Reklama

.

.

neděle 24. ledna 2016

Ohníčky dětství - tip kulturního referenta pro poslední pionýry

24. 1. 2016, Petr Ďoubalík

Píseň o dětství - Igor Rastěrjajev, video, hudba, text - překlad, procvičení ruštiny

Stalo se mi to asi před 10 lety. Sedím u počítače, když tu dcerka přijde ze školy. Stojí ve dveřích pokoje, dívá se na mě, prohlíží si mě. Užasnu - vždyť má v očích slzy! "Co se děje?" ptám se. "Tati, mně je tě tak líto, žes musel žít v takové strašné době!" vzlyká dcerka. 





Posadím si ji na klín a snažím se přijít té věci na kloub. Brzy je záhada vyřešena. Paní učitelka dětem ve škole barvitě líčila, jak jsme trpěli v totalitě. "Aničko" říkám tiše "já budu nejšťastnější člověk na světě, když se podaří, abys měla tak krásné dětství a mládí, jako jsem měl já! A věř, že to nebude jednoduché."
Moje klukovská parta nad Bělečským rybníkem, 1972, foto: Vlastimil Ďoubalík
Jsem ročník 1960 a činím veřejné prohlášení, že jsem měl nádherné dětství a mládí. Děkuji všemu a všem, kdo za to mohou. Rodičům, škole, státu - mému Československu, trenérům, přátelům... A proč to píšu? Abych uvedl písničku Igora Rastěrjajeva, který je sice mladší, je z generace "posledních pionýrů", ale dokonale vyjádřil mé pocity.
Igor Rastěrjajev
Píseň o dětství - obrázek z videoklipu, kreslil I. Rastěrjajev
Igor udělal mnoho krásných písniček. Již jsem představil jeho Zvoníka, Kurgan a Georgievskou stužku a mám připravené překlady dalších (Kombajnéři, Ruská cesta, Strýček Vova Slyškin), teď ale jeho "Píseň o dětství" (1080p HD), obrázky pro video namaloval také Igor:
Игорь Растеряев - Песня о детстве
Igor Rastěrjajev - Píseň o dětství

Наши руки не привыкли
В Интернете ставить лайки.
На советских мотоциклах
В замусоленных фуфайках
Мчимся по ночной дороге
Меж полей из ржи и гречки,
Где мерцает одинокий
Наш костер у чистой речки.
Наш костер у чистой речки.

Naše ruce nebyly zvyklé dávat "lajky" v internetu, na sovětských motocyklech (ve videu je ale i "Jawa" - pozn. překl.), v obnošených svetrech, letíme po noční cestě, mezi polem žita a pohanky, tam, kde se mihotá náš osamělý táborák u čisté říčky.

Мы в костёр дровец подбавим,
Запечём в углях картошку,
И плеснёт в реке голавль,
И появится гармошка.
От души играть вдруг станет
До утра, без всякой меры,
Нам – первейшим хулиганам
И последним пионерам.

Do ohně přihodíme soušku, upečeme v uhlících brambory, v řece pleskne mřenka, a objeví se harmonika.
Z duše teď bude hrát až do rána, ničím neomezena, nám - prvořadým chuligánům a posledním pionýrům.

Нам пятнадцать лет настало,
А стране – всего четыре.
Поломали идеалы,
А кто прав, сказать забыли.
Мы костру с картошкой верим:
Он-то точно не предатель,
Он хорош на самом деле,
Он – наш общий знаменатель.
Он – наш общий знаменатель.

Už je nám 15 a zemi - pouze 4. Polámali nám ideály a zapomněli říct, kdo má pravdu.
My věříme tomu ohni s bramborami.
On - to je jisté není zrádce,
On je skutečně dobrý,
On - je náš společný jmenovatel!
On - je náš společný jmenovatel!

Каждый сам себя заквасит:
Свой характер, ум и норов.
Мы уедем восвояси,
Слушая наказ моторов.
Будет в жизни много бедствий,
Знать не будешь, куда деться.
Но к костру своего детства
Приезжай почаще – греться.
Приезжай почаще – греться...

Každý sám dozraje: jeho charakter, rozum, zvyky. Odjedeme domů, poslouchajíc zvuk motoru. Bude v životě mnoho těžkostí, nebudeš vědět, kam se podít. Tak k ohni svého dětství přijížděj častěji se ohřát.
Tak k ohni svého dětství přijížděj častěji se ohřát...
Překlad: Ď.

