Reklama

.

.

pondělí 12. října 2015

Zdeněk Zbořil: Evropští politici jsou jak z psychiatrické léčebny. Nevymáchaná ústa proti Rusku. A zase ten Moravec...

Zdeněk Zbořil: Evropští politici jsou jak z psychiatrické léčebny. Nevymáchaná ústa proti Rusku. A zase ten Moravec...

- rozhovor s politologem Zdeňkem Zbořilem -
12. 10. 2015 ParlamentníListy

Posuzovat a vidět prezidenta Vladimira Putina jako počátek a konec všeho dění v Ruské federaci, koncentrovat se až příliš na jeho osobnost, je pokusem vnutit světu představu, že jde o diktátora, a dehonestovat ho. Politolog Zdeněk Zbořil se v souvislosti s děním v Sýrii také zamýšlí nad tím, zda nejde o krizi americké politiky, a to vnitřní i zahraniční. Zabývá se také společným projevem evropských politických špiček, který vnímá jako varování před rozpadem EU.

 
Operace ruského vojenského letectva v Sýrii přinášejí už téměř dva týdny bombardování pozic Islámského státu, ale jejich cílem podle nejnovějšího vyjádření prezidenta Vladimira Putina je hlavně stabilizovat zákonnou moc a vytvořit podmínky pro hledání politického kompromisu. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz prohlásil bývalý prezident Václav Klaus, že je nesmírně dobře, že k tomuto kroku Putin přistoupil. „Jde o racionální krok. Fakt, že má v sobě i jistý pokus Putina a Ruska odkopnout míč od své branky, nastolit jiné téma a soustředit pozornost světa na něco jiného, je druhá věc. Dělá to každý politik na světě a není důvod, aby to nesměl udělat Putin. Doufám, že ruský pokus utkat se s Islámským státem povede k pozitivnímu vývoji. Nebuďme ale idealisté, abychom si mysleli, že by to bylo řešení krize,“ upozornil Václav Klaus.

„Názory pana exprezidenta, zejména týkají-li se mezinárodní politiky, sleduji a snažím se jim porozumět. Z toho citovaného bych doporučil pozornosti zejména poslední větu, že ‚nemáme být idealisté a myslet si, že jde o rešení krize‘. K tomu bych dodal, že se možná také jedná o krizi americké politiky, a to vnitřní i zahraniční, a že třeba prezidentská kampaň ve Spojených státech, která pomalu startuje, ukáže, jak hluboká tato krize je,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politolog Zdeněk Zbořil ve svém pravidelném hodnocení politických událostí minulého týdne. K leteckému bombardováním v Sýrii poznamenala analytička Tereza Spencerová, že Putinovi generálové nerozlišují, která opozice proti Asadovi je umírněná a která ne. „Zastávají názor, že každý, kdo bojuje proti režimu v Damašku, je terorista. A podle toho bombardují. On si je Alláh už potom nějak přebere,“ okomentovala analytička dění v Sýrii.
 
 
Současné války jsou i válkami pravdivých informací a záměrně šířených nepravd

Právě to, že terčem ruského bombardování není jen Islámský stát je ve světě předmětem ostré kritiky. „Ono je trochu obtížné pochopit, co to je ‚umírněná opozice‘, která – ‚umírněně‘ vycvičená a vyzbrojená americkými experty a zbraněmi – jednou útočí na zvoleného prezidenta a jeho vládu a podruhé utíká i s výzbrojí k amorfnímu Islámskému státu. Propaganda Ruské federace je ovšem zajímavá. Jednak se snaží vyvolat dojem, že útoky proti ‚opozici‘ jsou útoky proti teroristům, což je žargon amerických prezidentů používaný k zdůvodňování válčení v Afghánistánu, Iráku a nahánění ‚teroristů‘ po celém světě. A nezapomínejme, že se používá i k obhajobě zadržování ‚teroristů‘ bez soudu po léta na Guantanámu, v Polsku a jinde, prostě všude, kde je třeba,“ vysvětluje Zdeněk Zbořil.

