Reklama

neděle 25. října 2015

Lež jako nový světový řád? (Příspěvek Lenky Procházkové na Vratimovském semináři, který se týkal médií)


Lenka Procházková
25. 10. 2015

Na základní škole jsme měli předmět, který se jmenoval Civilní obrana. Brali jsme to s nadhledem, jediné rakety, co nás tehdy zajímaly, byly ty, které vynesly na oběžnou dráhu Gagarina, Johna Glenna a další. Instruktáž v CO nás upoutala jen výjimečně, když se promítaly filmy. Největší úspěch měl snímek o chemickém zamoření. Lépe řečeno jeho závěr, když se protagonisté, kteří prošli simulovaně zamořenou krajinou, vrátili domů. Už před dveřmi si zouvali holínky, pak sundávali pláštěnky, rukavice a masky a nakonec kamera odvážně sledovala mladou ženu, jak se za průsvitnou plentou svléká a pečlivě se sprchuje.

Tento vzpomínkový úvod jen zdánlivě odvádí pozornost od tématu našeho semináře. 


Každý den se přece pohybujeme v zamořeném území, ale na rozdíl od starého instruktážního filmu nejsou ani naše domovy očistným útočištěm, spíš naopak. Právě doma, když už jsme sňali nepohodlné společenské a pracovní masky, odložili úvazky a usadili se nalehko v obýváku, si zapínáme život ohrožující zdroje a vystavujeme se jejich účinkům. Ty přetrvávají i poté, co zářiče už jsou vypnuty a vstupují nám do snů jako volné pokračování scénářů, které do našich mozků naprogramovala televize a rozhlas. Na rozdíl od morčat inhalujeme škodliviny dobrovolně a ještě za jejich pravidelné dávky platíme. Naším „ziskem“ je iluze.

Podobně jako vězni přikurtovaní v Platónově jeskyni vnímáme vnější svět jen podle stínů a narežírovaných slov. Platónovo dávné podobenství o neschopnosti člověka vymanit se z pozice diváka, příjemce zkreslených informací, dnes působí jako věštba, která se vyplnila. Přikazovaný úhel pohledu sice není novinkou, s lidským vědomím se manipulovalo od nepaměti, ale teprve současná technika umožňuje projektovat stejnou iluzi ve stejné chvíli miliardám lidských morčat.

Epocha masově šířené lži, která spektakulárně odstartovala 11. září 2001, se ale podle principů dialektiky může proměnit v epochu prozření. Zatím je k tomu daleko, protože setrvačnost víry v takzvaně zjevenou pravdu je druhem sebeobrany člověka před tušenou bolestí, kterou by mohl vyvolat šok z pravdy poznané. Léčba šokem může být riskantní i pro léčitele, což Platón, žák popraveného Sokrata, věděl. V podobenství popsal, jak se jednomu z vězňů podařilo uniknout z tmavé jeskyně ven, do skutečného světa. Poprvé spatřil slunce a byl oslněn až k slzám. Když se vrátil do jeskyně, aby se podělil o poznanou pravdu, konzumenti stínohry mu nechtěli věřit a v hněvu, že jim ničí iluze, kterým přivykli, se rozhodli zvěstovatele zabít.

 Poznávání a šíření pravdy bylo málokdy bezpečnou záležitostí. Přesto jsou lidské dějiny plné odkazů na neúnavné hledače, odvážné myslitele a kritiky, kteří se napříč časem snažili vést člověka k dospělosti. Líbí se mi úsloví, že světlo spálených knih osvítilo svět. Na jak dlouho ale? Dnes jsou urny s popelem, které máme seřazeny v knihovnách, obranou pouhých jednotlivců, zatímco zář televizních obrazovek funguje jako zbraň hromadného ničení zdravého úsudku.

