Reklama

.

.

čtvrtek 25. února 2016

Co se na nás hrne, noční můra moderní Evropy

Andrej Fefelov
25. 2. 2016  OZBiosféra  a zde
Irina Bergset, která se stala obětí Norské mafie, ve svém interview v novinách „Zítra“ hovoří o „světlé budoucnosti“ Evropanů, kteří do tohoto procesu chtějí zapojit i Rusko: „V Norsku jsou praktikovány národní tradice, postavené na intimních hrách s dětmi: s chlapci i dívkami, páchané vlastními příbuznými, s jejich následným propůjčováním svým sousedům“.


„ZÍTRA“: Irino, řekněte nám, jak jste se dostala do Norska a jak na vás tato země zapůsobila? 
 
Irina BERGSET: V roce 2005 v Moskvě jsem se vdala za Nora. Mému synovi bylo tehdy 7 let. Odešli jsme žít do Norska, do komuny Aurskog-Hegland, obec Aurskog. Tehdy jsem ještě nevěděla, že před padesáti lety bylo Norsko zemí, kterou bylo možné srovnávat s civilizací v zemích ve střední Africe.

V roce 1905 se Norsko stalo nezávislým nejen od Dánska, ale i od Švédska. Tak jako tento stát byl státem nevolníků, tak jím i zůstal a navíc jeho velitele občané nikdy neviděli. Platili pouze příspěvky. Rozvoj kultury neexistoval. Obyvatelé hovořili někde Dánsky, jinde Švédsky, tedy jazyky vykořisťovatelů. Později se tyto jazyky smísily a vytvořily jeden umělý, jazyk nazývaný bokmál. Ale i dnes každá rodina v Norsku hovoří svým vlastním dialektem. Do dnešní doby neexistuje v Norsku žádný státní jazykový standard.

Bylo by možné říci, že se tento stát teprve teď formuje, kdyby nevznikl opačný proces. Norská společnost morálně rychle degraduje tím, že kopíruje americké zákony a pořádky.

Naftu tam našli už před 50 lety. Je jasné, že stát, který nevlastnil nauku o kultuře, nemohl mít ani technologie na dobývání nafty z moře – Norsko využilo zahraniční naučně-technologickou pomoc.
Tohle všechno jsem zjistila až potom. Když jsem opouštěla Rusko, věděla jsem jenom, že v Norsku je velmi vysoká životní úroveň na světě.

Nehledě na to, že jsem zakončila novinářskou fakultu MGU a jsem kandidátkou filologických nauk, Norsko neuznalo moje vzdělání.

Nabídli mi práci učitelky v sousední komunitě v novém typu venkovské školy – progresívní čínský model nazývaný „Riddersand“, co v převodu znamená „škola rytířů“. Norské školství vypadá ve srovnání s naším ruským systémem jako škola pro mentálně zaostalé. Od 1. do 7. třídy je základní škola. Úkolem státního programu je naučit abecedu do 13 let a naučit je číst – číst ceny v obchodech. Nahlas ve třídě číst nelze, protože je to považováno za „ostudu“. Odborný učitel vyvádí dítě na chodbu a pouze tam poslouchá, jak čte, aby nedošlo k jeho zostuzení. Učitel má právo probrat s dětmi dva matematické příklady za den, když děti nejsou schopny pochopit látku, během tří dnů se ještě pokouší jim probírané vysvětlit. Domácí úkol na týden je pět nebo osm anglických slov pro diskrétnost dítěte.

Norská škola je dostatečný příklad degradace vzdělávání. Literatura tam není, historie není, fyzika není, chemie není, zeměpis není. Je tam přírodověda, která se jmenuje „obzor“. Děti se tam učí okolní svět v obecných rysech. Vědí, co byla druhá světová válka. Ostatní podrobnosti se jeví jako psychické násilí proti dítěti.

Nejbohatší stát světa nedává dětem ve škole ani ve školce jíst. Přesněji je to tak, že dávají nějakou hmotu pod názvem „tomatová polévka“ ze sáčku a to jen jednou týdně. Je to tak, ve státních i soukromých školkách je jídlo pouze jednou za týden!

Můj starší syn se učil v Rusku v obyčejné škole. Proto se v Norsku stal génius. Do 7. třídy se neučil nic, nepotřeboval to. Ve školách visí oznámení typu: „Jestliže tě rodiče nutí dělat úkoly, zavolej nám. My ti pomůžeme zbavit se od takových rodičů.“

Jediným způsobem jak si trénovat paměť se pro syna stalo piano. Já jsem mu jen říkala: „Jen se někde zmiň o tom, jakou máš náročnou mámu…“

S medicínou je to v Norsku špatné! Potřebovali jsme vyříznout znaménko – Saša má nyní šrám dlouhý 5 cm, prostě ho tam rozřezali nožem. Chirurg z Osla s dvacetiletou praxí, ke kterému jsme čekali více než 7 měsíců, odvedl svoji práci jako vesnický veterinář. Je třeba podotknout, že doktoři v Norsku nejsou. Na to je potřeba se mnoho let učit na univerzitě. Proto hledají doktory po celé západní Evropě.

