Reklama

.

.

pondělí 26. října 2015

Ideologie zdánlivá a skutečná

Václav Umlauf
26.10.2015   E-republika

Skončilo velké období západního stylu politiky vedené pomocí ideologických bojů ve stylu pravice a levice. Dnes se vede úplně jiný boj, který nás posunul o dvě století nazpět. Bojuje 99 % proti nadvládě jednoho procenta. 

 

Z minulého týdne mne zaujaly dvě věci, o kterých se prakticky nemluví a které souvisí s ideologickým výprodejem socialistických a obecně levicových hodnot. Psal jsem sérii článků o krizi v klasických levicových stranách v USA a v EU, které jsou postupně nahrazovány sociálními hnutími zdola. Ohledně Francie to byl článek Ideový rozpad francouzských socialistů. Dalším tématem byl postoj levice k dnešní EU, která představuje bývalý projekt demokracie dané skvělými ideály kosmopolitního a federalistického osvícenství. Dnešní EU se postupně mění shora na projekt korporátního monolitu ovládaného bankstery. Viz naše články o tajně připravované smlouvě TTIP (Smlouva TTIP: korporátní revoluce, která požere své děti). K tomu běžela debata zase u německých Die Linke, viz článek Levice v EU: z bláta do louže. V USA tato debata běží už několik let, viz hnutí jako Occupy Wall Street. Ideový rozpad Demokratické strany v USA je zřejmý, a pro aktivisty už nastal minimálně před dvěma lety (Předpovězený konec demokratů, nástup nové levice v USA). Pravice v době vrcholícího neoliberalismu pod správou planetárního jednoho procenta žádné velké problémy nemá. Pro obecný lid pilně roztáčí kola nacionalismu a korporátního fašismu pod heslem "méně státu a více demokracie". Heslem "méně státu" pochopitelně myslí zničení sociálního welfare-state ze 70. let napojeného na sociálně-tržní ekonomiku.

Z hlediska popsaného debaklu koupené levice, fungující v oposmluvním politickém soužití s pravicovým korporátním fašismem, existují dvě znamení doby, která jsou pro mne velice charakteristická. Na konci minulého týdne přijel francouzský socialistický prezident na oficiální návštěvu Řecka. Tento levicový prezident pochválil levicovou Syrizu a speciálně jejího premiéra Alexise Tsiprase za to, jak zradili zdejší voliče a nechali legálně rozkrást Řecko. K tomu viz články pod heslem "syriza" Proto také socialista Hollande do Řecka přijel. Levicový prezident Hollande pracující v zájmu francouzských bank aktivně bránil Řecku vystoupit z eurozóny. Tím zajistil stabilní dluhové otroctví v rámci konsorcia tzv. bankovní Trojky, potažmo ECB a Goldman Sachs, přičemž ECB vede poslední výše jmenovaná americká entita. Hollande jako agent těchto korporátních subjektů přišel k levicové Syrize, aby vyřídil výprodej zbytku dosud nerozkradeného státního majetku do rukou francouzských korporací. Proto také přijel na tuto legální loupež s celou suitou zástupců korporací a bank. Francouzi si v politice vždy potrpí na okázalé řečnění, takže při této příležitosti pochválil Řeky za to, jak jsou ušlechtilí a historicky-klasicky demokratičtí. Tím svou levicovou komedii a zradu završil tak dokonale, že mne to zaujalo i jako filosofa. Viz předešlý článek k hanebnému jednání EU v případě zdejší krize (Aristotelés, Řecko a dnešní EU).

Dvě křídla stejného ptáka ... Volte koho chcete, plán letu nezměníte.