Kdyby vás Igor více zajímal, pak připojuji pár řádků a jeho pozdrav z emailu, který mi poslal:

...z ČR opravdu dostávám málo dopisů, po pravdě ještě žádný a přitom "Čechija" je pro mě tak blízké slovo! My tak z legrace nazýváme sousední samotu Čeremuchov, on tam začíná asfalt a civilizace, ve smyslu, že tam mají i plyn... takže když jsou lijáky, vždycky jezdíme raději přes "Čechiju"... Pozdrav všem do ČR! Igor...

...a také jeho vystoupení na festivalu "Rok nad Volhou 2012" (720p HD), pro pocit stačí pustit třeba poslední 3 minuty videa:






22 komentářů :

  1. V zájmu objektivity dlužno dodat, že ta učitelka nejspíš vyrůstala v děcáku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ...ta učitelka je "dobře placená špatná učitelka".

      Vymazat
    2. Vždy záleží na lidech! Já byl také v děcáku a to v letech 1957-1962. A nedám na něj dopustit! Ani na Plumlov, ani na Třebíč. Hlavně na ředitelku Zábojovou z Třebíče. 25 dětí, od 6-15 let včetně dcery ředitelky - jedna veliká rodina. Omezení jen minimální, prostě klasická, ale velká rodina. Takže, kdyby tam ta učitelka vyrůstala, tak by tohle z z jejího "....." otvoru co má na hlavě k přijímání potravy NIKDY nevypustila!

      Vymazat
    3. Tak to je když o době minulé učí ti, kteří o ní nic nevědí a nic z toho nezažili. Ta učitelka se držela osnov na výplach mladé dětské hlavičky (státní propaganda pod taktovkou USA - vše co bylo za socialismu před rokem 1989, tak bylo špatné). Jsem ročník 1953 a takové dětství jaké jsem měl já, dnešní děti ani mít nemůžou. Deně jsme lítali venku do setmění a potom se v pořádku a v bezpečí vraceli domů. Rodiče přitom nemuseli mít o nás strach. Dalo by se o tom napsat hodně, ale myslím si, že ten kdo chce vědět ten ví a kdo nemá zájem, tak tomu nemá cenu něco vysvětlovat.

      Vymazat
  2. Nádhera....! Přesně takhle vnímám svoje dětství a mládí.

    OdpovědětVymazat
  3. Petře, díky tak nějak podobně to vnímám i já, mám pocit, že u piva by jsme si měli co říct.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj přátelé - všem, koho tato písnička trochu oslovila: cítím, jako povinnost naší generace, abychom "předali štafetu" našim dětem, které to vůbec nemají lehké. A pro nás je to přímo životní výzva - dokážeme to? A co se týká některých učitelů a jejich výkladu "totality", jsem naštvaný, ale současně je vnímám jako vystrašené myšky, které raději papouškují současné učebnice, než by si dělaly (ty myšky) problémy a riskovaly ztrátu zaměstnání. Statečných je málo, ale jistě jsou. Navíc si myslím, že tu nejhorší dobu temna máme za sebou, Ď.

      Vymazat
  4. Největší chyba dnešního režimu je automatické zavržení všeho, před r. 89. Mnozí si na tom vybudovali celoživotní živnost. Přitom 90% toho bylo lepší, než dnes. Mezilidské vztahy, výchova mládeže atd. Jágrové už nebudou, dnes se vše řídí penězi. Učitelku té dívčiny bych za tu propagandu okamžitě vyhodil.

    OdpovědětVymazat
  5. Mladí jsou dnes manipulováni prakticky ze všech stran.Jde o realizaci ke všemu povolných ovládaných tvorečků podle představ Adolfa Hitlera.Nevnímají v jakých doslovně sračkách žijí!Prožil jsem šťastné dětství,bez příkazů a ovlivňování,vše umí člověk s odstupem času vyhodnotit.....a později 12 ležák Plzeň za 2,10 Kčs......

    OdpovědětVymazat
  6. Petře, získal jsi moji náklonnost už dávno. Ano, může ti to být fuk. Jenom doufám, že neotočíš jako Čulík, nebo Vlk. L.P.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdravím L.P., není mi to fuk, naopak: každý pozitivní nebo konstruktivní ohlas dává naší práci smysl, držíte nás nad vodou, když nám docházejí síly. Díky. Doba je docela přehledná, věřím, že směr neztratím. Ď.