Měli jsme štěstí, že znaménko nevyřezávala naše místní vesnická doktorka v Borklangenu. To byla dáma z východního Německa. Řekla nám narovinu: „Víte, nikdy jsem to nedělala. Pracovala jsem v Německu v pojišťovně. Fungovalo to tam takto: když si někdo zlomil nohu, přijela jsem a říkala: ano, noha je zlomená“. Potom ještě dodala: „Ale nebojte se, já to zvládnu…“. Před naším zrakem otevřela lékařský deník a řekla: „Tak, zde stojí: namočte vatu v lihu a potřete postižené místo…“. Samozřejmě jsem vzala syna do náručí a odešla jsem…

„ZÍTRA“: Celá tato „místní paleta“ může vytvořit nějaké nepříjemné pocity, ale z určitého momentu se váš život v Norsku stal prostě nesnesitelný. Proč? 

I.B.: K neštěstí došlo po šesti letech mého života v Norsku. Nic jsem nevěděla o jejich systému „Barnevern“.

Žila jsem se svými starostmi: práce, dům, rodina… Žila jsem tam a jen málo jsem pronikala do státního mechanismu této země, do které jsem se přestěhovala. Slyšela jsem, že někomu sebrali děti, ale já jsem přece byla normální matka.

S mužem jsem se rozvedla za tři roky společného života. Vzala jsem si úvěr v bance a koupila byt, začala jsem žít normálním životem, nikdy jsem nebyla sociálním klientem: pracovala jsem, dětem jsem věnovala dostatečné množství času. Děti byly jen se mnou. Když otec urážel syna z prvního manželství, řekla jsem, že žádná setkání s ním více nebudou.

S dětmi měl povinnost se scházet. Já jsem si jen hlídala, jak jsem mohla, aby u otce nenocovaly – byla tam možnost, že je bude bít. Ale školka a jiné státní úřady na mně vyvíjely tlak, abych dítě otci dávala. Malý syn proto zůstával u otce zpočátku po dvě hodiny v sobotu nebo v neděli. Ale naposledy u něho strávil skoro týden, dítě však dostalo horečku poté, co ho unesl ve třicetistupňovém mrazu k příbuzným do Trondheimu.

1. března 2011 jsem šla na policii v obci Bjorlelangen, protože mi můj malý syn řekl, že mu tety a strejdové, příbuzní jeho táty, dělali bolest v ústech a v zadečku. Vyprávěl o věcech, kterým jsem nemohla ani uvěřit.
V Norsku je národní tradice, související s intimními hrami s dětmi: s hochy i dívkami, páchané vlastními příbuznými, jejich s následným propůjčováním svým sousedům. Uvěřit tomuto deliriu nebo peklu jsem prostě nemohla. Napsala jsem hlášení na policii. 8. března nás předvolali na službu péče o děti Barnevern. Vyslýchání trvalo šest hodin. Byla jsem tam pouze já a moje dvě děti.

Mají tam exemplární systém ochrany dětí, vytvořený na pohled, že se perou s incestem. Potom jsem pochopila, že centrály Barnevern, které jsou v každé vesnici, jsou potřebné pouze proto, aby odhalily dítě, které se prořekne na nepoddajnou mámu nebo otce a zkrátka je od sebe izolují, potrestají je. Z novin jsem se dozvěděla o případu, kdy sedmi nebo osmi letou dívku soud odsoudil k náhradě soudních výloh a vyplacení kompenzace násilníkovi na jeho pobyt ve vězení. V Norsku je všechno převráceno vzhůru nohama. Pedofilie se tam nepovažuje jako přestupek.

března 2011 mi poprvé odebrali dvě děti. K odebrání dochází tak: dítě se nevrátí ze školky nebo ze školy, prakticky je ukradené, zmizne. To proto, že je před vámi schované na tajné adrese.

Ten den mi bylo řečeno: „Pochopte, nastala taková situace, hovoříte o násilí k dítěti. Potřebujeme, aby vás prohlédl doktor a řekl nám, jestli jste v pořádku“. Neprotestovala jsem. Poliklinika se nacházela 10 minut cesty autem. Zaměstnankyně Barnevern mně posadila do auta se slovy: „Pomůžeme vám, pohrajeme si s vašimi dětmi“. Děti nezůstaly jen někde, ale na službě ochrany dětí. Nyní ale rozumím tomu, co nebylo správné. Když jsem dojela na polikliniku, starší syn Saša, kterému bylo tehdy 13 let, mi zavolal a řekl: „Mami, odvážejí nás k přijímací rodině“.

Byla jsem ve vzdálenosti 10 km od dětí, které byly odváženy na tajnou adresu. Podle zdejšího zákona tu děti odnímají bez toho, že by někdo dal vědět dopředu a bez nějakého papírování. Jediné, co jsem tehdy mohla, bylo vzpamatovat se. Plakat je v Norsku zakázáno, to se počítá jako nemoc a Barnevern tím může člověka přiřadit na nucenou psychiatrii.

Zdá se, že v Norsku existuje státní plán, kvóta na odebírání dětí rodičům. Pečovatelské orgány se dokonce předhánějí v jeho splnění. Grafy a diagramy se publikují každý kvartál – kolik dětí bylo v jaké oblasti odebráno.

Nedávno se ke mně dostal dokument, zpráva ze Švédska. Je to doklad o případech odebrání dětí z rodin ve Švédsku a sousedních skandinávských zemích. Řeč je o zvláštním fenoménu. Píše se v něm, že ve Švédsku bylo od rodičů odebráno 300 000 dětí. Tedy je řeč o celém ukradeném pokrevním pokolení rodičům. Vědci, kriminalisté, právníci, advokáti – lidé s tradičními hodnotami, kteří ještě pamatují, co ve Švédsku znamenala rodina – se tomu diví. Říkají, že se děje něco nekalého. Jde tu o státní pohromu rodin.
Odborníci hovoří o cifře 10 000 korun na den. Takovou sumu dostává nová rodina za jedno přijaté dítě, jedná se o jakékoliv dítě. Soukromý agent organizace Barnevern dostává za zničení takového rodinného hnízda obrovské prémie, vlastně je zaplacen za krádež potomka. Takhle to chodí ve všech skandinávských státech.

