Reklama

.

.

úterý 26. ledna 2016

USA vytláčejí Írán z Iráku a nechávají Sýrii Rusku

Elijah J. Magnier 
26. 1. 2016  E-republika
 

Amerika nyní ovládá politicky a vojensky, iráckou vládu i Kurdistán. Íránský vliv v tuto chvíli upadá. Ale Írán má hodně trpělivosti. Irák nepatří Američanům, protože zde nemají komunity, které by chránily jejich zájmy v budoucnu.

Elijah J. Magnier (ايليا ج مغناير; Twitter @ejmalrai) je odpovědný za zahraniční rubriky jordánského deníku Al Rai, zpravodajsky pokrývá válečné zóny na Blízkém východě, především Irák, Sýrii, Libanon, věnuje se Hizballáhu a hnutí Mudžahedínů. Uvádíme jeho analýzu současné situace v Iráku, o kterém prozatím málo píšeme.


Nyní postupně vychází na veřejnost rozkol uvnitř tzv. "šíitského domu" v Iráku a násobí nespokojenost Sunnitů ohledně výkonu ústřední vlády. Navíc íránští náboženští vůdcové v Nadžáfu jsou nespokojeni s premiérem Haidarem al-Abadím kvůli nedostatku ekonomických a sociálních reforem. Kurdové chtějí jen jedno a jejich vůle po samostatném státu je ohromující. Ropu už vyváží do několika zemí a dodávky zemního plynu podepsali s Tureckem bez ptaní na názor Bagdádu. A turecká okupační vojska jsou stále severně od Mosulu, zatímco Bagdád zatím jen hrozí. "Budeme nuceni zasáhnout, pokud se vyčerpají všechny diplomatické prostředky", řekl mi irácký ministr zahraničí Ibrahim al-Džafárí.

Vzhledem k těmto faktům v Iráku je vliv Islámského státu v úpadku, stejně jako íránský vliv upadá vzhledem k mocenskému vlivu v Bagdádu danému skrze USA. Američané uznali dominaci Rusů v Sýrii. Ale v Iráku dali Američané jasně najevo všem, že jejich vliv v této bude expandovat a růst, a že zde nebudou tolerovat konkurenci. Odborníci na Irák průběžně vyjádřili své názory na to, co se děje v Iráku a na možnost nového rozdělení Mezopotámie. Nicméně hlavní otázka zůstává. Řekl Írán své poslední slovo v Iráku a otočil list? Vzdal se Iráku a jako Rusko je spokojen se svým vlivem pouze v Sýrii?
 
Role USA v Iráku 


Spojené státy se vrátily do Mezopotámie otevřenými dveřmi, které po sobě nechal bývalý premiér Nuri al-Maliki, který favorizoval íránský vliv. ISIS okupoval část země a USA měly pomalou reakci po červenci 2014. Írán toho využil a rozšířil svůj vliv skrze ozbrojování svých milicí v Iráku a rozšířil podporu Bagdádu a Kurdů v Erbilu. Ale tato podpora nezastavila expanzi ISIS. Írán si brzy uvědomil, že není schopen dosáhnout shody na úrovni šíité-šíité, šíité-sunnité, šíité-kurdové. Také nebyl schopen zastavit opakované žádosti centrální vlády o americkou intervenci v Iráku. Írán toho využil k vytvoření al-Hashd al-Sha'bi (Popular Mobilisation Units – PMU). Írán se obrátil k Rusku a požádal Kreml o zásah v Iráku, podobně jako běží zásah v Sýrii, aby vybalancoval americký vliv a jeho pomalou reakci na ISIS. Irácký ministr zahraničí Ibrahim al-Jaafari to komentoval takto.
Společný štáb vojenských informací zahrnuje Irák, Írán, Rusko, Sýrie a Hizballáh. Operuje v Bagdádu, ale omezen co do rozsahu jednání a vojenských operací. Nabízí zpravodajské informace, které jsou klíčem k porážce ISIS.

Zdroj v kanceláři předsedy vlády Haidar al-Abadího mi řekl k reakci USA toto.
USA nezpozdily podporu Bagdádu náhodou, nebo neúmyslnou leností. Bylo to strategické rozhodnutí. Dávají Iráku lekci proto, že odmítl vojenské základny USA. Dále potřebují sledovat íránský vojenský potenciál a neschopnost Teheránu využívat leteckou sílu a zpravodajská data pro porážku ISIS. Pak si podrobí Bagdád jak budou chtít, a budou si diktovat podmínky.

