Reklama

pátek 30. října 2015

Vlastenectví

Lenka Procházková
30.10.2015
 

Projev Lenky Procházkové na demonstraci občanských iniciativ 28. října 2015 na Náměstí Republiky v Praze.









Každý národ zná pojem vlastenectví. Význam toho slova však není pro všechny národy stejný. Srovnejme texty dvou vlasteneckých písní: Vládni Británie! a Kde domov můj. Zatímco první píseň vyjadřuje ambice impéria a je hrdou oslavou britského námořnictva a armády, druhá opěvuje krásu české krajiny. Proč jsme tak skromní? Vždyť zápas Čechů o přežití národa a obnovení státnosti trval stovky let. Ano, jenomže ten zápas mnoha generací našich předků nebyl dobyvačný, ale obranný. Čechové chtěli mít vládu jen nad svou vlastní zemí.

Osudová bitva na Bílé hoře trvala necelé dvě hodiny. Prohra stavovských vojsk však nadchla vítěze natolik, že hnali na porážku celý národ. Nejdřív se stínalo a věšelo a potom kradlo. O statky protestantských rodů vyštvaných do vyhnanství se podělili katolíci z řad domácí i cizí šlechty, svůj desátek dostala i církev svatá. Země království českého připadly jako dědičné léno Habsburkům, kteří okamžitě zrušili náboženskou svobodu. Na převýchovu „kacířů“ byly přizvány houfy školitelů, především Tovaryšstvo Ježíšovo, které se zaměřilo hlavně na mladé lidi, podle hesla: Chceš-li pokořit nepřítele, vychovej jeho děti. Nastolený totalitní režim, praktikující sepětí trůnu a kříže, proti sobě neměl a ani nemohl mít politickou opozici, když elita byla vyvražděna anebo rozptýlena v exilu. A přesto ti, co zůstali, často v pozici poddaných, nebyli vůči věrouce svých nových pánů poddajní tak, jak vrchnost čekala. Ani brutální nátlakové metody nevytěsnily u každého, kdo jim byl vystaven, anebo zastrašován, hlas svědomí. Strach je jednou z nejsilnějších emocí, proto jej mocní zneužívají pro své cíle. Pomocí strachu lze ochočit i zvíře. Ale jen člověk je schopen najít hluboko ve svém nitru proti strachu zbraň, ať už je to víra, ideál, nebo smysl pro povinnost a čest. Tehdejší odolnost některých komunit, rodin, ale i osamocených jednotlivců proti novým pořádkům připadá dnes mnohým nesrozumitelná. Nechápou, jaké a čí zájmy tak houževnatě bránili ti lidé z poloprázdných městeček a osad, řemeslníci, chudí kramáři a dříči na poli. Proč to nevzdali hned v druhé generaci? K čemu dál vlekli tu káru vzpomínek a odkazů? Proč riskantně uchovávali staré knihy? Proč to dělali, když triumfující dech baroka zaplavil zemi novými tisky s náhradními příběhy a náhradními svatými?

Společenství, kterému cizí síla přetne linii vývoje a nasadí na zmrzačený pahýl vlastní roub, fyzicky nezanikne, ale jeho budoucí plody už jsou pak jiné, než byly ty původní. Každý z nás ale zřejmě už někdy viděl, jak zmrzačený kmen stromu obrůstá novými výhonky. Jsou to zpočátku slabé větvičky, ale za čas se strom obrodí a znovu nese plody. Své vlastní. To je odpověď na otázku, jaké a čí zájmy tak houževnatě bránili ti předvídaví často bezejmenní lidé, ten takzvaný plebs, a proč riskovali i život, aby ochránili české knihy a příběhy.