Kromě toho si rodič příjemce může vybírat děti jako na rynku. Například se vám zalíbila jedna ruská, modrooká dívka a vy jste se rozhodli, že chcete právě ji. Potřebujete proto jen zavolat do Barnevern a říci: „Jsem připravena, mám nevelký pokoj pro dítě…“ Potom nahlásíte jméno. Právě toto dítě vám přivezou. Takže na začátku se najdou „pěstouni“ a až potom se u pokrevních rodičů odebírá dítě „podle objednávky“.
Norští ochránci práv bojují s všemohoucím sankčním systémem Barnevern. Opravdu se domnívají, že je to korupční systém na obchodování s dětmi. 3. května 2015 organizovali v Norsku postižení Barneverem protest proti násilnému rozdělování rodičů a dětí státem v Norsku. V žebříčku krádeží dětí rodičům je Norsko první na celé planetě, rozdělování rodičů a dětí je tu totiž státní projekt. Nadpis v norských novinách: „Jedna pětina dětí v Norsku je už zachráněna od rodičů“. Jedna pětina, to je z jednoho milionu všech dětí v tomto státě dvě stě tisíc „zachráněných“ a nyní žijících ne doma, nýbrž v azylech.

Příspěvky na azyly dětí v Norsku činí průměrně dvanáct milionů rublů za rok. Pokud z dítěte uděláte invalidu, dostáváte ještě více prostředků a dotací. Čím více ublížení, tím výhodnější azyl, který není ničím jiným, než vězením rodinného typu.

Ze statistiky opublikované v novinách v Norsku jsou z každých deseti novorozených dětí pouze dvě děti od samotných Norů, osm z těch deseti rodí migranti. Migranti Norsku zajišťují zdravou populaci, protože nepraktikují manželství blízkých příbuzných. Nejvíce ze všech dětí se dostalo do Barnevern od ruských rodičů. To znamená, že ruské děti jsou odebírány v první řadě. Prakticky všechny děti narozené jednomu nebo dvěma ruským rodičům se dostávají do spisku Barnevern a jsou v riskantní skupině. Jsou adepty na odebrání „číslo jedna“.

„ZÍTRA“: Když je odebíráno dítě, co s tím mohou udělat rodiče? 

I.B.: Skoro každý měsíc v Norsku končí život sebevraždou jedna ruská žena. Protože když k vám přijdou a odeberou vám dítě, jste bezbranní, jeden na jednoho se systémem. Když vám říkají: „Nepřipravuješ omeletu podle Norského receptu. Nutíš dítě mýt si ruce. Kulháš, nemůžeš tedy sedět na pískovišti s dítětem. To znamená, že jsi špatná máma, proto vám dítě odebereme!“.
Systém ochrany dětí v Norsku je postaven na domněnce viny rodičů. Rodič je vinen vědomě. Na rodiče se vytahuje moře lží. Všechno se začíná z prostého obvinění: „Vy chcete odjet do Ruska“. A vy si tohle nemůžete obhájit, protože máte v Rusku příbuzné. Nebo: „Vy chcete zabít své děti“. To proto, že Rusové rádi říkají: „Já tě zabiju!“

Neustále vás staví do situace, kdy se musíte obhajovat. A přitom chápete, že obhájit se je nemožné. Jeden člověk nezastaví norský státní stroj postavený na báječných bonusech advokátům, vychovatelům, soudcům, psychologům, psychiatrům, pěstounům, odborníkům a dalším… Prémie se vyplácejí za každého modrookého prcka. Nemáte žádnou šanci zachránit svého syna nebo dceru od norského azylu. Prošla jsem všemi instancemi norských soudů. Zasáhnuto je všechno, všude je korupce. Děti jsou pro ně zboží. Nevracejí se.

Všechny materiály ruského tisku o mých dětech byly přeloženy advokátem Barnevern a použili se jako obvinění u soudu. „Ona je blázen, ona chrání své dítě v tisku!“ Na západě není svoboda tisku ve vztahu k dětem. Apelovat na společnost není možné. Tam existuje zákon o ochraně soukromí, který aktivně proráží nyní i v Rusku.

„ZÍTRA“: Vyrozuměla jste, že současný aktivní systém zničení rodiny v severní Evropě podporuje sexuální násilí na dětech. Jak funguje tento mechanizmus? 

I.B.: Ministerstvo mládeže v Norsku by se mohlo „doslovně“ nazývat ministerstvem mládeže a rovnoprávnosti všech forem sexuální rozmanitosti. Sexuální menšiny v Norsku, to už prostě nejsou menšiny. Vlastně to vypadá tak, že co je normální, to je v menšině… Svobodně dostupné jsou materiály sociologů, které dokládají: k r. 2050 bude Norsko na 90 % homosexuálním státem. Co se rozumí pod slovem „homo“, je nám těžké si představit. Říká se, že naše ruské představy o „geyích“ a „lesbičkách“, to už je minulost. Na západě je legalizováno jako minimum třicet druhů netradičního manželství. „Předním“ státem na této úrovni je Norsko, tam je „muž“ a „žena“ – dožívajícím pojmem. A ne jen tak náhodou není možno v Norsku bránit dítě, které je narozené v klasické rodině.