Mezi oběma velmocemi si však všiml dost podstatného rozdílu v informování o vojenských akcích. „Velení armády Ruské federace ohlašuje útok téměř každou raketou na pojmenovaný cíl, zatímco o těch amerických se dozvídáme jen po nějakém maléru, jako bylo ostřelování nemocnice v Kundúzu a upálení jejích pacientů. Ty současné války jsou samozřejmě i válkami pravdivých informací a záměrně šířených nepravd. Ale snad přece jen stále ještě platí, že kdo chce vidět, vidí, a kdo chce slyšet, slyší,“ domnívá se politický analytik. V každém případě USA odmítly vojensky spolupracovat s Ruskem v Sýrii, protože ruská taktika je „tragicky chybná“, jak prohlásil americký ministr obrany Ashton Carter. Zkritizoval i narušení tureckého vzdušného prostoru, který je zároveň vzdušným prostorem NATO, a varoval, že to bude mít pro Rusko následky.
 
 
Zmatená diskuse okolo vztahu mezi Ruskou federací a Spojenými státy

Vedle těchto silných slov se však i v samotných Spojených státech ozývá kritika, že prezident Barack Obama rozhodnutím stáhnout americká vojska z Iráku umožnil posílení islamistů v této oblasti a jeho váhavost v případě Sýrie zase vedla k tomu, že v této zemi získává silné postavení Rusko. „Tak jako se americká armáda a jí náborovaní žoldnéři chovají zmateně už skoro patnáct let na asijských bojištích, tak se mi zdá zmatená i diskuse okolo vztahu mezi Ruskou federací a Spojenými státy. Někdy to dokonce dělá dojem, že nejlépe informované americké zpravodajské a bezpečnostní služby získávají své informace z nekvalitních ‚holywoodských‘ zdrojů, nebo, což by bylo horší, válčí o podíl na státním rozpočtu USA mezi sebou a jsou ochotné investovat do malých lokálních konfliktů, aby dodaly důležitosti své existence. Zmíněná diskuse na americkém trhu informací je pro mne jen důkazem, že neviditelná ruka trhu nemorálně řádí i na tomto tržišti,“ poznamenává Zdeněk Zbořil.

Na Blízkém východě bychom však jako srovnatelnou hrozbu s Islámským státem měli vnímat Írán. Tvrdí to mimo jiných europoslanec ODS Jan Zahradil s tím, že to jsou ve skutečnosti jen dva konkurenti ve snaze o regionální hegemonii. „Nevím, jaké má informace pan Zahradil z Íránu. Já jsem všechny ty íránské změny sledoval již od školních let a vím, že Írán vždy byl regionální velmocí, na kterou opakovaně útočili agresoři ze všech světových stran. Dočasně ji ovládli, vyrabovali, ale ani po 2550 letech tato říše nezanikla. Islámský stát, když pomineme jeho anonymitu, přece není ničím jiným než nájezd Alexandra Velikého, nájezdy arabských muslimů už od sedmého století, vpád Timurův a Uzbeků, a třeba i rusko-britský zájem o přírodní zdroje, který zemi dovedl do turbulencí druhé i studené světové války. Persie nebo Írán nás jistě přežijí, ať už se o nadvládu nad ním perou British Oil Company, stoupenci ajatolláha Chomejního nebo současní vyjídači jeho přírodních zdrojů,“ míní politolog.
 