Základem, bez kterého žádný národ nemůže přežít, je jeho jazyk. Uchovat jazyk národa, znamená udržet kód. V první fázi národního obrození se tedy rekonstruoval a šířil společný kód. Po vzkříšení jazyka se obrodila česká kultura, především literatura, divadlo a vydávání novin. Ve hře Josefa Kajetána Tyla nazvané Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, zazněla v roce 1834 poprvé píseň Kde domov můj. Když srovnáme její lyrická slova s hymnou tehdejší rakouské monarchie, která velebila císaře a žádala občany, aby statečně bránili habsburský trůn proti všem nepřátelům, je zřejmé, proč byla píseň o české zemi tak oblíbená, že se nakonec, po vzniku demokratické republiky, stala součástí státní hymny. Líbí se mi její návaznost na epochu národního obrození, a pokaždé když naši hymnu slyším, si uvědomuji, že je to zhudebněný kód.

Většina cizinců, s výjimkou vzdělaných bohemistů, se domnívá, že naše hymna pouze popisuje přírodní scenerii, zatímco my při jejím veřejném zpěvu pokaždé znovu skládáme slib. Nejen své zemi, ale i lidem, kteří v ní žili před námi a pracovali, jak se říká, na národa poli dědičném.

T. G. Masaryk, za jehož prezidentského mandátu zazněla hymna v roce 1920 poprvé, se nezasloužil jen o vznik suverénního státu. Dávno před tím, než byly hranice v Evropě nově překresleny, už vychovával předvídavý profesor pro budoucí republiku lidi, vlastence. Věděl, že i nevelký národ může být veliký svou kulturou a vzdělaností a vytrvale jej povzbuzoval připomínáním jeho historických vzepětí, mezi nimiž hledal spojovací cestu. Masarykovo zkoumání a vysvětlování smyslu českých dějin bylo ovlivněno potřebami přítomnosti. Přesto ctil i své oponenty v národní debatě, například katoličtější pohled historika Josefa Pekaře. Debatovat svobodně o věci, o kterou společně jde, vnímal Masaryk jako princip demokracie.

A teď se zeptám. O jakou společnou věc nám dnes v Čechách jde? O čem naši vzdělanci zaujatě debatují, aby povzbudili veřejnost k přemýšlení? Jakého rozmachu dosáhlo naše současné školství při výchově studentů ke kritickému myšlení? Jakým potřebám přítomnosti slouží dnešní historikové, když znevažují vznik Československé republiky a mluví o omylu, který by měl být napraven? A jaké inspirativní ideály nám předává naše současná kultura? Čím nás obohacuje veřejnoprávní televize?

Když zemřel Karel Havlíček Borovský, bylo mu necelých 35 let. Jmenujte mi dnes jediného mladého novináře, který by disponoval aspoň polovinou Havlíčkova rozhledu a kritického úsudku, nemluvě o jeho statečnosti. Co se týká té statečnosti, připouštím, že je možná některým lidem vrozená a jiným prostě chybí. Avšak láska k vlasti je věc výchovy, s tou se nerodí žádné dítě, ale pokud k ní není vedeno, je ochuzeno o část svého lidství. A také vlast je ochuzena o jednoho svého člověka. Jsme snad tak početný národ, abychom mohli bez následků vlastenectvím pohrdat?

Opravdu už jsme dnes tak dezorientovaní, aby nám červené trenýrky, vyvěšené na střeše Pražského hradu, překryly skutečnost, že vlajka s nápisem Pravda vítězí, byla ukradena? Soudkyně odmítla zloděje potrestat, neboť jí není zřejmé, jakou škodu svým činem způsobili. Není to jasné ani mnohým politikům. Zřejmě nevědí, že Masarykovo heslo na prezidentské standartě se táhne českými dějinami jako červená niť už od Jana Husa, který je psal jako své krédo v dopisech z kostnického vězení, že jej používal i kališník Jan Rokycana, král Jiří z Poděbrad a později intelektuálové a umělci v epoše národního obrození. Ale ať už je to nevzdělanost nebo otrlost a necitlivost, plyne z toho jediný závěr. Lidé, kteří nedokážou sdílet zkušenosti svého národa, je nedokážou ani sdělovat na mezinárodním fóru. Nedokážou je položit na jednací stůl jako kartu, která varuje i věští. Naši politici zřejmě sází jen na své vlastní štěstí a zájmy národa jsou jim cizí. Nepochopili ani fenomén československých legií a hanebně jejich ideály převracejí naruby. Česká účast na vojenských akcích NATO bude jednou zhodnocena jako kolaborace s agresorem. A potrestána jako zločin proti míru. K těmto koncům však naši politici dohlédnout nedokážou. Ve své bohorovnosti jsou schopni nás bez skrupulí zavléct i do války proti vytipovanému nepříteli, kterým má být Rusko. Připomeňme jim, dokud je ještě čas, že s osudem národa a s jeho historickým směřováním nelze hrát v kostky. Udělejme to brzy!