Druhý příklad je ze současné pravicově-levicové Kanady, jejíž pravice byla ovšem masivně odvolena ve volbách minulý týden. Kanadským premiérem je po devítileté nadvládě konzervativců (bývalý premiér Stephen Harper) nový šéf liberálů Justin Trudeau. Kanaďané jako voliči pochopili, že pravice spojená se zájmy USA jim zničí zemi skrze rabování přírodních zdrojů, přivede je do dluhů a zničí jim kvalitní sociální a politický systém, který Kanaďany řadí na rozdíl od USA na jedno z nejvyšších míst na světě. Za Harpera bylo prý úspěšně zaděláno na všechny tři debakly, alespoň podle Kanaďanů, které znám. V provincii Ontario došlo k tomu, že zde vládnoucí Liberální strana legálně uplatila dvě menší učitelské odborové organizace asi půl miliónem dolarů. Ten byl oficiálně vyplacen na veřejný účet obou organizací pod záminkou zvýšených nákladů na strukturální změny v těchto odborech. Ve skutečnosti šlo o podporu kandidatury jednoho z těchto odborových šéfů na místní kandidátce levicových Liberálů. Jeho úkolem mělo být završení toho, co zde levicoví liberálové trvale dělali už předtím od roku 2013 pod celostátním vedením Harperovy pravice. Koupený předák odborů jako budoucí kandidát levicových Liberálů měl snížit základní mzdy učitelů, rozbít velké odborové svazy, snížit základní platové a důchodové rámce, a hlavně měl prosadit vládní usnesení (tzv. Bill 115) o omezení stávek a protestních akcí učitelů. K tomu bylo třeba koupit nejen jednoho člověka, ale i část odborových struktur. Nic nového pod sluncem, minimálně posledních sto let od vzniků odborů na Západě. Zajímavé je ovšem stejně jako v prvním případě to, že tuto kolaboraci s korporacemi aktivně provádí zkorumpovaná levice a s ní i koupené odbory.

A do třetice všeho dobrého se totéž děje na úrovni některých velkých nevládek. Komentovat úpadek organizace "Člověk v tísni" koupené současným vládním establishmentem mi připadá celkem zbytečné a už to udělali jiní. Ale za sebe mne mrzí úpadek Amnesty International, jejímž jsem členem. Viz můj článek Zpráva Amnesty International o mučení na Ukrajině. Stále více se ukazuje neblahá tendence určitých nevládek propojit svou agendu na ideologické zájmy určité kliky korporací a státního zájmu Západu. Výsledek je v případě Amnesty dosti tristní, přinejmenším v zemích jako je Afghánistán, Libye, Sýrie a Ukrajina, ale i v jiných zemích světa, například v Latinské Americe. Selektivně se mlčí k porušování lidských práv masivního rozsahu, zejména těch spojených s ekonomickými zájmy korporací. Na druhou stranu je vidět, že mnohé velké nevládky, které se věnují životnímu prostředí, z této pasti unikly tím, že začaly aktivně spolupracovat s výzkumem na univerzitách, s akademickou sférou obecně a s aktivisty v terénu. Tím jim vyšel jiný obraz světa a nedaly se tak snadno koupit, jako jiné nevládní organizace, které si zvykly na pohodlný život z korporátních a z vládních peněz.

Závěr? Znovu se potvrzuje, že lidé dole se musí dát dohromady sami, protože to za ně nikdo jiný neudělá shůry korporací a jimi koupených levicových politiků. Dřívější skutečná levice nezrazovala svou ideologii tak markantním způsobem jako dnes, kdy to u nás ve velkém provozují dokonce i komunisté, o socanech vůbec nemluvě. Pro mne tím skončilo velké období západního stylu politiky vedené pomocí ideologických bojů ve stylu pravice a levice, které trvalo tak do 70. let. Dnes se vede úplně jiný boj, který nás posunul o dvě století nazpět. Bojuje 99 % proti nadvládě jednoho procenta. K tomu viz u nás užitečné články typu:

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč
Pokud chcete na provoz webu E-republika přispět, klikněte zde. Děkujeme!


Související články:

7 komentářů :

  1. Přesně o to jde. Není žádná náhoda, že se stejným odporem proti ničení Evropy immigranty přichází nevládní levice i pravice.

    OdpovědětVymazat
  2. Ano, nejsou zkorumpovaní a chtějí normálně fungující společnost a ne to, co prožíváme nyní.

