Reklama

neděle 1. listopadu 2015

Společnost na kapačkách


Marek Řezanka
1.11 2015 Literární noviny
 
Chceme-li porozumět dnešním problémům v naší společnosti, měli bychom se přesunout do 70. let dvacátého století, do doby normalizace. Normalizačním procesem totiž skončila jedna důležitá éra. Éra šedesátých let – období mimořádného kulturního i vzdělanostního vzepětí Československa. Byla nahrazena dobou ponížení, frustrace, rezignace. Namísto duchovního rozvoje se společnost ponořila do ulit individualismu a hlavním hodnotovým motivem se stalo materiální poměřování.
To vše potom plynule vyústilo v devadesátých letech, na něž se vzpomíná jako na roky divoké privatizace a absence důležitých zákonů na ochranu před vážnou hospodářskou kriminalitou.

Možná si ještě vybavíme kauzu lehkých topných olejů, jež zasahovala i mimo naše hranice, například do Maďarska.


Nové hodnoty? Ale no tak…

Jak jsme na tom byli v devadesátých letech s hodnotovým systémem? Československo – jehož vznik jsme si před pár dny připomenuli, se rozpadlo. Česká republika se vydala cestou klausovského kapitalismu, který opovrhuje čímkoli sociálním, který nerozlišuje „čisté peníze od špinavých“, a který pomáhá upevňovat pozici těch, kteří dříve legálně či ilegálně kumulovali finanční zdroje.

Naučili jsme se novému slovu – tunelování – které ale nemá nic společného s prorážením otvorů do kopců a skal.

Prestiž učitelů poklesla k bodu mrazu. Děti se naučily, že hlavní slovo má sponzor školy, tedy bohatý tatínek některého ze spolužáků. Naučily se, že se mohou chovat v podstatě jakkoli a nikdo je nemá k čemu nabádat.

Ono květnaté porevoluční heslo: „Paní učitelko, už nám nemusíte lhát“, jaksi vzalo za své. Dnes vycházejí ze škol žáci a studenti, kteří neznají základní historická fakta a mají nedostateční obecný přehled. Jsou manipulovatelní médii, a jen těžko si na něco mohou vytvořit relevantní názor.

Byly zpřetrhány mezigenerační vazby. Ti starší byli označení za kolaboranty s minulým režimem. Celá generace byla nálepkována jako „totalitní“ s tím, že „mladých je budoucnost“. Kolikrát již zaznělo, že doplácíme na staré, kteří jsou údajně „neflexibilní“ a myslí „postaru“?

Snad si ještě vybavíme nedůstojný klip o „přemlouvání báby“ – jako by senioři neměli právo na svůj politický názor – a měli se snad za něj stydět. Skoro se zdálo, že se zformuje nějaké hnutí pod názvem „Staré tady nechceme“. Toto hnutí by pak šlo ruku v ruce s dalšími podobnými (v imaginární rovině), například „Bezdomovce tady nechceme“. Zajímavé je, že když roste vlna odporu proti bezdomovcům, jež chceme toliko někam zatlačit, abychom se na ně nemuseli dívat a cítit je, neroste odpor proti bezdomovectví. Tedy proti příčinám tohoto neutěšeného stavu.

Byli jsme krmeni opakováním „evangelia“, jak se „máme starat pouze o sebe“ a jak je solidarita „fuj“. Z pohledu mocných to bylo pochopitelné. Není nad rozdělenou až atomizovanou společnost, kde jedni nejsou schopni podržet druhé – a nadnárodní korporace tak mají ráj na zemi. Za přečtení jistě stojí kniha I. Švihlíkové, Jak jsme se stali kolonií. Raději se nedívejme na srovnání naší minimální mzdy se západoevropskými zeměmi. Byl by to tristní pohled.

Nyní se všichni diví, proč je naše společnost individualistická a atomizovaná.

V kapitalismu to již tak chodí, že se první na ráně v případě destrukce sociálního státu ocitají imigranti a etnické menšiny. Na ty asociální politika dopadá přednostně. Též není nic nového, že zbídačení a kriminalita k sobě mají blízko. Zde bych doporučil k přečtení Kellerovu publikaci: Posvícení bezdomovců. Člověk zbavený důstojnosti a domova přestane pěstovat kulturu, ale i hygienické návyky – a nestará se o to, co je či není správné. Pokud nespáchá sebevraždu – stará se o jediné – o přežití. Na vše ostatní zvysoka kašle, jako všichni ostatní kašlou na něho.


