. Nyní se již nemusíme divit, proč Američané podkopávají stabilitu dokonce i loajálních politických režimů, jako v Malajsii, proč usilují o zbavení moci premiéra Najiba Razaka a hlavní politické síly v zemi Sjednocené malajské národní organizace (UMNO). Nakonec to byl americký Wall Street Journal, kdo ho obvinil z krádeže 700 milionů dolarů z veřejných financí, což vydláždilo cestu masivním protivládním nepokojům. Zdá se, že politická elita v mnoha zemích, včetně těch úzce napojených na Spojené státy, by se měla připravit na sociální nepokoje a „barevnou revoluci“. Prozatím je jediným zájmem, na kterém záleží, ten americký, a pouze tolik pravidel, kolik jich je Washington ochoten dodržovat.


The US Grand Strategy is Taking a U-turn vyšel 21. září 2015 na journal-neo.org. Překlad v ceně 542 Kč Zvědavec.

4 komentáře :

  1. Vlastenka



    Tohle jsou jednoznačné snahy NWO.


    Robejšek má, bohužel, asi opět pravdu a to mě děsí.




    ..."Co když by se společnost bez dosavadní motivační role peněz stala společností bez motivace vlastnit stále více? Co když by ztratila dosavadní motiv k materiálně definovanému pokroku? A bylo by to špatně?

    Ano, to je vše jsou jen hypotézy. Reálné je však připravované odstranění hotovosti, které je pouze důsledným dotažením dlouhodobé tendence vzdalování financí od reálné ekonomiky. To je tendence, která nás dovedla do série zostřujících se finančních krizí, ve kterých se západní společnosti potácejí od přelomu tisíciletí.

    Odstranění hotovosti by však bylo nejprve a především dotažením totalitární tendence, která je spjatá se současným stylem vládnutí. Papírové peníze jsou za těchto podmínek jednou z posledních bašt nekontrolovatelného chování občana a tudíž i trnem v oku těch, kteří se pohybují po kluzké cestě k totalitarismu..."



    http://pravyprostor.cz/totalitarni-tendence-zapad-pred-zrusenim-bankovek/

    OdpovědětSmazat
  2. Já si myslím, že úplná globalizace je utopie. Sice na papíře dojde ke vzniku nějakého utilitárního světového celku, ale vzhledem ke genetické podstatě člověka, dojde k negaci tohoto projektu, protože evidentně budou dosaženy meze rozvoje a zisků. Zároveň vzniknou odstředivé tendence, které budou natolik ekonomicky nákladné pro tento útvar, že bude snadnější se vrátit k bipolárnímu světu. Příkladem nechť je americký parlamentní systém, kde evidentně vládne stejný kapitál, ale pořád existují dvě politické strany, které se alespoň na oko hašteří. Když axistují dva subjekty, alespoň své nezdary může systém svádět na druhou stranu a je to i v duchu dialektiky a přirozeného výběru.
    Něco jiného by ovšem nastalo, kdyby se potvrdila existence mimozemšťanů, to by to pak dávalo smysl.

    OdpovědětSmazat
  3. K článku:"prostě když to sio-USA nemůžou urvat pro sebe,tak to zničí,aby z toho neměl nic ani ten druhej" ...No prostě ,jak signifikantní a jak "ušlechtilé",plně v intencích křesťanské víry .....

    V USA a taky v jejích anglosasských kopiích vždy vládne jen jedna obluda se dvěma hlavami,které se jen naoko do krve hádají,ale tak,aby si neublížily,mají totíž jedno společné tělo a všechny orgány v něm....
    A ten tyátr,co ty "hlavy"předvádějí nad nad hladinou,je jen pro pobavení hlupáků....a "romantických demokratů"....

    OdpovědětSmazat
  4. Tohle těm zkrachovalcům, kde rotačky pro tisk papírků, běžící naplno, nestačí, likvidace Evropy imigranty, kteří přijdou po milionech a sebedestrukce spolku EU ještě okoření TTIP, která smete veškerý evropský průmysl do propadliště dějin v totální chaos.

    OdpovědětSmazat

Redakce vás žádá, abyste diskutovali slušně, nenapadali spoludiskutující ani autory, abyste argumentovali věcně a fakty. Děkujeme.