Reklama

.

.

čtvrtek 1. října 2015

Mafie globálních predátorů

Stanislav A. Hošek
1. 10. 2015
Začnu příliš provokativním tvrzením. Jsem totiž již dlouho přesvědčen, že jak Lenin, tak Hitler se dopustili systémově stejné chyby. Špatně definovali nepřátele lidstva. Nebyli jimi Židé, ale jenom někteří Židé. Nebyli jimi ani „buržousti“, ale jenom někteří příslušníci superbohaté třídy vlastníků kapitálu. Ale především, i v jiných, ba dokonce ve všech národech a sociálních vrstvách, existují lidé nebezpeční pro lidstvo. A tom se pokusím v tomto textu velice stručně pojednat.


Nejprve o slovíčku predátor.
Slovník spisovného jazyka českého vydávaný koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let minulého století ještě heslo predátor neobsahoval. Nevyskytovalo se ani ve většině tehdejších naučných slovníků. Znali ho a někdy používali, jenom odborníci přírodních věd, laická veřejnost v těch souvislostech vždy hovořila jen o dravcích, či šelmách.

Po politické změně v poslední dekádě dvacátého století se naopak toto slůvko nějak podezřele rychle stalo součástí obecné češtiny, stejně jako třeba adrenalinové sporty, pozitivní myšlení, nebo i rádoby optimistické rčení, „jsem v pohodě“.

V mých očích je rovněž nápadné, že prakticky v každém televizním, populárním pořadu o přírodě se prezentuje zabíjení býložravců jako nezbytnost, „přirozenost“ potřebná masožravcům k přežití. Dokonce se prezentují názory o jakémsi nenahraditelném evolučním úkolu predátorů. A predátor je líčen nejen jako vrchol potravinového řetězce, nezbytný přirozený „lékař“ populace býložravců, ale dokonce velice užitečný evoluční prvek celého jsoucna.

Nenápadně, spíše jaksi „pod čarou“ se pak zdůrazňuje, že člověk je ve všech případech vrcholem prakticky každého potravinového řetězce, dneska dokonce i v říši hmyzu a tedy mimo jiné i vrcholným predátorem. Záměrně se tak do podvědomí lidí implantuje přesvědčení o přirozenosti predátorství, stejně tak potom agresivity coby jeho základního rysu, jako nezbytného, ba dokonce prospěšného jevu i v samotném lidském společenství. Honba za úspěchem, ziskem, stejně jako „soutěžení“ o vliv či moc, to všechno se vydává za lidskou přirozenost. Opět se tedy zaměňuje přírodnost člověčenstva za přirozenost lidskosti a navíc i v oblasti, kam vůbec nepatří. Dovoluji si tvrdit, že tímto trikem i celá neoliberální hypotéza o lidském společenství, je mimo jiné propagována na přesvědčení o nezbytnosti agresivity, dokonce o její evoluční nezbytnosti a na predátorství jako přirozeném fenoménu veškerého života na naší planetě. Přírodní predátorství, založené výhradně na fyzické síle tak pomýleně povýšila na konsolidační princip lidského společenství.

Pán a rab

Všeobecně uznávaný pilíř moderní filosofie, G. W. F. Hegel, přinesl do všelidského vědomí pojmy rab a pán. V tomto textu jeho myšlenku vzpomínám jenom proto, abych zdůraznil hlavní duchovní rozdíl mezi těmito dvěma vrstvami lidských bytostí. Hegel totiž tvrdí, že příslušník pánů má pud sebezáchovy potlačen touhou po moci, po nadvládě nad jinými lidskými bytostmi. Je proto schopen pro získání moci obětovat i život, což naprostá většina lidí ochotna není. Dokonce extrémisté mezi nimi volí černobíle, buď moc, nebo smrt.

Je nabíledni, že každý z lidí nepatří do jedné, nebo druhé skupiny, které jsou okrajovými případy. Naprostá většina je ochotná podřizovat se cizí vůli do určité meze a jiná zase je ochotná v boji o moc riskovat jen do určitého limitu. Takže většina lidí v každém společenství se nedělí jen na pány a raby, ale žije někde mezi těmito extrémy.

Vždy existovali, existují a budou existovat i lidé, kteří se snaží svůj život programově oprostit od této duální struktury a realizují se zásadně mimo boj o mocenskou pozici, ale ani nehodlají být částečnými, nadtož úplnými raby. Právě takoví jedinci v dávných časech, ve snaze nedostávat se konfliktů s jinými, odcházeli do dosud člověkem neobsazených teritorií a to i za cenu, že v nich byly pro život mnohem horší podmínky, než v jejich domovině. Čili emigrovali.

Většina ostatních pak svůj život uskutečňovala a dodnes realizuje ve veřejném prostoru takovým způsobem, aby si zajistila co nejspokojenější existenci.