      Vymazat
  7. Pan Ďoubalík by měl v první řadě jít proplesknout
    učitelku.Dopustila se trestného činu"ohrožování
    mravní výchovy dětí".Tohoto činu se dopustila svým
    vylhaným tvrzení o dětství za komančů.Svojí lží tak
    ohrozila mravní výchovu nabádáním ke lhaní.
    Petr Majevský

    OdpovědětVymazat
  8. Na mě pionýři házeli kameny a plivali,protože můj děda měl chmelnice před válkou,za války padl v Rusku.Nechápal jsem jako dítě z Prahy co jsou to chmelnice ale krutost pionýrů mě pronásleduje do dneška.Ale dnes kdybych potkal někoho kdo vychvaluje tuto zločineckou dětskou organizaci tak ho zabiju ikdybych měl dostat doživotí.Nejsem antikomunista ale vychvalujte to dobrý z totality né ty zrudnosti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kolik pak máš let, že píšeš takovou hloupou úvahu? Děti jsou mnohdy ke svým druhům krutí, ale takové chování by nemohlo tenkrát projít - učitel byl "někdo" i mimo školu s respektem a ta dětská organizace měla v sobě téměř 2/3 ze Skauta - mimo jeho ideologii.
      Ta třetí věta dokazuje, že jsi puberťák, který o tehdejší době nemá ani potuchu.
      Volič-Vilč

      Vymazat
    2. 15:57 Z toho blbství přímo září. Ta krutost pionýrů tě tedy hodně poznamenala. Na druhou stranu už aspoň víš, co jsou to chmelnice, Možná to házení kamení vesničtí pionýři prováděli, že jsi blbý pražák a nikoli pro ty chmelnice o kterých jsi nevěděl co jsou.

      Vymazat
    3. 15:57 je obdivovatel a čtenář Putnova díla. Je to normální puboš, který v te době vůbec nežil. Kamenem do hlavy by potřeboval, asi by se mu rozsvítilo. Hovadu.

      Vymazat
  9. to 15:57
    Nepamatuju si že by nás někdo kdy naváděl abychom házeli kamení po někom..to nikdy..ale např..ve škole jsme sbírali hluchavku..a za vydělané peníze..40 Kčs..jsme si mohli koupit želvu..o kterou jsme se starali.Dnes?Zkuste to navrhnout ve škole..se vám vysmějí a želvu najdou na netu nebo seženou peníze doma.To je jen jeden malý příklad.A na tábory se jezdilo za odměny..mimo jiné..asi škoda slov... (((

    OdpovědětVymazat
  10. Pionýři, nepionýři, na tom nesejde. Na té době bylo nejhezčí to, že jelikož nebylo tolik zbytečných serepetiček a pozlátek k zabavení znuděných lidí, byli jsme víc venku, v kontaktu s přírodou, ostatními lidmi, se skutečnou, nikoli virtuální realitou. Současné "hodnoty" západního světa zapříčinily ještě větší individualismus a lhostejnost uvnitř společnosti. Lidé už se nepotřebují nejen k přežití, ale ani pro zábavu. Kam nás tato degenerace může zavést?

    OdpovědětVymazat
  11. Přestal jsem chodt do pionýra . Turistický oddíl mládeže mi otevřel oči . Nezapomenutelné zážitky z výprav a táboru . Měl jsem vrát rudý šátek . Ale k věci . Naše dětství bylo nádherné . Hory , lesy , sportovní vyžití za kačku . Nepotřebovali je pc , mobyly , alkohol , drogy a prostitutky . Jsem ročník 1968 . Život byl klidnější a veselejší . Dnes se honíme za bohatstvím , neni čas ani na hory . Tak všichni makejme a zplácejme : auta , byty , baráky atd.

    OdpovědětVymazat
  12. Já jsem měl k Pionýru odpor. Zřejmně záleželo také na škole, jak se k tomu stavěla. O to více s radostí jsem se přihlásil k Vodním skautům. Výpravy v nedalekých horách, v zimě, v létě. Splavování řek, tábory. Prostě nádhera. A jak už bylo řečeno, stálo to skutečně pakatel. Po zrušení skautů jsme se rozešli do různých turisťáků, já šel na přehradu ke kajakistům. Bezva dětství. Dnešní děti se bojí i mouchy! Pavel.

    OdpovědětVymazat
  13. Není co dodat, Péťo.
    Těším se, že jednou budeme navzájem tolerantní a ne nenávistní.
    Toho se ještě chci dožít.

    OdpovědětVymazat
  14. Màm také kràsné vzpominky na tàbory ...
    jezdili jsme na všechny turnusy.
    zrovna tak perfektní školy v přírodě a neopakovatelný dejvický Sokol :-)! od domu ,co by kamenem dohodil!
    vlaštovka

    OdpovědětVymazat

Reklama