Reklama

.

.

pondělí 7. prosince 2015

Ani profesor historie nemusí mít vždy pravdu, zvlášť v pohledu na současnost

Jiří Baťa
7. 12. 2015
Zaujal mě článek v Parlamentních listech.cz „Takový rozhovor o Ukrajině tu dlouho nebyl. Uznávaný profesor Rychlík to vzal zevrubně od cara“ zde, pořízený PL.cz v jejich tzv. půlnočním rozhovoru s panem profesorem Janem Rychlíkem, významným znalcem moderních dějin slovanských národů, především Ukrajiny. 


Domnívám se, že není důvod bezmezně věřit všem historickým faktům, které pan profesor jako svůj osobní historický názor vyslovil v souvislosti s Ukrajinou, kolem které se de facto vedl celý rozhovor. Historiků zaměřených na stejnou tématiku je v ČR víc a z vlastní zkušenosti, byť jen okrajového zájmu mohu konstatovat, že co člověk-historik, to odlišný historický názor, v tomto případě na existenci Ukrajiny. Nicméně to nepovažuji za podstatu problému, o kterém se chci v této souvislosti zmínit.

Poznamenal jsem, že pan profesor může (ale také nemusí) mít pravdu v otázce historie Ukrajiny v návaznosti na existenci SSSR a později Ruské federace, nicméně z rozhovoru vyplývá několik podstatných skutečností. Pan profesor Rychlík stručným výkladem historie Ukrajiny a Ruska přešel k současnosti, kdy poznamenal, že není žádný rusofob, má rád Rusko jako zemi a obdivuje ruskou kulturu. Rusky běžně čte i mluví, v Rusku má osobní přátele. Netají ovšem před nikým, že v žádném případě není obdivovatelem prezidenta Putina a jeho politiky. Především jeho politiky vůči Ukrajině. Tato slova velmi připomínají europoslance J. Štětiny (TOP 09). Je to náhoda nebo vzácná shoda? Zásadní rozdíl mezi oběma je však v odpovědi na sugestivní otázku, zda se pan profesor bojí Ruska. Odpověděl že on osobně se Ruska nebojí, zatím co pan Štětina prý má z obav z Ruska snad i kopřivku.

Těchto několik sotva postřehnutelných názorů však zcela bezpochyby ovlivňuje jeho další názor na současnost, pokud jde o další vývoj a budoucnost Ukrajiny. Pan profesor má jistě pravdu v tom, že další vnitřní vývoj Ukrajiny závisí především na Ukrajincích samotných, avšak nemohu souhlasit s tím že „Ukrajinské obrození je z větší části americkým projektem k oslabení pozice Ruska a Evropy“, je podle profesora Rychlíka papouškování postulátů současné ruské propagandy. Z vědeckého hlediska je to nesmysl. Nejsem vědec, nemohu tedy posoudit, jak dalece má pan profesor pravdu v tom, že tento názor je relevantní s vědeckého hlediska. Domnívám se však, že zde vědecké hledisko nehraje roli, protože fakta a skutečnosti jsou jasné už z logiky věci, tedy jednání a uplatňování zahraniční politiky USA. Nicméně z tohoto bohulibého konstatování přechází na historická fakta, které jsou však hodně vzdáleny zmíněné realitě. Pravda, týkají se jak Ukrajiny tak USA, avšak z hlediska historie, sahající až do 19. století, avšak méně či vůbec ne vypjaté a exponované současnosti. Je totiž všeobecně známo, a přiznali to i sami Američané, že do zubožené Ukrajiny investovali základních pět miliard dolarů s cílem „demokratizovat“ Ukrajinu od korupce, oligarchie, ale hlavně delimitovat závislost na Rusku, cíleně ekonomicky investovat do Ukrajiny výkupem nemovitostí, pozemků a průmyslových komplexů jak v samotné Ukrajině, tak na Krymu, kde USA hodlali (a také již částečně realizovali) založit důležitou základnu US army a NATO pro invazi do Ruska.