 
Za koncentrací na Putina je snaha vnutit světu představu, že jde o diktátora
Uprostřed minulého týdne oslavil třiašedesáté narozeniny ruský prezident Vladimir Putin. Odborník na Rusko z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd UK Jan Šír k jeho působení v čele státu uvedl v komentáři pro Lidovky.cz, že poslední vojenské dobrodružství Ruska v Sýrii jen uspíší rozložení jeho ekonomiky, pád režimu a rozpad státu. „Pro prezidenta Putina to byl jistě rok velmi intenzivní činnosti, ale nechtěl bych sdílet názory těch, kteří jej posuzují a vidí ho jako počátek a konec všeho dění v Ruské federaci a v celém světě. Příliš se koncentrujeme na jeho osobnost, zřejmě, abychom vnutili světu představu, že jde o diktátora a dehonestovali ho. Ale vůbec nemluvíme o dalších osobnostech, které jednak Putina obklopují, jednak zpracovávají a řídí části agendy vládnutí v Ruské federaci. A to nejen zahraniční politiku, obranu a bezpečnost, ale i finance a ekonomiku či vnitřní správu,“ poukazuje Zdeněk Zbořil.
 
Samotné komentáře a analýzy publikované na Lidovky.cz jsou podle něj někdy až bizarní. Podobně jako tolikrát v minulosti, kdy se mnozí domnívali, že Rusko, Sovětský svaz a dnes Ruská federace jsou homogenním státem s vnitřní strukturou, obdobnou třeba Francii nebo Německu. „Bohužel je to jinak. Ruská federace je celek heterogenní a také jemu dávají smysl ‚Tažení na Východ‘, ‚Tažení na Západ‘ a ‚Tažení na Jih‘. Ta jsou více, nebo méně nákladná, ale také přinášejí zisky. Nicméně sen o rozpadu soustátí, který už dlouhá léta sní třeba Madeleine Albrightová a řada dalších amerických, ale i evropských politiků, kteří znají Ruskou federaci jen z politických anekdot a stále ji nazývají Ruskem, je nebezpečný asi tak jako zbožná přání paní Tymošenkové, pana Jaceňuka nebo i realističtějšího Petra Porošenka. A od těch bychom nemuseli zrovna u nás tak úzkostlivě opisovat,“ doporučuje politolog.
 
 
Chování některých evropských politiků připomíná festival psychiatrické léčebny

Německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident François Hollande promluvili ve středu ve společném projevu na půdě Evropského parlamentu o otázkách, které tíží Evropskou unii. Oba státníci svorně varovali před jejím rozpadem. „Nyní potřebujeme více Evropy než kdy dřív,“ zaznělo od obou. Svědkem projevu nejmocnějších politických špiček Evropy byl Evropský parlament už před čtvrtstoletím, kdy před poslance předstoupili jen dva týdny po pádu Berlínské zdi tehdejší francouzský prezident François Mitterand a německý kancléř Helmut Kohl. Česká televize i některá další média referovala o aktuálním projevu jako o historickém, jinde se však na něj snesla kritika. „Názory České televize, která celý problém migrace a imigrace komentuje jako přímý přenos z hokejového utkání, až si toho konečně všimli i někteří čeští politici a varují před touto beznázorovou manipulativní agitací, nemá cenu komentovat,“ tvrdí pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.

Podle něj jsou zajímavější kritiky „více Evropy“ z úst poltiků, kteří neváhali pohánět Václava Klause v roce 2008 k soudu pro velezradu, či na psychiatrii. „Jde totiž jen a jen o to, co Václav Klaus tehdy kritizoval. A ačkoli je dnes ve své kritice Evropské unie mnohem dále, jeho slova stále platí, ať se nám Václav Klaus líbí, nebo nelíbí. Dokonce i to, že nám chování některých evropských politiků připomíná stále častěji účastníky festivalu v Bohnické psychiatrické léčebně, který známe pod dnes symbolickým názvem Mezi ploty, není daleko od hodnocení nejen Václava Klause, ale i mnoha jiných. Racionálním jádrem prohlášení ‚více Evropy‘ je samozřejmě varování před rozpadem EU. Ale abychom se nemýlili, za takový zánik myšlenky evropské integrace, ve který nevěříme, by byli kaceřovaní oba tito mluvčí. Oni přece mají velký díl své viny na tomto festivalu zmatků a nekompetentnosti,“ soudí politický analytik.
 