Na besedách, kterých se občas účastním, se jakékoliv téma nakonec přelije do stesků na bídnou kvalitu našeho zpravodajství. Někdy padne i polehčující připomínka, že v dobách tzv. normalizace nám média přece lhala taky, takže současná situace je prý vlastně stejná. Tak to ale rozhodně není. My starší jsme živoucími svědky toho, že po krátkém období pravdomluvnosti na sklonku šedesátých let byla následná cenzura vnímaná jako cenzura a lži šířené znormalizovaným rozhlasem, tiskem a televizí byly většinou obyvatel hodnoceny jako lži. Dnes je to horší, protože část populace, především mladé lidi, zasáhla mediální hypnóza natolik, že si myslí, že žijeme v éře svobody slova. S mírnou nadsázkou lze říct, že proměna vědomí a smýšlení české společnosti se uskutečnila tryskem za pouhou čtvrtinu století, zatímco římsko katolické církvi nestačilo k plošnému přeprogramování českých mozků ani tři sta let.

Současná všudepřítomná a vševědoucí média plní své „svaté“ zadání mnohem pohodlněji a s obrovským rozmachem. Prvouka začíná už u dětí, které pěstounka televize vychovává k obrazu svému. Ohýbat mladé stromky je účinnější, než kácet pamětnické duby. Ty stačí označkovat výstražným rudým pruhem. A tak se v Čechách zastydlý antikomunismus stal utkvělým štítem, za kterým se noví a noví rekruti řadí do boje, který už dávno skončil. To „Kartágo“ už bylo zničeno, ale naše zpozdilá média stále vdupávají do jeho pokořené půdy své kyblíčky soli, a přitom opomíjejí fakt, že dračí setba mezitím vzklíčila úplně jinde.

Často přemýšlím o tom, zda pracovníci našich médií věří tomu, co nám sdělují, anebo zda to berou jen jako dobře placenou hereckou roli. Zřejmě to bude u někoho tak, u jiného onak, takže ve výsledku skvadra profesionálních cyniků smíchaná s tlupou naivních ochotníků. Samozřejmě i v tomto spolku existují výjimky, jako například onen mladý novinář ČTK, který se mě loni na jaře po skončení tiskové konference věnované Ukrajině, zeptal, odkud čerpáme své odlišné informace. Potlačila jsem úžas a nadiktovala zaměstnanci České tiskové kanceláře odkazy na nezávislé zdroje. Pokorně si je zapsal, ale pak už jsme se nikdy nepotkali, a tak nevím, jestli semínko vzklíčilo.

V době normalizace měli zprávaři ČTK přístup k zahraničním agenturám volný, ale existovala pevná vnitřní pravidla, jak převzaté zprávy třídit, co uvolnit většinovému příjemci a co pouze vybraným státním institucím. Nejužší výběr informací, které nesměly proniknout k veřejnosti, byl rozepisován pouze na psacích strojích a prostřednictvím kurýrů doručován politickým špičkám. Otázkou je, nakolik se tehdejší politická elita dokázala v důvěrných dokumentech orientovat a co z nich uměla vyvěštit. Dnes se k našim politikům dostávají zprávy ze světa mnohem rychleji, takže i jejich reagovaní na ně je rychlejší. Mnohdy až zbrkle rychlé. Připomenu loňské zřícení malajsijského letadla sestřeleného nad Ukrajinou a střelhbité vyhlášení sankcí EU proti Rusku. Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek vysvětlil tehdy na tiskové konferenci: „Byla to opatření zahraniční rady přijatá v atmosféře po pádu letadla. Opatření byla zvolena cíleně. Byla tu nutnost reagovat a jsem rád, že jsme byli schopni zaujmout stanovisko a dobrat se výsledku...“ To znamená, že okamžitě po pádu civilního letadla, jehož trosky a oběti zatím žádný vyšetřovatel nezdokumentoval, vydalo 28 politiků členských zemí EU verdikt o zločinu, o pachateli a o udělení trestu. Následné stejně zbrklé mediální krytí toho nezdůvodněného politického rozhodnutí ukázalo, že proměna novinářů z hlídacích psů demokracie v ochranku gaunerů už dokonána jest. Že se to netýká všech novinářů a publicistů a jaká naděje z toho plyne, proberu s velkou chutí později. Ale i v mainstreamu, dokonce v ČT jsou občas manipulátoři s lidským vědomím usvědčeni v přímém přenosu, když pozvaný host neočekávaně utrousí pravdu. Takových hostů, kteří se pro veřejnoprávní televizi stávají nepoužitelní, pomalu přibývá. Vzhledem k tomu, že „důvěryhodných“ stálic, takříkajíc odborníků na cokoliv, je ale omezený počet, a už jsou okoukaní až k nekoukání, jsme v posledních dnech svědky i toho, že kvůli nedostatku vhodných lidí vede moderátor rozhovor s kolegou redaktorem a po telefonu jim přihrává další novinář. Taková trojjedinost v debatě je důkazem toho, že rezervy se nedaří doplňovat a že televize už žije z vlastní podstaty. Jak dlouho jí to vydrží? A co nastane pak?