    OdpovědětVymazat
  3. Nesouhlasím. Článek se nese v podobném duchu, jako libertariánský sofismus. "Co jsi neztratil, to máš! Neztratil jsi rohy? Tedy máš rohy!" Převedeno v ideologii libertariánů - Protože pouze pravicová politika (nízké daně, malý stát etc.) je dobrá, vše špatné je levicové. Je EU špatná? Tedy je levicová!
    Jenže to jsou jen filozofické tanečky. Skutečnost je taková, že zde vždy bude levice a pravice. Snad ty pojmy časem vyčpí a nahradí je nějaké jiné, ale na podstatě to nic nemění. Vždy zde budou stát 2 póly, z nichž jeden bude podřizovat práci kapitálu a druhý kapitál práci. A podle toho, jak bude toto podřizování důsledné, se bude jednat o umírněnou až extrémní polohu pravice/levice.
    Už od počátků existence civilizací lze hovořit o dělení společnosti na elitu a masy. Toto rozdělení však, snad až na výjimky, (které mě zrovna nenapadají) nebylo dílem rozumu (schopnější a chytřejší vládli lenochům), ale výsledkem bojů, uzurpací, intrik, úplatků atd. Pravice má ráda mýtus schopných a zneužívá jej ve své propagandě. Podle ní je rozdělení společnost 99% vs. 1% správné, protože předpokládají (mylně), že to 1% je právě tou "přirozeným výběrem" vzešlou elitou. No, 1% z toho 1% možná ano...
    Logickým vyústěním tohoto nepoměru bylo v pozdějších dobách hnutí k tomu, aby šance obou táborů byly stejné. Ano, hovořím o šancích, nikoliv o výsledcích. Vždyť je to obsaženo i v komunistickém heslu "Kdo nepracuje, ať nejí!". Levice nikdy nehovořila o kradení majetku úspěšným, o tom, že by lenoch měl dostat majetek toho, který se přičinil (pouze ji z toho setrvale a sofistikovaně očerňuje pravice). Šlo ji o rovnost šancí. Aby i "prostý člověk" mohl být ředitelem, kosmonautem, generálem, ale stejně tak, aby naopak blbec, jehož jedinou devizou je "urozený původ", nemohl dosahovat stejných "statků" jako ten, který denně dře a ještě se po nocích vzdělává. Každý podle svých schopností-každému podle jeho potřeb.
    Velmi zkratkovitě řečeno, pilíře levicového uvažování a levicových ideologií stojí především na rovnosti (tj. též rovnosti náboženské, etnické/rasové atd.), solidaritě a míru/nenásilí. Zatímco hodnoty pravice se dají shrnout pod touhu po dosažení co největšího majetku/kapitálu při honbě za nímž je dovoleno vše. Požadavek rovnosti, pod tlakem událostí Velké Francouzské Revoluce a událostí následujících, byla pravice nucena rovněž přijmout, ale pouze formálně. Formalita spočívá v praktické aplikaci poučky "co není zákonem zakázáno, je povoleno", čímž teoreticky mohou všichni téměř všechno (všichni mohou být miliardáři), ale prakticky víme jak to funguje. Ovšem pravice si myje ruce jako Pilát a je spokojena, jak to s tou rovností krásně zkoulela. Se solidaritou si nějak podobně poradit nemohli a tak ji zavrhli jako formu "státního teroru". Aby však nevypadali zase tak nelidsky, zavedli charitu, která je narozdíl od solidarity dobrovolná. Dobrovolná proto, aby se na ní nemuselo dávat nic a když už něco, tak to aspoň dobře P.R. zužitkovat (a následně to jako náklady strhnout "proletářům" z platu).
    Události posledních let mě naučily, že apely na překonanost levo-pravého dělení zaznívají téměř výhradně z pravé části spektra. Proč tomu tak je se pouze domnívám. Myslím, že je za tím snaha pravice vyhnout se "lehkému faux-pas", které je čím dál blíž. Faux pas pravicové politiky, která nedostála žádnému svému slibu, ovládaje přitom 90% planety a nemající téměř soupeře, jímž by se musela zabývat. Tak raději, dokud je čas, smazat rozdíly mezi levicí a pravicí aby, až to bouchne, mohla nová pravice setřást prach ze svých sak a s pokrčením ramen konstatovat, že "To ne jen my, to také oni!"
    To, že se dnes mnohá levice chová jako pravice a mnohá pravice jako....pravice, neznamená, že jsou to překonané kategorie. Utlačovaní a utlačovatelé nikam nevymizeli, stejně jako zákonitosti ekonomiky, které při omezené sumě bohatství prostě každého miliardářem neudělají i kdyby šil boty 24 hodin denně.
    Ostatně, radiaci také nevidíte a přeci existuje....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Výborně napsáno, mám totožný názor. JL

