Reklama

neděle 8. listopadu 2015

Oskar Krejčí: Jednání přestavitelů Číny a Tchajvanu je přelomové. Zdá se, že čínští komunisté nechtěli světový kapitalismus porazit, ale koupit si ho.

8. 11. 2015      První zprávy
Setkání Si Ťin-pchinga, generálního tajemníka Komunistické strany Číny, a Ma Jing-ťiou, předsedy Kuomintangu na Tchaj-wanu jsou obrovským úspěchem obou stran. Setkáním vlastně začala likvidace jedné z možných příčin velkého válečného konfliktu. V případě Čínské lidové republiky jde o jeden z vrcholů letošní neuvěřitelné diplomatické aktivity.


Výročí ukončení druhé světové války v Evropě a v Asii bylo spojeno s manifestací strategického partnerství s Ruskem. Potom to byla například návštěva prezidenta Si v USA, ve Velké Británii, teď v Singapuru a ve Vietnamu – máme-li vzpomenout alespoň některé. Ale je tu také významný summit v Soulu minulý týden, kde se sešel čínský a japonský premiér spolu s jihokorejskou prezidentkou…

PZ: Tato fakta asi velkou část českých politiků netěší. Stačí připomenout jejich velmi kritické komentáře k návštěvě prezidenta Miloše Zemana v Číně.

Emotivní chování vůči Pekingu je projevem narůstající provinčnosti naší politiky. Před týdnem byla v Číně na své osmé návštěvě německá kancléřka, tento týden byl v Pekingu francouzský prezident. Podle zprávy čínského ministerstva obchodu stouply jenom v období od ledna do května přímé investice Číny v Evropě o 367,8 %. Mimochodem: Čína, Japonsko a Jižní Korea připravují dohodu o bezcelním obchodu. Přitom v roce 2013 byl obrat mezi těmito třemi zeměmi 681,4 miliard dolarů, což je více než obchod Číny s Evropskou unií nebo s USA.

Čína nastartovala nový typ mezinárodních vztahů, v jejichž rámci provádí obrovské investice. Ty neprovázejí jen výstavbu Nové hedvábné cesty a námořní cesty. Jedná se také o hledání efektivního umístění nadbytečných dolarů a v neposlední řadě rozmisťování vlastní čínské měny v bankovních centrech světa. Jsou to aktivity, které se zúročí až za několik let.

PZ: Kdy vlastně došlo k poslednímu přímému jednání lídrů znesvářených čínských stran?

Jestli se nemýlím, poslední schůzka nejvyšších představitelů Komunistické strany Číny a Kuomintangu, tedy Mao Ce-tunga a Čankajška, se konala roku 1945 v Čchung-čchingu, tehdejším hlavním městě Čínské republiky. Tři roky trvající jednání, které zprostředkovávaly Spojené státy především díky zvláštní misi generála George Marshalla, skončila neúspěchem – ofenzivou vojáků Kuomintangu, během které nacionalisté dokonce obsadili dlouholetou hlavní základnu komunistů, město Jen-an. V následné protiofenzivě ale komunisté zahnali Čankajška až na Tchaj-wan. Ten pak od pevninské Číny neoddělil jen průliv, ale především 7. flotila USA. Tak skončila hlavní fáze občanské války, která si podle některých odhadů vyžádala více než šest milionů lidských životů a od rozkolu ve dvacátých letech trvala více než dvě desetiletí. S určitým utlumením během války proti japonské okupaci. A samozřejmě s výměnami nejen ostrých slov, ale také leteckých bomb či dělostřeleckých granátů například v podobě bombardování Šanghaje či ostřelování malých ostrovů i po roce 1950.

