Reklama

sobota 21. listopadu 2015

Blízkovýchodní konfrontace mezi Ruskem a USA: vítězství a problémy


22. 11. 2015   zdroj
Bez ohledu na to, jak plodná nyní budou jednání o syrském urovnání, USA se zde ještě pokusí situaci zvrátit, soudí Rostislav Iščenko. Několik posledních dnů přineslo ze syrské fronty mnoho pozitivních zpráv: Zaprvé, armáda Bašára Asada s podporou ruských VKS byla konečně s to prolomit ve svůj prospěch průběh bojů v oblasti Aleppo a je blízko k dosažení strategického úspěchu (jak v čelení chalifátu, tak i v boji s proamerickými povstalci).


Zadruhé, USA veřejně pod tlakem Ruska přiznaly, že souhlasí s vyloučením svých spojenců, Austrálie a Japonska, z formátu jednání o urovnání syrské krize.

Zatřetí, Rusko našlo potenciální "konstruktivní opozici", připravenou k jednání s Asadem o své účasti v poválečném formátu syrské moci.

Začtvrté, USA souhlasily s uznáním "An-Nusry", hlavního protivníka Asada, do té doby kandidující na titul "umírněná teroristická" organizace, za špatnou ("neumírněnou") teroristickou strukturu.

Zapáté, Kerry vyjádřil přesvědčení, že proces politického urovnání v Sýrii začne v nejbližších týdnech.

Na první pohled jsou hlavní cíle Moskvy dosaženy, zůstaly k realizaci pouze mezinárodní právní procedury, nezbytné k legalizaci nové politické reality. Nespěchal bych však s oslavami vítězství.

Co může Obama

Nevylučuji, že americký ministr zahraničí Kerry může vyjadřovat skutečnou pozici prezidenta Obamy, čelícího v různých obdobích své vlády s různým stupněm úspěšnosti jestřábům Washingtonu. Obama očividně nemá rád balancování na pokraji jaderného Armagedonu. Kromě toho vyžadovala koncepce, o kterou se Obama opíral, když šel k moci, obětování výhradní světové hegemonie USA (sdílení břemene vedení s jinými mocnostmi) a zaměření se na domácí ekonomické a sociální problémy.

Pokusy o stažení vojáků z Afghánistánu a Iráku, souhlas s provedením reformy MMF a vzdát se blokovacího podílu USA při rozhodování Fondu a mnoho dalších (méně nápadných) kroků Obama prováděl právě v rámci dané koncepce, která je někdy nespravedlivě nazývána "nový izolacionismus."

Nyní utrpěli ve vnitropolitickém boji američtí jestřábi, kteří nebyli s to adekvátně posoudit situaci při rozpoutávání syrského a ukrajinského dobrodružství, předpovědět rozsah a rozhodnost akcí Ruska, dobu trvání a ožehavost krize, jež unavila americké spojence (což dramaticky snížilo jejich spolehlivost), řadu podstatných porážek. Obama získal zpět v letech 2012-2014 ztracený prostor pro vnitropolitické manévrování.

Přesto si nemyslím, že se mu podaří dlouho udržet iniciativu ve svých rukou.

Zaprvé, sedm let, které uplynuly od jeho prvního zvolení, strávil v pozičním boji s politickými oponenty a nebyl schopen dosáhnout strategického průlomu.

Zadruhé, je odstupujícím prezidentem ("chromá kachna; lame duck"); rozběh kandidátů pro prezidentské volby v roce 2016 byl již zahájen a všichni Obamovu politiku kritizují. Takže je velmi nepravděpodobné, že bude schopen provést zahraničněpolitická rozhodnutí, která budou vyžadovat významné ústupky od Washingtonu a budou chápána americkými politiky a společností jako největší geopolitická porážka v celé historii USA.

V naprostém souladu s americkou tradicí budou od Obamy požadovat převedení řešení krize k rozhodnutí příštího prezidenta, který obdrží "mandát důvěry" lidu (a co je nejdůležitější, establishmentu) USA.

