Reklama

čtvrtek 24. září 2015

Z tutlaných zákoutí děravé legendy...

Alexej Volyněc
24.9. 2015   Střípky ze světa
 Zázrak na Visle?
Dojeli na to už Bourboni. „Nic nezapomněli a nic se nenaučili.“ Polská pravice se plouží stejnou louží. Už sto let. Před panstvem, co vyrabovalo kolonie, leze po čtyřech. Dřív, než to panstvo podrazí i ji, podráží i sousedy.Jinak to neskončí ani s křivárnou kolem uprchlických „kvót“. Fanfarónství, křížené s morální křivice, kolující polské pravici v genech, si ovšem žádá i svaté obrázky. Hlavně z dob, jež dnešní ročníky znají už z druhé ruky.K favoritům šmuku, vzývaného jako „rodinné stříbro“, patří „zázrak na Visle“. Tedy zvrat ve válce v roce 1920, kdy Tuchačevského síly stály u bran Varšavy.

Story je to „netriviální“, řekl by pantáta české pravice. Do zákoutí, která ta polská tutlá, nahlíží Alexej Volyněc. Gurmán si vychutná celý originál. Tady je aspoň pár střípků:
Polské území bylo koncem I. světové války v rukou německé armády. Pilsudskému spadlo do klína její kapitulací. Za války přitom velel „legiím“ v rakousko-uherské sestavě. S Berlínem byli tedy spojenci. Jen co se ale vyšvihl na „náčelníka státu“, podpořily ho „dohodové“ mocnosti, hlavně Francie a USA.
Z „legií“, řízených za války Vídní, postavil i jádro polské armády. Jen co se Polsko vrátilo na politickou mapu, spustilo „konflikt o hranice a území“. „Se všemi sousedy.“ Na „západě rozpoutalo ozbrojené střety s Němci a Čechy, takzvané ´Slezské povstání´“. Na „východě – s Litevci, ukrajinským obyvatelstvem Haliče (západní Ukrajiny) a sovětským Běloruskem“. Za Polsko „od morza do morza“. „Intermarium“ – jak tomu říkal Pilsudski sám – „od Baltu až po Černé moře“.
„Válku nacionalistického Polska s bolševiky nikdo ani nevyhlásil.“ V „prostředí všudypřítomných povstání a chaosu vypukla samotíží. Německo, okupující polská a běloruská území, kapitulovalo v listopadu 1918. Už měsíc nato vyrazila na teritorium Běloruska z východu sovětská vojska a ze západu – polská. V únoru 1919 byla v Minsku vyhlášena ´Litevsko-běloruská sovětská socialistická republika´ a na jejím území vypukly prvé boje sovětských a polských vojsk. Chaoticky se utvářející hranice zkoušely ve svůj prospěch zkorigovat obě strany.“
V létě 1919 tahala za delší konec Varšava. Moskvě vázala ruce „válka s Děnikinovými bílými armádami, které zahájily razantní útok na Donu a v Donbasu. Polsko se v tu dobu zmocnilo Vilniusu, západní poloviny Běloruska a celé Haliče (tedy západní Ukrajiny, kde polští nacionalisté půl roku krutě potlačovali povstání ukrajinských nacionalistů).“
Sovětské vedení Varšavě několikrát nabízelo oficiální mírovou dohodu, zakotvující fakticky vzniklé hranice. Potřebovalo „soustředit všechny síly do boje s Děnikinem, jenž právě vydal ´moskevskou direktivu´ - rozkaz o generálním útoku bílých na ruskou metropoli“.
Pilsudski na návrhy Moskvy ani nereagoval. Do „Varšavy totiž z Francie právě dorazilo 70 tisíc polských vojáků, vybavených tou nejmodernější výzbrojí. Francie tuto armádu zformovala už v roce 1917 z polských emigrantů a zajatců do boje proti Německu. Teď toto vojsko, měřítky ruské občanské války o významné síle, padlo do noty plánům územní expanze Varšavy na východ.“