Lidští predátoři
V toku času existence člověčenstva na této planetě, se nejméně v posledních deseti tisíci letech začala konsolidovat vrstva pánů. Každý příslušník panské skupiny však nebyl nepřítelem lidstva. Naopak lidé přemýšliví, aktivní, podnikaví, ba i soutěžící, člověčenstvu prospívali, i když při tom nejvíce, či nejdříve sobě. Na tomto místě jenom zdůrazňuji, že neoliberální tvrzení, že všechny bytosti jsou soutěživé, nejenže není zdaleka pravdou, ale vůbec není většinovou metodou chování jedinců ve společenství. Z čehož plyne, že většina lidí se stará především o sebe a v celospolečenských problémech se neangažuje, ba dokonce je někdy ani nesleduje.

Pro lidskou společnost a pro lidství celkově jsou největším nebezpečím lidé, kteří si za prostor své aktivity vybrali „politiku“, čili rozhodování o věcech společných, kteréžto zákonitě přerůstá v boj o co největší osobní vliv až viditelnou moc nad společenstvím. Právě tato vrstva je v mých očích kadlubem lidských predátorů. Současný lidský svět má velice daleko nejen do dokonalosti, ale dokonce do i do slušnosti. Proto v uvedeném semeništi možného zla pro celek, se zákonitě objevují individuality rizikové pro svou komunitu. S narůstající globalitou lidstva dokonce pro celou planetu.

Přírodní predátorství je založeno na hrubé fyzické síle a přesto i v něm se za dlouhou dobou evoluce vyvinuly techniky „podrazů, či podvodů“. Lidští predátoři začínali svou dávnou kariéru rovněž fyzickou silou. S potřebou zajistit dosaženou pozici, vliv až moc pro svou rodinu, rod, či klan, se v lidech vyagragovala potřeba hromadění majetku, jež bylo zapotřebí především k zajištění zbraní, jediného to prostředku reálné moci. Hovořil-li Marx kupříkladu o zisku jako motoru kapitalismu, vždycky si byl vědom toho, že smyslem zisku je akumulovat bohatství a cílem akumulace majetku, bohatství a kapitálu je získávání co největší moci.

Člověk je tvorem svobodné vůle, vzhledem ke své civilizační „nevyspělosti“ dokonce až příliš široké svobodné vůle. Proto lidští predátoři celá tisíciletí používají v boji o moc nejen sílu, ale i aliancování, komploty, podvody a všelijaké podrazy. Tyto „technologie“ mocenského válčení v lidstvu hypertrofovaly až do systémů, které dnešní společensko-vědní odborníci dovedou nejen přesně popisovat, ale i analyzovat a někdy i částečně predikovat.

V poslední době mne v tomto směru kupříkladu zaujala velmi pečlivě vyargumentovaná hypotéza pana Valenčíka o nové podobě boje v rámci institucí moci, kterou nazval „Hrou na Titanic“. Osobně si myslím, že v historických systémech boje o moc se kvalitativně neobjevují nové jevy, ani metody. Všechno už tu bylo. Kdyby Valenčík s takovou přesností analyzoval i starší, ba až dávné systémy mocenských rvaček, našel by v nich, třeba i jen v zárodcích, všechny jevy, které přisuzuje teprve dnešku. Každá současnost je totiž lidem, neúčastnícím se boje o moc nepřehledná, záhadná až iracionální. Mimo jiné i proto je obecným míněním, že politika je špinavost.

Zásadní podle mého názoru ale je, že díky globalizaci se v současnosti potácí nad propastí stěžejní mocenská instituce, jíž je národní stát. Pravdou ale je, že tato instituce vzhledem k toku času lidské civilizace je mladičká, existující snad jen dvě století. I za tak krátký čas se ale na ni navázaly pro veřejný život zdánlivě závažné jevy suverenitou počínaje a historickým smyslem existence jednotlivých etnik konče. Jinými slovy má současný stát pro lidi velmi silný existencionální kontext. Měli bychom si v zájmu další globalizace alespoň už připouštět, že lidstvo žilo bez existence národních států a bude existovat i po jejich zániku.

Valenčíkovy aspekty v chování států a jejich představitelů nejsou proto v mých očích nové, pouze celá problematika je díky globalizujícímu se lidství složitější. Což je dáno obrovským rozsahem dnešního politického prostoru globalizujícího se lidstva, přílišnou rozdílností kultur zapojujících se do globalizace a nesrovnatelně vyspělejších technologií především ve dvou oblastech, zbrojařské a komunikační. Komunikacemi je vytvářena daleko vyšší šance na totalitnější způsoby spravování společnosti, manipulaci s vědomím jedinců i celku, dozorem nad lidmi a v konečném pak i nadvládou jedněch nad druhými. Nadvláda samotná je pak realizována pořád ještě především za pomocí zbraní. Současná vyspělost zbraní pak nejenže už samou svou existenci ohrožuje přežití lidstva, ale především v „poddaných“ vzbuzuje bezmocnost eventuelní vzpoury. Jednoduše řečeno, i lidští predátoři mají dneska daleko větší možnosti k ovládání celého lidstva.