Známe sice případy, kdy se trénovaný alkoholik někdy propil až ke střízlivosti, ale to neznamená, že by se trénovaní lháři mohli prolhat až k pravdě.

Pro loď s vlajkou ČT bude velmi obtížné změnit kurs o 180 stupňů. Nejdřív musí zpomalit a poté vykonat manévr v širokém půlkruhu.

To zabere hodně času. Nejsem si jista, zda naši „nejdůvěryhodnější“ zpravodajové, i kdyby s otočkou začali okamžitě, jsou schopni ji bezpečně dokončit. Ta loď je plná platících pasažérů. Jak přijmou koncesionáři zjištění, že tak dlouho pluli plnou parou špatným směrem? A že místo života v pravdě konzumovali lživot?

Mnoho pasažérů, kteří se řídí vlastním kompasem a mozkem, už ale kontaminovaný parník opustilo. Přestoupili na škunery a motorové loďky. Mluvím o nezávislých zpravodajských webech. Chci poděkovat nejen jejich kormidelníkům a autorům článků, ale i čtenářům, kteří debatu pod texty vnímají seriózně, jako fórum pro výměnu názorů a doplňujících informací. Na rozdíl od někdejšího papírového samizdatu, který koloval jen v omezeném okruhu a nemohl reagovat na aktuální vývoj politiky, internetové nezávislé weby dnes tvoří skutečnou zpravodajskou síť, která je dostupná každému, kdykoliv a téměř kdekoliv.

Před čtyřmi sty lety prosazoval český intelektuál Jan Ámos Komenský dostupnost vzdělanosti pro každého člověka z jakékoliv společenské vrstvy. Je příznačné, že jeho touha se začíná naplňovat až v nejkritičtější epoše lidstva, kdy masově šířená lež zasévá dirigovanou nenávist do našich duší a programuje naše mozky na válku. Dogmatická zaujatost proti Rusku dosáhla v ČT vrcholu, když toto médium veřejné služby ignorovalo historicky průlomový projev ruského prezidenta v OSN a svou cenzurou donutilo diváky vyhledat si řeč Vladimíra Putina na internetu. Díky úsilí bezejmených překladatelů jsme mohli už několik hodin po přednesení projevu sledovat jeho záznam i s českými titulky. K dnešku už videonahrávku shlédly v Čechách sta tisíce uživatelů internetu, což je důkazem toho, že civilní obrana v naší zemi začala fungovat spontánně. Lidí, kteří každodenně pobývají na zamořeném území mainstreamu ubývá a mnozí z nich už to činí jen pro srovnání, tedy z výzkumných důvodů.

V Německu vznikly webové stránky, které přehledně monitorují mediální manipulaci a archivují pořady, výroky a texty včetně jmen autorů, aby budoucí tribunál při posuzování zločinů proti míru, měl dokumenty k dispozici.