Jak vznikaly nové elity…

Aby měl systém své zakonzervované opory, potřeboval, aby si určité elity uzurpovaly výsadní postavení. Proto bylo třeba, aby se nenavazovalo na vzdělanost a kulturnost let šedesátých, ale na kurs normalizační. Devalvováno je i vysokoškolské studium, na které sice dosahuje stále více lidí, jehož kvalita je však diskutabilní. Neklade se důraz na nějaké hledání a přemýšlení, ale na titul, jenž měl být vstupenkou k výnosnému zaměstnání (a to i za cenu zaplacených disertačních prací či koupených zkoušek). Ano měl. Ale ani to již neplatí. Stokrát mohou Svobodní prosazovat školné s tím, že vysokoškoláci pak mají „bezvadný život“, jenže: Kolik vysokoškolských studentů již dnes bere jakoukoli, klidně z hlediska své kvalifikace podřadnou, práci? A kolik jich o žádnou práci nezavadí?

Dávno již studenti nejsou nějakým „morálním hlasem“ společnosti. Ani jím být nemohou, když mají značné vědomostní mezery, především, co se historie týče.

Jak jsem již zmínil, řada učitelů se bojí k něčemu své žáky vést. „Pan učitel“ z povídky Boženy Němcově v podstatě vymizel. Přístup ke vzdělání nemají mít primárně chytří, ale bohatí. To právě školné ještě posílí.

Už na základních školách však můžeme sledovat alarmující trend, kdy se v kolektivu odehrávají malé třídní boje – a kdy jsou některé děti z kolektivu ostatních vyčleňovány, nechovají-li se stádně. To znamená, když nemají značkové oblečení, nenavštěvují kroužky – ani ne tak proto, že by něco uměly – ale že se to nosí – či nemají některé technické vymoženosti.

Jak definujeme „chudáka“?

„Zaslechla jsem, jak dvanáctiletý žák řekl svému spolužákovi – ty jsi tedy chudák bez iPadu“, svěřila se jedna vychovatelka ze základní školy. To není ojedinělý jev. Lidé se posuzují podle toho, co mají, ne podle toho, co umí a jací jsou. Nenazveme chudákem někoho, kdo si nakrade sta miliony a miliardy, protože se nekrade. Ne, ještě k takovým vzhlížíme s obdivem a závistí. Nenazveme chudákem toho, kdo druhému vyšplhá po zádech. Podaří-li se mu to, sklidí náš potlesk. Za chudáka máme toho, kdo prosazuje hodnoty, jež nevedou k zisku – a ještě ho třeba o zisk připraví. Na mysli mám zisk hmotný.

Nezapomínejme na vlády Topolánka a Nečase, kdy se pro řadu lidí zhoršila dostupnost ke kvalitní lékařské péči. Pohled některých doktorů na pacienta je pak zcela tržní, kdy rozlišují dva typy pacientů: ty, kteří na léčbu mají – a ty, kteří nikoli.

Naděje na resuscitaci?

Dokud budeme v zajetí hodnot: „Zisk nade vše“, budeme společností nemocnou. O to více, že mnoho lidí si své sociální postavení a jeho důvody vůbec neuvědomuje. Tito lidé pak často hlasují v přímém rozporu se svými zájmy a nezřídka se ztotožňují s něčím snovým, nereálným. Buď se identifikují s těmi, kdo je ovládají a manipulují jimi, nebo s těmi, kteří jim nabízejí „alternativu“, ovšem jenom naoko, aby ve výsledku byli opět těmi, kteří budou ovládat a manipulovat.

Dokud se nenaučíme sociální solidaritě a nedokážeme se v našem boji za naše společná sociální práva (a to jak uvnitř hranic našeho státu, tak bez ohledu na ně) semknout, budeme společností chorou. Společností, pro niž je hlavní hodnotou „být nahoře a mít moc“ na úkor co nejvíce lidí. Taková společnost ovšem nemá naději na opuštění kapaček a je na nejlepší cestě k exitu. Pokusme se ještě o její resuscitaci.