 
Junckerův výrok může sledovat, aby se na ukrajinské konto přihazoval i rubl
Zatímco Merkelové a Hollandův společný projev obsahem nepřekvapil, jiné už to bylo se čtvrtečními výroky předsedy Evropské komise Jean-Clauda Junckera, že Evropa musí zlepšit své vztahy s Ruskem, i když to není populární. „Musíme usilovat o praktický vztah s Ruskem. Není to sexy, ale musí to tak být, nemůžeme takto pokračovat. S Ruskem se musí zacházet slušně. Nemůžeme dovolit, aby nám vztahy s Ruskem diktoval Washington,“ udivil Juncker. „Těžko odhadnout, co za jeho obratem může být. Z nevymáchaných úst – nejen pana Junckera, ale i dalších stovek evropských politiků – jsme slyšeli v posledních letech tolik nehorázností, že si myslím, že i předseda Evropské komise může zítra tvrdit něco jiného. A kdybych chtěl být ještě kritičtější, položil bych si otázku, zda nejde také o to, začít na ukrajinské konto v eurech přihazovat i nějaký rubl,“ přiznává Zdeněk Zbořil.

Mezi informace o tom, že se bavorská vláda vzepřela kancléřce Merkelové v otázce migrantů, chce je vracet do Rakouska a na hranicích vybudovat tranzitní zóny, že v nizozemském městě Woerden se terčem útoků petardami stalo přístřeší syrských uprchlíků, pronikla i zpráva, že německá vláda vede s Evropskou komisí neformální rozhovory o zavedení určité formy evropské solidární daně, ze které by se financovala část výdajů souvisejících s uprchlickou krizí. „Už jednou jsem dnes žertoval o Evropě mezi ploty. Nevím, co bych k tomu přidal jiného. Snad jen to, že se mi ani nechce věřit všemu, co se každý den z nejrůznějších informačních zdrojů dovídám. A zdá se mi, že evropští politici přestali číst každodenní přehledy tisku a agenturní zprávy,“ uvažuje politolog.
 
 
Největší a nejmocnější země by na rozpad Evropské unie nedoplatily

Nebo to může být ještě jinak, že informace mají, ale neuvažují o nich, a pokud uvažují, hrají své hry o moc a peníze, které mnoho občanů Evropské unie už přestává snášet. „Reagují však spíše emocionálně a evropská společnost se rozděluje na ‚pro‘ a ‚proti‘. Pokud jde o ‚solidární daň‘, tak tu jsme tady předpovídali již asi před dvěma týdny. Známe to i z domova, u všech veřejně prospěšných činností jde nejčastěji jen o peníze. A zkusme odhadnout, kdo bude platit nejvíc a kdo na tom nejvíc vydělá. Vážněji bychom měli mluvit nikoli jen o rozpadu nebo rozdělení Evropské unie, ale o tom, jak se bude dělit, podle jakých kritérií a kdo na to nejvíce doplatí. Nemusíme hádat dlouho, ti největší a nejmocnější to jistě nebudou. A u těch malých a bezmocných nevadí, zda se budou bouřit nebo zda s tím budou mít problémy doma. Protože ‚moc bezmocných‘ platí jen v politických pohádkách,“ nepochybuje Zdeněk Zbořil.

Na domácí politické scéně se přiblížilo přepřahání v čele jedné z parlamentních stran. Karel Schwarzenberg v pondělí oznámil, že už nebude kandidovat na předsedu TOP 09, bude však kandidovat ve sněmovních volbách v Praze. „Čas nelze zastavit, ale relativně dlouhá doba, po kterou se o rezignaci Karla Schwarzenberga veřejně uvažovalo, je důkazem, že i v TOP 09 se intenzivně jednalo o jeho nástupnictví. Protože, málo platné, podobná osobnost se pro tuto stranu bude těžko hledat. V dobrém i zlém to byl s Miroslavem Kalouskem důležitější symbol strany než stranické programové teze,“ připomíná politický analytik úspěšnost tandemu tak rozdílných osobností.
 
