Reklama

pátek 11. září 2015

James Petras: Dvě tváře kapitalismu a prostor levice



James Petras
11. 9. 2015   Střípky ze světa
Co může vytěžit z jejich konkurenčních zájmů a taktiky
„Světu vládne politika pravice.“ Ta se však člení na „blok kolemSpojených států“ a „antiamerické pravicové režimy a společenské síly“. Petras jimi míní hlavně „Čínu a Rusko, nacionalistické, islamistické i sekulární republiky v Íránu, Sýriia Libanonu, ozbrojená i civilní islamistická masové hnutí naStředním východě, ve východní a západní Africe i jižní a jihovýchodní Asii“. 

„Levicovým vládám a hnutím, konfrontovaným konkurencí a střety pravicových mocenských center,“ tak nezbývá než „operovat v prekérních skulinách globální politiky“. Mezi ty, kdo musí „zkoušet to uhrát mezi jejich póly“, řadí profesor „režimy a hnutí levého středu v Latinské Americe, antikapitalistické opoziční strany a odbory v EU, nacionalisticko-demokratická hnutí a odbory v severní i jižní Africe, nacionalistická a populistická hnutí v jižní Asii a širokou škálu akademické levice a intelektuálů napříč světem, majících na směřování světové politiky přímý vliv malý či nulový“.

„Řada domněle ´levicových´ režimů před blokem USA-EU kapitulovala, konkrétně Syriza v Řecku a Strana pracujících v Brazílii.“

„Klíčové konflikty ve světě se odehrávají mezi soupeřícími kapitalistickými centry: mezi kapitalistickými bloky na vzestupu (Čína a Rusko) a těmi už etablovanými (USA a EU); mezi finančními centry (USA-Anglie) a primárně exportními státy (Afrika, Asie a Latinská Amerika), mezi dominantními židovsko-křesťanskými a nastupujícími islamistickými státy; a mezi imperialistickými státy a okupovanými kolonizovanými národy.“

„Konflikty mezi pravicovými režimy jsou, bez ohledu na jejich společné kapitalistické základy, intenzivní, násilné a vytrvalé. Pravice, soustředěná kolem Spojených států, anektovala někdejší sovětské satelity ve východní Evropě, v Pobaltí a na Balkáně. Obklíčila Rusko svými vojenskými základnami, násilným pučem (barevnou revolucí) převzala moc nad Ukrajinou a rozpoutala invazi proti ruským spojencům na Středním východě (Iráku a Sýrii).“

„Spojené státy zmobilizovaly své satelity v EU, aby na ruský stát a privátní podniky uvalily mrzačící sankce, oslabily tak oligarchickou vládnoucí třídu prezidenta Vladimíra Putina, vynutily si ´změnu režimu´ a návrat Ruska do pozice vykrádaného vazalského státu za Borise Jelcina (1990-2000).“

„Ruský kapitalistický stát, závislý na průmyslu ropy a plynu i západních investicích a trzích, reaguje budováním své vojenské obrany. Moskva tváří v tvář ekonomické blokádě, uvalené Spojenými státy, a rostoucí militarizaci amerických klientů na ruské periférii konečně rozvíjí vlastní průmysl, mající nahradit dovozy z EU a USA, a alternativní obchodní partnerství s kapitalistickou Čínou, Indií, islámským Íránem a režimy levého středu v Latinské Americe.“

„Pravice, srocená kolem Spojených států, se snaží Čínu oslabit jejím obkličováním dohodami o expanzi vojenských základen v Japonsku, Austrálii a na Filipínách a cestou asijsko-tichomořských obchodních dohod, z nichž je Čína vyloučena. Washington sází ve snaze čelit ztrátě svých asijských trhů ve prospěch čínského exportu na vojenské vazby z minulosti.“

Peking kontruje „prohlubováním svých obchodních, investičních a finančních pout s regionálními ekonomikami“, „kultivací a formalizací obchodních a investičních vazeb s ekonomikami EU a Latinské Ameriky“. Zároveň „zvyšuje i svůj vojenský rozpočet“ a „výstavbu série vlastních vojenských instalací v zahraničí, vyvažujících vojenskou převahu Spojených států v Asii a Pacifiku“.