21 komentářů :

  1. Velmi výstižně shrnuto.

    OdpovědětSmazat
  2. Tato společnost se ocitla na pokraji propasti a je odsouzena k zániku . K této propasti nás dovedli ti , kteří jsou dodnes mezi námi , jsou nedotknutelní a nepostižitelní . Drze se nám smějí do ksichtu . Neumíme se s nimi vypořádat a nastoupit cestu k obnově .

    OdpovědětSmazat
  3. Zaujaly mě tyto dvě věty v článku, cituji: "Normalizačním procesem totiž skončila jedna důležitá éra. Éra šedesátých let - období Zaujaly mě tyto dvě věty v článku, cituji: "Normalizačním procesem totiž skončila jedna důležitá éra. Éra šedesátých let - období mimořádného kulturního i vzdělanostního vzepětí Československa".
    Tento výrok není podložen fakty a důkazy. Já jsem v té době studoval na střední odborné škole s maturitou. A na základě mých školských zkušenosti si nemyslím, že by došlo k mimořádného kulturního i vzdělanostního vzepětí Československa". Je to jen jakýsi "politrucký" povzdech manipulanta dějin, který možno v té době ještě chodil s tátou na hřiby. A mám za to, že i v době normalizace a v další výstavbě vyspělého socializmu naše školství bylo jeho z nejlepších.
    Tento výrok není podložen fakty a důkazy. Já jsem v té době studoval na střední odborné škole s maturitou. A na základě školských zkušenosti si nemyslím

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Když píšete do diskuzí, nepijte.

      Smazat
    2. A po "sametovém podvodu" došlo k čemu, dle vás ? K posunu v před ? Možná tak ve smyslu jednoho vtipu.

      Otázka : "Jak byste charakterizoval rok 1989 ?". Odpověď ? "Stáli jsme krok od propasti". Otázka : "A jak byste charaterizoval následující léta ?". Odpověď: "Udělali jsme krok kupředu".

      Ano, do té propasti jsme vlétli. Do septiku či do žumpy neuvěřitelných sraček. Tomu největšímu póvlu národa bylo umožněno rozkrást a rozesrat zcela vše. Jen pro deprivanty, psychopaty a sociopaty je tento zločinný parazitický systém skvělý a výhodný. Pro ty ostatní je to jak ve vtipu : Dotaz:"Co je na světě nejlepší?". Odpověď : "No přece kapitalismus". Dotaz:"A co je na světě nejhorší?" Odpověď:"Že je u nás..."

      A to vše je podloženo fakty a důkazy !!!! Ta fakta a důkazy vám mohou dát reálná čísla ekonomiky (nikoli statistika na zakázku), ale především svědectví milionů lidí v této podvedené zemi.

      Smazat
  4. Žebříček hodnot před revolucí: 1. Rodina, 2. Sociální, zdravotní zabezpečení, 3.Možnost bezplatného vzdělání, 4. Už nevím, 5. Prachy. Dnes 1. Prachy, 2. Prachy, 3. Prachy, 4. Prachy, 5. Prachy! Bez nich dnes není nic! Ani to zdraví.

    OdpovědětSmazat
  5. Jako vždy autorův velmi kvalitní komentář, ale i já mám dojem, že se šedesátá léta idealizují spíše alibisticky, aby vyniklo jejich "násilné narušení a my měli pocit, že už za nic nemusíme nést odpovědnost. Ta normalizace byla samozřejmě neblahá, ale základní kurz k lepší společnosti pokračoval dál. Především chyběla vstřícnost i té druhé strany- kapitalismu, který stále usiloval o likvidaci společnosti s menšími třídními rozdíly.

