Reklama

středa 2. prosince 2015

Kdo plní kasu „Islámského státu“ ?




Alain Mouton
2.12.2015  Střípky ze světa  
Svědectví z metropole, kde sídlí EU i NATO
Ta otázka už denervuje i belgický týdeník Trend-Tendances. Čtou ho hlavně manažeři a bankéři. Komu vděčí „Islámský stát“ za to, že je „jednou z nejzámožnějších námezdních armád světa“?
Roční rozpočet IS – píše s odvoláním na zjištění amerických i dalších západních rozvědek - činí kolem 2,5 miliardy dolarů. Ty „gigantické finance pocházejí z prodeje ropy i plynu, racketeeringu, únosů, prodeje historických pokladů umění i exportu bavlny“ a dalších komodit (například cementu). V případě artefaktů jde často o předměty, staré až osm tisíc let. IS má ovšem i „spousty vlivných mecenášů“. Právě „finanční zdroje jsou tím, na čem úspěch všech závisí především“.


„Po vyhlášení nového ´státu´ - ´Islámského chalífátu´ se zákony šaría – začaly do jeho kasy proudit daně od jeho desetimiliónové populace, jakož i z nákladní přepravy a rovněž ´revoluční daň´. Těchto peněz se i na zajištění určitých funkcí státu typu zásobování vodou a zdravotnictví využívá jen zčásti. Hlavní díl daňového inkasa jde na žold militantů.“

„Poté, co se zmocnili města Mosul v severním Iráku, padla do rukou teroristů filiálka irácké Národní banky se 400 milióny dolarů.“ Už to „umožňuje vyplácet 60.000 militantům celý rok po 600 dolarech měsíčně“.

„´Islámský stát´ však nemá jen ´populaci´ a okupované banky.“ Opírá se i o „zákulisní podporu Turecka“. „Ovládá nejdůležitější zemědělské oblasti Sýrie,“ jež „byla ještě nedávno jedním z největších producentů bavlny na světě“. Teď ale „patří 90 % bavlníkových polí IS. Bavlna se ilegálně exportuje do Turecka, kde se prodává za dumpingové ceny. Turecká vláda, oficiálně vystupující proti IS, nad tím přivírá oči. Tržby z prodeje bavlny, kukuřice, obilovin a jiných plodin činí až 180 miliónů euro ročně.“

„Tras kontrabandu mezi Sýrií a Tureckem se využívá i k exportu ropy. IS ovládá důležitá ropná pole v Sýrii (kolem 60 % celku) a Iráku (10 % celku). Tržby z ropy činí kolem 700 miliónů dolarů ročně, tedy kolem 38 % ročního rozpočtu IS.“ Na druhém místě jsou inkasa za zemní plyn (17 % celku).

Okupovaná ropná pole „produkují desetitisíce barelů denně“. „IS prodává ropu za dumpingových 20 až 25 dolarů za barel. Že právě Turecko je i jejich hlavním kupujícím, není žádným tajemstvím“. A právě v tom tkví i „absurdita celé situace“. „Turecko, člen NATO i mezinárodní koalice proti teroristům, nakupuje bez zábran ropu od těch samých teroristů a USA za to Turecko žádnými ekonomickými sankcemi netrestají. Nám, expertům v mezinárodní politice, to demonstruje očividně, jak dvojznačnou roli v regionu hrají Turecko i USA .“

„Jen zřídka u nás bývá řeč i o finančních tocích, proudících do IS ze zemí Perského zálivu, konkrétně Saúdské Arábie a Kataru. Nejde o přímou státní pomoc. Jsou to peníze zámožných mecenášů, sympatizujících s islámským fundamentalismem. Financování daného ražení z této teroristické organizace činí skutečný mezinárodní koncern.“ A to se na rozpočtu IS podílí jen ze 2 %.

Jen jeden z „výběrčích“, tuniský militant Bin Al Falih al-Awni, zabitý dronem letos v červnu, dokázal v samotném Kataru inkasovat 2 milióny dolarů. „V armádě IS bojují ozbrojenci z celého světa.“ Jsou z celkem 110 zemí. Nejvíc jich „pochází ze Saúdské Arábie (2.500) a Tunisu (3.000), přibližně 400 však i z Belgie a 800 z Francie. Mnozí žoldáci s sebou do IS vezou i peníze. Ví se například, že řada belgických militantů si před odjezdem nabrala spotřebitelské úvěry, které se přirozeně nebudou jaktěživ splácet.“ Korunu všemu nasazuje fakt, že „mnozí evropští militanti inkasují přes bankomaty v Turecku i sociální dávky“.

