Reklama

neděle 6. září 2015

Žábou na prameni ekonomického rozvoje je skandální nerovnost! A sama o sobě je „děsivou pastí“. Tvrdí Joseph Stiglitz, laureát Nobelovy ceny



Joseph Stiglitz
6.9. 2015                      Střípky ze světa
Krachující kánony na mušce laureáta Nobelovy ceny Právě nerovnost, překračující všechny meze, je výsledkem i faktorem „paralyzující ekonomiky rent a monopolů“. A sama o sobě „děsivou pastí“. I v případě „Američanů s nízkými příjmy, majících jen velice slabé zdravotní pojištění a skoro žádný přístup ke vzdělání, sociální výtah fakticky nefunguje“. „Nerostou-li příjmy, neroste ani spotřeba, což ekonomický rozvoj brzdí.“
 O tom je i jeho včerejší interview v Le Monde.
Před hypotéční krizí se životní standard většiny amerických rodin „udržoval už jen uměle na úvěr“. Teď, kdy je „tento nástroj ten tam, jsou škody následkem nerovnosti jako na dlani. Se zdravým ekonomickým růstem slučitelná není.“

„Recese však nerovnost jen dál vyhrotila,“ přitakává francouzský novinář.

„Ano, cokoli si tu namlouvat nemá smysl: nerovnost není čímsi fatálním, ale výsledkem politických rozhodnutí. Některým zemím se rovnost podařilo spojit s ekonomickým růstem proto, že oba úkoly změnily v prioritní cíl. Platí to o skandinávských státech i Singapuru a Mauritiu: diverzifikovaly ekonomiku s důrazem na vzdělanost populace. USA by se z těchto příkladů mohly v mnohém inspirovat.“

„Apelujete na průmyslově rozvinuté země a v prvé na řadě na USA, aby investovaly do inovací, infrastruktury a vzdělání. Jak to však zařídit v podmínkách rekordních státních dluhů?“ naléhá pařížský deník.

„To je ale velice špatné alibi. V USA jsou reálné úrokové sazby záporné a v Evropě krajně nízké. Tak příznivé podmínky pro investice tu ještě nebyly. Tím spíš, že ty samé investice zajistí stabilní růst na nejbližší roky a doplní i daňové výnosy, jež napomohou srovnat rovnováhu státních financí. Zadlužit se v zájmu budování budoucnosti – to žádnou brzdou růstu není. Právě naopak, pokud to neuděláme, vystavíme příští pokolení úderu.“

„Čeká svět staletá stagnace, tedy dlouhé období slabého růstu?“

„Staletá stagnace má dvě příčiny. Prvou je slabá světová poptávka, a to i následkem neodůvodněné politiky tvrdých úspor v Evropě. Druhá je spojena s otázkami inovací v posledních letech. Facebook či AirBnB negenerují takový přírůstek produktivity, jako epocha průmyslové revoluce, a jejich přínos HDP se vyčíslit nedá.“

Některá z rodících se inovací věcmi nakonec možná pohne. Prognózovat, která to bude, předem je ošidné – podobné zvraty jsou „nepředvídatelné z definice“. Tím spíš lze s „naprostou jistotou tvrdit něco jiného: jsou to státy, kdo tu svou roli může sehrát investicemi do vědeckého výzkumu, mířícího k budoucím inovacím. Poněvadž pouhé investice podniků jsou tu nedostatečné z principu.“

„A pokud k tomu nedojde? A inovace k růstu produktivity nepovedou?

„Generálně vzato by to žádná tragédie nebyla, poněvadž zdroje planety jsou limitované. My si naprosto klidně vystačíme se stabilně nízkým ekonomickým růstem, bude-li provázen bojem proti nerovnosti.“

Zato „růst americké ekonomiky je čirou iluzí. Ano, nezaměstnanost máme nízkou (5,3 %), spoustu lidí hledajících práci však statistika vypouští. Federálnímu rezervnímu systému to nedochází. Řešení, která navrhuje, jsou neudržitelná.“

„Růst posledních několika let se opíral o snížený kurs dolaru, který poněkud zvýšil naši konkurenceschopnost, a o burzovní bublinu. Snížený kurs dolaru je mezitím ten tam a bublina na burzách ke spotřebě rodin přispívá mizivě. Smiřovat se s tím i nadále už nelze.“

„Co se dá udělat pro zdravý ekonomický růst USA?“

„Tady je variant řada: investice do vědeckého výzkumu, infrastruktury a školství, rozšíření přístupu Američanů k vyššímu vzdělání. Jako dobrý nápad se mi jeví i zavedení minimální mzdy. V posledních letech rostly zisky oproti mzdám nepřiměřeně. Podobná nerovnováha v distribuci důchodů je zdrojem nerovnosti a oslabuje ekonomický růst. Situaci lze napravit i tím, že se posílí progresívní ráz i rovnost zdanění. Spekulant dnes platí menší daně, než pracující, a to je vrchovatě nenormální.“

„Proč by takové kroky měl učinit příští prezident, bude-li z Demokratické strany, pokud to neudělal ani Barack Obama?“

„Barack Obama se dopustil chyb. V USA však mezitím došlo ke změnám. Řada politiků, a to i v Senátu, si nezbytnost pustit se do problému nerovnosti uvědomuje. Mezi prioritní úkoly to zařadili všichni kandidáti Demokratické strany.“