„V srpnu 1919 se útočící bílé armády zmocnily Kyjeva - polské Minska. Sovětská Moskva se ocitla mezi dvěma ohni. V ty dny se leckomu zdálo, že její dny jsou sečteny. Pokud by bílí a Poláci postupovali společně, sovětské armády by porážka skutečně neminula.“
„V září 1919 se do štábu generála Děnikina dostavili polští legáti, uvítaní se vší pompou. Misi z Varšavy vedl generál Aleksandr Karnicki, nositel Georgijevského kříže a bývalý generálmajor armády ruského imperátora.“ „Navzdory slavnostní atmosféře a přívalu komplimentů, jimiž se předáci bílých a představitelé Varšavy navzájem častovali, se rozhovory protáhly na řadu měsíců. Děnikin se od Poláků dožadoval, aby v útoku na východ proti bolševikům pokračovali, generál Karnicki však navrhoval dohodnout se napřed o budoucích hranicích mezi Polskem a ´Jednotnou nerozdělnou Rusí´, etablovanou po vítězství nad bolševiky.“
„Na dobu, kdy vyjednávalo s bílými, Polsko ofenzívu proti rudým pozastavilo. Vítězství bílých by totiž zálusk polských nacionalistů na ruská území ohrozil. Pilsudského i Děnikina podporovala a zásobovala zbraněmi Dohoda (aliance Francie, Anglie a USA). Právě ta by se v případě úspěchu bělogvardějců stala i arbitrem v otázce hranic mezi Polském a ´bílým´ Ruskem. Pilsudski by musel přistoupit na ústupky – Paříž, Londýn a Washington, které I. světovou válku vyhrály a osudy Evropy v danou chvíli dirigovaly, totiž už budoucí hranici mezi obnoveným Polskem a ruskými teritorii vymezily takzvanou Curzonovu linií. Lord Curzon, šéf britského ministerstva zahraničí, ji vedl po etnické hranici mezi katolickými Poláky, haličskými uniaty a pravoslavnými Bělorusy.“
„Polský nacionalista Pilsudski se tak rozhodl, že si počká, až rudé ruské armády vytlačí bílé Rusy na okraj (aby bělogvardějci pozbyli vlivu, a nebyli tak už v očích Dohody konkurenty Poláků), a válku proti bolševikům za plné podpory západních států zahájí až pak. V případě vítězství byla pro polské nacionalisty příslibem maximálních bonusů právě tato varianta – zmocnili by se obrovských ruských území, ´Rzeczpospolita´ by se rekonstituovala od Baltu až po Černé moře!“
A tak se v zákulisí děly i pikantérie, k nimž se polská pravice, zjančená tentokrát z „atlantické“ mantry, nehlásí: „Zatímco bývalí carští generálové Děnikin a Karnicki marnili čas zdvořilými a jalovými rozhovory v Taganrogu, 3. listopadu 1919 proběhlo tajné setkání Pilsudského legátů a sovětské Moskvy. Bolševici si pro ně dokázali najít vhodného člověka – polského revolucionáře Juliana Marchlewského, který se s Pilsudským znal ještě z dob povstání proti carismu v roce 1905.“
„Na naléhání polské strany se žádné písemné dohody s bolševiky neuzavíraly, s tím, že postup svých armád na východ zastaví, však Pilsudski vyjádřil souhlas. Klíčovou podmínkou ústní dohody mezi oběma státy bylo její utajení – fakt, že se Varšava dohodla s bolševiky, se striktně tajil i před Děnikinem, hlavně však před Anglií, Francií a USA, které Polsko podporovaly politicky i vojensky.“
Lokální přestřelky sice pokračovaly i nadále, „hlavní Pilsudského síly však zůstaly stát na místě. Sovětsko-polská válka se na několik měsíců zastavila na mrtvém bodu. Bolševici s vědomím, že se polské ofenzívy na Smolensk v nejbližší době obávat nemusí, přeskupili téměř všechny své síly proti Děnikinovi. Do prosince 1919 byly bílé armády rudými rozdrceny a polské poselstvo generála Karnického zvedlo ze štábu generála Děnikina kotvy. Na ukrajinském území využili Poláci ústupu bílých vojsk k obsazení řady měst.“