Tyto skutečnosti pan profesor Rychlík nezmiňuje, pokud je přímo úmyslně nezamlčuje a jeho výklad v této záležitosti vyznívá ve zcela jiné kvalitativní poloze. Zásadní závěr z jeho výkladu je, že Američané s tím (tj. s Ukrajinou) nemají nic společného. Nevím, nakolik je pan profesor přesvědčen, že tomu čtenář uvěří, vždyť takový závěr je však naprosto irelevantní, mimo logiku, neřku-li přímo zavádějící a který nekoresponduje s evidentními a prokazatelnými skutečnostmi, kdy nejen v posledních pěti letech, ale i v tragických dobách Majdanu USA sehráli svou (ne vždy chtěnou) všude přítomností svou účelovou roli. Ta vyplývá i z veřejně dostupných informací o zahraniční politice USA vůči Evropě, Rusku a jako prostředek k rozvratu vztahů Evropy a Ruska i využití Ukrajiny, díky jejich úplatným politikům. Nechci pana profesora podezírat z nějaké ideologické zaujatosti a pravicového hodnocení vývoje vnitřních událostí Ukrajiny a politiky V. Putina vůči ní. Avšak jeho rádoby nestranný názor vykazuje jasné kontury proti putinovského postoje, ke kterému se pan profesor mimoděk otevřeně hlásí.

Nechci polemizovat o dalších historických a dějinných detailech stran Ukrajiny nebo Ruska, jak vyplývá z rozhovoru pana profesora s Parlamentními Listy.cz, chci však vyjádřit svůj zásadní nesouhlas k věci, byť jde o stanoviska, hodnocení nebo názor renomovaného českého historika, odborníka na moderní dějiny slovanských národů, pana profesora Jana Rychlíka. V podstatě chci tímto jen poukázat, že (i jeho) názor na vidění světa, historie a dějinných událostí, včetně pohledu, hodnocení a názoru na mezinárodní politiku a s tím spojené souvislosti se nemusí, často ani nemohou, shodovat s jinými, Jakkoliv se vědec či historik snaží své výsledky bádání doložit svými fakty. Jsou to však fakta subjektivní, která mohou být snadno vyvrácena či zpochybněna jinou vědeckou kapacitou.

Otázka je, zda taková významná neshoda názorů v hodnocení vlivu a působení USA na ukrajinské události vyplývá z nevědomosti, omylu, nebo z politického úmyslu. U pana profesora bych to však bohužel viděl spíše na úmysl, protože člověk jeho formátu by se neměl mýlit v záležitosti natolik jasné, jako je všeobecně známé a ve světě pokrokovými silami odsuzované americké vměšování (včetně vojenského) do vnitřních záležitostí cizích států, notabene na jiném kontinentě, než jsou samy USA. Že by to pan profesor nevěděl?

11 komentářů :

  1. Ano, Rychlík zde, jak dnes bývá zvykem, vmontovává svoje politické názory, které podle mě jsou antiruské a antislovanské, rafinovaně do modelování rado by vědeckých historických závěrů. Tedy formuje historii tak, aby odpovídala jeho zpolitizovanému názoru. Historik má být jako soudce, odstřihnout se od svého politického názoru při psaní takovéto analýzy, no vidíme, že Rychlík je až přiliš ponořen do antiruských antipatií. Namítne-li někdo proč antislovanské? Odpovím, Ukrajina je dnes řízena zevnitř i z venku židovským etnikem, a to je důvod proč je současná Ukrajina při všech těch vraždách a brutálitě současné vlády a ekonomické nemohoucnosti, stále oblíbený příklad jak nastolit v "nedemokratické" zemi "demokracii" podle USA not a tuto pak oslavovat. Na druhé straně, vzato historicky, i Hitler měl své vědecké týmy historiků, kteří mu dokázali vědecky zdůvodnit teorie o germánské nadřazenosti nad slovanským živlem. Nepyšnili se tito vědci náhodou taktéž titulem "znalci moderní slovanské historie"?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stačí si položit otázku,jak se člověk stává profesorem historie ? Účasten události býti nemohl a tak vhodně cituje,kompiluje, doplňuje svou (nebo i cizí) úvahou a protože to není fotbal ani hokej, nemá relevantního oponenta. Podobných "vzdělanců"je málo a tak se stal profesorem.Kladívkem byl si mohl přivodit smrtelný úraz.Profesura je pro Babiše a rozpočet asi méně náročná a tak počet profesorů roste a vážnosti se dožadují tím, že očekávají jmenování prezidentem.

      Vymazat
  2. Dám příklad. V Radiožurnálu jsem slyšel údajného arabistu vykládat o muslimech, samozřejmě, že to nejlepší a položil jsem si stejnou otázku, kterou však redaktor nevyslovil. Když jste arabista, věříte v islám, nebo jste bezvěrec?
    KU je prolezlá těmito vědeckými pracovníky, co mají svědomí a politiku nerozlučně spojené.