    OdpovědětSmazat
  6. Pane Řezanko , většinou s vámi souhlasím , ale nejlepší se žilo v téhle zemi za Husáka , nevím o jaké flustraci ,atd ,hovoříte ? Flustrovaní možná byli Havel a spol , když se ráno probudili z opice ! Většina lidí žila v pohodě , viz třeba Husákovi děti , atd !!! Je vidět ,že o jakési normalizaci nic nevíte !!!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Naprostý souhlas s19:32
      Většina obyvatel se za Husáka měla dobře a tak dobře se už nikdy mít nebude . Smetánka dnešních horních 10 000 grázlů to ovšem vidí jinak . Čas oponou trhnul a je to obráceně . Grázlové se mají tak dobře jak se nikdy neměli .Na úkor té většiny , která si to bohužel nechá líbit .Jak dlouho ještě ?

      Smazat
    2. Je vidět, že pan Řezanka má tu dobu načtenou, ale málo platné, zkušenosti jsou nepřenositelné. Ale to platí i pro tu mladou generaci, jež bude na minulost mít takový názor, jaký do ní bude "vtlučen". Článek však, dle mého názoru, je solidní snahou o objektivní zhodnocení situace. Řešení samozřejmě nabídnout nemůže, mnohým tento stav vyhovuje, já, když se na sklonku bytí podívám do skleněné koule říkám, že jsme s tím sametem šlápli do lejna. Máváme těm konvojům, aniž si připouštíme, že mohou být roznětkou našeho zničení. Q.

      Smazat
    3. Dávám za pravdu anonýmovi 19:32. Bláboly o normalizaci šíří ze vzteku ti, kteří v roce 1968 prohráli a museli čekat 21 let, až se jim podařilo rozvrátit dřívější sociální stát a znejistit sociální jistoty, aby si vrchovatě nakradli. Mám kritice normalizace rozumět tak, že také autorem lomcuje vztek, že mu udělali čáru přes rozpočet a on musel také čekat, aby si mohl nakrást? Mnoho lidí opouštěli za normalizace šéfovské funkce. Mnohem masovější čistky probíhaly po sametu. Nikdo se nestarali o to, co budou odkráglování komunisté dělat. Za komunistické normalizace našla naprostá většina uvolněných šéfů důstojné a dobře placené zaměstnání. Sám jsem jako mladý inženýr pracoval v jedné organizaci, kde jsem měl kolem sebe kolegy, kteří byli tzv. ublížení. Po sametu jsem viděl, že až na vyjímky nikdo z ublížených nebyl ochoten pomoci. Když jsem si řekl o přidání na platu, řekli mi, že mohu jít. Dostal jsem se do stavu, že ačkoliv jsem pracoval, jak jsem, nejlépe mohl, rušili mne na platu tak, že jsem se stal pobíračem podpory.

      Pane Řezanka, nedivte se, že v mých očích jsou schopni nadávek na normalizaci jen lidé nečestní nebo hloupí. Teď už mi mohou vlézt na záda. Je mi jedno, co vyplodí. Sami si škodí.

      Smazat
    4. 23:27

      Nic jsi neuměl a nic jsi nedělal, za komoušů a nic jsi neuměl a nedělal ani po revoluci, komunisto-inženýre. Ale po revoluci jsi byl podle toho konečně po právu oceňován. Nedal bych takovým jako jsi ty ani tu podporu.

      Smazat
    5. Chválit normalizaci, která stála na začátku zmrzačení celé jedné generace, za úpadkem morálky, kutury i ekonomiky, tak to může dělat jen opravdový blbec. Pavel P.

      Smazat
    6. 0,16 Úpadek morálky nastal až po sametovém převratu - podvodu. Do té doby byly šmelina, lichva, okrádání, finanční spekulace trestně postižitelné a postihovány. Až po převratu se staly zákonem chráněny a největší podvodníci a zločinci (včetně válečných zločinců) se stali hrdiny a morálními vzory.

      Smazat
  7. Kdyby se vrátil čas, Já bych věděla co s ním...(text písně H.Z.). Pro mne 60. léta byla úžasná doba a jsem rád, že jsem je naplno prožil. Faktem je, že směřujeme ke společné zkáze. Urychlujeme technologický vývoj, který činí lidi zcela závislými na této stále vyspělejší technologii a současně slepými vůči všem skutečným hodnotám. Na druhou stranu trpíme nedostatkem času se zamyslet nad sebou samým. Pomalu mizí projevy silných citů a schopnost prožívat čisté radosti života. Nastoupil genetický úpadek moderní civilizace s pomalým vymazáváním přirozených faktorů, které by působily selektivně na rozvíjení a zachování norem sociálního chování. Mladší jednají se staršími jako s cizí etnickou skupinou, přistupují k ní s nacionální nenávistí. Většinou příčiny této poruchy identifikace leží především v nedostatku kontaktu dětí s rodiči a prarodiči, což má za následek vzájemné odcizení a lhostejnost - vyhasnutí citů. Homo homini lupus - Člověk člověku vlkem.