 
Schwarzenberg byl i v minulosti víc logem a ikonou TOP 09 než předsedou
Také Schwarzenbergův „ústup stranou“ na pozici čestného předsedy a předpokládané obsazení místa na kandidátce v Praze svědčí o tom, že se TOP 09 snaží tuto ztrátu učinit co možná nejmenší. „Zda se jí to povede, to už na Karlu Schwarzenbergovi moc záležet nebude. V Praze, kde chodí volit hodně voličů přijíždějících odvolit ze zahraničí, má jeho kandidatura větší naději na úspěch než těch ostatních, ačkoli si jistě nikdo nedělá iluze o jeho další účasti na práci Poslanecké sněmovny. Ale i v minulosti byl přece jen víc logem a ikonou strany než čímkoli jiným a tuto funkci může mít i v příštích volbách,“ zdůrazňuje Zdeněk Zbořil až kultovní význam předsedy TOP 09.

Strana přijde nejen o něj, ale od příštích parlamentních voleb s velkou pravděpodobností i o společnou kandidátku se Starosty a nezávislými, což by mohlo ohrozit její pokračování ve sněmovně. „Pokud by měla budoucnost TOP 09 záviset na těch, kteří se dosud schovávali za Schwarzenberga a Kalouska, byl by to jistě krok k politické bezvýznamnosti. Přepokládám ale, že Miroslav Kalousek je nejen obratný korteš, ale i zkušený ‚lovec lebek‘, které by bylo možné v předních řadách strany předvádět. Ztráta Starostů a nezávislých by mohla být pro TOP 09 stejně bolestná, ne-li významnější, než odchod Karla Schwarzenberga. Starostové a nezávislí se jistě budou snažit vystoupit ze stínu TOP 09 a zřejmě i z ringu permanentního sporu mezi Andrejem Babišem a Miroslavem Kalouskem, protože to by jim mohlo umožnit stát se po případných i ne příliš úspěšných volbách vládní, koaliční stranou,“ domnívá se politolog.
 
 
Jsme svědky toho, jak menšina omezuje schopnosti sněmovny rozhodovat
Těžko si připustit představu, že by nejvynalézavější z politiků nevymyslel nějaký tah, který by mu prodloužil život ve sněmovně i v centru pozornosti médií, pro něž by mimo dolní komoru Parlamentu prakticky pozbyl na významu. „Určitě je na co se od Miroslava Kalouska těšit, i když nezapomínejme, že ti další, se kterými se snažil spolupracovat byli jedni hysteričtí, druzí nemastní neslaní. A kdybych si mohl dovolit hádat, což tradičně nerad činím, koho by mohl získat pro volby jako vývěsní štít, myslím, že to bude někdo z nepolitické sféry, třeba z úspěšných podnikatelů, kteří, ač to možná nechtějí veřejně přiznat, vnímají senzitivně úspěch Andreje Babiše. Nebo některý z úspěšných kandidátů na senátora, kteří se už politického dění v České republice účastní. A také příklad prezidentské Kiskovy kandidatury na Slovensku svědčí o tom, že ve střední Evropě mohou být volby až do posledních dnů velkou hádankou,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.

První místopředseda TOP 09 také dokázal sám svým řečněním přinutit koalici, aby vzdala pokus prosadit návrh poslance Jana Volného z hnutí ANO na vyšší zdanění hazardu. Když k tomu přičteme, že ODS a TOP 09 se chystají až do konce volebního období bránit schválení elektronické evidence tržeb, zatímco opozice z dob Nečasovy vlády nic takového nedokázala třeba s církevními restitucemi či antisociálními opatřeními tehdejšího kabinetu, nabízí se otázka o schopnosti nynější koalice. „Asi už páni poslanci nejsou schopni se domluvit, protože se jim dobře zahnívá v parlamentním akváriu. A tak jsme svědky omezování schopnosti Poslanecké sněmovny rozhodovat prostřednictvím poslanecké menšiny a současně jejími útoky na chaotické jednání koalice,“ konstatuje politický analytik.
 