Blízkovýchodní rozložení 

Je zde také významný aspekt, který nedovolí USA, aby souhlasily s urovnáním v existujícím formátu. Je to v rozporu s celou tradicí americké zahraničněpolitické aktivity a základními, koncepčními pojmy zajištění národní bezpečnosti USA.

V dnes vzniklé na Velkém Blízkém východě konfiguraci se výrazně posilují pozice Ruska v Sýrii a Egyptě. Írán v podstatě vytváří neformální protektorát na značné části Iráku. A konečně proíránští povstalci v Jemenu dost účinně bojují se saúdskou koalicí.

V budoucnu celkové posílení pozic Ruska a Íránu v regionu zajišťuje, že pod patronací Teheránu se jemenští Huthisté stanou přinejmenším součástí koaliční vlády, možná vytvoří i samostatnou vládu v zemi.

Pokud se pozorně podíváme na mapu, vidíme, že realizace tohoto scénáře, a v případě, že USA půjdou na významné ústupky v Sýrii, se stane téměř nevyhnutelnou, povede ke kontrole hlavních tras dodávek energií ze zemí v Perském zálivu Ruskem a Íránem (se spojenci).

Pod záštitou Ruska (v Sýrii rozmístěné prostředky protivzdušné obrany a obnovovaná Středomořská eskadra) Egypt bezpečně kontroluje Suezský průplav a Sýrie potenciální cesty uložení pozemních potrubí k pobřeží Středozemního moře. Írán je kdykoli schopný blokovat lodní dopravu v Hormuzském průlivu a z území Jemenu dostává podobnou možnost v úžině Bab-al-Mandeb. Ucelený suchozemský útvar svazových států od Severního ledového oceánu po Arabské moře a od Balúčistánu po Libyjskou poušť zcela uzavírá možnost jimi nekontrolovaného tranzitu ropy a zemního plynu ze Střední Asie (jak do Evropy, tak i k teplým mořím).

Mezitím vidělo Britské impérium do padesátých let dvacátého století, a pak jeho nástupce USA, svou vedoucí pozici právě při kontrole míst produkce a cest dodávek energie, získávané na Blízkém východě (především v zemích Perského zálivu).

Je možné, že by mohlo být upuštěno od strategie vojenské kontroly klíčových bodů v tomto směru, ale jiná neexistuje. Odmítnutí USA bojovat v Sýrii povede k tomu, že jejich spojenci v Saúdské Arábii, Kuvajtu, Bahrajnu, Kataru, Spojených arabských emirátech, kteří již uvažují o hledání nového patrona, okamžitě opustí bývalého hegemona.

Nebezpečí tvrdé odpovědi

Tato situace hrozí nejen ztrátou zahraničněpolitické prestiže a mezinárodní váhy. Při takovém scénáři vývoje událostí očekávají USA s vysokou pravděpodobností (téměř jistě) velmi silné hospodářské, finanční a za nimi i sociální a vnitropolitické otřesy. Nebezpečí je tak velké, že ve srovnání s tím, co se dálo na konci 80. let - začátkem 90. let se Sovětským svazem, se může zdát lehkým vánkem brízy na pozadí uragánu.

Proto jsem si jist, že bez ohledu na to, jak plodná nyní budou jednání o syrském urovnání, USA se zde ještě pokusí situaci zvrátit. S největší pravděpodobností nastane zhoršení současně s dalším výbuchem situace na Ukrajině. Ale tady to nezáleží na tom, co chce a nechce Obama - on to rozhodovat nebude.

Američtí jestřábi nemají kam ustupovat. V důsledku jejich mnohaletých systémových chyb, v důsledku systémové pochybenosti kurzu, který realizují po uplynulé dvě dekády, systém, který se snažili zakonzervovat, byl rozmetán a je blízko k agónii.