    OdpovědětSmazat
  8. Opět tady banda komunistických zkrachovanců kvičí jak jim bylo za totality skvěle a opět se bijí v prsa že jsou prej většina.
    Leda hovno, komouši. 12-15% které si pravidelně nadělujete ve volbách není většina. Většina lidí v této zemi vámi a vaší dobou opovrhuje a jsou rádi, že jste šli k čertu.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Asi nečtete výše uvedené příspěvky !!

      Smazat
    2. 22:08 Obdivuhodná obětavost - takto veřejně předvést, na jakém "materiálu" dnešní společnost stojí. JL

      Smazat
  9. Pane, "..banda komunistických zkrachovanců kvičí" vyčkejte času a budete kvičet i vy. Doporučuji přečíst"

    Bič na neposlušné Evropany

    http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Bic-na-neposlusne-Evropany-Analytik-Campbell-pise-o-smlouve-s-USA-o-ktere-se-radeji-spise-mlci-406104

    OdpovědětSmazat
  10. Díky pane Řezanko za velmi kvalitní článek s jehož obsahem z velké části souhlasím.
    Něco k té normalizaci : Za Husákova režimu bylo ze strany KSČ uděláno skutečně velké množství chyb a rozhodnutích ,kterými se vedoucí představitelé KSČ a tedy i státu ,funkcionáři krajských , okresních výborů a další odtrhli svým povýšeným chováním od řadových občanů.Lidé se jich začali bát.To byl také jeden z hlavních důvodů proč se v roce 1989 za ně téměř nikdo nepostavil.Byl jsem v té době mladý kluk ale vnímal jako tehdejší funkcionář ROH velmi intenzívně to, že se tito funkcionáři KSČ v jednání s ostatními chovají jako novodobá šlechta. Nutno také ale dodat, že nerozkradli a nerozprodali naši republiku tak jako udělali vlády a kamarádi vládnoucí garnitury po roce 1989. V době tkzv. normalizace se obyčejným lidem žilo dobře . Nemuseli mít strach o práci ani o to že v případě ztráty zaměstnání nebudou schopni zaplatit činži a skončí na ulici. Pracovní doba byla 8 hodin a lidé se nevraceli z práce vyždímaní jako citron.Kvalitní zdravotní péče byla dostupná pro všechny a bezplatně.Na velmi vysoké úrovni bylo i školství na všech stupních.Je pravda ,že ve sdělovacích prostředcích byla cenzura ale ta dnešní cenzura a propaganda ji už daleko předčila.
    Přes všechny nedostatky měli lidé rádi svou zem,chovali se k sobě slušně a ohleduplně na rozdíl od dnešního celkového morálního úpadku .

    OdpovědětSmazat
  11. Rozhodně bych též nesouhlasila s tím, že po šedesátých letech se hlavním hodnotovým motivem společnosti stalo poměřování materiálních hodnot. Jistě, u někoho určitě, ale to snad ani nesouvisí s dobou, jako s charakterem. Tito lidé dnes mají zelenou a chvála socialismu jeho pamětníky je pro ně harpagonistickou noční můrou.

    OdpovědětSmazat

Na opakovanou žádost čtenářů, kteří se nechtějí zapojovat do diskuzí obsahující vulgární a urážlivé výroky. Jejich odstraňování je časově náročné a narušuje plynulost diskuze. Proto nebude dále možné vkládat anonymní komentáře.
Pro vložení komentáře je proto nutné se na stránce "Nová republika" přihlásit vpravo v horním rohu této stránky "přihlásit se" (výběrem emailového účtu např. Google) a upravením uživatelského profilu (v kolonce Nastavení>Upravit uživatelský profil). Děkujeme za pochopení.