Reklama

středa 28. října 2015

Podstata současné moci - úvaha k výročí 28.10.


Radim Valenčík
28. 10. 2015   blog autora

K následujícímu příspěvku mě přiměla velmi podnětná přednáška s diskusí, kterou uspořádalo Spojenectví práce a solidarity pod názvem Role USA v globálních konfliktech 22. 10. 2015 v Domu odborových svazů v Praze. Hlavním vystupujícím byl profesor Harris z USA.


Pro úplnost – SPaS má stránky, viz:

http://www.i-spas.cz/

(předpokládám, že s odstupem času se tam objeví i záznam přednášky s besedou, který byl pořízen).

Profesor Harris vystoupil velmi fundovaně, otevřeně, kriticky k politice Spojených států, netajil se svou levicovou orientací. Přesto v některých momentech sklidil od přítomného (dost kvalifikovaného a zkušeného) publika i kritiku, když se i přes svůj ostře kritický postoj k politice USA snažil některé prvky politiky této velmoci nekriticky obhajovat.

Ještě dříve, než se dostanu k podstatě svého sdělení, předešlu dvě poznámky:

1. Domnívám se, že v současné době, v době, kdy nám citelně schází fundovaná představa toho, co se vlastně v současném světě odehrává, mají obdobné akce, umožňující výměnu názoru a dobírání se podstaty věci mimořádný význam. Jedna takováto akce vyváží tucet demonstrací, na kterých jde někdy jen o exhibici těch, co by rádi nějakým způsobem vstoupili do politiky.

2. Chyba při posuzování toho, co se odehrává, se notoricky opakuje – neustále používáme schéma "zájmu států" a jejich hry na velké šachovnici. Přitom toto staré schéma se přežilo a neumožňuje nám vidět to hlavní. Pokud si to neuvědomíme, nikam se nedostaneme. Této chyby se dopustil (jak ještě ukážu) i profesor Harris. A nedávno jsem za tutéž chybu kritizoval profesora Krejčího. Toho si velmi vážím. A vážím si i přátelství s ním. Rozhodně bych ho nechtěl naštvat, ale se starým schématem se nikam nedostaneme, jen otevřeme prostor pro nejrůznější konspirační teorie, které jsou z hlediska kvalifikovanému odporu proti tomu, co se děje, velmi nebezpečné. Při této příležitosti bych rád připomenul svůj článek z 22. – 24. 9. 2015 nazvaný Spěchají. Proč? A v čem se O. Krejčí mýlí, který jsem uveřejnil ve třech navazujících částech:

http://radimvalencik.pise.cz/2743-spechaji-proc-a-v-cem-se-o-krejci-myli-1.html

http://radimvalencik.pise.cz/2744-spechaji-proc-a-v-cem-se-o-krejci-myli-2.html

http://radimvalencik.pise.cz/2745-spechaji-proc-a-v-cem-se-o-krejci-myli-3.html

Upozorním jen na jeden moment přednášky profesora Harrise s diskusí. Už se chýlila ke konci. V tu dobu dělal překladatele Jan Kavan, využil svého práva položit poslední otázku. Položil dokonce otázku uzavřenou, tj. s uvedením alternativ odpovědi. Pokusím se ji parafrázovat. Vzhledem k tomu, že jsem si ji okamžitě nezaznamenal, patrně nepřesně. Pokud mě někdo opraví či doplní, velmi to uvítám, protože otázka byla mimořádně přesná, poučná a zajímavá. Zněla přibližně takto:

Často kritizujeme Spojené státy, že někde zasáhnou, místo řešení problémů to přinese problémy ještě větší, nehledě na utrpení lidí. Znovu a znovu se to opakuje, znovu a znovu jsme toho svědky. Je to proto, že (nyní přijde vyjmenování možných alternativ):

1. Administrativa USA dostává do zpravodajských služeb USA správné informace, ale chybně je vyhodnotí a proto dělá chyby?

2. Zpravodajské služby USA nejsou schopny získat dostatečné informace, dělají chyby, nejsou dostatečně kvalifikované, nedávají administrativě Spojených států dostatečnou oporu pro to, aby mohla kvalifikovaně vést USA v současném složitém světě?

3. Zpravodajské služby USA hrají své hry, záměrně podstrkují nepřesné informace administrativě USA, svým způsobem s ní manipulují, a proto jsme svědky toho, čeho jsme svědky?

Jan Kavan to řekl lépe, proto se mu za neúplnou a nezáměrně zkreslenou interpretaci předem omlouvám, nicméně i v této podobě je to uhození hřebíčku na hlavičku, pokud jde o pochopení současného dění.