A tak to byl „právě postup Polska, co rozhodlo o strategické porážce bílých v ruské občanské“. Bez obalu to později řekl i Michail Tuchačevskij, jedna z klíčových postav střetu na sovětské straně: „Děnikinův úder na Moskvu, podpořený polskou ofenzívou ze západu, pro nás mohl dopadnout podstatně hůř a čím by to skončilo, se dá hádat jen těžko.“
Že „neformální příměří z podzimu 1919 je jen přechodné, věděli jak bolševici, tak Poláci. Po porážce Děnikinových vojsk se Pilsudski stal pro Dohodu hlavní a jedinou silou, schopnou ve východní Evropě konfrontovat ´rudou Moskvu´. Polský diktátor toho obratně využil a vylámal ze Západu velkou vojenskou pomoc.“
„Na jaře 1920 dodala jen sama Francie Polsku 1.494 děl, 2.800 kulometů, 385 tisíc pušek, kolem 700 letounů, 200 obrněných vozidel, 576 miliónů patron a 10 miliónů nábojů. Mnoho tisíc kulometů, 200 obrněných vozidel a tanků, přes 300 letounů, 3 milióny kompletních uniforem, 4 milióny párů vojenské obuvi, velké množství léků, polních spojovacích prostředků a jiného vojenského vybavení dodala z USA do Polska americká plavidla.“
„Do dubna 1920 stálo na hranicích se Sovětských Ruskem šest samostatných armád, plně zkompletovaných a skvěle vyzbrojených. Poláci měli markantní přesilu co do počtu kulometů a dělostřelecké techniky. Pokud jde o letouny a obrněná vozidla, Pilsudského armáda měla nad rudými navrch absolutně.“
Za této konstelace si diktátor předsevzal, že „nosné síly Rudé armády, oslabené z bojů s bílými, rychle rozdrtí“. A „donutí tak Moskvu, aby Polsku přepustila celé území Ukrajiny a Běloruska“. V situaci, kdy „bílé armády už vážnou politickou silou nebyly“, si byl naprosto jist, že „Dohoda svěří obrovská ruská teritoria raději pod kontrolu jemu, než aby je ponechala v moci bolševiků.“
„17. dubna 1920 schválil polský ´náčelník státu´ plán dobytí Kyjeva. 25. dubna zahájila Pilsudského vojska generální ofenzívu na sovětském území. Poláci tentokrát rozhovory neprotahovali a promptně proti bolševikům uzavřeli vojensko-politický holport jak s bílými, co zůstali na Krymu, tak s Petljurovými ukrajinskými nacionalisty. Za daných podmínek měla hlavní slovo právě Varšava.“
„Velitel bílých na Krymu generál Wrangel prohlásil zcela otevřeně, že nejsilnější armádou ve východní Evropě disponuje právě Polsko (v dané fázi to bylo 740 vojáků).“ A vyzval Varšavu, aby se „´slovanské frontě´ proti bolševismu“ postavila do čela. Ve Varšavě bylo zřízeno oficiální zastoupení bílého Krymu. Na území Polska samého se začala formovat takzvaná 3. Ruská armáda (1. a 2. se nacházely na Krymu). Tu dával dohromady „bývalý revolucionář-terorista Boris Savinkov, který se s Pilsudským znal ještě z předrevolučního podzemí“.
„Bojové operace probíhaly na obrovské frontě od Pobaltí až po Rumunsko. Nosné síly Rudé armády byly v tu dobu na severním Kavkazu a na Sibiři, kde dorážely zbytky bílých armád. Týl sovětských vojsk byl oslaben i rolnickými vzpourami proti politice ´válečného komunismu´.“
„7. května 1920 obsadili Poláci Kyjev – byl to už 17. přechod moci ve městě za poslední tři roky. První polský úder byl úspěšný, desítky tisíc rudoarmějců padly do zajetí a na levém břehu Dněpru vybudoval předmostí další ofenzívy.“