 
Neomalenost u Václava Moravce, kde se nadávalo hlavně nepřítomným  
 Příznivě pro koalici nevyzněl ani „duel“ předsedů KDU-ČSL Pavla Bělobrádka a ODS Petra Fialy v Otázkách Václava Moravce. Oba dva se pustili do Andreje Babiše za jeho výrok, že „tradiční politické strany“ si budou muset zvyknout, že se nebude brát ve Sněmovně ohled na opozici. Petr Fiala dokonce srovnal Andreje Babiše s Hitlerem, Pavel Bělobrádek šéfovi hnutí ANO doporučil, aby zvážil odchod z politiky. „Zase jedna neomalenost OVM. Nadávalo se hlavně nepřítomným. Andreji Babišovi, trochu Bohuslavu Sobotkovi a koaliční vládě. Pan Bělobrádek sloužil jako odrazový můstek páně Fialovým nehoráznostem, mezi kterými bylo přirovnání Babiše k Hitlerovi tím největším. Škoda, že pan Fiala opomněl V. I. Lenina, jehož politické heslo o ‚parlamentní žvanírně‘ znal také Benito Mussolini a po druhé světové válce mnozí politici různých ideologických orientací. To ostatní bylo opakováním panem Fialou již mnohokrát vykřičeného,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.

Předseda KDU-ČSL si v diskusním pořadu České televize přisadil i vůči druhému koaličnímu partnerovi, když uvedl, že při řešení problému uprchlíků zaspalo Ministerstvo vnitra i Ministerstvo zahraničních věcí, které vede sociální demokracie. Tím vyloudil úsměv na tváři Petra Fialy, jenž Bělobrádkův postoj okomentoval slovy: „Vítám lidovce v opozičním táboře“. „Pokud se pan Bělobrádek rozhodl flirtovat s ODS, možná, že mu to někdo při jeho cestách do zahraničí poradil. Ale měl by si být jistý, že mu radí dobře. Pokud pan Bělobrádek uvěřil, že se rozpad koalice blíží, nedělá dobře. Malých stran s koaličním potenciálem se do voleb objeví ještě několik a osud TOP 09 a možná i ODS se nezdá být nadějný,“ myslí si politolog.
 
 
V kauze kolem novináře Peroutky jsou popularizovány názory historiků laiků

Začal také soud o privatizaci OKD z roku 2004, při které měla státu vzniknout škoda před sedm miliard. Jsou v něm obžalováni znalec a dva tehdejší zástupci Fondu národního majetku, kteří tvrdí, že cenu dojednali tehdejší ministři financí a průmyslu Bohuslav Sobotka a Milan Urban. „To je jiná než hysterie páně Fialova. Záležitost s OKD, ať už soud dopadne jakkoli, může pohnout soudržností koalice a hlavně bude měsíce živit kritiku ČSSD a koaliční vlády,“ očekává Zdeněk Zbořil.
 
Foto: Hans Štembera
Popisek: Politolog Zdeněk Zbořil

8 komentářů :

  1. Je velky rozdil mezi americkou a ruskou generalitou. Ruske vojenske vedeni vi dobre, ze proti Rusku vede Zapad bud valky nebo propagandu uz nekolik stoleti, zatimco americti generalove musi mit obavy, aby je nejaka americka vlada nepropustila, nebot za nic nedelani a neschopnost jsou nejlepe placeni statni zamestnanci.Proto musi bez prestani vyhrozovat Ruskem, zatiumco Rusove jen odrazeji jejich lzi a propagandu.