Profesor Harris vybral a rozvinul první variantu. Podle něj je na vině administrativa USA. Ta si je vědoma obrovské moci USA, a proto spoléhá na silová řešení. Ale na jejich prosazení ani síla takové mocnosti, jakou jsou USA, nestačí. Proto jsme svědky toho, čeho jsme svědky.

Reakce sálu byla kritická. Osobně bych přímo v tomto kontextu dodal tři momenty, které dále rozvinu:

- Nejde jen o manipulování s administrativou USA určitými enklávami zpravodajských služeb. Samotná administrativa USA je dosazována a v případě potřeby selektováno mocí, která s působením příslušných enkláv zpravodajských služeb souvisí. Dosazována a selektována je i reprezentace zpravodajských služeb, tj. její "šéfové", kteří toho zase tak moc neřídí.

- Nejde jen o hru či hry zpravodajských služeb USA a nejen USA, ale o celý komplex her, které se odvíjejí od problému současného světa a toho, jakým způsobem je generována současná moc. Kdo toto nepochopí, nemá šanci vidět cestu ze současné krize.

- Nejde jen o zpravodajské služby, ale zejména o reálnou ekonomickou základnu současné moci, tj. to, co ji "živí" a dělají tuto moc skutečně mocnou či silnou.

Nyní se pokusím ve stručnosti říci, o co jde. Každá lidská pospolitost je od pradávna ohrožována dvěma neduhy, které, pokud se "vyboulí", pokud začnou "bujet", mohou tuto pospolitost zlikvidovat. Je to:

- Bohatnutí bohatých a chudnutí chudých nad určitou mez, následné oddělování se bohatých od chudých formou investování do společenské pozice s cílem uchránit svá privilegia, a to i za cenu případného obětování či likvidace těch, kteří se ekonomickému a sociálnímu útlaku brání.

- Vytváření struktur, které jsou založeny na vztazích vyplývajících z toho, že někdo na někoho něco ví. Něco difamujícího. A aby ho mohl začít vydírat, kryje ho. Aby měl z vydírání potřebný efekt, protěžuje jej v rámci institucionálních struktur, kterými je vykonávána správa, rozdělování veřejných prostředků, příp. kterými je zabezpečována ochrana dané lidské pospolitosti proti porušování obecně přijatých zásad (morálních norem, zvyklostí, zákonů).

Jedno i druhé, pokud se "vyboulí" či "rozbují", zlikviduje jakoukoli pospolitost či civilizaci. My máme tu smůlu, že žijeme v době, kdy k tomuto rozbujení došlo. A kdy došlo k propojení struktur vzniklých na bázi pozičního investování se strukturami založenými na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. Pokud jde o zpravodajské služby, tak ty jsou dnes deformovány a degenerovány právě touto reálnou ekonomickou základnou, ze které a na které vyrostly.

Tím se spustila řada her, z nichž upozorním jen na některé:

1. Nejlépe se masivní narušování obecně přijatých zásad (které může mít podobu parazitování na devastaci celých států) kamufluje, pokud je překryto nějakým konfliktem. A tak se jde od jednoho konfliktu k ještě většímu, od jedné lumpárny k ještě větší. A nejde to zastavit, Všem se to vymklo z rukou. – To není "přílišné sebevědomí americké administrativy", to je hra, která se vymkla všem z rukou a kterou nepůjde zastavit bez masového odporu. Ovšem odporu, který vychází z poznání toho, o co jde.

2. Mnozí z těch "zasvěcených", kteří se na hře podílejí a kteří "považují za normální to, co normální není" jako znamení své nadřazenosti či vyvolenosti, již nevěří, že existuje pozitivní řešení, možnost nápravy. A tak spouštějí hru Titanic – hru, při které nejde o to, co nejvíce lidí zachránit, ale naopak, co nejvíce lidí uzavřít v podpalubí a odepsat, aby se zvýšila šance na jejich vlastní záchranu. Součástí této hry je i snaha o destabilizaci zemí EU, aby byl eliminován přirozený a vlivný odpor proti těm největším lumpárnám z pozic kulturně historických tradic, jejichž nositeli tyto země jsou (racionalita, úcta k člověku, vzdělanost, kulturní rozhled, znalost dějin včetně dějin vědy dějin nábožeství apod., zkrátka všeho toho, co je prevencí jednostrannosti, nesnášenslivosti, uzavřenosti).