Jak v Evropě, tak v Asii tak jde o „konflikt mezi kapitalistickými rivaly“. Na jedné straně „režimy USA-EU-Japonska na sestupu, sázejícími stále víc na otevřenou vojenskou expanzi“. A na druhé „Čínou a Ruskem, orientovanými na obchodní a ekonomickou expanzi, zpevňujícími ovšem i svou vojenskou obranu“. Oba rivalové se přitom snaží i o „vliv na levici a nezávislé islámské země“.

Každý z „pravicových bloků“ volí i jinou „taktiku“. Ten „srocený kolem USA“ ji staví hlavně na „politicko-vojenském zasahování do politiky svých čínských, ruských, levicových a islámských odpůrců“. A to cestou „podněcování etnických konfliktů“, „otevřených vojenských invazí“, „financování a organizace změny režimu“, „ekonomických sankcí a selektivních obchodních paktů, namířených proti Rusku, Íránu, Severní Koreji, Kubě, Súdánu, Gaze, Sýrii i leckomu jinému“.

„Antiamerický kapitalistický blok, vedený Ruskem a zejména Čínou, spoléhá přednostně na hospodářskou pomoc, obchod a investice, čelící západní kapitalistické politické intervenci. Poskytuje rozsáhlé infrastrukturní půjčky a financuje velké obchodní dohody s méně rozvinutými zeměmi Afriky, Asie a Latinské Ameriky a uzavírá i dohody o dodávkách ropy a plynu s nezávislou Islámskou republikou Írán a producenty energií z Latinské Ameriky, především s Venezuelou.“

„Z druhé strany však tlačí i na prodej vojenské techniky a obchodní úvěry na zbraňové systémy pro Pákistán, Egypt iÍrán a Sýrii“. A organizuje - coby protiváhu MMF a Světové banky, ovládanými Spojenými státy – i „nové finanční instituce BRICS a Číny“.

„Kapitalistická konkurence tak může nezávislým levicovým vládám poskytnout určité ekonomické varianty, třídní boj ovšem nestimuluje. Příčina je zřejmá: Každý z bloků sleduje kapitalistickou strategii zvyšování vlastního tržního podílu, zisků a exploatace práce a primárních zdrojů.“

Dilemata, před něž to levici staví, triviální rozhodně nejsou: „Za dnešní konfiguraci světové moci levice hlavním hráčem není. Ve vládách a zvlášť masových opozičních hnutích sice zastoupení má. Dnešní soupeření kapitalistických bloků přitom opozičním hnutím nabízí možnosti, které by v unipolárním světě pod vládou imperialismu Spojených států dostupné nebyly.“

„Má-li si levice za spojence vybrat ´menší zlo´, volbou, na niž pravděpodobně vsadí, bude ruský či čínský kapitalismus.“ „Levice, uzavírající pakty s kapitalisty, může přijít o svou identitu.“ „Čelí-li ovšem nepřátelství bloku, sešikovaného kolem Spojených států, neriskovat takové vazby dost dobře nemůže.“

„Optimální variantou je vyhnout se jakékoli politické alianci a usilovat o příhodné obchodní a investiční dohody, diverzifikující ekonomické, obchodní a investiční zdroje a skýtající ´negociační´ páky. Levice, vystavená vojenské hrozbě, na soběstačnost pomýšlet nemůže a musí se soustředit na nezávislost a možnost volby.“

„Levice v dnešním, téměř výlučně kapitalistickém světě se musí rozhodnout, zda má vůbec smysl mluvit o pokrokových a zpátečnických kapitalistických státech či podnicích. Chce to se rozhodnout, který z ekonomických bloků je méně zpátečnický či represívní nebo nebezpečný, aby mělo smysl s ním být ve styku.“ Postupovat tak, aby se v kontextu „vztahů mezi soupeřícími kapitalistickými bloky redukovaly negativní a vytěžily pozitivní aspekty“.