Zdálo by se, že se vás to netýká. Říkáte si: „Ať si dělají, co chtějí! Proč by se to mělo týkat mně a mých dětí?“ Dříve jsem také takto přemýšlela, neboť jsem byla v úplné nevědomosti ohledně toho, že v celé Evropě existují sexuální standardy, které vládnou výchově dětí podle určitého klíče. Toto nařízení je závazné pro všechny země, které podepsaly dohodu o změně, kterou se nyní lobuje o přijetí i v Rusku. Tam je přímo napsáno, že rodiče jsou povinni spolku s mediky a dětskými vychovateli učit maličké děti „různým druhům lásky“. Speciální rozdělení tohoto celoevropského sexuálního standardu oznamuje, proč mají učit evropské děti masturbovat rodiče a vychovatelé ve školkách přísně do čtyřech let a v žádném případě ne později (tyto povinnosti už na sebe Rusko přijalo – pozn. Redakce). Pro vás, skalní Rusy, je to velmi užitečná informace. Na str. 46 vzpomínaného dokumentu se píše, že novorozenec musí poznat svoji „pohlavní identitu“.

Přikázanou sexuální osvětou je nutné už v době porodu zjistit, kdo to vlastně je: gey, lesbička, bisexuál, transsexuál nebo transvestita. A protože jsou v rovnoprávnosti pohlaví vyňata slova „muž“ a „žena“, závěr si udělejte sami. Pokud si vaše dítě nevybere „pohlaví“, tak mu v tom pomůže všemohoucí norská Barnevern nebo finská Lastensuoelu, německá Jugendamt atd.

Norsko je snad první země na světě, která vytvořila výzkumný institut na univerzitě v Oslo, která sleduje sebevraždy dětí od 0 do 7 let. S celkovým pohledem na obyvatele je to velmi podivné. Jak může být novorozenec vůbec schopný ukončit život? Ale z pohledu místní Barnevern je to samozřejmé. Jestliže děti po sadistických orgiích skutečně umírají, tak je možné to oficiálně svést na „sebevraždu“.

„ZÍTRA“: Irino, zkusíme se vrátit k vaší osobní historii… 
 
I.B.: Sebrali mi děti podruhé 30. března 2011. U dveří zazvonili dva policisté a dva zaměstnanci Barnevern. Otevřela jsem dveře na řetízek, podívala jsem se. Policisté div neměli v rukách revolvery, přijel dokonce i sám náčelník Borklangenské policie a řekl: „My jsme přišli pro vaše děti“. Zavolala jsem advokátce, ale ta mi řekla: „Ano, podle zákona v Norsku jste povinna děti předat. V případě, že se budete protivit, děti stejně vezmou s sebou, ale vy je už nikdy více neuvidíte. Musíte jim děti dát a zítra vám vysvětlí, co se děje…“ Děti si vzali hned, ani mi je nenechali převléct a ani mi při tom neukázali žádný dokument, žádné rozhodnutí. Po tomto procese jsem zůstala v šoku: nyní jsem musela dokázat, že jsem – dobrá matka.

V norských novinách byl popsaný případ: jednoho chlapce, kterého sebrali matce v dětském věku a znásilňovali ho ve všech azylech. Když se dožil 18 let, koupil si zbraň, a když přišel „domů“ zastřelil své pěstouny.

Jiného norského chlapce sebrali, on plakal, chtěl k mámě. Lékaři řekli, že je to paranoia. Nakrmili ho léky a udělali z něho teplouše. Po křiku tisku ho předali zpět mámě na invalidním vozíku. Už nebyl schopen hovořit, zhubnul o 13 – 15 kg. Došlo u něho k degradaci na takové úrovni, že proces se stal již nevratným.

Po jediném setkání se mnou můj starší syn řekl, že napsal dopis na ruský konzulát: „Já tu umřu, ale já stejně jednou uteču z Norska. Já nebudu žít v koncentráku“. Dokonce si sám zorganizoval svůj útěk. Po internetu se spojil s Polákem Krištofem Rutkovským, kterému se už podařilo zachránit polskou dívku z norského azylu. Polák mi zavolal v úplně poslední chvíli, kdy už všechno bylo připraveno, a řekl: „Když vyvezu vašeho syna bez vás, bude to únos, krádež cizího dítěte, když s vámi, tak budu prostě jen pomáhat rodině“. Bylo to těžké, výběr byl strašný: zahynout všichni tři v Norsku nebo zachránit aspoň sebe a staršího syna… Nedej Bože nikomu takovou zkoušku, takový výběr!

V Polsku jsme zůstali tři měsíce. Matka má právo na vlastní děti pouze v Rusku, tam je subjektem rodinného práva. V Evropě nikde. Můj syn na začátku dostal norskou pěstounskou matku. Potom nás zastavili jakoby na žádost „druhé“ oficiální norské matky. V žádosti stálo: „Jistá teta, to jsem já, ukradla dítě z Norského teritoria“. Proto Polsko, ze zákonů Evropy, mému synovi dalo Polskou pěstounskou matku.
Abychom byli schopni odvézt dítě z Polska do Ruska, moje máma, tedy babička mého syna se stala ruskou pěstounskou matkou. Takovým způsobem probíhala výměna mezi polskou a ruskou pěstounskou matkou. Takže to byl norský rodič číslo jedna, polský rodič číslo dva a ruský rodič číslo tři. Pravá matka je v Evropě nepodstatná.