      Vymazat
    2. 23,14 Připojuji se k hodnocení z 2:06 Béda

      Vymazat
  4. Autor píše: "Skončilo velké období západního stylu politiky vedené pomocí ideologických bojů ve stylu pravice a levice. Dnes se vede úplně jiný boj, který nás posunul o dvě století nazpět. Bojuje 99 % proti nadvládě jednoho procenta." Copak boj 99% "proletářů" preoti nadvádě 1% "vševlastníků", kteří skrze své pohledávky vlastní prakticky i vzduch na Zemi a je jenom otázkou času, kdy se toto své vlastnictví rozhodnou tržně zhodnotit - není bojem levice s pravicí? Copak to není o boji zbídačovaných (i když si sami často vůbec nepřipouští, že jsou tím "osmívaným" proletariátem a s holou (anebo potenciálně holou a zadluženou) řití se sami řadí hrdě k pravici - proti absolutistickým vládcům v kapitalismu?

    OdpovědětVymazat
  5. Jaké cíle sledují Američané svým rozvratem Evropy?
    http://www.czechfreepress.cz/dalsi-blogy/jake-cile-sleduji-americane-svym-rozvratem-evropy.html

    Jiří Pokorný v diskusi napsal:

    To, co se k nám vrátilo není žádný komunismus či neomarxismus a už vůbec ne socialismus. To je především totalitarismus ! Je to idelologie multi-kulturního korporátního fašismu jako nástroje totalitního davo- elitarismu, který vládne na Zemi skoro 3000 let. Tato skrytá globální nadvláda před 200 let vytvořila ideologii marxismu, jehož cílem bylo vybudovat socialismus, jako formu společenského uspořádání. Socialismus byl ve své podstatě správnou cestou, ale v realitě byl jen proklamací toho, co nově vzniklé partajní elity neměly nikdy v úmyslu realizovat. Marxismus, přes jeho mnohé přínosy v sociální sféře života společnosti, kdy odstranil ty nejostřejší sociální rozdíly, byl ale jinou formou tlupo-elitarismu.
    Kapitalistické elity byly nahrazeny "socialistickými" (ve skutečnosti partajními) elitami. Pravdou je že parazitismus "socialistických" elit byl ve srovnání s kapitalistickými vcelku zanedbatelný, neboť podstata systému nedovolovala, aby si elity přiliš moc "nahrabaly".

    Rusko bylo první obětí marxismu. Socialismus, o který se sice pod idelologickou maskou marxismu pokoušel Stalin a další v Rusku, však globalizátory zaskočil, protože nešel dle zadání cestou celosvětové premanentní revoluce s cílem vybudovat NWO. Avšak vlastní cesta Ruska k socialismu se stala překážkou k NWO a tak mělo být Rusko zlikvidováno. Byl proto vytvořen korporátní fašismus, který měl tuto cestu a tedy i Rusko zlikvidovat. Když se to nepodařilo, byla nastoupena dlouhá cesta konvergence liberálního kapitalismu a tzv. socialismu, který skončil porážkou Ruska (SSSR) ve studeném válce. Vedlo to k posílení tlupo-elitárních globálních elit v boji za NWO cestou jednoho hegemona. A tato cesta - to je korporátní, globální a totalitární fašismus maskovaný jako neoliberální demokracie. Jako genocidní nástroj je používán nyní i multi-kulti totalitarismus, který má zlikvidovat jednotlivé suverení státy a národy a vytvořit "univerzální" tupou rasu podřízených otroků (biorobotů), kteří budou pracovat na skryté i viditelné elity tlupo-elitarního globálního systému.

    Podstatou problémů exitence společnosti v minulosti i nyní tak je již od starověku až do dnešní doby vládnoucí globální systém davo-elitarismu, který cíleně vytvářel a vytváří doposud všechny idelogie, náboženství a jiné "ismy" , jež se s vývojem společnosti měnily, jako nástroje k udržení a protlačení své globální koncepce nadvlády nad světem.

    OdpovědětVymazat