Moskva však dokázala přeskupit síly tempem, šokujícím Varšavu i její protektory. „Bravurně využila i vlasteneckých nálad ruské populace. Sáhli-li bílí k vynucené alianci s Pilsudským, pak široké vrstvy ruského obyvatelstva vnímaly polský vpád a okupaci Kyjeva jako vnější agresi.“
Našla výraz i v proslulém výzvě hrdiny I. světové války generála Brusilova ´Všem bývalým důstojníkům, ať jsou kdekoli´ ze 30. května 1920. „Brusilov, aniž by s bolševiky sympatizoval, před celým Ruskem prohlásil: ´Dokud Rudá armáda do Ruska nepouští Poláky, jsem s bolševiky na jedné lodi.´“
„2. června 1920 vydala sovětská vláda dekret ´O amnestii všech bělogvardějských důstojníků, kteří pomohou ve válce s Polskem´. Do Rudé armády vstoupily tisíce Rusů a vyrazily do boje na polskou frontu.“
„Kyjev Rudá armáda osvobodila už v červnu 1920, v červenci – Minsk a Vilnius. Sovětské ofenzívě napomáhala i povstání Bělorusů v polském týlu. Pilsudského vojska so ocitla na pokraji porážky, což znepokojovalo i západní protektory Varšavy. S nótou nabízející příměří vyrukovalo britské ministerstvo zahraničí, nato o mír žádali i sami polští ministři.“
„Teď ovšem zradil smysl pro míru i bolševické předáky. Úspěch protiofenzívy proti polské agresi v nich vzbudil naděje na proletářské povstání v Evropě a vítězství světové revoluce. Lev Trockij tehdy vyzval přímo k ´postrčení revoluční situace v Evropě rudoarmějským bodákem´.“
„Sovětská vojska, navzdory ztrátám a chaosu v týlu, pokračovala v v rozhodné ofenzívě z posledních sil, s cílem dobýt v srpnu 1920 Lvov i Varšavu. Situace v západní Evropě byla v daný moment krajně komplikovaná, zeměmi zplundrovanými válkou otřásala revoluční povstání. V Německu a Maďarsku komunisté na převzetí moci pretendovali naprosto reálně a pokud by triumfující Leninova a Trockého Rudá armáda pronikla až do středu Evropy, mohlo to skutečně změnit celou geopolitickou konfiguraci.“ Řečeno znovu s Michailem Tuchačevským, který tažení na Varšavu velel: „Není pochyb, že pokud bychom na Visle dosáhli vítězství, ohnivý plamen revoluce ovládl celý evropský světadíl.“
V naději, že cíle ofenzívy bude dosaženo, se už formovala i nová polská vláda – „Polský prozatímní revoluční výbor“ v čele polskými komunisty Felixem Dzeržinským a Julianem Marchlewským (tím samým, co koncem roku 1919 jednal s Pilsudským o příměří). „Známý karikaturista Boris Jefimov už pro sovětský tisk nakreslil plakát ´Rudí hrdinové Varšavu dobyli´.“
V této fázi znásobily vojenskou podporu Varšavě západní země. „Faktickým velitelem polské armády se stal francouzský generál Weygand, šéf anglo-francouzské vojenské mise ve Varšavě.“ Roli poradců přímo v řadách „polské armády převzalo několik stovek francouzských důstojníků, kteří krom jiného vybudovali systém radiové rozvědky a ta už v srpnu 1920 zahájila i odposlech radiového spojení sovětských vojsk a dešifrování jeho obsahu.“
„Na polské straně bojovala i americká letecká eskadra, financovaná z USA i pilotovaná jejich personálem. V létě 1920 úspěšně bombardovala útočící Buďoného jezdectvo.“
„Sovětská vojska, která se probila až ke Lvovu a Varšavě, se nehledě na úspěšnou ofenzívu ocitla v krajně obtížné situaci. Od svých zásobovacích základen se odtrhla o stovky kilometrů a následkem chaosu v týlu přišla o potřebné zázemí. V předvečer rozhodujících bojů o polskou metropoli čítaly mnohé rudé pluky jen 150 – 200 mužů, dělostřelectvo trpělo deficitem munice a zbylé torzo vzdušných sil nebylo s to zajistit spolehlivou rozvědku koncentrace polských sil.“