PZ: Dá se tedy říci, že americké válečné námořnictvo zabránilo skončení občanské války?
Po vyhlášení Čínské lidové republiky se v USA strhla hysterická vlna kritiky Bílého domu a ministerstva zahraničních věcí za to, že dopustily vítězství komunistů. Oficiální politikou se tehdy stalo neuznání nové vlády v Pekingu, vojenská ochrana zbytku Čankajškových vojsk a blokování změny v OSN, kde křeslo stálého představitele Číny v Radě bezpečnosti nadále drželi Čankajškovi lidé. V prosinci 1954 podepsaly Spojené státy s Tchaj-wanem Smlouvu o vzájemné obraně a v lednu 1955 Kongres přijal tzv. rezoluci o Formóze, která opravňovala prezidenta použít sílu při obraně „teritorií v západním Pacifiku, která jsou pod jurisdikcí Čínské republiky“, tedy Tchaj-wanu.

PZ: To je ale poměrně vzdálená minulost.
Ne zcela. Až v roce 1971 byla přijata rezoluce Valného shromáždění, na jejímž základě křeslo v OSN, včetně místa stálého člena Rady bezpečnosti převzala Čínská lidová republika. Rezoluce byla přijata poměrem hlasů 76 pro a 35 proti; 17 zemí se zdrželo hlasování. USA tehdy ještě hlasovaly proti. Stejně jako Japonsko či Austrálie nebo Saúdská Arábie a frankistické Španělsko, ale i vojenskou chuntou ovládané Řecko, tehdy ještě rasistická Jihoafrická republika či Brazílie. Hodně se od té doby svět změnil. Nakonec i Spojené státy v roce 1979 uznaly Čínskou lidovou republiku a tím i politiku jedné Číny – a přerušily oficiální diplomatické styky s Tchaj-wanem.

PZ: Teď asi přijde ono pověstné „ale“?
Správně. Smlouva o vzájemné obraně sice v roce 1979 přestala platit, ale nahradil ji speciální Zákon o vztahu k Tchaj-wanu. Ten de facto zachovává diplomatické vztahy s Tchaj-pej, hlavním městem Tchaj-wanu, a obsahuje závazky USA týkající se obrany tohoto ostrova. To znamená, že Spojené státy dávají najevo odhodlání vojensky bránit násilím oddělené území proti vládě státu, s nímž mají diplomatické styky. Přitom jsou toho názoru, že ono oddělené území je součástí státu, který diplomaticky oficiálně uznávají.

PZ: To nezní zrovna srozumitelně.
Z hlediska zdravého rozumu je to samozřejmě nesmysl. Jde ale o „politickou logiku“, tedy upřednostňování sobeckých geopolitických zájmů.

PZ: Myslíte, že jde o snahu udržovat napětí?

Ano. S cílem zdůvodnit vlastní vojenskou přítomnost v regionu. Zdá se ale, že se do kalkulací Washingtonu opět vloudila chyba. Spojené státy zpochybňují nároky Číny na některá ostrovní území na severovýchod a na jihozápad od Tchaj-wanu. Jenže v těchto nárocích jsou současní vládci v Pekingu a v Tchaj-pej zajedno. Politická elita na Tchaj-wanu není jednotná – část, která se rekrutuje převážně z etnické menšiny žijící na tomto ostrově, by chtěla samostatnost. Političtí potomci Čankajška v Kuomintangu ale hlásají politiku jedné Číny. Washington si vybral velmi špatnou chvíli ke svým vojenským a diplomatickým manévrům kolem Jihočínského moře.

PZ: Chcete říci, že je to chyba USA, která svedla nejvyšší představitele čínských komunistů a Kuomintangu za jednací stůl?