„ZÍTRA“: Po vašem návratu do Ruska k vám začala proudit informace o podobných případech. Řekněte něco o vaší společenské aktivitě. 
 
I.B.: Třeba situace: Irina C. 18 let prožila v Anglii. Měla tam přítele. Narodila se jim dcera. Jednou Irina náhodou zjistila, že její přítel je členem sadomasochistického klubu. Dívka se dívala na televizi, kde ukazovali místního závodníka: „Mami, tento strejda si ke mne přišel hrát na doktora. O! A ta teta si se mnou hrála ve vaně…“ Dovedete si představit, co prožíváte, když vám dítě říká takové věci?
Irina šla k anglickému dětskému psychologovi a ten jí řekl: „Drahá, vy jste zaostalá, přemýšlíte včerejším dnem. To není zvrácenost, to je kreativní sex pro elitu“. V tu chvíli se zasekla a pomaličku začala sbírat věci, připravovala se na odchod do Ruska. Moudrá žena…

Na začátku byla v Norsku legalizována jednopohlavní manželství. Potom byla legalizována výchova dětí v jednopohlavních manželstvích. Duchovní tam, jak ženy, tak i muži, otevřeně oznamují o své netradiční orientaci. A nyní se tam objevili i tací, kteří položili otázku o právu zasnoubení se s dětmi, vcházení s nimi dokonce do manželství.

Pokud my, jako tradiční rodiče, budeme jako nečinní sedět a čekat, tak prohrajeme tuto bitvu s jednopohlavními nebo i s jinými pohlavními rozvraceči za naše rodné děti. Dnes jsou experimentální zóny v severní Evropě, Německu plus USA a bývalé britské kolonie: Kanada, Austrálie, Nový Zéland – to jsou „horké body“, odkud já dostávám signály „SOS“ od ruských matek. To jsou první záblesky války za posvěcený obraz tradiční ruské rodiny.

Myšlenka o neodkladnosti odkrytého odporu mi dávala možnost, abych se v Norsku nezlomila, abych se nezbláznila. Každý z rodičů v Rusku by tohle měl pochopit. Za posledních 30 let struktury, které se dotýkají obchodování s dětmi, zajímající se o přerozdělení demokratických mas, uzákonili stav, že rodič a dítě – vůbec nejsou jedno celé, prostě nejsou celek. Nyní děti patří nějakému abstraktnímu společenství, případně státu. Nestačí, že po Haagské úmluvě o krádeži dítěte z r. 1980, kterou Rusko podepsalo v r. 2011, děti patří teritorii, na které prožívaly poslední tři měsíce.

Filozofii těchto nelidů zčásti otevírá projekt vládnoucí dělnické strany v Norsku, o kterém jsem si nedávno přečetla v norských SMI. Lisbakken, ministr dětských záležitostí, bez ostychu říká: „Já jsem homosexuál. Chci, aby všechny děti v tomto státě byly takové, jako já“. Dal iniciaci státnímu programu provést experiment: ve školkách byla odstraněna literatura typu „Popelka“, všechny pohádky bratří Grimů. Namísto nich byla napsána jiná literatura, sex – „shön literatury“ jako je „Král a král“ nebo „Děti-geyové“. Tam se například princ zamiluje do krále nebo prince, dívka, princezna se touží vdát za královnu. Ze zákona jsou vychovatelé povinni číst dětem takové pohádky už ve školce na nočníku a k tomu jim ukazovat i obrázky.
Stal se takový případ. Turisté z Ruska přijeli do Nového Zélandu s krátkodobým vízem, například sedmi denním, matka, otec, dítě. Buď rodiče nahlas okřikli dítě, nebo dítě hlasitě plakalo, z restaurace nebo hotelu někdo zavolal službu ochrany dětí. Přijel sbor „záchranářů“ a dítě odebrali, „zachránili“ ho od „rodičů sadistů“. Ruští diplomaté se více než rok bili za to, aby se dítě mohlo aspoň setkávat se svými biologickými rodiči.

Já sama se už dva roky snažím o to, abych měla právo na setkávání s mladším synem. Brejvik, který zastřelil 80 lidí, má právo volat každý den svým příbuzným. Odsouzení k smrti mají na celém světě právo na dopisy a volání, ale matka nemá možnost dokonce ani pohovořit se svým dítětem!

Mimochodem Brejvik „zachraňoval“ Norsko od té vládnoucí „Dělnické strany“ a dokonce oznámil, že nenávidí muslimy. Brejvik byl ve čtyřech letech znásilňován norskou matkou. „Barnevern“ ho odebrala a pustila ho „po vodě“. Každá rodina si ho zkusila „na chuť“. Potom mladík devět let připravoval svoji akci. Myslím, že ho nyní izolovali a řekli: „My jsme ti připravili prostředí, všechno co si chtěl, jen o tomhle tématu mlč!“ Tento aspekt však ze SMI postupně mizí. Švédští žurnalisté už tuto historii zlikvidovali.

Každých pět let Barnevernet sčítá migranty, jakých dětí v Barnevern je nejvíce. Top místo zaujímá Afganistán, následuje Eritrea, Irák. Z bílých dětí je na prvním místě Rusko a z celkového počtu států pak na čtvrtém místě. Biologičtí rodiče dostávají od státu povolení na návštěvu s ukradenými dětmi – na 2 hodiny jednou za půl roku. To je maximum. Nyní můj starší syn, který utekl do Ruska, má povinnost virtuálně se nacházet v jejich dětském domě, jako majetek norského obyvatelstva (populace) až do 23 let.