„Sovětské velení ovšem podcenilo nejen vojenské překážky ´tažení na Vislu´, ale i národní emoce Poláků. Podobně jako v Rusku, kde polská invaze vyvolala zpětný ráz ruského vlastenectví, nastalo i v Polsku, jakmile rudá vojska došla až k Varšavě, nacionální vzepětí. Přiživovala ho aktivní propaganda rusofobie, líčící nastupující rudá vojska jako asiatské barbary (jakkoli k humanismu měli v této válce hodně daleko i sami Poláci).“
„To vše vyústilo v polskou protiofenzívu, zahájenou v polovině srpna 1920. V polských dějinách nesou tyto události vrchovatě patetický název - ´zázrak na Visle´. A skutečně, jde totiž o jediné velké vítězství polských zbraní za posledních 300 let.“
Ten „zázrak“ vděčil za mnohé i „postupu Wrangelových bílých vojsk. Právě v létě roku 1920 totiž bílí zahájili svou poslední ofenzívu z území Krymu, která ovládla rozlehlá teritoria mezi Dněprem a Azovským mořem, a vázala tak značné rudé rezervy. Bolševikům tehdy, aby si část svých sil uvolnili a zajistili vlastní týl před rolnickými vzpourami, dokonce nezbylo, než jít na dohodu s anarchisty Nestora Machna.“
Doba nepřestávala hýřit paradoxy: „Jestliže porážku útoku bílých na Moskvu na podzim roku 1919 předurčila Pilsudského politika, pak v případě porážky rudého tažení na polskou metropoli v létě roku 1920 to byla Wrangelova ofenzíva. Jak to napsal bývalý carský generál a vojenský teoretik Svěčin: ´Tím, do vyhrál varšavskou operaci, byl v poslední instanci nikoli Pilsudski, nýbrž Wrangel.´“
„Sovětská vojska, poražená pod Varšavou, padla zčásti do zajetí a částečně ustoupila na německé území Východního Pruska. Jen pod samotnou Varšavou bylo zajato 60 tisíc Rusů, celkem jich v polských zajateckých lágrech skončilo více než 100 tisíc. Za necelý rok jich tu zemřelo minimálně 70 tisíc – což názorně ilustruje obludný režim, do nějž zajatce uvrhly polské úřady, anticipující tak hitlerovské koncentráky.“
„Bojové operace trvaly do října 1920. Jestliže v létě postoupila rudá vojska víc než 600 kilometrů směrem na západ, pak v srpnu a září se fronta posunula znovu o 300 kilometrů zpátky na východ. Bolševici proti Polákům ještě mohli zkonsolidovat nové síly, dali však přednost tomu neriskovat.“ I tváří v tvář „rolnickým povstáním, propukajícím po celé zemi“.
„Tolik sil, aby po úspěchu pod Varšavou, který ho vyšel draho, vyrazil do nového útoku na Minsk a Kyjev, už neměl ani Pilsudski. Proto byly zahájeny rozhovory v Rize, jimiž sovětsko-polská válka skončila. Finální mírová smlouva byla podepsána až 19. března 1921. Polsko se od Sovětského Ruska zpočátku dožadovalo peněžení kompenzace ve výši 300 miliónů zlatých carských rublů, během rozhovorů ji však bylo nuceno desetinásobně zredukovat.“
„Výsledek války tak nenaplnil plány Moskvy, ani Varšavy. Bolševici vzniku sovětského Polska naedosáhli, Pilsudského nacionalisté se zase nedomohli toho, aby se Rzeczpospolita vrátila do svých prastarých hranic, zahrnujících i všechna běloruská a ukrajinská území (nejposedlejší Pilsudského lidé trvali i na ´vrácení´ Smolenska). Poláci se však nadlouho zmocnili západních území Ukrajiny a Běloruska. Do roku 1939 vedla sovětsko-polská hranice pouhých 30 km od Minska a pokojná nebyla nikdy.“