Nejen. Prazáklad tvoří reformy Teng Siao-pchinga započaté koncem 70. let. V obecné rovině je to teze „Nezáleží, zda kočka je černá, nebo bílá. Hlavní je, že chytá myši.“ Do ekonomické přeměny Číny byli od počátku zataženi podnikatelé z Tchaj-wanu. Obstarávali peníze, kontakty, ale i technologie a podnikatelské znalosti. A vychutnávali si výhody pekingské politiky „Jedna země, dva režimy“ dávno předtím, než ji v plné míře akceptovaly Hongkong a Macao. Za obchodníky následovaly polooficiální politické kontakty, kterým se později začalo říkat „konsensus roku 1992“, k němuž patří i shoda v názoru představitelů obou stran o existenci jediné Číny. K prvním přímým kontaktům na nízké úrovni došlo v roce 1993 v Singapuru. Vše zatím vyvrcholilo včerejším setkáním Si Ťin-pchinga a Ma Jing-ťiou.

PZ: Z vašeho výkladu se zdá, že toto setkání bylo tak trochu automatickým důsledkem ekonomického růstu Číny. Jaké význam hraje Singapur coby zprostředkovatel schůzky?
Pro zlomové diplomatické setkání je vždy třeba citlivě vybrat místo, které by vyhovovalo všem. Mocnost jako zprostředkovatel mezinárodních dohod – to je vždy hrozba vlastních her takové mocnosti, které jsou v rozporu se zájmy jednajících stran. Singapur není mocnost, je to dnes vlastně jediný skutečně funkční městský stát. Navíc stát s mimořádnou prestiží díky ekonomické prosperitě. A je to také trochu další Čína – podle posledního sčítání lidu 74 % obyvatel Singapuru tvoří etničtí Číňané.

PZ: Nemyslíte si tedy, že současné velké úspěchy pekingské diplomacie jsou založeny na chybách západní diplomacie?
Nemluvil bych o chybách západní diplomacie jako celku – v poslední době vidíme například odlišný přístup Washingtonu a Londýna. Skutečným základem úspěchu čínské diplomacie je ale ekonomický růst…

PZ: Který se však zpomalil.
Zpomalil, ale stále je největší a zásadní pro dynamiku globální ekonomiky. Podíl Číny na světovém hrubém produktu stále roste.

Čína začala chystat svůj 13. pětiletý plán. Při této příležitosti bilancuje pětiletku, která nyní končí. Pro ilustraci lze uvést některá čísla. V roce 2020 by Čína měla mít síť 120 tisíc km železnic – na konci roku 2014 to bylo 112 tisíc, z toho 16 tisíc vysoce rychlostních, což je 60 % světové délky rychlodráh. Investice v uplynulé pětiletce v tomto sektoru činily 550 miliard dolarů. Bylo postaveno 4,5 milionů km silnic; Čínu protklo sedm tras spojujících sever a jih, devět ze západu na východ a 18 úhlopříčných tras o celkové délce 108 tisíc km, které spojují téměř všechna města s velikostí nad 200 tisíc obyvatel. Náklady činily 204,5 miliardy dolarů. Metro bylo ve 22 městech prodlouženo celkem o 3155 km. Cena: 135 miliard dolarů. V roce 2012 byla zahájena výstavba celostátní sítě plynovodů o celkové délce 7378 km. Dosud bylo proinvestováno 19,7 miliardy dolarů. Buduje se vodní síť jih-sever, elektrické propojení západ-východ, dokončení se blíží nové letiště v Pekingu, obrovský obchodní přístav v Šanghaji, 55 km dlouhý most spojující nad mořskou hladinou Hongkong, Ču-chaj a Macao – což jsou další desítky proinvestovaných miliard dolarů.

Z hlediska hrubého domácího produktu na hlavu je Čína stále ještě rozvojovou zemí. Pokles chudoby ve světě, který hlásí statistiky OSN, je ale především zásluhou proměny sociálních poměrů v Číně. Je to země s největším množstvím kapitálu ve smyslu finančních rezerv, ale i schopností stanovit si velkorysé cíle a nalézt cestu k nim. Jako by čínští komunisté nechtěli světový kapitalismus porazit, ale koupit si ho. Jisté je, že obrovský nástup Číny mohou zastavit jen její vlastní chyby. Nebo velká válka.