3. Jsou to hry spojené s oživování duchů minulosti, historických animozit.

4. Jsou to hry spojené s různými formami tunelování ve velkém a shora.

5. Jsou to hry spočívající v prestižním prosazování předem avizované vůle (zčásti veřejně deklarované, zčásti poskytované formou in-side informací "vyvoleným" či přesněji figurkám, s nimiž se manipuluje), aby byla udržena autorita devastující moci i v podmínkách, kdy exponenciálně roste nespokojenost a s ní a kdy se houfuje ale i rozkládá (v důsledku síly, kterou tato moc disponuje) odpor proti ní.

Moc, která stojí proti nám (a to i proti těm, co ji svým počínáním reprodukují, stali se v logice této reprodukce jejími figurkami a postupně se mění v zombie – pro viditelné příklady nemusíme chodit daleko), je obrovská. Propojuje zneužití informací (degeneraci zpravodajských služeb, které měly původně společnost chránit), financí (formou tunelování společnosti shora), srůstání majetku a zločinu vzlínající přes nejrůznější formy porušování obecně přijatých zásad, kdy se za normální považuje to, co normální není. Podřídila si i sféru mediální (která se změnila ve zdroj manipulace) a dokonce i vědeckou, která připuštěním postmodernizace spáchala harakiri, na místo vědecké poctivosti, angažovanosti, erudovanosti a historické kontinuity hledání pravdy dosadila slouhovství, zavírání očí, nad tím co se děje, i úst těm, kteří by se o to, co se děje, přece jen pokusili říci.

Neexistují již státy, které by hájili své, byť třeba i sobecké zájmy, a to dobře či hloupě. Existuje jen moc, která státy ovládla a která se projevuje ve stupňujících se iracionalitách. Nikdo ji již neřídí a zatím ji nikdo nedokáže zastavit. A to proto, že reformátoři "shora", kteří se dostali přímo do styku se zlem, uviděli kousek té hrůzy a pocítili potřebu nápravy, jsou prvními oběťmi neobratných pokusů o změnu. A ti "zdola" zatím nepochopili či dokonce nechtějí pochopit, co se "právě hraje".

Velkým nebezpečím pro ty, kteří by mohli svou aktivitou přispět k nápravě, je, že si obrovskou sílu moci, která stojí proti nám všem, proti lidem, neuvědomují, či ještě hůř, nechtějí uvědomit. A to prostě proto, že si příliš brzo dělí kůži medvěda, kterého chtějí ulovit. Ale lov ještě ani nezačal. Medvěd (nemyslím tím v tomto příkladu ruského medvěda) běhá po lese, a my se zatím o jeho kůži pereme v chlívku, a do lesa se nám nechce. Nechceme se opřít o kvalifikovaně poznanou pravdu. A tak pořádáme co nejvíce setkání odporu (kolik jich je s těmi "nejlepšími úmysly" připraveno jen na 28. října tohoto roku?!), aby se každý aspoň kousek zviditelnil, než abychom se snažili s trochou pokory a skromnosti hledat cestu k sobě navzájem, spojit úsilí a konečně se pustit do dlouhého zápasu se skutečným zlem, které ohrožuje nejen naše individuální přežití.

Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/2846-podstata-soucasne-moci-uvaha-k-vyroci-28-10.html

7 komentářů :

  1. vieme jedno - moc korumpuje, absolútna moc korumpuje absolútne - hra na voľby v USA - je len korupčným riešením o uchvacovanie moci - absolútnej vo videní politikov USA - to im stačí, a ak sa nájde protivník, tak vľaku o sebareflexiu - konajú nemilosrdne, tak koná každý štát - počnúc starovekým Egyptom, končiac USA dnes -

    OdpovědětSmazat
  2. Skvělý závěr článku tedy stojí za to. Nicméně to jejich dělení medvěda se odehrává nejspíš ve stylu "co by bylo kdyby bylo" respektive "co bude, když bude" a to je dostatečnou zábranou pro koordinaci a dosažení shody v záležitosti plánování a přípravy aktivit schopných uspět. Velice trefné je ono tvrzení: "Medvěd (nemyslím tím v tomto příkladu ruského medvěda) běhá po lese, a my se zatím o jeho kůži pereme v chlívku, a do lesa se nám nechce". Hlavně ta poslední slova - a do lesa se nám nechce - sedí perfektně.