Závěrem této části textů si dovolím malou rekapitulaci. Predátoři lidského společenství se rekrutují z jedinců, kteří za hlavní smysl svého života pokládají hromadění majetku, bohatství a kapitálu. Ne ovšem jen pro něj samotný, ale jako prostředek k získání možnosti spravovat věci veřejné, tedy rozhodovat o jiných lidech, manipulovat s jejich vědomím a v posledku je ovládat. Charakteristickým rysem pak je, že toho všeho dosahují „společenskými hrami“ obsahujícími podrazy, podvody, kabinetní piklování a v neposlední řadě nerespektování práva země ba celého mezinárodního společenství. Nejvyššími z predátorů se v minulosti stávali ti, kdo povýšili boj o moc nad svou existenci. Dneska podle mého soudu pak ti, pro něž se pojmenované činnosti staly závislostí podobnou drogové. Ne všichni z nich musí být akutním rizikem pro celou společnost. Dokud ovšem se ona celá nestane predátorskou.

Predátorská společnost.
Vždycky jsem předpokládal, že vyspělá společnost najde jednou způsoby, jak rizika, vznikající lidstvu z aktivity predátorů odstranit, nebo alespoň omezit. Cestu jsem viděl kupříkladu až v genetických manipulacích. Platilo to do doby, než jsem se seznámil s pracemi dvojice Koukolík, Drtilová. Teprve tehdy jsem v prvé řadě opustil definitivně názor, že všichni lidští predátoři jsou jednoznačně nebezpeční lidstvu. Za druhé jsem si uvědomil, že jedna jejich skupina, kterou uvedená dvojice definovala jako deprivanty, je tou vůbec nejnebezpečnější a bohužel nikdy její příslušníky nepůjde eliminovat genetickou cestou. Deprivace je totiž výsledkem vlivů působících až po narození člověka.

Pokud by v globalizující se společnosti existovali predátoři pouze jako jednotlivci „soutěžící“ o moc, tak by šlo o jev, který systémově by až tak zásadně neohrožoval celé lidstvo. Problém ovšem je, že tato lidská sorta zneužila známou Marxovu výzvu: „Proletáři všech zemí spojte se“. Vždycky jsem tvrdil, že jde o největší Marxův omyl, ba dokonce vědomá zrada na lidstvu. Tím, že „prozradil“, jak se mají chovat odpůrci pánů, dal jim samotným návod upevňující jejich nadvládu. Marx při své genialitě přece musel vědět, že obrovská masa podrobených se prakticky nikdy nesjednotí, ale naopak jejich vládci se sjednotí velice snadno. Což si uměli zajistit již v minulosti mimo jiné společným jazykem. Už kdysi latinou, dneska jim posloužila angličtina.

Nejméně od vzniku prvních celosvětových institucí, počínaje OSN, si začala vrstva predátorů vytvářet prostor pro konsolidaci svých panství v jedno globální. Řečeno obecně, predátoři všech zemí se spojili. Jejich nespornými institucemi jsou veřejně viditelné jako Světová Banka, Mezinárodní Měnový Fond, Světová Obchodní Organizace a další. Ovšem vůbec nejvlivnějším je pak nástroj současných predátorů, se zkratkou NATO. Právě tato instituce potvrzuje, že rodící se světapáni jsou skutečně z rodu predátorů.

Kromě zmíněných viditelných institucí se příslušníci globálních predátorů scházejí na uzavřených setkáních, z nichž nejpopulárnější je například Davos, ale vlivnějších, protože utajenějších, jako je Trilaterální komise, Bilderberg a mnohé další, o nichž se veřejnost nejenže nedoví, ale o nich nemá ani tušení. Existence zmíněných neformálních i formálnějších, především ale nevolených institucí mi dává oprávnění hovořit o této lidské skupině jako o mafii, dokonce bych řekl o jakési „nadmafii“, čili společenství kmotrů všech mafií na planetě.

Politolog Robejšek nedávno tuto skupinu, podle mého názoru, nejen velmi konkrétně vymezil, ale charakterizoval její zásadní mafiánský charakter. To když napsal, cituji: „V posledních třech dekádách postupně vznikl mocenský kartel politiků a finančního průmyslu. Jeho motto lze vyjádřit jednoduše: Banky financují státy a státy chrání banky. Banky umožňují vládám financovat chybnou politiku a státy umožňují bankám vydělávat na ekonomicky disfunkční finanční ruletě. Ruka ruku myje. Příkladem je zrušení Glass-Steagallova zákona prezidentem B. Clintonem anebo vytvoření evropské bankovní unie“. Konec citace. Stačí si jen uvědomit, že státy ani banky nejsou ničím jiným, než operačním „sídlem“ nejvyšších predátorů.

Predátorský punc této globální mafii pak definitivně ztvrdil český filosof Šmajs, který nedávno začal šířit koncepci „Ústavy Země“. Její nezbytnost pro další existenci lidstva odůvodnil hypotézou, že lidská civilizace dospěla do stavu predátorské kultury. Člověk se už stal predátorem celé Zeměkoule. Predátorsky vytěžuje planetu. I on ovšem vypozoroval, že ne všichni příslušníci lidského rodu se chovají predátorsky. A když konkretizoval dnešní predátory, vyšel mu soubor jedinců skoro stejný, o jakém hovoří Robejšek. Doplňuje, že novost situace spočívá v tom, že dneska, cituji: „…dnešní situace je nová v tom, že vznikla predátorská globalizovaná kultura a že tu není žádný alternativní společenský řád… systém, který přírodu poškozuje, to nejsou neorganizovaní občané, ale banky, velké korporace a globalizovaná ekonomika a technosféra… Zeměkouli pustoší samovývoj predátorsky nastavené kultury, expanze umělých struktur nynější spotřební ekonomiky a technosféry“. Konec citace.