Myslím si, že v situaci, ve které dnes jsme, když tzv. elita národa selhává, je životně důležité, abychom neselhali my občané. Jen tak dokážeme tu sudbu zvrátit. Nemáme na to ale tři sta let, jako pohrobci Bílé hory. Čas se krátí a možná už se odčítá k nule.

Ano, nikdo z nás, občanů, nemůže udělat mnoho, ale každý by měl udělat alespoň to, co je v jeho silách. Každý z nás má přece přátele s podobným smýšlením. Jsou tady? Přivedli jste je? Nebo odjeli na chalupu, aby si v den státního svátku odpočinuli? Tak příště ty chalupáře přitáhněte! Řekněte jim, že odpočívat můžou až v hrobě, ale teď máme společnou práci. Nejenom naše vlast ale celý svět stojí na křižovatce. Teď není čas na to, sedět na chalupě u kamen a se zalíbením přikládat vlastnoručně nasekaná polínka, když světoví hráči zažehují ohně pro budoucí globální požár!

Vím, že v dnešním svátečním dni se koná jen v Praze podobných demonstrací, jako je tato, asi deset. To je ale marné plýtvání energií, lidmi i technikou a vůbec to nemá logiku. Zapomeňme na nevraživost mezi skupinami a politickými stranami, když jde o život, je důležitá jen jedna strana, strana míru. Čím rychleji se v ní všichni shromáždíme, tím dřív naši nezodpovědní politici pochopí, že program jejich příštího schůzování jim dáme sami. Prvním bodem bude okamžitý odchod ČR z paktu NATO.

Souhlasíte? Tak to vyřiďte dál!

22 komentářů :

  1. Souhlasím, vážená pní Lenko Procházková! A posílám známým!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Rád bych věděl, kdo u nás bude dělat Porošenka a kdo Jacenjuka.

      Smazat
  2. Opět další vynikající projev paní Lenky , která tímto burcuje tuto společnost aby se probudila dřív než bude pozdě .Zatím marně . Co se bude muset ještě všechno stát aby se ovčané v Česku vzpamatovali ?

    OdpovědětSmazat
  3. Na to NATO si vzpomínám....

    Proti vstupu do tohoto paktu užitečných idiotů, podporující zločinnou zahraniční politiku USA, byli hlasitě POUZE KOMUNISTÉ.

    Také zrušení povinné základní vojenské služby a "profesionalizace"
    armády ČR nevzbudila u ovčanů větší pozornost.
    Že tohle (NATO,zruš.zákl.voj.služby a "profesionalizace" ) spolu úzce souvisí, tak to už vůbec nikoho nenapadne.

    A přesto to byl CÍL administrativy Pentagonu :

    Odzbrojit ČR, která do té doby disponovala desítkami vojenských útvarů, řádně vyzbrojených potřebnou technikou, každý rok doplňována
    desetitisíci nových branců, kteří pak v záloze byli tou ZÁRUKOU,
    že si na ČR jen tak někdo netroufne.

    Realita dneška :
    Současná armáda má méně příslušníků, než jsou stavy policie.
    Případná invaze islamistů z přetopeného kotle Německa by se odehrála rychleji, než vstup vojsk v r.68.

    A volání, aby ..."se společnost probudila, než bude pozdě..." ?

    Co očekáváte od lidí, kteří se denně nechají ohlupovat lživou propagandou médií, lidí, jejichž nejoblíbenější četbou je četba bulváru ?!
    Podívejte se na Pegidu - desetitisíce demonstrantů, opakované protesty ...a nic.