    OdpovědětVymazat
  2. Evropa a USA neustále varují Rusko, aby nedělalo chybu a nebombardovalo „umírněnou syrskou opozici.“ Kdo to vlastně je?
    „Syrskou opozici“ z 50-60 procent tvoří Al-Kaida a Islámský stát. Zbylá část jsou z poloviny různé druhy „Muslimských bratrstev.“ Pokud jde o zbytek – jednu polovinu tvoří nenáboženská opozice a druhou prostě městské gangy. Obyčejní lupiči, kteří jsou na Západě dáváni pod jednu střechu s opozicí. Ale ti všichni nemají nic společného s obyvatelstvem samotné Sýrie, které se z 80 procent nachází na územích ovládaných Asadem. Mnozí tam přesídlili, aby unikli před Islámským státem a Al-Kaidou.

    OdpovědětVymazat
  3. Syrská umírněná opozice - naprosto nesmyslné pojmenování.
    Vždyť je to stejná pakáž jako IS tj.dobře vyzbrojení teroristé, kteří vedou válku proti legální, lidem Sýrie zvolené vládě a prezidentovi. Bojují ale za zájmy USA a také jsou proto jimi vyzbrojováni a štědře odměňováni .V brutalitě vůči svým protivníkům se oproti IS v ničem neliší.

    OdpovědětVymazat
  4. Syrská umírněná opozice - naprosto nesmyslné pojmenování.
    Vždyť je to stejná pakáž jako IS tj.dobře vyzbrojení teroristé, kteří vedou válku proti legální, lidem Sýrie zvolené vládě a prezidentovi. Bojují ale za zájmy USA a také jsou proto jimi vyzbrojováni a štědře odměňováni .V brutalitě vůči svým protivníkům se oproti IS v ničem neliší.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. naprostý souhlas, jen dodám, že více jak polovina jsou kriminálníci, kteří by v USA seděli ve vězení....

      Vymazat
    2. Souhlas, syrská umírněná opozice neexistuje. Je jen ozbrojená opozice vůči Assadovi - legitimnímu prezidentovi Sýrie! A na názvech jednotlivých podnoží této opozice, z jakých zdrojů dostávají zbraně a kdo financuje jejich rozvratnou protistátní činnost vůbec, ale vůbec nezáleží. Rozhodující je, že jakákoliv opozice (vč. jejího podhoubí) je proti legálnímu Assadovi. V tomto má Putin svou jedinečnou pravdu. Kdo jiné tvrdí a hlásá je mainstreamový lhář a demagog, nebo entita s nízkým certifikovaným IQ, nebo kazišup. Ať si to laskavě uvědomí i ten ušatý černoušek z Bílé chatrče a zařídí se podle toho! Copak neví, že z prdu kuličku neudělá i kdyby se 100-krát stavěl na své uši?!

      Vymazat
  5. "Vůl zustane Volem"

    jiný citát mne ani nenapadá, neboť pořádek tam udělá jen armáda svými pozemními operacemi, armádu tam má jen řádně zvolený ASAD a nikdo jiný, není jiná cesta než mu pomoci, je to jediné řešení, všechno jiné je jen chaos a "bordel", který však někomu může vyhovovat víc.

    PS: nějak mi blbne psaní, ale jenom zde, asi jsem v hledáčku tajných služeb.

    OdpovědětVymazat
  6. Slovenština má takový krásný výraz. NIKTOŠ. Lze jen smutně konstatovat, že jak Fiala tak Bělobrádek jsou proti Babišovi NIKTOŠI, i když nejsem zrovna jeho sympatizant. Paradoxem doby je, že do všeho kecají elitáři, kteří nic v životě nedokázali. A to si můžeme projít celé politické spektrum. Benda, Sobotka, Dienstbier, Kalousek, Bělobrádek, Fiala, Zahradil ... tedy celá plejáda zvratkového koktejlu psychiatrických diagnóz a kariérismu.

    OdpovědětVymazat