Eurposlanec Keller mimo jiné o nich, jako vědec korektně říká, že jsou to lidé nesouměřitelně bohatí. Jsou ovšem lidé, k nimž patřím i já, kdo tvrdí, že jsou odporně či odpudivě bohatí.

Jak dál s predátory?

Pokud se predátoři již zorganizovali a dokonce se chovají jako mafie, pak souboj s nimi bude představovat mnohem tvrdší bitvu, než byl marxistický „třídní boj“. Že se sami nikdy nevzdají svého privilegia vládnout, je z napsaných důvodů odvoditelné. A pokud jsou mezi nimi odpudivé zjevy schopné obětovat pro svou moc i svůj život, musíme být připraveni na cokoliv, tedy především na to, že půjde rovněž o naše životy.

Jeli už mafiánství základním rysem konsolidace společenství lidských predátorů, pak podle mne jednou z počátečních metod boje s nimi ve veřejném prostoru, by měla spočívat v odmítání utajování jejich činnosti. Občanská společnost by neměla tolerovat žádné jejich opatření, které s ní nebylo dostatečně prodiskutováno. Takže z toho mi vychází zásadní forma počátečního boje s mocí predátorů, jíž je široká občanská neposlušnost vždy, když její nařízení jsou vyprodukována pouze v kabinetech moci. Je přece naprosto nepřístupné, aby nějaká madam pozvala do své země milion uprchlíků, aniž se o tom s obyvateli poradila. Žijeme-li v demokracii, pak nikdo nesmí o nás rozhodovat v náš neprospěch, i kdyby byl zvolen přímou volbou. Jestliže je demokracie dokonce politickým systémem chránícím zájem menšin, pak by měl zákon jasně stanovit menšinu představující právo veta pro jakékoliv rozhodnutí mocných. Konkrétně v případě uprchlíků kolik stačí procent občanů, kteří si tak velké množství najednou nepřejí ve své zemi přijmout.

Současné chování dnešních mocných nejenže je diktaturou, ale začíná mít, minimálně díky televizním manipulacím a monitoringu veškerých komunikací občanů, rysy tyranie. Všechny deklarace lidských práv kodifikují, že proti ní lze užívat všech prostředků boje. „Proletáři se sice už nikdy nesjednotí“, leč veřejnost pro svou záchranu ba záchranu existence lidského druhu, musí kdykoliv a kdekoliv odmítat občanskou poslušnost vždy, když mocní rozhodují proti jejím zájmům. A co je podle mého soudu nejdůležitější, její jednotlivé skupiny odporu si musí pomáhat. Hovoří-li se dneska o solidaritě, pak solidarita i s tou nejmenší skupinkou odporu proti moci musí být chápána ostatními ovládanými jako součást jejích vlastního boje s mocnými a proto ji musí ji podporovat, ne jen lenivě souhlasit, či dokonce jenom proti ní nevystupovat. Začněme s tím, že každý, kdo rozhoduje o nás bez nás, navíc v hlubokém utajení, bude v našich očích diktátorem, tyranem, spolutvůrcem nejhnusnější totality, jež kdy existovala.

Za nejsložitější považuji boj s deprivanty. Už proto, že jak se zdá, bude „věčný“, jako souboj s každou blbostí, jak říkával rád klasik. Zásadní metodou „soutěže“ s nimi je asi angažovaná činnost co největšího spektra veřejnosti, která může svými zkušenostmi s jejich konkrétními jedinci zajistit, že většina deprivantů bude odhalena na cestě ke kariéře a bude z veřejného života vyloučena dříve, než se dodere do mocenských pozic. Oni jsou ale vesměs velmi inteligentní, takže svou deprivaci na cestě ke kariéře dobře skrývají. Mělo by proto naše právo počítat s mimořádnými opatřeními pro případ že se deprivant dobere vysoké moci, třeba i nejvyššího mocenského postu. Pokud jeho činnost prokazatelně uškodí většímu celku, měla by být dána široká možnost doslova neprodleně ho zbavit jakékoliv veřejné činnosti. Při tom jsem si vědom, že se to dobře říká, ale jen těžce plní. Ovšem v těchto případech opravdu platí ono, když se kácí les, létají třísky. Ten les o moc bojujících není zase tak početný a podle mého posouzení v jejich nepočetné vrstvě se zase až tak moc nestane, když z boje o moc ten, či onen vypadne poněkud nezaslouženě. Třeba si může i dle tomu kodifikovaného práva vypracovat novou šanci.

Na celosvětový souboj s globálními predátory bohužel nemám ani vzdáleně nějakou metodu. Musel bych totiž poklesnout na jejich úroveň a stát se „sociálním inženýrem“, nebo dokonce válečným inspirátorem.