„Třetí plán pomoci Řecku“ je naopak „zárukou, že se propadne do letité a bolestné deprese. V tomto směru optimista nejsem. Jedinou dobrou zprávou je to, že se za snížení státního dluhu teď staví Mezinárodní měnový fond. Ani to však věřitelům Řecka nezabránilo schválit program pomoci, v němž o této otázce není ani zmínky.“

„Proč je dluh tak palčivou otázkou pro Evropu?“

„Ze dvou důvodů. Prvým je zmatek. Dluh se tu považuje za brzdu růstu, třebaže ve skutečnosti je to, slouží-li financování klíčových investic, garance budoucího rozkvětu. Evropě se to vypařilo z paměti. Vysvětlení to má: část pravice na kontinentu šíří kolem dluhu hysterii proti sociálnímu státu. Cíl to má prostý: osekat perimetr státu. A to vyvolává obavy. V zajetí podobné mentality, posedlosti tvrdými úsporami a strachu z dluhu Evropská unie svou budoucnost zboří.“

7 komentářů :

  1. Nobelista, ale jeho slova bych přirovnal hraběcím radám člověka, který žije v ekonomickém systému, který drancuje díky dolaru celý svět (a díky dolaru do celého světa svůj dluh rozváží, aby mu svět dál přispíval na americkou životní úroveň). Vůbec mu nedochází, že ve světě jsou otroci a nádeníci, kteří na rozdíl od USA, které tisknou dolary a operují s dalšími ničím nepodloženými papíry (např. finanční deriváty, deriváty z derivátů atd.), musejí jako poslední články dolarového řetězu vytvořit nějaké hmotné statky, a pro které je americký model žití na dluh absolutně nepřenositelný a neaplikovatelný. Co je dovoleno pánovi, není dovoleno kmánovi !

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Taky bych to tak viděl. A ten postoj k dluhu...všechny "rozvinuté" (čti bohaté) země jsou až po krk v dluzích, ne moc daleko od startovací čáry "řecké restrukturalizace". Nevím zda se mají navyšovat dluhy, které už teď jsou splatitelné v řádu 50 či více let. Důraz by se měl klást na efektivní zdanění kapitálu - viz Starbucks v Německu a patrně i jinde: odvádí celý zisk jako licenční poplatek za jméno Starbucks matce v Holandsku, kde jsou licenční poplatky zdaněny 1 proc... Pokud se systém dá ještě zachránit, musí dojít k prudkému obratu v oblasti zdanění kapitálu a kapitalistů, jo a nezapomenout na dělání peněz z peněz bez prostřednictví výroby.

      Smazat
    2. S těmi penězi jste to krásně trefil, jenom bych to doplnil : a nezapomenout na dělání peněz a následné dělání peněz z peněz......

      Smazat
  2. Amerika se zhroutí sama do sebe:) Vzpomínám na dokument, kde ukazovali jejich infrastrukturu a i naše zem je na tom podstatně lépe, jelikož když už něco postavíme, poctivě to udržujeme ale v USA se postaví most a poté se jezdí, dokud není v tak strašném havarijním stavu, že hrozí jeho zřícení a tak se tam staví i další mosty pod těmi polozřícenými, aby ty kusy betonu nepadali na silnici pod ním. V USA mají pouze 7 inspektorů na úplně celou dálniční síť a to vypovídá samo za sebe. Jejich železnice je šíleně podinvestovaná a trpí stejnými nešvary, jako dalniční síť. V podstatě se vůbec neudržuje a opravuje se jen to, co je zrovna pálí a tak tam každý týden vykolejí nějaký ten vláček ale naše média cítí potřebu uvědomit plebs o železnici v Rusku. Když pochopíte, jak to funguje v USA, ztratíte strach, jelikož si stačí pouze počkat a oni zmizí sami do propadliště dějin.

    OdpovědětSmazat
  3. Tento laureát Nobelovy ceny má jistě hodnotné nápady, jak se srovnat s tím, když centrální banky celého světa (kromě několika vyjímek, ale tam se o to bojuje), jsou v soukromém vlastnictví, několika desítek, nebo stovek rodin. A vydávají peníze státům na úvěr, přičemž z těchto nedozírných zisků korumpují politiky, akademiky i laureáty.
    Moc by mě zajímal jeho názor, jak řešit tento problém, čímž by ty ostatní mohly zmizet. P.K.

    OdpovědětSmazat
  4. Pred nejakymi 7-8 rokmi som mal v rukach knihu v ktorej sa prognozoval rozpad USA na rok 2030. Samozrejme predtym obcianska vojna. Ked sa pozriem na tu vitaznu cestu USA sirenia demokracie po celom svete s desiatkami a stovkami milionmi obeti, tak nemozem inac iba povedat - dufam ze sa toho dozijem

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Vše nasvědčuje tomu, že se procesy zrychlují, už se hovoří dokonce o roce 2017, proto ten spěch. USA potřebují prodloužit svou agónii i za cenu zničení Evropy, svého údajného spojence. P.S.: ale Husajn byl také jejich milovaný spojenec, že ?

      Smazat

Na opakovanou žádost čtenářů, kteří se nechtějí zapojovat do diskuzí obsahující vulgární a urážlivé výroky. Jejich odstraňování je časově náročné a narušuje plynulost diskuze. Proto nebude dále možné vkládat anonymní komentáře.
Pro vložení komentáře je proto nutné se na stránce "Nová republika" přihlásit vpravo v horním rohu této stránky "přihlásit se" (výběrem emailového účtu např. Google) a upravením uživatelského profilu (v kolonce Nastavení>Upravit uživatelský profil). Děkujeme za pochopení.