    A očekávat něco podobného tady ? Nebuďte naivní.


    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. A co kdyby jste raději, místo planých řečí, pro šíření tohoto vlasteneckého článku něco udělal? Bude-li takových plaček více, pak si náš národ skutečně zaslouží jen to nejhorší, ale já tomu nevěřím a rozhodně tento boj za lepší budoucnost vzdát nehodlám už kvůli odvážným lidem jako je Lenka Procházková a mnoho dalších.

      Smazat
    2. Anonymní30. října 2015 14:59
      Můžete být konkrétní! Co udělat?

      Smazat
  4. Já se přidám k 9:43 s tím názorem,

    že požadovat okamžitý odchod ČR z NATO je nerealizovatelná a naivní
    představa !

    Není to tak dávno, že vám občanům to členství vůbec nevadilo,
    naopak, byla to pro vás záruka bezpečnosti.
    A že je vlastně stát odzbrojen, vydán na pospas hrátkám EU a jeho poskokům, to si nějak neuvědomujete....

    Raději si uvědomte, že ČR je z pohledu světového, stát zcela bezvýznamný,jehož obyvatelstvo je v kostce řečeno :

    Kam vítr, tam plášť a Koho chleba jíš, toho píseň zpívej

    Je to u té rozhodující většiny vlastně geneticky zakódované.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To je pouze váš názor, názor velkého sraba a defétisty. My chceme z NATO, abychom zachovali náš národ fyziky. Necheme být terénem ani kanonenfuttrem agresivní americké války proti Rusku a ruské jaderné odvety. To je ten důvod, proč rychle z NATO pryč.

      Smazat
    2. A já se přidávám k názoru předcházejícímu, že jste srab. Přesně takové lidi globální elita potřebuje, aby jim mohla vládnout. Možná s takovými názory přežijete, ale ohlý hřbet už nikdy nenarovnáte.

      Smazat
  5. Předevčírem měli na Hradě přísahu ti budoucí vojáci a vojačky české armády...

    Uvědomují si vůbec, čemu budou sloužit ?!
    Že budou dělat pouze "křoví" zločinům USA a jejich politice ?!

    Tak nějak si to spojuji s těmi, kteří šli před rokem 89 k tehdejší VB.

    V civilním životě neschopni se uplatnit...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Když vás někdo okradl nebo jste měl třeba autohavarii byla VB určitě dobrá !! Neblbněte !!

      Smazat
  6. Názory mohou být různé. Od mínění, že náš ojedinělý jazyk je bariérou pro každého, kdo je líný, nebo nemá schopnost naučit se cizí řeči, po mínění, že přizpůsobení předchozích generací by usnadnilo život dalším generacím. Teprve dnes lze ocenit tvrdošíjnost našich předků. Jako součást Německa bychom byli již dnes zaplaveni agresivními imigranty, muslimy, jejichž učení stanovuje, že počátkem džihádu je vždy imigrace s předepsanou přetvářkou až do doby přečíslení domorodců, po kterém vypukne ten opravdový džihád, se všemi průvodními jevy nespoutané muslimské agrese k prosazení muslimského práva. Milosrdní humanisté budou lkát a bědovat s námi ostatními a naši potomci půjdou do otroctví. Tak, jak je psáno.

    OdpovědětSmazat
  7. Hodně primitivní aneb komu není shůry dáno, tomu není pomoci.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Příspěvek hulváta, kterému to patřilo, mezitím smazán. Netýká se článku, který je vynikající.

      Smazat
  8. Paní autorko

    Proč mluvíte jen o Čechách?

    ČR nejsou jen Čechy, ale i Morava a Slezsko. Pokud chcete skutečně a opravdově mluvit o vlastenectví, jinak to vlastenectví notně zpochybňujete. Pro sebe chcete něco, co jiným upíráte, to je podle vás vlastenectví? Není to naopak ubohé, zapšklé čecháčství?
    I my na Moravě máme svou hymnu - Moravo, Moravo, Moravěnko milá.
    Měla byste se ji naučit.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. 14:57 Jen blbněte ! Vám nestačilo rozbití Československa, ještě si zahrávejte s dalším drobením a rozeštváváním. Paní autorka zcela nepochybně pod pojmem Čechy myslela celou ČR a všechny její vlastence. Tak to ostatně chápe každý normální občan, netrpící mindrákem, že se v každé větě nemluví právě o něm.