Nemělo by se mluvit o pedofilii jako takové. Tohle je ale jiný fenomén. Jen v Norsku je 19 000 nestátních společenství na přesměrovávání dětí ze „starobylých“ (muž, žena) na jiné netradiční pohlaví. Dítě je donuceno rozvíjet se v určité netradiční pohlavní kategorii. To, co mi vykládal můj syn, to už není jen primitivní pedofilie, to je určitý „organizovaný“ tréning, zaměřený na změnu orientace.

„ZÍTRA“: Celému tomu hororu je těžké uvěřit… 
 
I.B.: Mezi tím, co přemýšlíte, či věřit nebo nevěřit, objevilo se celé pokolení rodičů, kteří jsou donuceni s tímto hororem žít.

V moderní Evropě se to předkládá jako způsob tolerantnosti. Říká se, že děti mají jakoby právo na sexuální orientaci od nula let, že mají právo na sexuální různorodost. Proti nám všem, proti rodičům a dětem tu působí dobře organizovaná světová kriminální síť. Nyní se zdá, že přišel čas, abychom si to čestně a otevřeně přiznali a začali v každém oddělení ruské policie a po celém jejím působišti zavádět speciální pod rozdělení na obranu proti mezinárodním skupinám demografického banditizmu.

Pozvala jsem lidi z pochodu „Záchrana dětí“, aby se podívali na krásnou masku západní „justice Juvenile“, která se k nám chová jako „spasitelka dětí od rodičů alkoholiků“, přitom je to globální expert na změnu pohlaví našich dětí. Hrůzný experiment, který už běží po Evropě bezmála třicet let.

V Evropě, v Kanadě, v USA, v Austrálii, na Novém Zélandu, stále ještě za hranicemi Ruska – je rodičovství zničeno a rozděleno. Rodičovství, jako spojení rodičů s dítětem, se záměrně ničí. Čísla odebraných dětí, 200 tisíc v Norsku, 300 tisíc ve Švédsku, 250 tisíc ve Finsku, v Německu, v Izraeli – takové obrovské množství – to je ukradené pokolení!

„ZÍTRA“: Na tomto pozadí vypadá naše Rusko jako ostrůvek křesťanského životního stylu…
 
I.B.: O mně často říkají: „To je ona, prvně utekla na Západ a nyní se stala světlou patriotkou!“ Ano, asi jsem patriot. Proto, aby se dalo ocenit naše Rusko, je potřeba možná prvně všechno ztratit. Za svoji chybu jsem zaplatila příliš vysokou cenu – vlastním synem a hroznou zkušeností.

Více než 100 ruských rodin okolo Ruska je na kolenou a křičí: „My jsme hosté z vaší budoucnosti. Nám na Západě ukradli naše děti. Podívejte se na naše trápení a zapamatujte si to. Probuďte se, zastavte ten mor třetího tisíciletí. Vybudujte železnou oponu tolerantnosti ke zvrácenostem. Vytlačte tu špínu za hranice Ruska!“

Mezinárodní občanské sdružení „RUSKÉ MATKY“

Preložil: OZ Biosféra www.biosferaklub.info

23 komentářů :

  1. Norský systém neznám, mám určitý kontakt s nory, známí tam pracují. Mám manželku švédku a ve Švédsku jsem žil více než desetiletí ....

    Norové jsou velmi laskavý národ, to je fakt, švédové taky. Švédi říkají o norech že norové jsou ještě více laskavější než oni sami. Sen mnohých švédek je vzít si nora.

    Poměry s dětmi a ¨barnverket¨ nemohu komentovat - nemám tyto zkušenosti ... Kluk měl ve třídě spolužáka co tam přišel do druhé třídy - barnverket práce. Ten kluk byl dán do rodiny kterou znám, (rekonstruovali jsme jim dům) ten kluk byl totální tragédie. Nevím proč, za dva roky začal fungovat normálně...normální kluk. Jiný případ - matka utekla z dcerou ze Stockholmu. Přišla do školy kterou jsme renovovali a jako nový příchozí (její holka byla dána do třídy s mojí holkou..) jsem je pozval na večeři - holky se hráli,my si povídali. Normální lidé - paráda. Po půl roce, policije je našla a dítě ji sebrali....ona šla do chládku co jsem slyšel....nechápal jsem.

    Co mohu komentovat je trend školství. Školství ve Švédsku jde z kopce dolů a velmi rapidně, o Norsku nevím ale mám za to že to je stejné jako ve Švédsku....
    Ne že by učitelé nemakali, to není pravda. Makají na 100% - nechávají srdce ve škole. Fakt. Problém je že VLÁDA jim dává osnovy a diktuje podmínky, místo standartní výuky musí aplikovat vládou určené programy - a oni si to neuvědomují co se děje. Domácí úkoly ne-existují. Testy ne-existují. Ve 4 třídě je stále učí násobilku do 5 ....
    Dal jsem děti na soukromou školu a měl hodně rozhovorů s ředitelem a učiteli - nakonec byl udělán kompromis a je to na půl - dostávali tak trochu domácích úloh. Musel jsem koupit knihy v čechách a po večerech je učit sám.... REALITA - FAKTA. Byl jsem tam, znám to.

    Jde to z kopce a švédové jsou inteligetní národ se skvělým charakterem....
    Společnost je rozkládána shora - nacisti- ilumináti ničí co se dá....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Norové jsou masově degeneráti - incest, toť vše.