    OdpovědětSmazat
  3. Radime, i Ty se trochu mýlíš. Systém hierarchické globální mocenské struktury trvá již tisíciletí a mnozí z nás si toho jaksi neumíme povšimnout, protože pro to nemáme pojmy. Vláda a mocní USA se dlouhá desetiletí těšili přízně globální elity a v jejím zájmu sehrávali hru se svým lidem, kterému předhodili barnumský obraz skvělých svobodných a demokratických USA a současně budovali globální neokoloniální moc na vrub svého lidu. Jenže intoxikace penězi jako nevyhnutelný důsledek principu, že peníze jsou moc, přivedla elity USA k překročení Rubikonu a popření Machiavelliho rady o uměřeném vládnutí a především k chaotizaci světa, což se žádnému globálnímu lídrovi nelíbí, protože to ohrožuje i jeho globální vládu. Jde o lokajský hierarchický systém, kde každý má své role. Proto všechny Tebou uváděné scénáře jsou nesmyslem. Vláda USA konalo to, co ve své pozici konat musela v situaci, kdy utajení konali přímo. Ostatně kontraktoři federální vlády se občanům USA nezodpovídají, protože by to ohrozilo jejich protiobčanské role. Patologie takových vládců je pak dokonalá a trestná.

    OdpovědětSmazat
  4. A propos, DVTR a KSB. Nezbytné spolu s psychologií pro pochopení reality.

    OdpovědětSmazat
  5. Medzi súčasným mediálnym balastom je táto úvaha s analýzou jasnou (zrozumiteľnou) kométou. Pre autora odo mňa vysoký honor.

    OdpovědětSmazat
  6. Jen zdánlivě nesouvisející:
    Naše svoboda? Nesmysl!
    Svobodným je jenom ten, kdo může rozhodovat sám o sobě. Platí to pro jednotlivce i kolektivy. Dále platí, že jednotlivec může být svobodným jen jako člen svobodného kolektivu.
    Jak je to tedy s naší - společnou svobodou? Tristně! Zatím svobodní nejsme. Zdůvodnění je jednoduché. Nechali jsme se obelhat a považujeme nesvobodu za svobodu. Předali jsme společné rozhodování o věcech společných – svou svobodu do rukou zastupitelů. Učinili jsme je svými poručníky. To stvrzujeme každé volby. Stali jsme se trvale nesvéprávnými. Okamžiky naší dospělosti -svéprávnosti (svobody) nastávají jen o volbách. Je nám milostivě dovoleno zvolit si poručníky na další období.
    Závěr: Nejsme jako kolektiv svobodní a z toho logicky vyplývá, že nejsme svobodní ani jako jeho jednotliví členové. A co současná demokracie? No samozřejmě také nesmysl. Jednoduše proto, že nejsme jako kolektiv svobodní a demokracie je přece realizací svobody kolektivu - společenství.
    A úplně na závěr: Kolektivismus, samozřejmě ne ten komunistický, tzn. vynucený, je jediným dostatečně silným oponentem a protivníkem zhoubnému individualismu.
    Aktéři jsou definováni. Pokud přijmeme přirozený kolektivismus jako nástroj k zajišťování svého bezpečí a prosperity boj může začít.
    Na jedné straně bitevního pole pak bude stát JÁ, na straně druhé bude stát MY. Pokud vyhraje My budeme v bezpečí, protože svobodní. Současně bude osvobozeno i JÁ od svévole a i ono bude v bezpečí. Před kým? No přece před sebou samým.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Problém je nevědomost, spousta lidí si myslí, že svobodní jsou a že to, čemu říkáme zastupitelská demokracie, nám tuto svobodu zajišťuje. Jenže pravý opak je pravdou, totiž, že tito zastupitelé jsou již předem vybráni jako vhodní manipulátoři těch ostatních, kteří pro práci nemají ani čas přemýšlet o jednotlivostech a hledání jejich souvislostí. A tak skutečné elity ovládají nenápadně a mají to usnadněno tím, že jim stačí ovládat chování jen těch několika rádoby svobodně zvolených zastupitelů, o kterých má zjištěno vše, co k jejich ovládání potřebuje. V podmínkách, kdy tato malá hrstka lidí má neskutečné právo jít i proti většinovému názoru všech obyvatel, kterých se navíc ani nemusí na jejich názor dotázat, třeba formou referenda, a navíc kdy existuje jediné centrum pro pravdu předkládanou všem masmédiím, je taková manipulace vlastně celkem jednoduchá. A není žádný problém likvidovat včas ty, kteří by chtěli jít proti tomuto masovému proudu.

      Smazat

Na opakovanou žádost čtenářů, kteří se nechtějí zapojovat do diskuzí obsahující vulgární a urážlivé výroky. Jejich odstraňování je časově náročné a narušuje plynulost diskuze. Proto nebude dále možné vkládat anonymní komentáře.
Pro vložení komentáře je proto nutné se na stránce "Nová republika" přihlásit vpravo v horním rohu této stránky "přihlásit se" (výběrem emailového účtu např. Google) a upravením uživatelského profilu (v kolonce Nastavení>Upravit uživatelský profil). Děkujeme za pochopení.