Tedy „zaměřit se na méně militaristické a více obchodně orientované kapitalistické státy“, z jejichž strany tolik „nehrozí násilné intervence jménem nadnárodních korporací či kampaně za ´změnu režimu´, namířené proti levicovým vládám“. „Čínsko-ruský kapitalismus je tak menší hrozbou, než blok USA-EU, právě z tohoto důvodu.“

„Kapitalisté, odhodlaní investovat do menšinových akcií podniků ve smíšeném veřejném a soukromém vlastnictví, jsou proto lepší než ti, kdo požadují většinu akcií a strategická aktiva země pod svou manažerskou kontrolou.“

„Kapitalisté, ochotní financovat tuzemský výzkum a vývoj a transfer technologií mají přednost před těmi, kdo vlastní technologie monopolizují ve svém ´imperiálním hlavním stanu´.“

„Kapitalisté, připravení hodnotu přidat a investovat do tuzemských ´výrobních řetězců´, jsou lepšími partnery než ti, kdo investují čistě do těžby surovin, vývozu surovin a dovozu hotové produkce.“ Čína, jež se dřív rovněž orientovala na prvou z obou variant, dnes vychází vstříc požadavkům latinskoamerických, afrických a asijských vlád, aby mnohem víc investovala do jejich výrobních a zpracovatelských sektorů“.

„Z kapitalistů, investujících do infrastruktury, která propojuje tuzemské výrobce, je mnohem dlouhodobější ekonomický prospěch než z těch, co operují v ´uzavřené infrastruktuře´, jejíž dopravní sítě se budují výlučně pro transakce v cizím vlastnictví, transportující suroviny ropnou do exportních přístavů.“

„Je lepší pracovat s kapitalisty, investujícími do ´integrovaných výrobních komplexů´ s vysokým podílem tuzemských dodávek, než se spekulanty a kapitalisty, budujícími montážní linky pro lidi s nízkou kvalifikací a z dovážených komponent.“

„O maximalizaci tržního podílu a zisku cestou daňových výhod, využití zdrojů levné a povolné práce za minimální ochrany životního prostředí a pracovních práv i snadné repatriace zisků usiluje každý kapitalista bez výjimky. Otázka pro levici zní, kteří kapitalisté jsou pružní a otevření natolik, že v těchto otázkách půjdou na ústupky.“

„Kapitalistický blok Spojených států doma v poslední dekádě zvýšil nerovnosti, osekal sociální rozpočty a podkopal ochranu odborů a práce.“ Obdobím „intenzívní koncentrace bohatství, vzestupné spirály nerovnosti, likvidace sociálních programů ve velkém a privatizace zdrojů, bank a výrobních kapacit“ si - „na cestě zbrklého přechodu ke kapitalismu“ – „prošly i Čína a Rusko“. V „posledních 10 letech však ruští dělníci profitovali z markantní ekonomické regenerace a mzdy čínských dělníků rostly dvouciferným tempem – v kontrastu s klesajícími příjmy dělníků na Západě.“

Jakkoli „levice nemá proč počítat se solidaritou žádného z kapitalistických bloků“, „ústupků se zřejmě domůže spíš u toho východního, aniž by tu stála před hrozbou vojenské intervence či ´změny režimu´, jimž je vystavena ze Západu“.

„Levicové vlády, operující v kapitalistickém světě, tak nemají trvalé spojence, nýbrž jen trvalé zájmy.“ Kapitalismus, „orientovaný na růst produktivních sil, tvorbu hodnot a zvyšování podílu mezd, může státu napomoci při formování materiální základny socializace ekonomiky – operuje-li ovšem pod striktní kontrolou.“

„Naproti tomu militarizovaný kapitalismus typu toho amerického představuje trvalou bezpečnostní hrozbu a každé levicové vládě odsává zdroje.“ O to víc platí, že „ve světě, plném nejistoty, a za nepříznivého poměru sil je optimální taktikou spojenectví s kapitalisty na vzestupu, kteří mohou mít k odporu vůči etablovanému kapitalismu i svoje vlastní důvody. Kontroly nad svými strategickými ekonomickými sektory se však levice nesmí vzdát nikdy.“

„Své oligarchy a miliardáře, vykořisťovatele a spekulanty má i čínsko-ruský blok, ti ovšem na pouliční chátru a sabotéry, militaristy a zvláštní síly řízené imperiálním státem napojeni nejsou.“ Své „vztahy s taktickými spojenci by si levicové vlády rozhodně idealizovat neměly. Rusko a Čína, kapitulující před hrozbami bloku USA-EU, své dohody s levicovými vládami klidně i nedodržely“.

