Reklama

středa 30. září 2015

Když 'NE' znamená 'ANO': Jak si Moskva oblíbila NATO a rozšiřování jeho hranic

Gordon M. Hahn
30. 9. 2015  Rusko - jiný úhel pohledu

Od doby, kdy myšlenka rozšiřování NATO bez Ruska poprvé vyšla na světlo boží v začátku r. 1990, mnozí politikové a analytikové mluví o tom, že Rusko nevnímá rozšiřování NATO jako hrozbu ale spíše ho používá jako záminku pro vměšování do vnitřních záležitostí sousedních zemí nebo pro obnovu svého ztraceného impéria. Tento lživý a nebezpečný mýtus, zaměřený na sejmutí odpovědnosti se Západu, vede k rostoucímu konfliktu s Ruskem. Toto falešné vidění může přinést velkou škodu i Západu, i Rusku a jeho sousedům.


Proces blížící se NATO k ruským hranicím (zdroj obrazu)

Ti, kteří se přidržují smyšleného náhledu na skutečnost, že Rusko ve skutečnosti nevystupuje proti rozšíření NATO, nebo že se o to nestará, ignorují fakta. Ve skutečnosti, každý prezident a ministr zahraničí v posledních letech SSSR a poté nového Ruska vystoupil a proti rozšiřování NATO právě proto, že to ohrožuje bezpečnost Ruska. Vojenská doktrína Ruska označuje za největší „externí vojenskou hrozbu ... . nekontrolovaně rostoucí potenciál NATO a přenos globálních funkcí usnadňující porušování mezinárodního práva a přibližování vojenské infrastruktury členských států NATO na hranice Ruské federace, a to zejména prostřednictvím dalšího rozšíření tohoto vojenského bloku." Veškeré narážky nebo přímo vyjádřené návrhy, vyslovené jednotlivými prezidenty postsovětského Ruska o začlenění Ruska do NATO nenalezly odpovídající reakci nebo byly úplně ignorovány. Například V.V. Putin, když nastoupil k moci, veřejně podporoval možnost takového vývoje událostí, ale odpověď nedostal žádnou.

Nejnovější reinkarnací ujištění, že Rusko považuje rozšiřování NATO jako něco prospěšného, vyslovil minulý měsíc bývalý americký velvyslanec v Rusku Michael McFaul. Řekl, že během presidentství Baracka Obamy vedení Ruska nikdy nevzneslo otázku rozšiřování NATO, ale nyní to Moskva označuje za jednu z příčin okupace a anexe Krymu, což já považuji za přehnanou reakci Ruska na státní převrat ultranacionalistů v Kyjevě, 21. února 2014.

Samozřejmě, že nevíme, o čem hovořili vůdci Ruska během neveřejných rozhovorů s představiteli Spojených států, ale řada ruských představitelů, včetně prezidenta Vladimira Putina, mnohokrát vydaly prohlášení, že Rusko je proti rozšiřování NATO ke svým hranicím. Jistěže otázka rozšiřování NATO nezaujímal ústřední místo v rusko-amerických vztahů za prezidenta Obamy, ale jen proto, že Washington a Brusel se nesnažily v tomto okamžiku rozšiřovat NATO ještě dál. Proto tato slova velvyslance M.McFaula jsou podobna prohlášení o tom, že Mongolsko nevzneslo otázku přiblížení hranice Argentiny ke svým hranicím. Tato otázka se neprojednávala pouze proto, že tam nebyla otázka pro diskusi.

Nicméně, v případě Ruska a rozšiřování NATO bylo mlčení Moskvy během Obamova prezidentství jen dočasným ztišením, což se stalo evidentním po událostech v Kyjevě v minulém roce. Ve skutečnosti, když setkání hlav vlád NATO v roce 2008 schválilo další svoji expanzi na Ukrajinu a Gruzii, Putin ostře odsoudil tento plán, a varoval, že Moskva bude nucena reagovat, aby zajistila svoji bezpečnost. Když jeho nástupce Dmitrij Medveděv se nabídl vést jednání o zřízení nového systému bezpečnosti v Evropě, Washington ho ignoroval, a Brusel přijal tuto nabídku chladně a odmítl o ní diskutovat. Ve stejné době, gruzínský prezident Michail Saakašvili reagoval na příslib členství v NATO jiným způsobem: okamžitě napadl Jižní Osetii, ostřeloval její hlavní město (Cchinvali) z raketometů Grad a zabil 19 ruských příslušníků mírových sil a stovky civilistů. Rusko odpovědělo vojenskou invazi, aby ochránila své tradiční osetinské spojence a obsadila další od Gruzie se odklonivší republiku, Abcházii. Rusko nemůže dovolit, aby její hranice ovládl chaos, který by vyvolali v boji proti gruzínským okupačním silám krajané Osetinců a Abcházců pobývající v Rusku. Nicméně, když ruská armáda byla pouhých 30 mil od gruzínského hlavního města, a když od specialistů NATO připravené jednotky gruzínské armády již ztratily jakoukoli bojeschopnost, Rusko neučinilo nic pro „obnovení Sovětského svazu", nebo Ruské říše, a neobsadila Tbilisi. Místo toho, respektujíc trvání aktuální (i když ne právně formalizované) nezávislost separatistických republik, vytvořila nárazníkové pásmo mezi Ruskem a budoucím členem NATO.