Bagdád navíc znepokojily turecké síly okupující severní část Mosulu, protože vytvořily novou situaci ohrožující jednotu iráckého území. V současné době je prioritní boj proti ISIS, takže nikdo nemůže přinutit USA a Turecko k odchodu z Iráku. Navíc USA může donutit Turky k odchodu i bez použití síly. Kromě toho má USA možnost potvrdit nebo odmítnout Kurdský stát a rozdělení Iráku do tří provincií (Sunnité - Šíité - Kurdové). USA může přimhouřit oko kvůli své prohře v Sýrii, ale Irák je pro ně červená čára. Irácký zdroj mi řekl toto.
Prominentní členové politických, správních a vojenských velitelů byli připravení nás zastrašovat, pokud by Rusko začalo hrát v Iráku podobnou roli, jakou hraje v Sýrii. USA ponechaly na stole možnost prohlášení nezávislosti Kurdistánu, stejně jako mlčí k turecké přítomnosti v Iráku. USA tak vydírá Irák, aby Írán dal ruce pryč od vlivu v zemi. USA trvale požadují, abychom vyhodili vysoké důstojníky a klíčové osoby ve vládě. Také jsme byli požádáni, aby se PMU držela daleko od Anbaru a Mosulu. USA nechce žádnou přítomnost nezávislých vojenských skupin a navrhuje, aby se všechny jednotky PMU připojily k vládním bezpečnostním silám. V opačném případě jsou považovány za nezákonné.

A to není všechno, co se děje v Iráku. Vládne také ostrý spor mezi šíitskými stranami, které představují většinu v zemi. Šéf kmenového Majlisu (parlamentu) Sajjed Ammar Al-Hakim požádal většinu starých kádrů, aby odstoupily a umožnily mladým vytvořit nové vedení. To ale může vyvolat odpor a další rozdělení. Strana Da´wa vedená al-Malikim vede vnitřní boj mezi těmi, kteří ho podporují. Jiní v rámci téže strany podporují premiéra Abadího. Muktada Sadr určil Walida Zamiliho na deset let jako správce nejvyšších politických úřadů a dal mu plné pravomoci. Z funkce ho vyhodil po 10 dnech a obvinil vnitřní kruh jeho hnutí z krádeží a z rozkolu. Premiér al-Abádí je kritizován jak duchovními v Nadžafu a sunnity za nedostatek reforem a za zhoršení sociálně-ekonomické situace. Také neplní finanční závazky vůči Kurdistánu.

Na vojenské frontě je pomalý pokrok uvnitř města Ramádí v provincii Anbar proti ISIS. Irácké jednotky dobyly zpět al-Soufijah, severně od města a jsou zapojeny do dobývání Sajarije. Provincie Anbar zůstává nedobyta. Stále je hranicí oblast západně od Ramádí, Fallúdže na východě a na sever k Hawijah, než bude dosažen Mosul. Vojenské zdroje v Bagdádu mají vážné pochybnosti o tom, zda severní část Mosulu bude vůbec dobyta letos.
 
Hlavní otázka zůstává: Bude Irák rozdělen?

Irácký ministr zahraničí Ibrahim al-Jaafari mi řekl toto.
Irák má obavy ze vztahů se sousedními zeměmi, ale nebude akceptovat protiprávní jednání ohledně svrchovanosti země. Pokud Turecko nehodlá kompletně stáhnout svá vojska, budou k dispozici všechny ostatní prostředky. Irácký lid se bude bránit zemi, pokud budou všechny diplomatické prostředky vyčerpány. Bude-li ohrožena irácká svrchovanost, osvobození Iráku se stane národní a legitimní povinností. Irácká vláda nedala žádné oprávnění či výjimky Turecku, aby provedlo invazi našeho území a porušilo naši suverenitu. K dnešnímu dni jsou nepravdivé všechny zprávy o odchodu tureckých sil z Bašiky. Dokonce i informace o tom, že ISIS ostřelovala tureckou základnu v Bašiku jsou nepodložené, protože jejich akce jsou přímo koordinovány s ISIS. Všechno, co turecký prezident Erdogan řekl, je lež.

Zdroj v kanceláři předsedy Haidara al-Abadího mi řekl toto.
Irák prochází kritickou fází, kterou tato země nezažila posledních sto let. Národ čelí mnohonásobným rizikům. Riziko je ISIS, dále je v sázce vnitřní jednota a každý čelí zhoršené ekonomické situaci. Turecká vojenská přítomnost je také důležitým faktorem, a Kurdové chtějí odtržení. Spojené státy nejsou od toho všeho daleko a mají dost prostředků k tomu, aby zatlačily jak na Kurdy, tak na Turky, pokud budou chtít.