Myšlenka na úplný závěr
Nejstrašnější na homo predátorech je fakt, že „žerou“ příslušníky vlastního druhu. Z hlediska globalizujícího se lidstva nemáme tedy v nich mezi sebou jen predátory, ale doslova a do písmene kanibaly.

Pokud se snad za kanibaly oni sami nepovažují, pak neuznávají rovnost mezi lidmi a jsou tedy minimálně určitým druhem rasistů. Takže proti nim jsme oprávněni zasahovat nejen jako proti tyranům, ale i jako proti rasistům.

31 komentářů :

  1. Na můj vkus je ten článek příliš dlouhý.

    OdpovědětVymazat
  2. Zásadní chyba všech teoretiků je jejich obsáhlé vyjadřování. Po třetím odstavci jsem skončil.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. (1:13)
      Kdybyste si dal jen trochu práce, zjistil byste snadno, že pan Stanislav Hošek je pravým opakem "teoretika".

      Vymazat
  3. přesný článek. jsou před námi nové výzvy. ...a ano merkelová již vstoupila do evropských dějin jako "ta co demontovala evropskou civilizaci". německo bude už za několik měsíců pro sousední země bezpečnostní riziko. patrně je válka v evropě velmi blízko.

    OdpovědětVymazat
  4. Pánové, jen v americkém filmu a v reklamě se "zásadní" věci sdělí a "vyřeší" ve třech větách. Realita je zásadně jiná. Současný hektický model života přinesl nežádoucí představu že něco vědět,znát a pochopit, je velice snadné a rychlé. Naopak, problémy, které současný svět nastoluje jsou stále složitější a není je možné pospat jednoduše a stručně. Netrpělivost, která je pro dnešní dobu a generaci tak příznačná situci ještě zhoršuje. Dříve nebyl problém pro běžné lidi přečíst za týden i několik knih. Dnes jsou lidé netrpěliví, knihy téměř nečtou a mají pocit, že si všechno najdou na internetu, ve Wikipedii, kterou mimochodem netvoří desítky i stovky odborníků jako dříve tisknuté encyklopedie, ale jen sice snaživí, ale nepříliš vzdělaní nadšenci. Ti, kteří jsou schopni stvořit mail rozsahem nepřesahující 10 řádků a více už je nad jejich síly nebo DD-čka (digitální dementi), kteří mají tak akorát na to, aby napsali SMS či dvě věty holé na facebooku, tak ti se k nějakému velkému stupni poznání nikdy nedostanou.
    Nechci nikoho urazit, ale poznání je namáhavé, pracné a tedy "bolí". Ale neexistuje jiný způsob, jak se k hlubšímu poznání dostat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. K čemu je vůbec dobré to hluboké poznání? K tomu, že každý člověk ode dne narození směřuje k jedinému cíli? Někdo pospíchá víc, někdo méně. Nyní začínáme pod taktovkou USA pospíchat všichni i za naše potomky.

      Vymazat
  5. Článek je velmi dobrý, jediné, co je k vytknutí, je gramatická chyba
    ("ztvrdit" znamená zvýšit tvrdost, to, co měl autor na mysli, se píše "stvrdit").
    Vytýkat délku úvaze, popisující jevy tak kompexní, je bláhové.

    OdpovědětVymazat
  6. (8:51 10:51)
    Souhlasím s Vámi oběma. Proč se ale nepodepisujete?

    OdpovědětVymazat
  7. Text je velmi inspirující. Vladimíra Vítová

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. K čemu vás ten text velice inspiroval Vladimíro? Někteří neinspirovaní by to možná rádi věděli.

      Vymazat
  8. Úvahy pro úvahy. Smysl vynikajíc-ně dlouhého článku se v záplavě filosofie jaksi vytrácí. Je poučný? O čem tedy čtenáře poučil? O existenci lidských predátorů a nebezpečnosti deprivantů? O čem?

    OdpovědětVymazat
  9. Článek vychází ze základní úvahy, že i mezi "globální superelitou" jsou lidé, s nimiž se "nechá rozumně domluvit". To tak asi bude. Konečně, i když v jiném gardu, Engels byl továrník, Lenin advokát, Guevara lékař, oba z "buržoazie". (To Stalin byl syn neurvalého ševce, který se ovšem domluvil pěti jazyky, chudý seminarista a pak zbojník:-)

    Dvě věci: Krom nějakých výjimek (jako Engels mezi anglickými továrníky) tito lidé asi půjdou proti "zájmu své třídy" jen pokud budou přesvědčeni, že "predátoři" mezi nimi už ohrožují celé lidstvo i je samotné a jejich rodiny. Za druhé, a to článek taky reflektuje, kdo se s takovými "bude domlouvat" ?? Hlavní problém je, že není alternativní koncepce fungování společnosti a především její reálný společenský-třídní nositel.

    Ano, jako byla klasická dělnická třída a sociálně-demokratické-reformistické i komunistické-revoluční hnutí, při všech mínusech na jedné i druhé straně.