Než tato doba, nikoliv pomsty ale spravedlnosti, nastane, prožijeme ještě mnoho soubojů, neboť zdechající kobyla, jak známo, nejvíc kope. Snahy o cenzurování internetu sílí a vyvíjejí je i někteří naši politici. Rádi by nás přidrželi v jeskyni a dál nám promítali matoucí obrázky. Věřím, že se jim to nemůže podařit, protože každý den, každou hodinu se některý z vězňů osvobodí, odmítne dál sledovat zrežírovanou stínohru a vyjde ze sluje ven. Nepohrdejme ale těmi, kteří ze setrvačnosti nebo z pohodlnosti ještě zůstávají v zamořeném území. Démon souhlasu je jako chobotnice. Musíme její chapadla přisátá k mozkům našich přátel, nebo i členů rodiny, uvolňovat opatrně a ohleduplně. Je to složitý úkol, protože současně cítíme, že čas se stále zrychluje. Vezměme si však příklad z oněch kormidelníků, jinak řečeno z provozovatelů nezávislých zpravodajských stránek, z lidí, kteří mnohdy pracují celé noci, abychom si ráno mohli přečíst aktuální informace o stavu světa. Učme se od nich trpělivosti a přeposílejme jejich zprávy pravidelně okruhu svých bližních. Protože jenom dobře informovaní lidé se dokážou správně rozhodovat, nepodlehnou panice a ani beznaději. Čím rychleji bude takových lidí přibývat, tím dřív se epocha masově šířené lži promění v epochu prozření.

24 komentářů :

  1. http://vetvicka.blog.idnes.cz/c/479161/chybicky-ceske-propagandy.html

    OdpovědětVymazat
  2. Tak, tak. Moc dobře napsáno!

    Při čtení mě napadlo, že jsem se změnil. Celý život jenom práce, rodina, starosti, na dovolené jsem byl asi jen dvakrát za celý život. A najednou, ... se cítím jako "pohodář".
    Jak to? Jednoduše. Rádio jsem přemístil na zahradu ke kurníku, aby plašilo kuny, a televizi jsem vyhodil. Informace si vybírám přiměřeně vlastnímu svědomí. Děda.

    OdpovědětVymazat
  3. Velmi krásně vyjádřeno, díky, paní Lenko, zdravím Vás Pavla

    OdpovědětVymazat
  4. Paní Lenka Procházková opět nezklamala a krásně popsala to, co mnozí z nás vidíme stejně. Ta statečná žena má zbraně těžkého kalibru - zdravý rozum, čirý charakter a obratně vládne "perem". Díky za ni. VK

    OdpovědětVymazat
  5. Statečná drobná žena. Její přednes na semináři ve Vratimově byl často přerušován potleskem. Jak šla doba, tak disidentka a statečná bojovnice za pravdu (se velmi rychle rozešla s V.Havlem a pak nám vysvětlila proč včetně příběhu o "předání" prezidentskou kanceláří Sv.Víta).No a text je skutečnou otázkou, zda LEŽ JE NOVÝM SVĚTOVÝM ŘÁDEM, a s tím nerozluční příbuzní podvod , krádež a zločin, jako takový...Jak šlqa doba, tak přichází Lenka Procházková na seminář pořádaný KSČM, je to tak nějak kvadratura kruhu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No ani ne, jen poctivě celý život hledá pravdu a nemá zkostnatělé předsudky, nýbrž je vždy ve jménu svého čistého svědomí a poctivosti k sobě sama připravena přijmout změnu tak, jak ji život přináší. To bohužel každý nedokáže, mnoho lidí se stydí přiznat, že se mýlili nebo se stali obětí propagandy, jejich ego je silnější než svědomí.

      Vymazat
  6. Paní Procházková lidi podceňuje a asi se cítí býti novým Komenským.Neví, že její pravda není jediná.Každý člověk má právo na vlastní názor a stavět ho proto do pozice tupé ovce je špatně.Její názor na Rusko a Putina jí nikdo nebere, ale ani ho neakceptuje.Tento vyžehlený manipulátor může říkat co chce a velmi dobře to umí. Avšak jak se praví v Bibli, po ovoci poznáte je. V záplavě hrdých slov obsadil Krym, jeho služebníci sestřelili malajské letadlo a Ukrajinu zdevastovali jeho zelení mužíčci. Tu záplavu krve z jeho rukou nikdo nesmyje.Tož tak, ctělo by se citovat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Paní Procházková je vzácný a tslentovaný, statečný člověk. Proto se nemusí stydět za svoje jméno, ani názory, které tak dokonale dokáže sdělit vnímavým lidem. Anonymové mezi nimi určitě však nejsou a nebudou. Pravda jim nahání strach.