Jednání V.V. Putina na Ukrajině se nejeví jako součást plánu nekonečného dobývání, ale spíše jako obranná reakce na vnímanou a skutečnou hrozbou NATO, jakož i na možné ztráty na Ukrajině. Únorová demokratická revoluce vedoucí k nacionalistickému převratu vedla k Putinovu krymskému gambitu. Skutečnost, že Kyjev začal občanskou válku proti etnickým Rusům a rusky mluvícím obyvatelům Donbasu (kde až do "protiteroristické operace (ATO)" ve skutečnosti nebylo žádné násilí), podobně vedlo se strany Vladimira Putina k poměrně omezené podpoře donbaských separatistů, jejichž jednání bylo přirozenou reakcí na uchvácení moci nacionalisty v Kyjevě. Pro srovnání, zatímco svého času Moskva čekala tři roky a často nabízela vést rozhovory před tím, než zahájila svoji protiteroristickou operaci ve velmi podobné situaci proti rebelům v Čečensku na počátku roku 1990, Kijev čekal jen měsíc, než vyslal svoje vojsko proti separatistům.

V tomto světle, ruský zábor Krymu může být viděn jako sloužící stejnému účelu, jako její podpora Abcházii a Jižní Osetii, jako zachování silné vojenské přítomnosti Ruska v reakci na NATOvskou Ukrajinu. Stejně tak separatisté Donbasu se mohou stát dalším nárazníkovým státem místo ztraceného Kijeva.

Proto není náhodou, že hlavním požadavkem Ruska v řešení ukrajinské krize je změnit ústavu Ukrajiny, kde bude zafixován její neutrální, mimoblokový status. Pokud k tomuto dojde, pak Moskva bude ještě méně ochotna podporovat vzpurný Donbas, s přihlédnutím k nestabilitě, kterou vytváří rebelové jak na svých hranicích, tak v samotném Rusku.

Rozšíření NATO podél západních a jihozápadních hranic Ruska představuje pro Rusko přímé potenciální ohrožení. Pro srovnání nastíním opačnou situaci: Rusko je v čele nejsilnější vojenské aliance světa, která zahrnuje celou Latinskou Ameriku. Poté Moskva ignoruje dohodu v Kanadě a místo toho podporuje protiústavní uchopení moci proruskými stranami, z nichž některé by byly neo-fašisté. Jaká by pak byla reakce Washingtonu?

Proto američtí politici by mohli pokračovat ve svém kázání, a dokonce i přijímat odpovídající opatření na základě smyšlenky nebo falešného předpokladu, že rozšiřování NATO nemá pro Moskvu žádný význam, ale taková slova a činy ohrožují celý systém mezinárodní bezpečnosti.






Gordon M. Hahn, doktor filosofie, analytik, "Rus Stratedzhik spol. s r.o.", Praha, Česká republika.

Analytik a člen dozorčí rady, Korporace geostrategických prognóz, Chicago, Illinois, www.geostrategicforecasting.com.
Analytik a konzultant, www.russiaotherpointsofview.com

Profesor Han je autorem "Islámská hrozba Rusku" (nakladatelství: Yale University Press, 2007). "Ruská revoluce shora, 1985-2000" a (Vydavatel: Transaction Publishers, 2002), nedávno vydaná kniha "Mudžáhedíni v Kavkazském emirátu: globální džihád na Severním Kavkaze Ruska a za jeho hranicemi "(vydavatel: McFarland Publishers, 2014), různé zprávy za výzkumných středisek a četné články v odborných časopisech a dalších médiích v anglickém a ruském jazyce. Působil jako učitel v Bostonu, USA a Stanford University, University of San Jose a San Francisco, stejně jako u St. Petersburg State University, Fulbrighta, že je starším partnerem a hostujícím profesorem v Centru pro strategická a mezinárodní studia, Institute for Advanced rusistiky J. . Kennan (Washington, DC) a Hoover instituce na války, revoluce a mír.

2 komentáře :

  1. Tak nějak chybí bleskové reakce nebetyčných pitomců o komunistech a Putlerovi.

    OdpovědětSmazat
  2. Však oni se ti pitomci zase vzpamatují, teď jen nevěřícně čumí s otevřenou hubou.
    Protože Rusko dnes, tentokrát doopravdy, naznačilo, že bojovat bude. Nikoho to nemůže těšit. Nad Syrským územím se teď prohání bojová letadla několika zemí, a je jen otázkou času, kdy se někdo splete nebo "splete", a sestřelí někoho, koho nemá. A na průser bude zaděláno.
    A je jenom typické, že právně tam smí být pouze Rusové, protože byli pozváni legitimní vládou. Ostatní se tam serou pouze a jenom z vlastních zájmů.
    Což, konec konců Rusové taky, protože dnes m.j.prohlásili, že si tím řeší i problém bojovníků ISIL, pocházejících z Ruska, z obavy z jejich případného návratu.
    Budou se muset mocnosti nakonec domluvit. Asi tak nějak, jako v Jaltě. Nám to sice moc nepomůže, zvlášť se současnou prodejnou politickou garniturou, ale alespoň bude šance, že se svět sám nezlikviduje. J.B.

    OdpovědětSmazat

Redakce vás žádá, abyste diskutovali slušně, nenapadali spoludiskutující ani autory, abyste argumentovali věcně a fakty. Děkujeme.