    OdpovědětVymazat
  3. o co je tento režil lepší než socialismus?I za socialismu byli profesoři jmenování podle jejich politické angažovanosti a dnes to jede ve starých kolejích, jenže ten socialismus se dal vylepšit, ale tento současný režim se vylepšit nedá, protože stojí celý na židovských penězích, takže toto existující je potřeba zlikvidovat i s těmi jejich neziskovými organizacemi.

    OdpovědětVymazat
  4. Že akademické tituly samy o sobě nic neznamenají, dokládá i profesor Rychlík. Znalosti jsou patrně tím, co akademické tituláře mnohdy obchází mílovými kroky. Jakmile profesor historie začne operovat s pocity (láskou), sděluje, že profesorskou znalostní odpovědnost odhazuje v dál.

    OdpovědětVymazat
  5. "Rádoby"historik Jan Rychlík je klasický oportunistický poskok režimu,kterých je plná republika.Tragédií ovšem je,že jako profesor vymývá mozky našim dětem!

    OdpovědětVymazat
  6. Je smutné, když se demagogie dopouští takováto kapacita s autorem tohoto článku v jeho hodnocení souhlasím.

    OdpovědětVymazat
  7. história ako veda sa musí zaoberať dejinami. Ako veda by mala byť objektívna, oslobodená od subjektívneho pohľadu na vec, a to najmä pri pavedách, teda tzv. spoločenských vedách. Ja vychádzam z toho, že od konkrétnej historickej udalosti musí uplynúť aspoň taká doba, aby zomreli generácie aktérov udalosti a ich bezprostredných potomkov. Takáto doba je nevyhnutná na to, aby vedec nemohol byť zaujatý. Ak niekto "vedecky" skúma napr. udalosti z roku 1968, 1989, potom ide buď len o suchý popis udalostí, alebo o v prípade "vedeckého spracovania súvislostí" ide o osobný komentár k daným udalostiam.
    Ak sa vyjadruje historik k súčasnému dianiu, nemôže ísť o objektívny a validovaný názor, ale len o komentár k súčasnému dianiu s relevanciou názoru akéhokoľvek iného smrteľníka bez akademického a vedeckého titulu.
    Tu v diskusii sú takmer všetci rusofili a tak vyzerá aj ich komentovanie diania vo svete. Inde na diskusiách sú rusofóbovia a tiež to je každému zrejmé. Hist=oria so súčasnosťou nemá nč do činenia. Akékoľvek posudzovania historickej príslušnosti polostrova Krym nemá dnes žiaden význam. Štát ako územný celok nie je nemenný. V čase sa mení. Charta OSN, ktorá zakazuje silou meniť hranice je len odrazom snáh povojnových veľmocí udržať po zničujúcej vojne aký taký poriadok vo svete. Dnes, po ekonomickej a politickej konsolidácii nemá táto doktrína žiadny význam (teda má pre mierové hnutia vo svete, ale nie pre politikov). Preto je aj dlhodobo porušovaná.

    OdpovědětVymazat
  8. já myslím, že jakkoliv je současný totalitní režim na Ukrajině s pomocí různých neofašistických organizací schopen zabíjet a vraždit, všechny svědky majdanu a následných událostí se povraždit nepodaří... jednou budou muset pravdu přiznat i historici. Bude to zřejmě podobné jako v s útokem imperiálních sil na Jugoslávii - dnes je dostupna celá řada svědectví a to nejen od Srbů... problém však je, jestli dozvědět se pravdu samo o sobě stačí k tomu, aby křivdy byly napraveny....

    OdpovědětVymazat
  9. Je tak trochu trapné, když "politicky korektní" akademici dnes a denně podpírají propagandu z obrazovky ČT. Ale i historici se musí nějak živit, že!!!

    OdpovědětVymazat
  10. hrabě Kocharowski9. prosince 2015 18:11

    Souhlasím s autorem i se všemi diskutujícími.
    Říká se, že dějiny píší vítězové. Nevím, proč si soudruh Rychlík myslí, že je na straně vítězů?

    xxxxxxxxx
    Netají ovšem před nikým, že v žádném případě není obdivovatelem prezidenta Putina a jeho politiky.
    xxxxxxxxx

    Z to ho musí mít Putin opravdu těžkou hlavu.

    OdpovědětVymazat