      Vymazat
    2. Paní Procházková je vzácný a tslentovaný, statečný člověk. Proto se nemusí stydět za svoje jméno, ani názory, které tak dokonale dokáže sdělit vnímavým lidem. Anonymové mezi nimi určitě však nejsou a nebudou. Pravda jim nahání strach.

      Vymazat
    3. Paní Lenka Procházková nikoho nepodceňuje, a nikomu nebere právo na jeho názor. Ostatně v závěru článku to velmi dobře vyjadřuje, když říká(píše):"Nepohrdejme ale těmi, kteří ze setrvačnosti nebo z pohodlnosti ještě zůstávají v zamořeném území. " A dále to pak rozvádí.
      Právě vy jste svým kategorickým odsudkem prokázal, že jste exemplární příklad "zamořeného mozku". Ani na vteřinu si nehodláte připustit, že vše, co uvádíte může být, a je, trochu jinak. Například že autonomní!!! republika Krym využila svého práva , a vetšinově referendem se rozhodla připojit k Rusku, že malajsijské letadlo pravděpodobně sestřelil nějaký iniciativní blbec z ukrajinské armády, až ukrajinské území rozstřílela a rozbombardovala ukrajinská armáda spolu s náckovskými trestnými oddíly, placenými a založenými oligarchy.Těmi oligarchy, proti kterým byl původně namířen tzv.Majdan. To by jste ale musel uznat rozdíl mezi obranou domova, a trestným pacifikačním útokem. Vzhledem k tomu , že máte jednak nepřítele určeného předem, a pilně věříte mainstreamu, a ČT zvláště, aby ne, když s vámi souhlasí, tak tu záplavu krve máte, obrazně, i na svých rukách. Tož, tak, bez citace. J.B.

      Vymazat
    4. No vidíš, jak jsi nic nepochopil, je to psáno přesně o tobě: Obsazení Krymu a sestřelení letadla. Obě vylhané a už mnohokrát vysvětlené pseudoudálosti. Že tím argumentuješ, je jenom důkaz toho, že jsi vůbec nic nepochopil a nebo provokuješ.

      Vymazat
    5. ...jo,jo,jo, je to tak. Předtím napadli také jižní Koreu a bombardovali ji, potom válčili ve Viet-namu, který následně osvobodili Amíci a zavedli tam svobodu a demokracii a teď bombardují chudáky v Syrii, kde zoufalí vousáči bojují proti krvavému psovi al-Assadovi aby tam také měli svobodu a demokracii jako v Lybii. Ještě štěstí, že americká a koaliční vojska od Rusů osvobodila Afganistán, že si nedají pokoj...

      Vymazat
  7. Jan Ámos Komenský byl český intelektuál? To je opravdu demagogie a nebo arogantní tupost!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Anonymnímu (26. října 2015 9:42):
      A on nebyl intelektuál? :-)

      Vymazat
    2. Milá Lenko, moc si Vás vážím,děkuji za Vaše články, obdivuji Vás, že máte tolik síly diskutovat i s těmi,kteří mají zamořený mozek já jsem rozčarována z toho, kolik je u nás lidí, kteří jsou líní myslet a porovnávat, vyhledávat informace a pochopit,co a kdo námi manipuluje. Jenomže jsem prchlivá a když někdo odmítá pochopit, tak bych ho vyřadila z chovu.Ještě že nedisponuju střelnou zbraní. To by bylo mrtvol, jak prři humanitárním bombardování. Vlastanka

      Vymazat
    3. Pro Františka Opluštila: Intelektuál byl, ale ne český!!!