Mix megalomanie a rusofobie se polské pravici vymstil i na sklonku 30. let. Blábolem o „paktu Molotov-Ribbentrop“ se z toho nevylže. Fakt, že ho papouškuje i bruselská „elita“, na tom nic nemění.

Ten samý mix Polsku ublížil i koncem II. světové války. Dějiny varšavského povstání, zfixlované k nepoznání, ty úlety naduté slepoty nenapraví.

Polská pravice leze znovu do stejné řeky. V hujerské mánii, prahnoucí po prémii za rusofobii. Ke škodě vlastní země. Na úkor jejích sousedů. Opičit se po tom mustru se nevyplatilo nikdy. Beneš i Jan Masaryk si ten „luxus“ uměli odepřít. Dokáže to i dnešní česká pravice? Či aspoň kabaretní „levice“?     

19 komentářů :

  1. Tak že toto je jejich plán ....... ÚSÁCKO - JEZUITSKO - SIONISTICKÝ

    1. Polsko bude akumulovat uprchlíky (aka Jihadisté..) v kempech u Kaliningradu - PROČ ASI? Se záměrem

    2. Skandinávie - v našem případě Švédsko a Norsko budou akumulovat uprchlíky (aka Jihadisty ...) pro teroristické údery na sever Ruska a samo sebou skrze Baltské státy ..... Díky bohu že finové mají morální kodex v pořádku - ukázali Bruselu .....F-U, podlehnou tlaku? Finsko nechce s tím mít nic společného aby přes Finsko na Rusko byli vysíláni teroristé aka (Jihadisté - uprchlíci...)

    ÚSÁCI chtěji bojovat proti Rusko do posledního evropana ....

    A CO ČESKO-SLOVENSKO?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Pro 12:28: Mate pravdu, uSSaci nedaji Rusku pokoj *NIKDY* a Rusove to VEDI. Jelikoz jediny pravy cil prvni svetove valky (likvidace Ruska) se nepovedla, tak se vlastne vede dal. V podstate i WW2 byla jen pokracovanim WW1, stejne jako studena valka a stejne jako to, co zazivame ted. Jenomze Rusove se nedaji.... aspon doufam.... zachranuji tim take nas.

      Smazat
    2. Že by se opravdu zase opakovala historie a našel by se nějaký zakomplexovaný korsičan a v čele armád z evropských hloupých knechtů a panských pacholků,doplněných africkými mameluky a vytáhl na Rusa ?!?!
      Zas by Rus musel provést tu ekologicky nejšetrnější deratizaci,dezinfekci a dezinsekci- v období 40 st.mrazů nechat v ruské chalupě vyhasnout kamna a zatopit až za tři dny a tím se zbaví všeho obtížného hmyzu,hlodavců i bacilů....

      Smazat
  2. Polaci maji proste problem s minulosti. Napriklad si porad pletou posloupnosti udalosti. Jaksi porad (cilene a vedome lzou) ze valka v Evrope zacala prepadem Polska. Skutecnost je takova, ze WW2 doopravdy v Evrope zacala Minichovem a obsazenim Ceskoslovenska (taky) POLSKEM. Polaci porad zrazuji a nasledne jsou zrazovani temi, pro ktere zrazovali sami. Je to asi narodni sport..... proste jiste chovani je pro narody typicke.... je to jako podpis - staci se podivat na ten Polsky cirkus s kvotami na uprchliky a pozorne sledovat cirkus ktery bude dozajista nasledovat.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Stejně tak Poláci cudně zapomínají, že dva roky před paktem Molotov- Ribbentrop byl podepsán pakt Polsko - Německo. Že je pak Němec vyšplouchl, to byl jejich problém.