Při tom ani z pohledu svých názorů na zahraniční politiku USA, ani z hlediska svých vnitropolitických a ekonomických zájmů, jestřábi (neokonzervativci) nemohou ustoupit. Pro ně to bude znamenat politickou smrt a zkázu pro ně jedině přijatelného světa.

Proto čím více vítězství nyní dosahujeme, tím je více důvodů očekávat úsilí o tvrdou odpovědět - možná poslední (a tedy obzvlášť urputný) pokus americké vládnoucí elity, aby unikla před pro sebe katastrofální geopolitickou porážkou.

Nepřítel nespí, dokonce ani když s tebou vyjednává. Rostislav Iščenko, prezident Centra systémové analýzy a prognózy


Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

11 komentářů :

  1. Americka politika vede malé zeme vyplenění a k otroctví dnes je čas aby se karta konečně obrátila a postihla tyto smejdi!! Jesli se nenaučis řídit sám budou tebou řídit druzi !!!!

    OdpovědětSmazat
  2. Zdá se mi, že se něco rozpoutává přes Turecko. V Turecku byl ještě donedávna klid, po uzavření dohody s Ruskem o tureckém proudu, se pomalu začaly vztahy měnit, NATO tam dodalo rakety, vláda Turecka začala okolo tureckého proudu "točit", vydírat dokonce Rusko, že by se projekt taky mohl uložit k ledu, že by Turecko snad mohlo i přestat brát ropu a plyn z Ruska. V Turecku začaly nepokoje.
    Když si to takhle člověk srovná po linii, vidí, že se do vztahů Turecko-Rusko, "někdo" zamíchal.
    Teď jsou vztahy mezi Tureckem a Ruskem hodně napjaté a vyostřené, někteří analytici to posuzují tak, že by z toho mohl vzniknout takový konflikt, že by rozpoutal třetí světovou a to se před pár týdny zdálo, že se Rusko a Turecko usmířili, prohlásili o sobě, že jsou pro sebe důležití partneři a rozmíšky nemají žádný vliv na toto spojení.
    Jak vidět, "někomu" se to nehodí do krámu a chce situaci táhnout až na ostří nože.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Anonymní 9:12
      Tak tohle podepisuji.
      Šeredně jim Putin zamíchal karty,až vyrazil trumfy z ruky.
      Proto všechno směruje k tomu,aby i ty menší karty šly do hry.

      Smazat
    2. S těmi nepokoji v Turecku tedy máte pravdu. Moje dcera byla začátkem prázdnin na studijním pobytu v Istanbulu a málem se tam připletla do nějaké demonstrace, která se prohnala kolem. Jinak, Turecko sedí jednou řití na mnoha židlích, což je z dlouhodobého hlediska, jak se teď začíná ukazovat, neudržitelné. Zdá se, že si ukrajuje větší sousta, než je schopné ztrávit. Díky své kontroverzní a nespolehlivé zahraniční politice, založené často na vydírání některých svých "partnerů" a naopak vydíratelností ze strany partnerů jiných, mu už tedy téměř nezbyly žádní skuteční, strategičtí a spolehliví spojenci nejen v regionu, ale i mimo něj. Zdá se mi, že "turecký sen" se začíná pomalu ale jistě hroutit a pro tamní obyvatele to nevěstí nic dobrého. Mimochodem, před nedávnem něco podobného popsala i T. Spencerová.

      Smazat
    3. A úplně nová zpráva, že Turecko podalo na Rusko žalobu k OSN, že prý bombarduje nějaké osmany, žijící na severu Sýrie (že podporují ISIL už zamlčel), kteří jsou pod ochranou Turecka. Že však turci úplně běžně lítají bombardovat kurdské obyvatele do Iráku, tedy na cizí výsostné teritorium - tak to se nechumelí.
      Jedno pozitivum - zatímco turci běžně lítali bombardovat Kurdy do Iráku a Sýrie, tak teď už jen do Iráku, do Sýrie už si netroufnou, tam už by to taky nemuseli ustát.