      Smazat
  9. Paní Procházková se poněkud mýlí.Možné je to,že kdysi Kde domov můj
    oslavoval krásy krajiny.V současné době se jedná o hledání své země,
    protože svou zemi čeští politikáři s podporou českých idiotů věnovali
    svým úhlavním nepřátelům.Moraváci,vy si můžete založit stát se sude-
    ťákama,když máte touhu se jim pořád omlouvat.
    Petr Majevský

    OdpovědětSmazat
  10. ...a já myslel, že je to "Morava krásná zem" nebo " My jsme valaši..." :) . Člověk se prostě učí celý život! :) :)

    OdpovědětSmazat
  11. To vám NATO nevadilo, když jste do něj lezli !

    Vystoupit nemožno, tak neblbněte lidem hlavy.

    OdpovědětSmazat
  12. Vratimovský seminář 2015

    http://www.ovkscmfm.estranky.cz/clanky/zpravodajstvi/vratimovsky-seminar-2015---video.html

    OdpovědětSmazat
  13. České tzv. horní elity vždy bojovaly akorát zištně za sebe a za svoji moc (a na lid kašlaly.) To byl i případ Bílé Hory, kdy tzv. hrdinní Moravané kolem letohrádku Hvězda byli němečtí lancknechti v žoldu Moravských pánů. O lid se naši chtiví čeští mocipáni po husitských zkušenostech opřít evidentně nechtěli. A stejně je to i dnes. Jak velký strach mají naši vepři u koryt ze zavádění prvků přímé demokracie.
    Pokud kdy Češi měli nějaké elity, pak to byli elity vyšlé bezprostředně z lidu, které byly s lidem srostlé (Tzn. nemohou to být kreténští synci bývalé nomenklatury nebo kriminální svoloče z řad "podnikavých" řezníků, zelinářů a vexláků nebo vnoučci a pravnoučci našich prvorepublikových fabrikantů apod. - kteří se odrodili od pořádné práce hodně a hodně dávno a dnes v podstatě tvoří tu naši slavnou pseudoelitu.) Ti mají k Čechám, českému národu a české kultuře, českým tradicím vztah opravdu vlažný.
    Pokud byli někdy Češi schopni bránit své národní zájmy a svůj národ pak to bylo jen v dobách revolučního vzepětí českého lidu - např. doba husitská, např. vojáci českých legií, kteří k husitské době vzhlíželi nebo např. později čeští vojáci - vlastenci v protihitlerovském boji.
    Pokud by Češi pro sebe opravdu chtěli něco udělat, pak to musí udělat spodních 99% a začít pěkně po česku - defenestrací (prostě chytit tu svoloč za prdel a vyházet z oken podle českých pravidel a ne podle pravidel Evropské Unie nebo podle pravidel kšeftu "božského" Wall Streetu. Přesto vidím budoucnost ve sjednocené, třeba i federální Evropě. Ale v Evropě demokratické a nikoli současné oligarchické. Ve svazku tradičních, avšak svobodných a korporátním kšeftem a bankstery neznásilňovaných evropských národů.

    OdpovědětSmazat
  14. Rozhodně bych to viděl na rozdělení EU na "Východní říši" a "Západní říši". Společné zájmy i společný trh by se možná našly. Ale ouha, Polsko zase vyhrabává z hnojiště dějin svoji Velkopolskou minulost.
    Takže se to nepodaří.
    Zná ještě někdo lepší recept. (Bez Rusáků, prosím !) ?

    OdpovědětSmazat

Redakce vás žádá, abyste diskutovali slušně, nenapadali spoludiskutující ani autory, abyste argumentovali věcně a fakty. Děkujeme.