      Smazat
  3. Když jsem byl mladý hoch, poslouchal jsem osobně necenzurované vyprávění starých partyzánů...
    mj. cituji...
    ...když tě měl zajištovat Polák, tak jsi si mohl být jistej že až ho budeš potřebovat, že tam nebude....na Poláky nebylo spolehnutí...
    Vždycky jsme si zjištovali kdo nás má krýt, a když to byl Polák, věděl jsi že jsi nekrytej a musíš se spolehnout sám na sebe....
    Jiný to bylo když tam byl Rus nebo Cechoslovák...
    to jsi se mohl spolehnout...

    Zůstalo mi to celý v hlavě po dlouhá léta.....a nyní mi to zase zaznělo v uších...
    ...měli bychom poslouchat historické pravdy a zkušenosti našich dědů a otců...v podstatě se nic nemění...jen kecy vábení...

    OdpovědětSmazat
  4. polské podrazáctví je jediný axiom tohoto národa po celá staletí, asi za tu nezvednutou pracku si nechali něčím zaplatit, prodejní jako vždy, před nosem vám budou mávat křížem, ale v druhé ruce schovávají za zády meč

    OdpovědětSmazat
  5. BOJ teprve začíná !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
    Všechno do sebe zapadá. Na blížícím se Zasedání OSN se budou projednávat velmi důležité otázky související s Agendou 2030. (viz. http://protiproud.parlamentnilisty.cz/). To není vtip !!! Papež, který představuje vrcholného zástupce euroasijského křídla globálních elit ovládajících přes 3000 let celý svět, jede navíc převzít moc od lokálních elit SSA. To by nebylo tak špatné. Tyto elity si myslely, že ony jsou vládci světa, přitom byly v posledních 200 létech pouze pověřeny dělat světového četníka v zájmu globalizátorů, ale jejich neschopnost a tupost dovedla svět do slepé uličky - hrozí jaderná válka s Ruskem a konzumní kapitalismus nadměrně vyčerpává světové zdroje. A to by neušetřilo ani globalisty. Proto SSA KONČÍ. Avšak neradujeme se. Globalizátoři mají svoji zvrácenou představu o budoucím NWO. Rozvrácením Evropy, vytvoření universální rasy i kultury, chudobou a chaosem připravují ještě větší zotročení lidi, aby zachovali svoji vládu. Přesto globalizátoři zase narazili a opět na Rusko. To už dávno ví, jak je svět ovládán a proti zastaralé a otrokářské biblické koncepci řízení globalizace postavilo svoji koncepci globalizace, která předpokládá vytvoření polycetrického svobodného světa bez hegemonů a bez zákulisních elit. Boj teprve začne. Proto po svém krachu SSA pochopí, že i ony se musí jako celý svět připojit k Rusku a Číně a odstranit zločinný tlupo-elitářský systém zákulisních elit a vybudovat nový sociálně spravedlivý svět bez parazitujících elit.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. to je pouze myšlenkový potok Pjakina, ale já si stále nejsem jistý, že má v tomto pravdu

      Smazat
    2. Ano, ale Pjakin je pouze jeden mnoha analytiků, kteří prezentují KOB a DVTŘ směrem k laické veřejnosti. Podstatnější je to, že tato koncepce je silně spjata s činností Putina a lidé tvořící konceptuální pozadí jeho politiky. Jako nosná koncepce a z ní se odvíjející ideologie byla Putinem schválena na podzim 2013. V roce 2018 - rok voleb prezidenta v Rusku - bude především změněna současná ruská ("Ušácká") ústava, která zakazuje, aby Rusko mělo jakoukoli ideologii ! A po změně této ústavy by KOB měla být základem dynamicky se upravující koncepce i idelologie řízení státu v Rusku.