    Základní třídní rozdělení kapitalistické společnosti se ale nezměnilo ani s globalizací a financializací. Pořád je třída těch, kteří silou kapitálu kontrolují výrobu, obchod a finance (dnes v opačném pořadí :-), a tím diktují podmínky, za jakých se "společnost reprodukuje", ve výsledku, jak lidé žijí. Dnes je ta třída zglobalizovaná, nabrala náskok. Na druhé straně je to složitější, ale pokud "kapitálem neprivilegovaní" masově nedospějí k uvědomění si svého reálného postavení i reálné organizovanosti - podpora "ohnisek odporu" to nevyřeší - jsme odkázáni na dobré úmysly těch hodných globalizátorů.

    V R

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S tímto výkladem se musím ztotožnit. L.

      Vymazat
  10. Autor si povšimnul, že společnost se skládá z lidí více dravých a lidí méně dravých. Asi na tom něco bude. Dá se předpokládat, že lidé svou dravost využívají k získání žádoucích požitků, které jim společnost může poskytnout. V naší společnosti to jsou zdraví, peníze a moc. Není důležitá absolutní výše těchto požitků, spokojenost jim přináší už jen to, že mají více, než ostatní ve společnosti. Avšak tito mocní, se také navzájem poměřují i mezinárodně. Potom jejich snaha mít více, než ostatní, je nutí k dosahování astronomických majetků.
    Tento mechanismus zřejmě působí desítky, možná stovky, let. Čímž se vyprofilovala skupina majetných vlastníků (lidí, kteří po více generací vlastní majetky na všech kontinentech a neživí se prací, či jaká mají další kritéria členství), která se tajně schází a radí se, jak připravit nečleny skupiny, o zbývající majetky a svobody, ve svůj prospěch. Nástrojem, jim je dosazování a korupce politiků a vůbec lidí s rozhodovací pravomocí. Projevuje se to, často „nepochopitelnými“ rozhodnutími, těchto lidí.
    Zvrátit tento vývoj, může jedině sjednocení názorů a postojů občanů. Nejlépe mezinárodně. V našem případě, požadovat zákon o referendu a o odvolatelnosti politiků. Tímto budou mít občané nejvyšší rozhodovací pravomoc, zda určitý „nepochopitelný“ zákon může být přijat, či nikoliv. Podobné to je s možností odvolat politiky, kdykoliv, během volebního období. Pozitivní dopady těchto zákonů, snad netřeba rozebírat.
    Na naší politické scéně, prosazuje tyto zákony, pouze p. Okamura. Takže nejlepším řešením, by byla demise vlády a ve volbách dát hlasy p. Okamurovi. P.K.

    OdpovědětVymazat
  11. Článek je kvalitativně nevyvážený. Těžko se hodnotí právě proto, že je opravdu nejen dlouhý, obsahuje více různých témat. Jsou tu zajímavé myšlenky, s některými lze souhlasit s jinými ne, naivní závěry i vyložené ptákoviny.
    Jako příznivec DVTŘ (rusky DOTU) jej považuji jako celek za konceptuálně mylný i když naznačující některé metody řízení a jejich vývoj.
    Že by Lenin nebo Hitler (když si odmyslíme účelovou propagandu) považovali za "nepřátele lidstva" Židy nebo buržoazii jako celek, o tom vážně pochybuji.
    Hitler měl dost jiných důvodů, proč se zbavit Židů a ty byly ryze pragmatické. Stačí si přečíst Mein Kampf. Stejně tak Lenin nehodnotil "buržousty" jako celek, zabýval se těmi "top", finanční oligarchií a majiteli korporací. Stačí si přečíst "Imperialismus jako nejvyšší stádium kapitalismu."

    OdpovědětVymazat
  12. "Problém ovšem je, že tato lidská sorta zneužila známou Marxovu výzvu: „Proletáři všech zemí spojte se“. Vždycky jsem tvrdil, že jde o největší Marxův omyl, ba dokonce vědomá zrada na lidstvu. Tím, že „prozradil“, jak se mají chovat odpůrci pánů, dal jim samotným návod upevňující jejich nadvládu."
    Tak tohle je vyložená ptákovina. Diskrétní elity (jak je nazývá Keller) by podle autora bez Marxe nepřišly na to, že je výhodné se spojit? Směšné.

    OdpovědětVymazat
  13. "V mých očích je rovněž nápadné, že prakticky v každém televizním, populárním pořadu o přírodě se prezentuje zabíjení býložravců jako nezbytnost, „přirozenost“ potřebná masožravcům k přežití. Dokonce se prezentují názory o jakémsi nenahraditelném evolučním úkolu predátorů. A predátor je líčen nejen jako vrchol potravinového řetězce, nezbytný přirozený „lékař“ populace býložravců, ale dokonce velice užitečný evoluční prvek celého jsoucna."
    Ale toto jsme se učili už za socíku ve škole a nevidím důvod, proč to zpochybňovat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Anonym 12:31 - no já jsem se tedy učil jiné věci - například, že přirozeností člověka je solidarita a nikoliv konkurence a predátorství

      Vymazat
    2. No, já cituji autorovy výroky o býložravcích a masožravcích, tedy zvířatech a vy o člověku. Tedy já o koze a vy o voze.
      Nicméně, ani v tom nemáte pravdu. Neučilo se o tom, že je to PŘIROZENOSTÍ. Solidarita je dána CIVILIZOVANOSTÍ a to je dost velký rozdíl. Pokud člověk "shodí" kulturní slupku vytvořenou civilizací a poklesně na úroveň zvířete, je o mnoho krutějším predátorem, než ti zvířecí. Příklady z historie snad nemusím uvádět.