„Levicovým vládám by ´dohody´, ať už s taktickými spojenci či strategickými protivníky, měly posloužit k expanzi a posílení společenské role, moci a vlivu dělnické třídy v ekonomice a státu. To by mělo být strategickou prioritou levicových vlád, navigujících dnešními zrádnými vodami.“

James Petras, respektovaný americký profesor (dnes už emeritní), vydal přes 60 knih ve třech desítkách jazyků. Skvostná marxistická erudice zdobí i jeho poslední stať – Dvě tváře kapitalismu a levicové varianty 


6 komentářů :

  1. Velice dobrý článek

    OdpovědětSmazat
  2. Velice špatný článek.

    - Pravice v USA nevládne. Stát se totiž pod vedením Obamy řítí do čím dál většího přerozdělování a sociialismu, že o pravicovosti vlády USA nemůže být řeč. Spojené státy byly možná trochu pravicové před mnoha lety, dnes dávno ne.

    - Autor považuje režimy v EU/USA za domněle levicové (což asi znamená, že podle něj nejsou), ale neuvádí, proč si to myslí. Vidíme v přímém přenosu stále větší centralizaci, stále větší přerozdělování, stále více rostoucí socialismus, stále více neomarxismu... a ono se lze o levicovosti jen domnívat? Houby, je zcela otevřená!

    - Téměř výlučně kapitalistický svět. Jistě, se všemi daněmi, regulacemi, zákazy, příkazy, státními monopolními podniky, dotacemi, kartely (jako jsou např. odbory nebo OSA)... to je všechno jistě velmi kapitalistické a volnotržní. Ach jo. Že já vůl jsem tenhle článek vůbec četl. No, psal ho údajně respektovaný profesor z údajně pravicových Spojených států.

    Jediné, v čem má ten pán pravdu, je to, že existují takové bloky a že je mezi nimi boj. Ale to je asi tak všechno, s čím lze souhlasit - a šlo to napsat mnohem stručněji.

    OdpovědětSmazat
  3. Je to naopak velice dobrá článek. Z marxistického úhlu pohledu světem dnes vládne kapitalismus, protože základní výrobní prostředky jsou v soukromých rukách. Zmiňujete dotace, kartely, zákazy, centralizaci, daně apod. Úplně čistý kapitalismus nikdy neexistoval. Ani by existovat nemohl. Vždy byl přítomen stát a určité regulace. Doporučuji přečíst základní učebnici ekonomie od pánů Samuelsona a Nordhause, ISBN 978-80-205-0629-0, 717 s. Můžete si ji půjčit například v knihovně na VŠE Praha. Ve Vašem případě stačí když si přečtete tak první tři kapitoly, resp. kapitolu č. 2: Moderní smíšená ekonomika a potom už nebudete plácat takové nesmysly jako plácáte.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Možná byste mohl vlastními slovy popsat, proč jsou to nesmysly. Odkaz na učebnici nebo na knihovnu VŠE je sice hezký, ale určitě máte vlastní pochopení toho či podobných materiálů, které dokážete použít jako argument. Popravdě, já jsem dosud v této konkrétní diskusi do ekonomických znalostí nemusel vůbec sahat, vystačím si s logikou.

      - Buď máte volný trh, nebo jej různě šněrujete a pak volný trh nemáte, to prostě vychází z definice volného trhu.

      - To, zda úplně čistý kapitalismus existoval... popravdě, nevím. Ale nejsem tak namyšlený (jako Vy), abych tuto možnost kategoricky popíral. Historie je v určité míře prozkoumána několik tisíc let dozadu, ovšem jen posledních cca tisíc let je prozkoumáno dostatečně úplně, abychom mohli pronášet tvrzení o tehdejší ekonomice. Což ale nevylučuje existenci čistého kapitalismu v oněch bílých místech, o kterých nic nevíme.