Za první zprávya rozhovor vedl Jiří Kouda

30 komentářů :

  1. By me zajimalo, kdy tomu komunistickemu primitivovi dojde ze je Cina uz davno kapitalisticka zeme a ze vsechny vysledky ktere dosahla jsou uspechem trzni ekonomiky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jenom bych doplnil ... tržní CENTRALISTICKO-BYROKRATICKÉ ekonomiky. Není to žádná liberální ekonomika. Čína se brání jak chaotické živelnosti tak neoliberalismu nadnárodních diktátorů. Má svá pravidla v měnové politice, své "pětiletky", své strategické krátko i dlouhodobé cíle, kontrolní mechanismy a tvrdé postihy. To je krapítek jiný kapitalismus než ten západní, nezdá se vám?

      Vymazat
    2. ŠKODA,ŽE KSČM ZAKÁZAL JEJICH PŘECEDA

      ovládaný diversanty v jeho vedení,aby se tady objevili a napsali nějaké to slovo do pranice.Podle aktivistů OSV prý sice začali něco dělat s jejich webem,ale jejich prý kolektivizmus tam pracuje v roli úpadkováho útvaru,kdy se šéf,který by měl rozhodovat zase schovává za kolektiv,který prý má rozhodnout,zda otevřit jimi zablokované diskuzní rubriky či nikoli.Tak se prý má zabránit jakémukoli DIALOGU s Občanskou Společností a konečně spáchat ten suicid.

      Vymazat
    3. Tržní ekonomika není to kouzlo, i když ovlivnila čínskou ekonomiku. Tím hlavním spouštědlem byla a je flexibilita!!! Porovnej si dobu, kdy začala "tržní ekonomika" zabírat a ovlivňovat dění v postsovětských republikách a v Čímě. V prvním případě roky a v případě Číny maximálně týdny!

      Vymazat
    4. 13,54 Oni taky v Číně budují svoji osobitou verzi kapitalismu (s novodobým "vysoce civilizovaným" otrokářstvím) trochu déle než Rusové. Kapouni tam začali přelévat kapitál trochu dříve než do Ruska a čínské vedení jim nešlo tolik na ruku při rozkrádačkách jako Jelcin a spolek jeho ožralých mužiků. Osvícený Putin se v Rusku dostal k moci až se zpožděním ale stejně je to zázrak, co Rusové za tak krátkou dobu dokázali. Bankrotující stát je najednou jeden z nejméně zadlužených, suroviny jsou opět ruské a armáda vybředla z rozvalu a míci jsou z ní posraní.

      Vymazat
    5. To víš blbečku A 12:41, v Číně to těm komunistickým primitivům došlo už v 1945. Chyby byly, ale dnes Komunistické strana Číny vládne a koupí si i takové kapitalistické zmrdy jako jsi ty. A protože primitivové v Česku stále volí stejná hovada z profláknutých stran, nebo pokusničí s novými stranami, které jsou účelově zakládány pro další zlodějny a ne KSČM, no tak to těch 26 let vypadá tak, jak to vypadá. Tak ať tady nezoufají, dají si každé ráno před zrcadlem facku, aby si uvědomili jací jsou pitomci a udělají pro politiku v Česku víc, než denní nářek nad vlastní neschopností na internetu.

      Vymazat
    6. 12:41 Takže Západu včetně nás stačí přidat k tržní ekonomice jen řízení státu komunisty. A můžeme dosahovali stejných úspěchů. S tím nelze než souhlasit.

      Vymazat
  2. To je sice hezké, ale je třeba také vědět, že Čína je jeden z největších znečišťovatelů životního prostředí. O tom by se mělo, vzhledem k její expanzi do světa, také hodně mluvit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, protože nadnárodní korporace tam vyvezly své špinavé výroby. Konec konců průmyslová dílna světa vždycky dštila oheň a síru.