      Vymazat
    4. Anonymnímu (26. října 2015 14:46)
      Byl hlavně velkou osobností a nadčasovým vizionářem. To, co na něm obdivuji, je síla jeho ducha a myšlenek, nikoliv příslušnost k nějaké národnosti. Zrovna v centru Evropy, která je dějinami tak promíchána (že koktejl je proti tomu slabé přirovnání), je ten odkaz na jednu (jakoby určující) národnost úsměvná. Budiž ...
      Dnes už je to lhostejné, jestli byl tou českou, moravskou či uherskou ...
      A ač se tehdy považoval spíše za Moravana, svým rodinným původem náležel do Uher. Je to ale až tak podstatné? ...

      Vymazat
  8. Stala se z nás pokusná morčata pod nadvládou vlastních zdegenerovaných synů a dcer, kteří ani netuší nakolik byly oblaženi americkým kapitalistickým moudrem a našim vlastním havloidním tvrdě ideologickým školstvím.

    OdpovědětVymazat
  9. Tak tak, z většiny českých novinářů se z hlídacích psů demokracie, takřka přes noc stali hlídací psi na ochranu americké demagogie a jejích oligarchů.

    OdpovědětVymazat
  10. Ad 8:55
    Putina nikdo neakceptuje? Takovou hloupost jsem už dlouho nečetl. Co například demokratické vlády Indie, Brazílie, JAR a komunistické Číny. Pokud jde o biblické ovoce doporučuji Vám se podívat na dějiny SSAků od roku 1776 do současnosti a potom...se uvidí. Morave

    OdpovědětVymazat
  11. K 8:55
    Tento stupidit ví kulový o tom, čím se asi Lenka Procházková cítí, nebo necítí být. Čím se cítí být on sám, o tom by se psát neodvážil ani náhodou. Ale psát to o druhých, to by mu šlo. Nechutně podlý charakter, není-liž pravda? O tom co Lenka Procházková ví nebo neví, nemá ani šajn, ale drzosti opovrženíhodného tvora k psaní o tom, co druhý neví, této nestoudné drzosti má nadbytek, stejně tak má i nadbytek tupé hlouposti, která mu dovolí psát o tom, že ve světě uznávaného a obdivovaného státníka Putina, což rozhodně není názor pouze Lenky Procházkové, nikdo nebere a neakceptuje. Vlastní názor prezentuje jako názor všech, staví tak na roveň tupé ovce sám sebe, asi je choromyslný, psychicky nemocný. Ohánějíc se biblí - jeho ovocem jsou lži, které, bezmyšlenkovitě vstřebává. Podle jeho ovoce jej poznáváme – služebníka zla a šiřitele proradných lží. Naštěstí jim už nikdo myslící nevěří. Upírat obyvatelům Krymu, potažmo jakýmkoli obyvatelům, právo na splnění přání s kým chtějí být, ke komu náležet ve společném státu, je pro tyto svobodomyslné demokraticky smýšlející tvory, se sklony přinutit obyvatele násilím k soužití s fašisty, velice typické. V jednom nemohu s Lenkou Procházkovou souhlasit – a sice v tom jejím: „Nepohrdejme ale těmi, kteří ze setrvačnosti nebo z pohodlnosti ještě zůstávají v zamořeném území“. Nic jiného než opovržení si pisatelé typu - A 8:55 - prostě nezaslouží.

    OdpovědětVymazat
  12. 8.55 jsou ale okamžiky, kdy pravda je jediná, nejrespektovanější kanonické tiskové agentury ji znají a přesto, do světa oznamují přesný opak toho, co se stalo, aby formovaly uvažování lidí potřebným směrem - Jugoslavie, Irák, majdan.... příkladů z poslední doby jsou desítky, jestli ne stovky.... Pro mnohé je takové zjištění bolestivé a děsí je... nejste sám