      Smazat
  3. Poučná analýza! Díky za to redakci NR a hlavně Dr. Grulichové! :-)
    A tak uvidíme, co se z toho všeho ještě "vyvrbí" ...

    OdpovědětSmazat
  4. Jako stratég bych doplnil, že manévropací prostor současného establishnemtu v USA do značné míry definuje jeho peněžní ozdrojování. To ale utrpělo v poslední době podstatnou újmu a byla to právě neschopnost stanovení priorit v tvrdém rozpočtovém omezení, jež elity USA postavila před bezvýchodnost krotkého ústupu z pozic. Právě finanční rámec jako rozpočtové omezení je klíčovým limitem operací, pro něž buď peníze jsou, nebo nejsou. Položek, pro něž se peněz nedostává, přibývá exponenciálním tempem...

    OdpovědětSmazat
  5. doktor Obama je tragédií nejenom pro USA, ale pro celý svět.Je však požehnáním pro muslimy, protože veškeré kroky USA vedou k vytváření prostoru pro řízené šíření islámismu po světě... (Libanon byl křesťanský,Afghanistan budhistický, Turecko sekulární stát atd...)Komu to vyhovuje???? Vyvoleným! a to je zatím vítěz a autor operace....Ale poučení z historie říká, že vývoj je spirála a po necelých sto letech se historie vrací v jiné ,dokonalejší podobě.....Prostě takový je život .................bez ohledu na to kdo má jakou moc a peníze..

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Rozhodně bych přidala ještě Kosovo, na to se často v této souvislosti zapomíná...

      Smazat
  6. Že to Amerika nevzdá bez boje, je asi každému jasné. Nyní se připravuje "živná mediální půda" pro vstup mezinárodních jednotek do Sýrie, ne nadarmo přece umírali lidé v Paříži, ale byli obětováni pro vyšší zájmy v daném regionu. A tady bych se obávala nejen o Asadův osud (a to nejen politický), ale i leváren ze strany západních "spojenců" a zakonzervování konfliktu jako v jiných rozvalených státech a postupné rozparcelování Sýrie dle západních zájmů v neprospěch jejích obyvatel, jako vždy a všude. Zároveň by to bylo možné ohnisko vojenského střetu s Ruskem, když to nevyšlo na Ukrajině (ale ani tam to nevzdávají). Proč by také USA podporovaly vítězství Ruska v Sýrii a respektovaly Asada, když při každé příležitosti řvou, že je to nepřijatelné. Bude tedy teď hodně záležet na tom, jak celou situaci vyhodnotí Rusko, doufám, že bude velmi obezřetné a obratné v myšlení a strategii. Ale určitě ano, jinak by do toho jistě nešlo, s komplikacemi muselo přece počítat. A pak bude také záležet na postoji Evropy, která je sice ve značném americkém vleku, ale jak se Ukázalo na Ukrajině, i ten má své meze. Nu bude to ještě hodně zajímavé a nebezpečné, ale musíme být optimisté a věřit v lepší zítřky, zlo nikdy netrvá věčně, jednoho dne zahubí i samo sebe a ten čas se možná blíží.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. V lepším případě skončí Syrie rozdělená jako Korea nebo kdysi Vietnam , v horším sv.válka !

      Smazat

Na opakovanou žádost čtenářů, kteří se nechtějí zapojovat do diskuzí obsahující vulgární a urážlivé výroky. Jejich odstraňování je časově náročné a narušuje plynulost diskuze. Proto nebude dále možné vkládat anonymní komentáře.
Pro vložení komentáře je proto nutné se na stránce "Nová republika" přihlásit vpravo v horním rohu této stránky "přihlásit se" (výběrem emailového účtu např. Google) a upravením uživatelského profilu (v kolonce Nastavení>Upravit uživatelský profil). Děkujeme za pochopení.