      Vymazat
  14. Opravdu velmi dobrá analýza současné vládnoucí tzv. oligarchie. Překvapil mne filosofický pohled na současný svět výstižným pojmenováním většiny národů světa živořících v demokratické nesvobodě, diktatuře či tyranii. Nutí mne k hlubšímu zamyšlení a obavě o budoucnost mých nejbližších. Jsme ještě občany nebo už jen ulovenou kořistí? Je ještě naší vlastí ta Země Česká, Domov můj? L.

    OdpovědětVymazat
  15. Mám za to, že přesnější název je zločinci. Pokud bych měl zůstat u biologického příměru, tak jsou to paraziti ničí svého hostile (společnost). Vývojově (evolučně) jsou pozadu zůstali ve zvířecí říši (jako nomádi po osvojení pěstování obilí, je to naprosto zbytečné). Lidký predátor je tedy zvíře, které nedokáže překonat primitivní instinkty a stát se člověkem a patří do ohrady. Stačí zločince označit a zavřít a bude klid. Jakto, že se tedy společnost nedokáže těchto parazitů zbavit? Je to proto, že společnost není dosud sjednocená, ale proces globalizace probíhá. Až dosud jako všichni zločinci se skrývali a snažili si zajistit beztresnost (různé tajné spolky a náboženské struktury, infiltrace vlád států...). Proces globalizace zdánlivě vede k možnosti uchvátit všechnu moc pro sebe, ale ve skutečnosti se již nebudou mít paraziti kam schovat. Nebezpečí tu však je, že paraziti nebou zničeni a pak budete zničena celá společnost. Takže jiná možnost není buďto budou zničeni paraziti nebo společnost i s parazity dohromady.

    OdpovědětVymazat
  16. (13:29)
    Autor samozřejmě nutně zjednodušuje. Bylo by chybou chápat jeho text doslovně, například biologicky. Podstatná je připomínka, že predátorem (parasitem) se člověk nerodí, ale stává. Nejde tedy o eliminaci určitého typu lidí. To platí i pro parasity na "nižší úrovni" - "obyčejné" zloděje a podvodníky - kriminál je pouze na čas stáhne z provozu.
    Jde o to, co Vy nebo (anonym 12:02) nazýváte sjednocením společnosti resp. občanů. Tedy něco, co v minulosti požadovali již mnozí, namátkou Ježíš Nazaretský nebo Karel Marx.
    Nechci sem "tahat" filosofii, ale jeden "detail" bych zdůraznil: podřízení člověka technice, tedy skutečnost, že lidstvo nezvládá své vlastní výtvory, ale naopak je jimi ovládáno. O tom psal např. Günther Anders (Antiquiertheit des Menschen).
    Vědeckotechnická civilizace na jedné straně umožňuje přežívat i lidem, kteří by v tradiční společnosti neobstáli, a jednak zbavuje veliké množství lidí půdy pod nohama tím, že jim bere práci. Nejde jen o výdělek, ale - jak svého času upozornil Ivan David - o něco podstatnějšího: uplatnění.
    Dnes najdete i v bohatých zemích rodiny, kde jsou dvě nebo tři generace nezaměstnaných. A ti pochopitelně těžce nesou, že se na ně většina ostatních dívá jako na parasity.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já nemám na Ježíše Nazaretského, ba ani na Karla Marxe. Tím sjednocením, jsem pouze myslel ujasnit si, kdo nám škodí a kdo má největší snahu s tím něco dělat.
      Podle mého názoru, nám nejvíce škodí zkorumpovaná politická třída. Sice se snaží lidi ošálit tvrzením, že je přeci zvolili, takže je nyní nemůžou kritizovat. A to ani v případě, když přijmou zákon, o kterém v předvolební debatě, vůbec nebyla řeč. Říkají, že máme zastupitelskou demokracii, proto o všem, přirozeně, rozhodují zvolení politici.
      Pouze politik T. Okamura, to nepovažuje za přirozené a chce prosadit prvky přímé demokracie (více v mém příspěvku v 12:02). Takže zde jsme u toho sjednocení, ke kterému se vyjadřujete. Zvolit politika, který nám dlouhodobě slibuje prosadit zákony, kdy budou mít konečné slovo občané a ne zastupitelé. Potom budeme mít demokratickou možnost, trvale kontrolovat politiky.
      Alternativou je silové řešení, které navrhují mnozí diskutující, ale to nikdy nedopadlo dobře. Naposledy to můžeme vidět na Ukrajině. Protestu lidí se chopí nějaká více organizovaná skupina (nejspíše fašistického ražení) a ta převezme vládu. Ráda jim v tom pomůže nějaká mocnost, oni jsou potom jejich loukami a země je v mnohem horší situaci, než byla před protestem. P.K.