    OdpovědětVymazat
  13. 8.55 BOJÍTE SE SLYŠET A MYSLET MIMO MÉDII ZADANOU VÝSEČ?
    Smrt se stala nedílnou součástí popkultury a většině lidí na tom nepřijde nic divného. Smrt zabrala značnou část mediálního prostoru, který dříve patřil lásce, radosti a životu a téměř nikomu to nevadí, mnohým to dokonce vyhovuje. Smrt se stala natolik obvyklou a běžnou mediální nezbytností, že je výhodné o ní zpívat písně, psát knihy a točit filmy či reportáže. Dá se na ní dobře vydělat, v redakcích, v nakladatelstvích, v radiovém i televizním vysílání je velmi vítaným a častým hostem. Tvůrci popkultury se cítí obzvláště dobře, pokud je někde poblíž. Její přítomnost se stala znamením i součástí úspěchu. Její blízkost lidem z mediální sféry v posledních dvou letech natolik zevšedněla, že to změnilo jejich nejen jejich způsoby vyjadřování, ale dokonce i myšlení, a to směrem k daleko menší zodpovědnosti při nakládání se smrtí jako vážným tématem. Jak jinak se mohlo stát, že novináři demokratické Evropy s takovou lehkostí psali články v nichž zabití člověka je pozitivní věcí? Jak jinak mohlo dojít k tomu, že hudebníci při koncertech iniciovali provolávání výzev k vybití jednoho z evropských etnik? Proč se básníci nijak nebránili tomu, že se jejich aktuální verše staly ideovou oporou hesel neonacistických organizací? To jim smrt natolik zevšedněla, že jim nevadilo ji přivolávat?

    Je pravda, že celá řada výše zmíněných představitelů popkultury byla v nedávné době donucena projít těžkou katarzí. Mnozí se ocitli v bezprostřední blízkosti smrti desetitisíců a dostali se do situace, ve které si uvědomili, že za zabíjení nesou díl odpovědnosti. Jak ale vrátit již vykonané, jak zamlčet už vyslovené, když následkem těch slov a činů je smrt tak obrovského množství lidí? Někteří z těch nejslavnějších a nejpopulárnějších se pokusili se své chyby napravit. Skrjabin se snažil zastavit další zabíjení tak, že by veřejně vysvětlil, kdo byl od počátku iniciátorem vraždění a kdo ho financuje. Ruslana se vydala na cestu po obou stranách fronty, aby ukončila vzájemné vybíjení obyvatel téhož národa. Okean Elzy finančně přispěl na pomoc lidem strádajícím útrapami války. Anastasia Dmitrjuk napsala báseň, ve které vysvětluje, že dnes si již je vědoma, že její verše byly zneužity... Jakkoliv jsou však jejich kroky smysluplné a pochopitelné, mrtvým už život nikdo nevrátí. Navíc se v tomto případě naplno projevil paradox popisovaný v prvním odstavci. Dokud hvězdy ukrajinské popkultury vyzývaly k boji a podílely se na přivolávání smrti, duněla jejich slova, věty, písně nebo básně z každého rádia či televize několikrát za hodinu celé dny. Avšak ve chvíli, kdy se tytéž hvězdy pokoušely smrt zahnat a zabíjení zastavit, o jejich hlas najednou nebyl zájem a jejich slova nikdo neuslyšel. Navzdory tomu, že jejich touha být vyslyšen byla tentokrát silnější než kdy dříve…

    PAK SI ZKUSTE UVĚDOMIT, CO SE STANE, AŽ BUDETE CHTÍT, ABY VÁS BYLO SLYŠET, A BUDE S TÍM, CO CHCETE SÁM MIMO VÝSEČ...

    OdpovědětVymazat
  14. napsat článek...Lež jako nový světový řád?...takovým stylem,tvrdit že za všechno múže západ,obhajovat rusko jako nějakou oběť, nezapomenout označit kritiky za zastydlé antikomunisty,a ani jednou nepřipustit že se to týká i (především) ruska....to je mimořádně nechutné

    OdpovědětVymazat

Redakce vás žádá, abyste diskutovali slušně, nenapadali spoludiskutující ani autory, abyste argumentovali věcně a fakty. Děkujeme.