      Smazat
  6. Ještě před rozhodnutím EU či EK o kvotách jsem tvrdila, že Poláci vezmou zpátečku. Nejprve si ale potají a potichounku za pomoci Tuska určitě zjednali nějaké peníze navíc. Neznám prodejnější duše, než jsou Poláci. Dokonce předstihnou i Čechy.

    OdpovědětSmazat
  7. Samozřejmě, že vyšmelili peníze navíc, a možná že jim bylo slíbeno kus Ukrajiny, až ta židovská parta z Kyjeva odrazí do Izraele s celou státní pokladnou.

    OdpovědětSmazat
  8. Je fakt zvlástní, že za celé ty roky, co podnikám, se mě vždycky pokusili podrazit jen Pšonkové a vychcaný Čecháčkové. Ani cikán, ani Maďar, ani Germán, ani Francouz, jen Pšonkové a Čecháčkové. Nejlepší zákazník byl vždycky Rus. Co řekl, to platilo. Všady jsou podvodníci, ale v Pšonsku se jich urodilo nejvíc. Jsem mimochodem umělecký kovář, kdyby vás to zajímalo.

    OdpovědětSmazat
  9. já nechápu, jak jsme se s Poláky mohli objevit v nějaké V4, co my s nimi máme společného? K čemu to V4 vůbec je? aby se cestovalo za peníze dańových poplatníků? Poláci kdy mohli, tak nám v historii vždy ublížili. Začalo to za Žišku, pokračovala v před bělohorské době, dále rok 1920, rok 1938, 1968. Beneš ve své knize "Dny zrady" píše, že důvodem, proč přijal mnichovský diktát, bylo právě chování Polska, které bylo připraveno Česku vpadnout do zad, kdybychom se Němcům na západě postavilo. Takže za vznik 2. světové války mohou ty kurvy polský.

    OdpovědětSmazat
  10. Předně pochvala za skvělý huistorický exkurs. Na to, že s Rusy se zacházelo až příliš často hůře než se zvěří, byli-li zajati se též nesmí zapomínat. Vysvětluje to jejich současnou pevnou vůli bránit svou opět z prachu se pozvedávající zemi rozhodně a nedopustit její další rabování cizinci i vlastními zrádci.

    OdpovědětSmazat
  11. V4 bola ustavená preto, aby s Poľskom čoby vedúcou silou bol zbytok vedený a riadený tam, kam chcú silnejší, toto uskupenie dávalo - už je to minulosť - Poľsku pocit, že je v ponímaní východných štátov tým najmocnejším a tým, čo vedie tie úbohé štáty správnym smerom. Len Orbán sa zrazu oddelil a Fico s ním ... stalo sa to zrejme na ich pamätnom stretnutí na futbalovom zápase v Dunajskej Strede... v náhodne vybratej kabínke presedeli celý zápas . určite nie potichu. Teraz sa začínajú oddeľovať rumuni, a ak sa Srbsku neponúkne - a nemá čo - v rámci EU solídna perspektíva, prestane mať Srbsko záujem o EU, preto Holland hovorí o tom, že členstvo v EU predsa nie je predplatené naveky - takže - koniec ???

    OdpovědětSmazat
  12. Ve V 4 nemají Poláci co pohledávat , protože v případě že dojde v Evropě k válečnému konfliktu budou to Poláci kteří nás napadnou jako první !

    OdpovědětSmazat
  13. Tehdy na Visle Poláci Rusy dokonale vypekli, to se musí uznat. A je to dobře.

    OdpovědětSmazat

Redakce vás žádá, abyste diskutovali slušně, nenapadali spoludiskutující ani autory, abyste argumentovali věcně a fakty. Děkujeme.