„Podle názoru francouzského kriminalisty Xaviera Raufera jsou mezi ozbrojenci, bojujícími v Sýrii, a jejich komplici ve Francii a Belgii nastaveny propracované zločinecké kanály dodávek zbraní a narkotik do Evropy, tržbyz jejichž prodeje se pak různými cestami vrací zpět do ISIS. Opomenout nelze ani fakt, že soukromí žoldáci vždy přecházejí k tomu, kdo platí víc. Děje se to i v Iráku a Sýrii. Pro žoldáky, působící v tzv. umírněných povstaleckých skupinách, financovaných státy Perského zálivu a Spojenými státy (a bojujících proti IS, ale i proti Asadovi), je dezerce k tomu, kdo platí nejvíc, tedy k IS, lákadlem. Když k teroristům přecházejí, jdou tam i se vší vojenskou výbavou od dosavadních principálů.“

A tak „jsme svědky války, v níž se protkaly desítky zájmů. Chaos, který nastal následkem americké intervence v Iráku v roce 2003 a ´Arabského jara´ v roce 2008, expandoval celým regionem a destabilizoval hlavně Sýrii. Staletou rivalitu dvou islámských tendencí: islámu sunnitského ražení v Saúdské Arábii a šíitského, jehož hlavním představitelem je Írán, dovedl k tomu, že v regionu jsou teď úplně všechny politické těžké váhy.“

„V mnoha směrech to dospělo do slepé ulice, protože USA nechtějí podpořit ani jednu ze stran. Staví se jak proti IS, tak proti Asadovi. Role, již hraje v regionu Turecko coby spojenec USA, je také nejednoznačná. Prezident Erdogan se verbálně staví proti IS, na druhé straně však i nadále beztrestně obchoduje s teroristy.“

Týdeník, čtený hlavně v kruzích, kde se „točí peníze“, logicky trápí i vše, čím „slepá ulice“ poutá ruce jim. Skepticky to vidí i přední expert Belfius Bank: „Omezení volného pohybu uvnitř Evropy a pohraniční kontroly, vyvolané jak prudkým přílivem běženců před válkou, tak teroristickými útoky“ podle něj nastaví mantinely i „pohybu lidí a zboží v rámci EU“. To nutně „udeří i na efektivitu produkce“. Minimálně do momentu, než „válka v Sýrii skončí, se tak jakéhokoli ekonomického růstu nedočkáme“.

5 komentářů :

  1. Hlavním zdrojem peněžních prostředků skupiny Islámský stát je prodej ropy. Podle údajů tureckých a syrských médií není tím člověkem, který zabezpečuje vývoz ropy z území kontrolovaných ISIL, nikdo jiný, než rodný syn tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. Jmenuje se Bilal.
    Je známo, že Bilal Erdogan je majitelem hned několika plavebních společností. Objevila se informace o tom, že podepsal smlouvu na dopravu „isilovské" ropy na asijské trhy. Plavební společnosti Bilala Erdogana má v přístavech Bejrútu a Ceyhanu zvláštní kotviště, kam tankery dopravují pašovanou ropu

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Podle zahraniční lžibedny (ČT) to je ropa, vykrádání bank na dobytém území, prodej nakradených památek, ale více než na ropě prý vydělávají na daních (!?) Poněkud taktně zamlčela pěstování a prodej narkotik (stejně jako v americkém Afghanistánu), prodej lidí do otroctví a prodej mrtvol na náhradní díly pro západní (a izraelské) soukromé kliniky (stejně jako v bývalé Jugoslávii).

      Vymazat
    2. anosouhlas to jsou dalsi zdroje

      Vymazat
  2. Kdo skutečně řídí islám - Johannes Rothkranz

    Studie německého autora, magistra teologie Johanna Rothkranze, z roku 1996 usvědčuje ze lži kontrolovaná média, která neinformované veřejnosti systematicky líčí „radikální islám“ jako světovou hrozbu terorismu. Autor podrobně dokládá, že ve skutečnosti je islámský „fundamentalismus“ pouhým nástrojem Sionu, „bezzubým lvem“, podle prastarého a dokonale osvědčeného receptu personálně infiltrován od vrcholu, politicky (a pro zuřivě zaslepené masy nepozorovaně) sváděný na slepou kolej. Autor spolehlivě dokládá, že vedení islámu je skrytě řízeno zednáři, marany i tajnými službami v čele s Mossadem, a také ukazuje, jak Sion pomocí přílivu islámských „přistěhovalců“ do Evropy současně všemožně podporuje „multikulturní“ a „multietnický“ rozklad křesťanství a zvláště katolické Církve, i když stranou smrtelně záludného útoku nezůstává ani protestantství a pravoslaví.

    OdpovědětVymazat

Redakce vás žádá, abyste diskutovali slušně, nenapadali spoludiskutující ani autory, abyste argumentovali věcně a fakty. Děkujeme.