      Vymazat
  2. Pokud vím, tak Barnevernet nesmí v Rusku působit a podobné je to s dalšími institucemi jako například Juvenilní justice.

    OdpovědětVymazat
  3. Prial by som zamestnancom tych institucii a aj tym adoptivnym "rodicom" prejst tym peklom, ktorym prechadzaju biologicki rodicia!! Myslim si tiez, ze je CIELENY ZAMER zlikvidovat hodnoty. Sam osobne som za TREST SMRTI pre vsetkych zapojenych na tom obchode s detmi.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vlado ...

      mám za to že máte pravdu - je to obchod s dětmi, norská soukromá firma na tom vydělává majlan, byly o tom články na vebu...

      Vymazat
    2. Nie trest smrti,zavrieť do samotky na doživotie ,nech pri plnom vedomí zošalie .

      Vymazat
  4. Oni ty zrůdy islamisti postupně zlikvidují. A bude to dobře ! Degeneráty je třeba utratit !

    OdpovědětVymazat
  5. Je toho napsáno tolik, že jsem ani nedočetl, ani neuvěřil, přestože jsem názoru, že v demokratickém svobodném světě je možné všechno - cokoli.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Demokratická svoboda nám ukradla všechny iluze a totálně bourá veškeré morální hodnoty ve kterých jsme byli vychováváni, hodnoty jako jsou pravda, čest, spravedlnost a poctivost, sounáležitost a kamarádství. Místo toho nám vnucuje lži, podrazy a vzájemnou nenávist.

      Vymazat
  6. Ufff...nemám slov. Záměrná likvidace vzdělání, záměrná likvidace rodinného uspořádání společnosti, záměrná likvidace národních států a jejich kultur, řízená invaze nájezdníků, pomocí kterých to chtějí provést...to je NWO. Kdy už se lidi tady, v Evropě a i jinde probudí a začnou se bránit ? Někdo nám chce vzít budoucnost i životy !!!

    OdpovědětVymazat
  7. Věděla o tom,že v Norsku kradou děti.Měla i signály
    ze své blízkosti.Nereagovala na tyto signály a proto
    dopadla tak,jak dopadla.Její první starostí měl být
    z Norska zmizet.hned po rozvodu.Chtěla se mít skvěle
    a tak se skvěle má.Každý,kdo v Norsku zůstane s dět-
    mi je idiot.Do toho chléva děti nepatří.
    Petr Majevský

    OdpovědětVymazat
  8. Vystúpiť z EU a pozatvárať politikov-kolaborantov. Viem, ľahko sa hovorí ťažšie sa koná.

    OdpovědětVymazat
  9. Když ono to jde tak postupně, že si to ti lidé možná ani neuvědomují. Proto to zastavme aspoň u nás, dokud je čas - všechny ty projekty tvářící se "humanitně" a ohánějící se různými "právy dítěte" je jenom cestička pro další různé příživníky a zvrhlíky. Ministryně Marksová na tom pilně pracuje pod vedením Norských fondů. Vypráskejme je odtud, nedovolme to! Jenom doufám, že slovanský rozum se tomuhle dokáže ubránit. Pavla

    OdpovědětVymazat
  10. Navazuje na poslední komentář: Je třeba aby vůdcové naši společnosti vypadali jinak, na základě toho co jsem četl kdysi v jednom časopise. Stálo tam: Stádo beránů pod velením lva dokáže velké věci ale stádo lvů pod velením berana se změní ve stádo beranů. Myslím, že když to bude pokračovat, tak jak to pokračuje po tzv. sametové revoluci, bude z nás určitě stádo beránů - někteří již teď říkají, že jsme stádo ovcí.
    Jinak toto je jeden z nejotřesnějších článků jaké jsem četl a měli by si jej přečíst všichni, kteří se zápalem cinkali v roce 1989 klíčemi. Kdysi za totality byl vtip: cikán chtěl se odstěhovat do Sovětského svazu. Povedlo se. Přišla pohlednice na které stálo: Mám se dobře, dobře mi tak. Zdá se mě, že tento vtip se stává stále aktuálnější nyní, jenže místo "Sovětský svaz" by se mělo použít "demokratický svět pod vedením Země Svobody /tj. USA/.

    OdpovědětVymazat
  11. Článek jsem četl na třikrát a cloumaly mnou velmi negativní emoce. Pak jsen si Irinu Bergset protáhl vyhledávači a našel: http://lurkmore.to/%D0%98%D1%80%D0%B8%D0%BD%D0%B0_%D0%91%D0%B5%D1%80%D0%B3%D1%81%D0%B5%D1%82, kde autor pí. Berset popisuje jako ženu stiženou bájnou lhavostí s pornografickou představivostí, vyhraněně protižidovskou, která se neshodla ani s norským manželem, ani norskými reáliemi. V zásadě jí byla nasazena psí hlava a označena za vlka v rouše beránčím, který si vymýšlí a překrucuje realitu ve prospěch antisemitů k poštvání populace proti institucím ochrany ditěte.

    Pátral jsem dál a zjistil, že Irina Bergset je koordinátorkou mezinárodního hnutí “Русские Матери”, našel jejich web: http://vk.com/public71034874, a rozklikl zde uvedený odkaz: https://www.lifesitenews.com/news/secretary-general-backdoors-abortion-lgbt-rights-into-un-humanitarian-goals
    A mám jasno!!