Fakta ukazují, že Kurdové se aktivně oddělují od Bagdádu. Kurdistán již buduje kurdsko-turecký plynovod. Plyn bude čerpán z nalezišť Hassan v Dibisu. Očekává se, že bude postaven do 3 let a 20 miliard krychlových metrů plynu by mělo být dodáno na turecký trh, a to bez souhlasu Bagdádu.

Joel Wing, expert na irácké záležitosti řekl.
Kurdistán sleduje svou vlastní nezávislou energetickou politiku, protože už nevěří Bagdádu ohledně slibů o rozpočtu a vývozu. Je všeobecně známo, že Kurdové chtějí nezávislost a prezident Masoud Barzani hovoří o referendu k této otázce po celou dobu. Myslím si, že rozdělení je ještě daleko, ale toto je další krok pro Kurdy, aby si vybudovali vlastní hospodářskou základnu.
Wladimir Van Wilgenburg, novinář v Erbilu, pozorně sleduje kurdský vývoj v Iráku a Sýrii. K situaci řekl toto.
Kurdové se snaží, aby se stali finančně nezávislými na Bagdádu vlastním exportem ropy a zemního plynu do Turecka, a dokonce i do Íránu a dalších zemí. To je jeden z hlavních důvodů, proč Bagdád je proti kurdsko-turecké dohodě o zemním plynu.

Kurdistán (KRG), také buduje 440km příkop kolem celého území, od Zummaru po Rabíju, včetně sporných, ale i oddělených oblastí, jako je Sindžár.

Joel Wing poznamenal:
Jedná se o posílení kurdských pozic, které již existují v severním Iráku a které tvoří série zákopů a bitevních linií s Islámským státem. Tím se vytváří územní nárok pro Kurdy, aby stanovili kontrolu nad spornými oblastmi Iráku, o kterých tvrdí, že jim historicky patří. Kdyby Kurdové vyhlásili nezávislost, pak budou pravděpodobně následovat dlouhá jednání s Bagdádem o tom, co kdo dostane. Hranice dané zákopy pomůžou KRG v jeho nároku, že území je jejich. Kurdové přemýšlí o Iráku po porážce ISIS a vzali pod kontrolu mnoho sporných oblastí, které chtějí anektovat. Mají dokonce oblasti, které pravděpodobně nechtějí držet v dlouhodobém horizontu, ale můžou být použity jako vyjednávací trumfy s Bagdádem. Typickým příkladem je Mosul. Kurdové chtějí být zapojeni do osvobození města, aby to mohli použít jako kartu při jednání s centrální vládou. Kirkúk je zvláštní případ, protože zdejší guvernér tam nechce KRG nechat vstoupit do hry a převzít město. A je mnohem smířlivější k různým komunitám v provincii.
Wladimir Van Willgenburg, věří, že jde o následující.
Jde o pokus vymezit území budoucího nezávislého Kurdistánu, nebo dále upevnit kurdské pozice ve sporných územích pro budoucnost. Tyto příkopy jsou také vytvořeny v armádních předních liniích v Kirkúku. Bagdád odmítl vykonat článek 140 ústavy a to je důvod, proč KRG zajal územní pozice v červnu 2014. ISIS ovládl území bohatá na ropu, protože Bagdád byl zaneprázdněn obranou Bagdádu v roce 2014. Většinu svých sil převedl tam a ze sporných území utekla jak irácká armáda, tak i policie. Kurdové pracovali s Bagdádem a šíitskými milicemi na vyhnání ISIS z velké části Dijály. Je nepravděpodobné, že Bagdád bude moci získat některé z těchto oblastí zpět. A navíc ještě předtím, než byl ISIS, Kurdové ovládali většinu těchto sporných oblastí. Irák byl už jaksi "rozdělen", když Kurdové získali kontrolu nad třemi kurdskými provinciemi v roce 1991, a založili vlastní armádu (KRG). Nicméně, KRG je stále součástí Iráku.
Pokud jde o turecké přítomnosti v Mosulu a ISIS v Iráku, Wing řekl:
Turci vidí Ninive jako jejich historickou sféru vlivu a chtějí se kvůli tomu podílet i na osvobození Mosulu. Zaslání dodatečných vojsk do Bašiky má zvýšit jejich vliv v této oblasti. Dělají to s ex-guvernérem al-Nudžáfím, který řídí tábor a který je pod jejich záštitou. To se Ankaře vymstilo a mnoho z vedoucích šíitských stran a někteří ze sunnitských vůdců vidí turecký vliv jako nežádoucí. Turci museli vytáhnout některé vojáky z tábora, ale stále tam jsou jejich poradci a Ankara se stále ovlivňuje politiku Mosulu a Ninive i přes tento nezdar. Porážka ISIS je ještě velmi daleko, a to také proto, že válka v Sýrii je daleko od vítězství. Je také důležité si uvědomit, že i když ISIL ztratí území, tak není poražen. Má sítě po celém Iráku, které jí umožní provádět povstání a teroristických útoků každý den.
K tomu Van Wilgenburg:
Historicky v roce 1923, Mosul byl část Turecka. Od roku 2004 Turecko usilovně pracovalo na získání vlivu mezi sunnitskými Araby, kteří použili Turecko jako protiváhu šíity ovládané vlády v Bagdádu. Když ISIS obsadil Mosul v červenci 2014, Ankara ztratila svůj vliv. ISIL vyhnal z provincie mocné sunnitsko-arabské politiky, například Nudžáifího, bývalého guvernéra Mosulu. Kromě toho, turecké možnosti v Sýrii jsou nyní omezeny kvůli ruské intervenci pro syrskou vládu, přičemž likvidují všechny teroristické proxy-skupiny. Turecko ale stále považuje Mosul jako součást své sféry vlivu a chce hrát roli v osvobození města od ISIS. Na druhé straně, ISIS ještě není poražena. Bitva u Ramádí není u konce a ještě mnoho území zbývá dobýt. Přesto existuje možnost, že by mohly být síly ISIS poraženy do jednoho roku. Ale irácká armáda postrádá vojenské síly a možnosti, a šíitské milice hrají významnou roli.