      Vymazat
    2. No jo, ale to je těžké, už se to u nich hodně zlepšilo a pak to je takový známý zadržovací klacek na někoho, kdo moc roste a začíná si vyskakovat. Tak na něho vytáhneme standardy, které pro ostatní neplatily 80 let a najednou mají platit i pro ty méně vyvinuté. Nejdřív by měli začít ekologisté chránit vodu, aby lidi měli co pít, tam mají kapistalisté ještě máslo na hlavě.

      Vymazat
    3. No když už jsme u té ekologie, Amíci se s tím taky rozhodně nestresují. Vždy jsou jedni z posledních, kteří se připojí k nějakým omezením či limitům v neprospěch kapitálu. A jejich "relativní novinka", jako je frakování plynu, svědčí o tom, že se tam v tomto směru žádná revoluce očekávat nedá, spíše naopak.

      Vymazat
  3. Západoeurópska civilizácia rozvinula a zužitkovala možnosti súkromnej iniciatívy,voľného trhu a zisku ako kritéria efektívnosti k dynamickému technickému a vedeckému rozvoji. Jej dominancia, vysávanie svetových zdrojov, vojnové znásilňovanie odporujúcich krajín, ekologický rozvrat vyvoláva čoraz tvrdší odpor. Obrovský, neúnosný rozpor v spotrebe vyspelého Západu a rozvojového sveta naráža na medze, hranice, ktoré je možné ďalej posúvať iba globálnym ovládnutím sveta. Hyperbanky, korporácie vojensko-priemyselného komplexu narušili rovnováhu sveta a spolu s populačnou tragédiou ohrožujú samu existenciu civilizácie. Experiment socializmu overil možnosti centrálnej kontroly a konceptuálneho riadenia a súčasne plasticky predviedol riziká a obmedzenia tohoto systému. Zdecimovanie čínskej elity Mao Ce-tungom, ktoré tak obdivoval H.Kissinger, a následné reformy Teng Siao-pchinga otvorili dvere syntéze dvoch protikladných stránok predchádzajúceho vývoja. Konceptuálny centralizmus, centrálna kontrola, kombinované formy vlastníctva a súkromná iniciatíva naznačujú perspektívy ďalšieho rozvoja civilizácie. Takýto krok ale musel "dozráť"! Nebol by úspešný bez vyčerpanosti možností Západu, ale najmä bez potrebného stupňa rozvoja informačných technológii, vysokovýkonných počítačov a rozpracovania kybernetiky na oblasť riadenia sociálnych procesov a možno aj, v tichosti vybudovaných, obranných kapacít, schopných odvrátiť odpor elít, ktorých obmedzenie je predpokladom riešenia globálnych problémov prežitia ľudstva. Čína, zdá sa i Ruská federácia nastúpili na túto cestu a môžu poskytnúť návod na reformy v celosvetovom merítku. Uvidíme ! J.Vinduška, Senica

    OdpovědětVymazat
  4. We all live in a yellow submarine...

    OdpovědětVymazat
  5. Cina znecistuje zivotni prostredi jako nikdo jiny, rabuje, krade a vykoristuje sve delniky za desetinu mzdy pracovniku na zapade, ale komunisticka lejna na techto strankach ji tleskaji.
    To jste to dopracovali, komunisti.
    Nikdo neni blbejsi nez vy. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale tomu přece žádný komunista u nás netleská!
      Vás asi štve, že Čína poráží hlavní kapitalistické državy přesně těmi postupy, které ty mocnosti v minulosti vynesly na výsluní.
      Není nikde vyloučeno, že Čína své (sociální, ekologické, zdravotní ...) standardy postupně zvedne.
      Sociální dumping však nebyl vynalezen v Číně. Ten svým vývozem kapitálu do chudých zemí s levnou pracovní silou rozpoutaly před ca. 30 lety nadnárodní korporace Západu. Ve své honbě za ziskem. Které přezdívají "svobodný trh".
      Nutila je k tomu snad ta Čína, aby v ní umisťovali své výroby? A zaplavovali svět výrobky z ní či dalších zemí v jihovýchodní Asie?