      Vymazat
    2. ad P.K.

      1) V masové společnosti ("masové demokracii") je politická třída zkorumpovaná ve všech zemích, např. v USA nesrovnatelně víc než u nás. Podstatnou věcí je ale dodržování míry. (Vystihuje to výrok jakéhosi klasického ruského spisovatele: "...kradl nad svou hodnost...".)

      2) Ačkoli mi není vůbec sympatický (ale to je můj problém, ne jeho), s některými názory, které Okamura hlásá, mohu souhlasit; kromě prvků přímé demokracie je to např. odvolatelnost zastupitelů voliči.
      Vidím u něj tři hlavní handicapy:
      1) - svou kariéru buduje sólisticky a mediálně, s čímž patrně souvisí, že
      2) - očividně není schopen kolem sebe shromáždit schopné lidi
      3) - chybí mu (a to sdílí bohužel s většinou ostatních politiků) zkušenost z komunální politiky.
      To jsou všechno věci, které méně vadí mladým lidem, kteří - pokud je mi známo - tvořili podstatnou část jeho elektorátu.
      Takže, je mi líto, zrovna on mi jako sjednocující osobnost nepřipadá. Obávám se, že jeho mnoha lidem sympatická přímočarost pramení do značné míry z jeho hlouposti (například podceňuje sílu ideologie).
      Vzhledem k tomu všemu neočekávám, že bude v budoucnu nějak zvlášť úspěšný. Jeho největším úspěchem by mohlo být, že se z jeho chyb - které mimochodem silně připomínají Víta Bártu - poučí jeho následovníci.
      Zároveň ale tak docela nesouhlasím s těmi, kdo se ho snaží odbýt JEN jako pouhého populistu. V jeho naivitě je totiž cosi autentického.

      Vymazat
    3. 1) Ono už samotné označení „politická třída“, vyjadřuje zkorumpovanost a služebnost třídě velkých vlastníků (1%).
      2) Vaše výhrady k Okamurovi, mají něco do sebe, ale tak nějak doufám, že to přebijí pozitiva jeho cílů a jeho, snad, čestnosti. Ideálního člověka nenalezneme, vždy budou nějaká negativa.

      Vymazat
  17. článek dlouhý a vadí?
    tak krátce: 7 mld lidí cokoliv vymyslí a udělá,skončí v rukou globálního
    parazita
    řekl Mozgovoj že maj vylézt? je na cucky? jako hus atd?

    OdpovědětVymazat
  18. Lidičky
    novej Marx se ještě nenarodil, takže tady bla bla bla, diskutujeme o tom, jak se ti nejhorší derou ke korytu přes mrtvoly.
    Chápu, že takovej Okamura má aspoň dílčí nápad, jak to zneužívání moci malinko omezit

    OdpovědětVymazat
  19. Já věřím, podobně jako Marx, ve vědecký přístup. Vědění je moc a moc je tak, kde je více vědění. Pokud je ho více u diskrétních elit a méně u základní masy obyčejných lidí, budou vládnout tyto elity vládnout nám, obyčejným lidem. Jednoduše z nás dělají permanentně hlupáky, vždy nám předhodí nějaké šidítko, na které skočíme.
    Oni nám nevládnou zbraněmi, policisty nebo armádou. Vládnou nám jen a jen díky naší nevzdělanosti a hlouposti.
    1. I když máme i vysoké školy, chybí nám autentické celostní vzdělání, schopnost propojovat poznatky z různých oborů, abychom pochopili, jak jsme elitami řízeni.
    2. Znalosti o řízení miliónů lidí, neboli obecná teorie řízení supersystémů jsou tajnou zbraní elit. Dá se k nim ale dnes už dostat, zjistěte si, co je to DVTŘ (Dostatečně Všeobecná Teorie Řízení) a něco si o tom přečtěte. Kdo bude dost trpělivý, časem pochopí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 1:28
      "Vládnou nám jen a jen díky naší nevzdělanosti a hlouposti."
      Nesouhlasím s tím, že je to "jen a jen" díky tomu. Společnost není supersystém. Lze na ni tak nahlížet, ale to už je redukce, zjednodušení, které škodlivě omezuje naše myšlení. Myšlení nelze vtěsnat do kybernetické terminologie. To nechtěl ani Norbert Wiener.
      Ve větě "vědění je moc" (Francis Bacon) vědění neznamená pouhé informace. Což koneckonců říkáte ve své kritice roztříštěnosti specializovaného vzdělání.

      Vymazat
  20. pan Klimov je nazývá degeneráti (vyrozenci, výmrdci):
    http://ulozto.cz/xrAD6YXu/klimov-g-rodinne-album-e-book-fin-pdf
    http://ulozto.cz/x3AbtPS/klimov-bozi-narod-e-book-pdf
    http://ulozto.cz/xFhcnCYX/klimov-bozi-narod-1-10-wma-rar
    http://ulozto.cz/xE5xRsK/klimov-txt-rodinne-album-bozi-narod-knize-tohoto-sveta-cervena-inkvizica-rar

    OdpovědětVymazat