      - Vždy byl přítomen stát a určité regulace. To je podobně odvážné tvrzení jako to předchozí, ani toto nelze podepřít historií, neb její poznání není úplné. Obzvláště pikantní je sledovat něco jiného... byly doby, kdy by se Vám smáli... státní zdravotnictví? Státní školství? Zákaz drog? Lidé mají o historii hodně zkreslené představy, ale co víme bezpečně, je, že řadu funkcí, které údajně stát zajišťuje lépe než trh, převzal až v posledních staletích. Dříve tuto funkci zvládal trh. A dnes by ji zvládl taky. Stát není žádný nadpřirozený organizátor věcí, jimž nikdo nerozumí, i když, pravda, snaží se mnohé věci komplikovat tak, aby jim nikdo nerozuměl. Mimochodem, ekonomická věda je jedna z nich. Pro samý stát není vidět trh.

      - Z marxisitického úhlu pohledu je špatné naprosto všechno, celý svět se chová úplně jinak, než by marxisti chtěli a čím víc se jej snaží ohnout podle sebe, tím větší hnůj to na ně mete. Že všemu podle nich špatnému a zavrženíhodnému říkají kapitalismus, to je asi jejich názor, jakkoliv hloupý, mají právo mít i hloupé názory. Ovšem tvrdit, že ty tzv. základní výrobní prostředky jsou v soukromých rukách... no... když připustíme nesmyslný termín veřejné vlastnictví jakožto vlastnictví státní, pak je celá řada podniků, zejména monopolních, které soukromé nejsou, naopak jsou státní a speciální zákony (nařízení, zákazy, dotace, regulace atd.) ohýbají trh, takže není volný a nelze mluvit o kapitalismu, tedy rozhodně nelze mluvit o kapitalismu z pohledu marxismu. Což by mohlo být marxistům zřejmé, kdyby ALESPOŇ dodržovali svoje definice, ať už sebepitomější. (Je mým názorem, že veškeré výrobní prostředky mají být soukromé. I člověk sám, jeho schopnosti, vědomosti, tělo, končetiny atd. jsou jeho vlastní výrobní prostředky. Přejí si snad marxisté tyto prostředky vyjmout ze soukromého vlastnictví dotyčného člověka? Přejí si otroctví? Někdy mi to tak připadá.)

      Smazat
  4. Levice a pravice,kapitalismus je v dnešní době větší mýtus jak yetti.Tomu už nevěří ani lidi na drogách.Žijeme v totalitním systému, který ovládá novodobá šlechta-1%lidí vlastní vše i lidi,kteří jsou krmeni demokracií od večera do rána,tak že věří že jsou svobodní,ale nejsou i kdyby se postavili na hlavu.Děte už nikam s pravicí&levicí je to yetti!!!!!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Je smutné, připadáte-li si ovládán nebo vlastněn někým jiným než sebou. (A pro případ, že ta klasická námitka zazní: To, že musíte jíst a dýchat, není vydírání tělesnými funkcemi, ale Vaše péče o Váš majetek.) K tomu zbytku: demokracie je v praxi implementovaná tragédie obecní pastviny, svoboda pro mne znamená naprostou svéprávnost a zodpovědnost (což se nekryje se státem, který se chová k občanům jako k nesvéprávným idiotům), kapitalismus fungoval dobře v širokém 19. století, kdy byl nejméně omezován a pravice/levice - tam se shodneme, že dnes, kdy jsou všechny parlamentní strany silně levicové, nemá takové dělení valný smysl.

      Smazat

Na opakovanou žádost čtenářů, kteří se nechtějí zapojovat do diskuzí obsahující vulgární a urážlivé výroky. Jejich odstraňování je časově náročné a narušuje plynulost diskuze. Proto nebude dále možné vkládat anonymní komentáře.
Pro vložení komentáře je proto nutné se na stránce "Nová republika" přihlásit vpravo v horním rohu této stránky "přihlásit se" (výběrem emailového účtu např. Google) a upravením uživatelského profilu (v kolonce Nastavení>Upravit uživatelský profil). Děkujeme za pochopení.