      Vymazat
    2. Teď vyšla kniha " Utajené dějiny Spojených států " , proti většině amerických prezidentů jsou Hitler ,Stalin ,Napoleon ,atd , naprostá neviňátka a lidumilové !!

      Vymazat
    3. 17:12 = лишний человек

      Vymazat
    4. 17:12 Cizí firmy u nás rabují, kradou a vykořisťují naše dělníky za čtvrtinu mzdy na západě ale pravicová lejna na těchto stránkách jim tleskaji.
      To jste to dopracovali, pravičáci.
      Nikdo neni blbějši nez vy.

      Vymazat
    5. To je zoufalstvi, co blbi komunisti ?
      Priznat ze jste cely zivot promrdali a ze kapitalismus zvitezil i v Cine. :-)

      Vymazat
    6. 19:21 To je zoufalsví, co blbý pravičáku ?
      Přiznat si, že v Číně ta "kapitalistická kočka chytá myši" komunistům.

      Vymazat
    7. 19:21 Podle vás v Číně zvítězil kapitalismus a přitom jste se mohli vzteknout, když "se Zeman jel klanět komunistickému režimu". Naprostý nedostatek logiky a lež - typický znak pravičáka.

      Vymazat
    8. Osobně jsem se zúčastnil jednání s čínskou stranou ohledně spaloven odpadu. U města se 40 miliony obyvatelů je to opravdu jiná otázka než u nás. A průměrné mzdy v průmyslových oblastech jsou v Číně již podstatně vyšší než u nás. Za misku rýže tam nepracuje nikdo již hodně dlouho.Proberte se přátelé,je rok 2015 a můžete se tam jet podívat!

      Vymazat
    9. Pro 18,43:
      Ta Vaše odpověď blbovi ze 17 12 je úplně zbytečná. On stejně neví,co to znamená a určitě si myslí, že je to zase od komunisty.
      Pepan

      Vymazat
  6. A modrý komunista a kovaný bolševik z EU se právě vrátil z Pekingu, aby nám povýprávěl pohádky co viděl .Běžte se raději podívat do toho slavného detroitu a na jiná místa....kde to vypadá jak kdyby tam spadly bomby a nebo prošla válka......

    OdpovědětVymazat
  7. Čínské vedení se důvtipně vyrovnalo s problémem velkého množství dolarových měnových rezerv. Místo jejich bezbřehého vkládání do burzovního akciového a dluhopisového kasína, jako tak činí západní státy a investoři, je investuje po celém světě do reálné ekonomiky. To jim žádná krizová smršť, manipulace, chyba atd. finačního sektoru nevezme, navíc získají respekt místních a stabilní ekonomický vliv. Z negativa - přemíry závislosti na dolaru - udělali přednost. Holt je vidět, že 6000 let tradice a zkušeností, vítězství a proher, úspěchů a omylů jim už dalo dost rozumu a nepáchají takové voloviny, jako politici států s ani ne stoletou či čtvrttisíciletou historií.
    KR

    OdpovědětVymazat
  8. MADE IN TAIWAN nesmí připadnut Číne proto že patří výhradne Spojením Státum Americkým a i nám 52hímu Americkému federálnimu státu Wilsonov,Falmer.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nechme to na nich dvou, jak se dohodnou, nám ostatním do toho nic není...

      Vymazat
    2. 21:27 To je fajn, že nám také patří. A kdy že z něj dostaneme nějaké dividendy, když jsme jeho spoluvlastníci ?

      Vymazat
    3. Omluvte Falmera - USA hujera - on trochu pil.

      Vymazat
    4. Já si myslím, že takové ty naše velikášské a velkohubé - oni musí, nám patří - je jim úplně u zadku. My jsme ti poslední,co jim můžeme něco přikazovat. Naše politicko-ekonomické přikazovací možnosti jsou tak na úrovni Zimbabwe.
      Pepan

      Vymazat