    Nevím, zda celý obsah článku je pravdivý, ale po projíití webu jsem dospěl k závěru, že převážná část info se zakládá na pravdě. Nedělejme si iluze, ale OSN, EU, USA a zcela jistě i Austrálie a Japonsko jedou v intenzivní přípravě nastolení NWO. To co popisuje článek je jen jedním z mnoha postupných kroků, jak vykořenit jedince a učinit jej ovladatelným a poslušným.

    Každý režim vytvářel podmínky a postupy pro ovládnutí mladé generace, protože si uvědomoval, že v mladých je budoucnost národa. Ať to byl Skaut, Junák, Hitlerjugend, nebo Pionýr, vždy byly postaveny na budování pevné organizační struktury, hierarchie, symboliky a hrdosti na sounáležitost s komunitou. Některé více národnostně, jiné internacionálněji směřované, ale všechny vycházeli z národních tradic a směřovali k formování jedince pro budoucímu využití ve prospěch komunity (státního zřízení). Ve Skandinávských zemích najednou nic takového neplatí, naopak je zájem na vytržení dítěte z kořenů rodiny, jazyka a národních tradic. PROČ??

    Odpověď lze nalézt v "Protokolech sionských mudrců", americkém programu "PNAC", v "Programu OSN pro 21.století", pro Evropu v "Barcelonském procesu" a programu "EUROMED".

    Je mi na bli.í!! Ohrožení nás lidí je natolik akutní, že se obávám našeho zotročení v NWO již pro následující generaci. Nakonec možná tady v zemích V4, Rusku a Číně zůstanou "ostrůvky pozitivní deviace" s jistou mírou svobodného myšlení, které snad posléze vrátí svět zpátky k rozumu.

    Za socíku bylo lhaní o politické pevnosti mas a ekonomickém výkonu hospodářství naprostou normou a pohůnci režimu mu bezvýhradně věřili. Nyní je to úplně totéž. Možná je to tím, že národ vyvolených a jejich přisluhovači obsadil klíčová rozhodovací a řídící místa ve státní správě a pronikli do vedení(vlastnictví) hroamadných sdělovadel.

    Mír s námi!!!
    Ferro

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tento článok vrátane Tvojho príspevku budem teda hodne dlho tráviť

      Vymazat
    2. Ferro - pokusím se navázat na poslední větu.
      A od toho jsou (mají být) volby, referenda a lepší informovanost, aby občané lidi na těchto místech obměnili za méně skorumpované, aby tito kladli větší odpor diskutovaným zlořádům. Koho budem volit??? Děda.

      Vymazat
    3. To Děda 26. února 2016 9:31
      Zdravím Vás kolego!
      V odkazu je reakce na Váš příspěvek pod dřívějším článkem !Německo, migrace, ....):
      http://www.novarepublika.cz/2016/02/nemecko-migrace-kriminalita-nad-mementy.html?showComment=1456500511782#c3420856799720528566
      Já jsem mnoho let žil v bludu. Tedy pod účinky masové manipulace, že jako volič jsem schopen, pomocí volených zástupců, něco změnit k dosažení vlastních (skupinových) cílů. BLBOST!!

      V odkazu zdůvodňuji, proč tomu tak není a že volby nejsou cestou, která by mohla vést k vytouženému cíly: Pravdě a rozumu. Pravdě v popisování stavu a dějů, rozumu k jejich vyhodnocování a stanovení směru dalšího působení.

      Nejsem přítelem jakékoli revoluce, protože ta musí být velmi organizovaná, aby nebyla nemístně krutá. Velmi organizovaná revoluce je stejný protimluv jako bezkolý velociped. Státní moc musí každé takové hnutí mít pod kontrolou (profízlované) a povedená revoluce je v tom případě akcí pod dohledem (vedením) tajné policie (jako samet 89). Pouštět se do přípravy takové akce je čiré bláznovství, protože nikdo nikomu nezaručí, že materiály tajné policie nebudou v budoucnu využity k nátlaku na klíčové osoby. Kdo má informace, má reálnou moc!!

      Jediná průchozí varianta je revoluce s požehnáním a podporou vrchnosti. Na klíčových místech se nachází spiklenci, jejichž činnost směřuje k omezení a eliminaci obranných procesů stávající vrchnosti. Jako přílad lze uvést Francouzkou revoluci, VŘSR, nebo pád Vilhelmovského Německa a jeho kapitulace 11.11.1918. Tyto revoluční změny měly pod patronací příslušníci vyvoleného národa, stejně jako revoluce následující. Prostě ti kluci pejzatý jsou na tuhle podvratnou činnost zatraceně šikovný a extrémně úspěšní. To co se děje s islámskou imigrací nyní v E je akce plánovaná z téhož hnízda, ve prospěch stále téže skupiny!! Doufám, že jsem to podal dostatečně srozumitelně i pro soudruhy z BIS, kteří to zde monitorují.


      Mír s Vámi!!
      Ferro

      Vymazat
    4. Ferro. Ano, máte širší a delší záběr, souhlasím, díky, zdravím. Děda

      Vymazat
  12. Myslím si ,že Evropu zachrání zase jen Rusko,jako ji zachránilo před nacisty.Před zvrhlými sexuálními menšinami a zotročením evropských křestanů muslimy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Goliáš čeká až ho David zachrání, zatímco Davidovi jde málem o existenci?

      Vymazat
  13. Teď už lze snadno pochopit proč degenerovaný kníže z Čech tak zaníceně podporuje tenhle trend. Zřejmě se také stal hříčkou náhodného křížení jedné genetické linie. Ach jo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kníže šlafenberg je bastard.

      Vymazat

Reklama