Írán řekl poslední slovo a nechal Irák vlivu USA?

Nejvyšší íránský úředník odpovědný za diplomacii v Iráku mi řekl toto.
Amerika je v současné době dominantní, politicky a vojensky, jak v irácké vládě, tak v Kurdistánu. Je pravda, že íránský vliv v tuto chvíli upadá. Čím bude slabší ISIS, tím silnější bude americký vliv v zemi. Americký prezident Barack Obama chce skončit svůj mandát vítězstvím v Iráku bez ztrát a jakousi čistou válkou. Ale Írán má hodně trpělivosti a území Iráku nepatří Američanům, protože zde nemají komunity, které by chránily jejich zájmy v budoucnu. Prioritou je dokončit boj s ISIS, to je na prvním místě. A pak platí to, co řekl chalíf Abbasidů Harún al-Rašíd, když viděl mrak za svým palácem a naznačil, jaká území má pod svou kontrolou: "Jdi a nes déšť všude tam, kde budeš chtít. Ale tvá voda bude vždy padat na má území."
- - - - 


Zdroj článku v arabštině zde, použili jsme anglický překlad zde.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 500 Kč
Pokud chcete na provoz webu E-republika přispět, klikněte zde. Děkujeme!

Související články:

4 komentáře :

  1. USA jsou jako rakovina, která se všude rozlézá. Třeba ji zničit jako rakovinovou buřinu!

    OdpovědětVymazat
  2. Irák se stejně rozpadne,Kurdové už nestojí o auto-
    nomii,ale chtějí vlastní stát.Mají na to právo.Tak
    přijde o část území Turecko a Sýrie.Můj názor.
    Petr Majevský

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemyslím, že to bude takto jednoznačné. Tohle by asi byla vize USA. Jsou tu už ale i jiní hráči v regionu a ti s tím souhlasit nebudou. Rusko bude nejspíš prosazovat územní celistvost Sýrie, alespoň to prozatím tvrdí. A Turecko se bude silně cukat představě o vzdání se svého území. Proto také teď tak tlačí na "své" Kurdy, aby jich co nejvíc pobilo nebo vyhnalo za hranice. No, ještě není dobojováno, pak se uvidí, v jaké kdo bude pozici. A co Obama stihne nebo nestihne a kdo ho případně nahradí.

      Vymazat
    2. Pokud je mě známo, poslední jednání ministrů zahraničí USA a Ruska, Kerryho a Lavrova se zabývalo i problematikou BV. Zde padla dohoda, že Irán, Sýrie a Lybie se nebudou dělit.

      Vymazat

Reklama